LENINOVO PROKLETÍ: Současná potratová situace v Rusku

Anežka Kindlerová

Velký ruský spisovatel F. M. Dostojevskij prohlásil, že kde není Bůh, veškerá morálka ztrácí smysl; vše je dovoleno. Zlo, které se páchá, je následkem odmítnutí Boha. Jestliže Bůh není, nemá lidský život žádný smysl. Člověk potřebuje Boha, který dá věčnému bytí smysl.

„Plíživá katastrofa“. Těmito slovy nedávno označil ruský prezident Vladimír Putin alarmující demografickou situaci v Rusku.Oficiálně má Rusko 143 milionů obyvatel, ročně se počet obyvatel snižuje o 700–800 tisíc. Na jedno narozené dítě připadne 1,7 úmrtí. Experti Společnosti národů varují, že se Rusko za padesát let posune ze současného šestého místa (v počtu obyvatel) ve světovém žebříčku na místo sedmnácté. V zemi žije přibližně 38,5 milionů manželských párů, z nichž je asi 13 %, tedy 5 milionů, neplodných. Ve třech ze čtyř případů je to zaviněno neplodností ženy způsobenou komplikacemi po potratu, ve většině případů více než jednom. Oficiální zpráva tvrdí, že v r. 2004 připadlo na 1,6 milionů potratů 1,5 milionů narozených dětí. Zdůrazňuji oficiální, jelikož neoficiální zprávy přinášejí čísla mnohonásobně vyšší, pravděpodobně tři až čtyři potraty (některé zdroje dokonce uvádějí až šest potratů) na jedno narozené dítě.[1] Z celkového počtu podstoupilo potrat 10 % žen mladších osmnácti let. (Pro srovnání: ve Spojených státech se na jeden potrat narodí tři děti).

V jedné americké studii z r. 1994 bylo doloženo, že podle statistik by každá ruská žena, která je v přechodovém věku, měla za život podstoupit v průměru až tři potraty. Údaje přinášející informace o potratech v bývalých státech SSSR se značně liší. Americká média, převážně The Washington Post, tvrdí, že Rusko je s počtem potratů na třetím místě světového žebříčku, za Čínou a Rumunskem. Podle výzkumných společností, jakou je např. Rand Corporation, však Rusko figuruje na prvním místě, což je pravděpodobnější. Podle demografických statistik je jedinou zemí na světě, kde počet potratů již několik desetiletí převyšuje počet narozených dětí. Rumunsko stálo na prvním místě v šedesátých letech, kdy na jedno narozené dítě připadly čtyři potraty. Od té doby počet potratů v Rumunsku pozvolna klesal. Dokonce i v komunistické Číně, kde je povoleno mít pouze jedno dítě na rodinu a kde jsou ženy často nuceny k potratům násilím, nepřekročil nikdy počet potratů počet narozených. Statistiky uvádějí, že r. 1983, kdy v Číně počet potratů dosáhl vrcholu, bylo stále devatenáct narozených dětí na šestnáct potratů.

Rusko, respektive bývalý SSSR, tak hájí své tragické prvenství přes čtyřicet let. Po rozpadu Sovětského svazu se za Rusko a Rumunsko svým počtem potratů zařadilo Bělorusko a Ukrajina. Mnoho odborníků, jak ruských, tak západních, se snažilo najít odpověď na otázku, kde hledat kořeny této katastrofální situace. Nejzávažnějším činitelem je fakt, že se v Rusku rodinné hodnoty potlačovaly a znehodnocovaly více než půl století. Velmi detailní rozbor demoralizace společnosti nejen v Rusku přináší článek dr. Radomíra Malého „Rodina a liberalismus“, který se zabývá kořeny úpadku rodinných hodnot. Jak autor článku uvádí, Marx, Engels a Lenin zbavili společnost matek.[2] Podle těchto „odborníků“ bylo manželství součástí vykořisťovatelského řádu, kdy žena byla v manželství zotročena, věnovala se rodině, manželovi a dětem, a tím byla vyloučena z veřejné produkce. Bolševická revoluce ženy „osvobodila“, manželství prohlásila za formalitu, dopřála ženám sexuální volnost a libovolné střídání partnerů, fakticky tak uzákonila promiskuitu a v produkci je postavila na stejnou úroveň jako muže. Aby mohly být ženy bez omezení činné ve veřejné produkci, neměly být obtěžovány mateřstvím. Proto byl r. 1920 v Rusku jako první v dějinách uzákoněn umělý potrat. Počet žen, které zemřely na komplikace způsobené potratem, převyšoval 60–120krát (není možné stanovit přesné číslo) počet těch, které zemřely při porodu. Tato situace vedla k demoralizaci společnosti a rapidnímu snížení počtu obyvatel. K tomu přispěly ve dvacátých a třicátých letech hladomory spojené s násilnou kolektivizací v zemědělství, při kterých zemřelo několik desítek milionů lidí. Stalin se snažil problém úbytku obyvatel řešit r. 1936, kdy byl zakázán umělý potrat a zpřísnily se zákony týkající se rozvodů. Kritickou se stala doba po 2. světové válce, kdy se následkem válečných ztrát snížila mužská populace obyvatel a v poměru k počtu žen byla nejmenší v celé Evropě. Do současnosti se tento stav ještě nepodařilo vyrovnat. Přispívá k tomu i velice nízký průměrný věk, jehož se dožívají muži, 58 let. Žena se v Rusku dožívá průměrně o čtrnáct let více, tedy 72 let.

I když byly Stalinovy zákony o rodině zpřísňující, narušené morální hodnoty v národě nezachránily a ani se o to nesnažily. Nejdůležitější pro Stalina bylo zabránit vymírání obyvatel Sovětského svazu, aby byl zajištěn přísun pracujících otroků a vojáků pro totalitní režim. Porodnost se nezvedla, přibylo ilegálních potratů a vysoce se zvýšila úmrtnost matek. Po Stalinově smrti byly r. 1955 potraty znovu legalizovány s odůvodněním, že je třeba zabránit ilegálním potratům a udržet ženu ve výrobě. Tou dobou se mnoho lidí stěhovalo z vesnic do měst a převažovala obliba malých rodin. V šedesátých letech tak jedna žena z šesti podstoupila potrat (pro srovnání: ve Spojených státech byl poměr 1:30) a počet potratů převýšil počet narozených dětí. Během sedmdesátých a osmdesátých let byla potratovost vůbec nejvyšší. R. 1970 to bylo oficiálně 1,9 milionů narozených dětí na 4,8 milionů potratů, za deset let, v r. 1980, to bylo 2,2 milionů narozených na 4,5 milionů potratů a těsně před rozpadem Sovětského svazu, v r. 1988, kdy byla Gorbačovova perestrojka v plném proudu, čítalo 2,3 milionů narozených na 4,6 milionů potratů. V r. 1990 dosáhl počet potratů oficiálně 3,92 milionů, v r. 2000 to bylo 1,96 milionů. Morální hodnoty obyvatel byly zvráceným systémem tak narušeny, že se potrat stal naprostou součástí života sovětské ženy. Ženy si na potrat zvykly a pro mnohé z nich bylo a je jít na potrat stejné jako jít k zubaři nechat si vytrhnout bolavý zub.

Olga Lipovská, 35 let, třikrát vdaná, dvě děti, sedm potratů: „Stojíte ve frontě přede dveřmi operačního sálu, tak sedm či osm žen. Zaměstnanci nemocnice jsou příliš zaneprázdnění, aby se zabývali něčím nebo někým jiným než svou prací. Proto se ženy v řadě střídají, aby pomohly na toaletu těm, které se vypotácí z operačního sálu. Pak přijde řada na vás. Jdete do sálu, který je potřísněn krví, dva doktoři zde provádějí potrat několika ženám najednou; doktoři jsou většinou velice hrubí, řvou na vás, abyste držela nohy roztažené co nejvíc od sebe; když máte štěstí, dají vám slabé sedativum, většinou Valium. Pak se vypotácíte ven, někdo vám pomůže na záchodky, kde nesmíte strávit delší dobu než dvě hodiny...“ (překlad autorka). Olga vypočítává, že dohromady za svůj život podstoupí tak čtrnáct potratů, což je podle ní národní průměr. Zná ženy, které podstoupily až dvacet pět potratů.[3]

Bioložka, 27 let: „Byla jsem ve třetím měsíci, když jsem se rozhodla jít na potrat. Raději jsem měla dítě porodit! Bylo to příšerné: ani Novokain, ani lokální anestezie nezabraly. Všechno jsem cítila… jak měnili nástroje, jak vyškrabovali. Sedíte tam a nemůžete dělat nic. Po potratu jsem zhubla o deset kilo“ (překlad autorka).[4]

Přirozené plánování rodičovství nebo antikoncepce byly v Sovětském svazu neznámými pojmy. Antikoncepce byla velice nekvalitní, životu nebezpečná a převážná většina žen jí právem nedůvěřovala. Sami lékaři ji odsuzovali, jelikož by tak přišli o práci. Třetina pracovního dne gynekologa byla v Rusku, resp. SSSR, vyplněna prováděním potratů. Tato zakořeněná nedůvěra přetrvala i v devadesátých letech, kdy se na ruském trhu začala prodávat „kvalitní“, ale drahá západní antikoncepce. Přesto se však užívání antikoncepce zdvojnásobilo. Podstata však zůstala stejná – kontrola porodnosti, změnil se pouze způsob; v některých případech tak brutální řezničinu potratů nahradila čistě a esteticky zabalená chemie. Potraty však zůstaly primárním antikoncepčním prostředkem dodnes, jelikož si na ně ženy zvykly a ve většině oblastí jsou levnější než antikoncepce.

Převážná většina odborníků tvrdí, že vysoký počet potratů je způsoben sociálními problémy. Ale sociální problémy jsou pouze důsledkem úpadku základních přirozených morálních hodnot. Lenin se měl vyjádřit v tom smyslu, že pokud chceme zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a spadne nám do klína jako zralé ovoce. Při pohledu na stav dnešního Ruska by měl soudruh Lenin jistě radost. V ruském chaosu je běžná vysoká kriminalita, sebevraždy, rozšířený alkoholismus, drogy, virus HIV, rozvody, domácí násilí, nezodpovědnost za své bližní – podle neoficiálních odhadů je v Rusku kolem 4 milionů opuštěných dětí. Asi 1 milion žije ve státem spravovaných dětských domovech, kde jsou podmínky katastrofální. Ostatní opuštěné děti žijí na ulicích velkých měst v děsivých podmínkách. Z těchto dětí má jen malá část šanci žít normálním životem. Přitom z 95 % mají tyto opuštěné děti jednoho či oba rodiče naživu. Počet opuštěných dětí v současnosti tak přesáhl počet sirotků v SSSR po 2. světové válce. Tvrzení zastánců potratů, že by těmto dětem bylo lépe, kdyby se nikdy nenarodily a nevytvářely rizikové skupiny ve společnosti, je zvrácené a irelevantní. Celé vesnice a někde i oblasti v Rusku vymírají. Je těžké potkat ženu, která nikdy na potratu nebyla. Pracovníci Human Life International (HLI) uvádějí, že není výjimkou žena, která za život podstoupila až dvacet potratů. Členky nové misijní společnosti Sestry Pána Ježíše, které v sibiřském Vladivostoku provozují centrum pro těhotné, popotratové poradenství a sirotčinec, tvrdí, že některé ženy podstoupily potrat až třicetkrát. Sestry uvádějí, že na vině je nejen ekonomická situace, ale především mentální deprese způsobená komunismem.[5] Stále více se ozývají hlasy, především mezi představiteli pravoslavné církve a jiných církví, které žádají obnovení přirozených morálních hodnot v národě, především hodnot rodinných. Totalitní režim po svých občanech vyžadoval na prvním místě slepou a oddanou lásku k systému, všechno, co bylo přirozené, se potlačovalo a trestalo. Pevná a stabilní rodina musela ustoupit, byla zesměšňována, napadána a do současnosti mnoho lidí rodinou pohrdá. To ale nic nemění na faktu, že rodina byla a je základem zdravé společnosti. Podle zákona má žena nejen v Rusku právo svobodně se rozhodnout, zda být, či nebýt matkou, ale tím zbavuje zodpovědnosti muže a podporuje v něm sobectví. Ruský muž až na výjimky považuje potrat za malichernou záležitost a v podstatě ho tato problematika nezajímá. Všechnu zodpovědnost svalil na ženu a byl při tom podporován všemi možnými institucemi a organizacemi, které se ohánějí propagandou o právech žen, ale ve své podstatě ženy diskriminují. Klasická rodina, kde je za manželku a všechny své budoucí potomky zodpovědný především manžel, je v Rusku téměř neznámým pojmem. Paradoxně tou nejvyšší prioritou ruské ženy je mít manžela či partnera, i když je to povaleč nebo alkoholik, přestože ji této „zátěže“ chtěl bolševický systém zbavit a „osvobodit“ ji.

Číšník, 26 let: „Tyhle ženy jsou prostě hloupé. Měly se tím [problémem potratů a antikoncepce, pozn. autorky] zabývat před tím, než k tomu došlo.“

Inženýr, 22 let, komentující fakt, že jeho žena podstoupila čtyři potraty: „Já sám často chodím k zubaři, ale zatím jsem si nestěžoval.“

Dělník, 26 let: „Potrat je nicotný zákrok.“[6]

V současnosti se ruská potratová legislativa pomalými kroky mění. V r. 2003 byly poprvé od r. 1955 provedeny zásadní změny. Potrat může být proveden pouze do 12. týdnu těhotenství. Zákon do té doby povoloval potraty i mezi 12.-22. týdnem těhotenství ze třinácti důvodů, které byly ale tak široké, že téměř každá žena mohla v druhém trimestru bez problémů na potrat jít. Nynější legislativa tento zákon upravuje a udává pouze čtyři důvody: znásilnění, uvěznění, odejmutí rodičovských práv ženě soudem, smrt či těžké postižení manžela. Je to sice stále široká škála výjimek, ale ve srovnání s dřívějšími důvody je výrazně zúžená. Ačkoliv jde v ruském potratovém zákonodárství o velký krok, realita je taková, že po 12. týdnu těhotenství podstoupilo potrat minimum žen, pouze 7 %. Některé ruské aktivistky uvedly, že tato změna v legislativě je počátkem útoků na práva žen. Je sice hezké, že tak brání svá práva, ale jak je výše uvedeno, následkem potratů nemohou mít děti tři čtvrtiny z 5 milionů neplodných manželských párů a jedno ze čtyř úmrtí žen je způsobeno potratem. Alexandr Čujev, nezávislý poslanec ve Státní dumě a velký zastánce zákazu potratů, označil toto rozhodnutí malým vítězstvím a prvním krokem k dalšímu omezení potratové legislativy. Čujev je jedním z mála ruských politiků, kteří se zasazují o omezení potratů a bojují za přežití ruského národa. Jsou nepřetržitě vystaveni ostré kritice politiků v samotné Státní dumě, napadáni ze strany médií a různých organizací.

Nejdůležitější organizací bojující za práva nenarozeného života je mezinárodní organizace Human Life International, která se snaží potraty omezit a pomáhat postiženým ženám přednáškami, konferencemi, školením pracovníků a především osvětovou činností, kdy se snaží vysvětlit plnohodnotnost člověka již od jeho početí. Tento fakt převážná většina ruských obyvatel nechápe, potrat pokládají za čistě lékařský zákrok, nejlevnější způsob kontroly porodnosti. Nad nemorálností tohoto činu se nepozastavují. Proti HLI stojí silná Mezinárodní organizace pro plánované rodičovství propagující antikoncepci a sexuální výchovu dětí. Sice odsuzuje způsob, jakým se v Rusku potrat provádí, ale potrat jako takový podporuje a zasazuje se, aby byl prováděn v čistém a hygienickém prostředí. To, že jde o vraždu nenarozeného člověka, popírá. Podle zpráv HLI se mnoho spolupracovníků Mezinárodní organizace pro plánované rodičovství dostalo díky velkým finančním sumám do veřejných funkcí a agresivně napadají všechny aktivity zastánců hnutí pro život. Jsou podporováni velkými farmaceutickými firmami, které vidí v širokém ruském trhu velké potenciální zisky a snaží se co nejvíce rozšířit prodej antikoncepce a potratových pilulek. Tyto firmy prodávají pilulku RU-486 pod propagačním heslem: „Kupte si ji a zbavíte se problému samy.“ Zástupce jedné farmaceutické firmy se při školení sociálních pracovníků nechal slyšet, že Rusko stále vězí ve „středověku“ a je „necivilizované“, jelikož dovolí ženám, aby otěhotněly. „Těhotné ženy! Jak to můžete dopustit?“ vykřikoval. „Je na čase zavést pořádek a civilizaci.“[7] Zprávy HLI přinášejí další šokující zjištění, kde se dokazuje, že lékaři a ostatní zdravotní personál je placen, aby přiměl těhotné ženy, které si děti chtějí nechat, k potratu. Galina Maslenikova, stojící v čele HLI v Rusku, zjistila hrůzné skutečnosti, kdy Centrum pro plánované rodičovství v Moskvě platí lékaře a zdravotní sestry, aby přesvědčili matky potratit zdravé děti. Tyto plody, které mají hodnotu kolem 2.000,- USD, pak vykupují chemické a kosmetické podniky. V ostatních republikách bývalého Sovětského svazu je tento systém zjednodušen. Soukromé firmy platí 200,- USD ženám, aby otěhotněly a potratily do 20. týdne těhotenství. Plod se pak použije k výzkumu embryonálních kmenových buněk.[8] Mezinárodní organizace pro plánované rodičovství, přinášející do Ruska „civilizaci“ a „demokracii“, morální hodnoty ruskému národu svými metodami tedy navrátit nemůže a především nechce. Proto je pochopitelné, že tyto informace, kterými HLI alarmuje veřejnost, nejsou po chuti Mezinárodní organizaci pro plánované rodičovství, která se snaží HLI obviňovat z náboženského fanatismu, agresivity a odsuzuje, že se pravoslavní, katolíci, protestanti dokázali spojit a společně proti potratům bojují. Klasický předsudek západního člověka, že ten, kdo obhajuje lidský život od početí, je katolík, v Rusku neplatí. Největším zastáncem zákazu potratů jsou aktivisté z pravoslavné církve, která je v Rusku dominantní. Ti založili v dubnu 1993 při moskevském chrámu Zvěstování Panny Marie organizaci Lékařské vzdělávací centrum - Žizň (Život), které se snaží lidem poskytovat informace o potratech, antikoncepci a jejich následcích. Pro toto centrum pracuje několik stálých zaměstnanců a několik stovek dobrovolníků, kteří se snaží distribuovat vzdělávací a informační materiály, organizovat přednášky ve školách a nemocnicích a udržuje kontakt s médii.

Situace v Rusku je katastrofální, to si uvědomuje i ruský prezident a někteří ruští politici. Bude-li tato situace nadále pokračovat, spěje ruský národ k zániku; na tom se shodnou téměř všichni. Veřejné osoby; politici, lékaři, novináři, kteří nesou největší zodpovědnost za ruský národ a utvářejí a ovlivňují veřejné mínění, by se neměli bát vystoupit a začít obhajovat nenarozeného člověka, který má právo na život bez ohledu na sociální či osobní situaci. Velká zodpovědnost leží na samotném ruském národu, který se musí naučit chovat se podle zásad přirozeného mravního zákona daného každému člověku. Musí se naučit vážit si rodinných hodnot a vytvořit stabilní a fungující rodiny. K tomu, aby to byl schopný zvládnout, potřebuje návrat k Bohu, který jeho bytí dá smysl.