Můj návrh na rytíře Řádu sv. Řehoře Velikého

Radomír Malý

 

 

Se zděšením přijali tradiční a konzervativní katolíci informaci, že jedno z nejvyšších vatikánských vyznamenání, Řád sv. Řehoře Velikého, dostal v naší zemi bývalý rektor Karlovy univerzity Ivan Wilhelm, údajně za „zásluhy o reformu pražské teologické fakulty“, dodejme: za likvidaci jejího bývalého vedení, reprezentovaného jmény prof. Václava Wolfa a prof. Jaroslava Polce. Všimněme si nyní vhodnosti či nevhodnosti této pocty udělené prof. Wilhelmovi na podkladě dějin tohoto řádu a kritérií nutných k jejímu udělení.

 

Papežský Řád sv. Řehoře Velikého založil r. 1831 papež Řehoř XVI. Jeho prvotním účelem bylo vyznamenat věrné a zasloužilé muže „bezúhonné pověsti“, kteří se zasloužili o „dobro společnosti, církve a Sv. stolce“, na prvém místě osobnosti z tehdejšího Církevního státu, který hrubým násilím zlikvidovala Garibaldiho vojska r. 1870. Laureáti tohoto řádu se automaticky stávali jeho členy s titulem „rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého“. Rytířství mělo původně čtyři třídy, papež sv. Pius X. je však zredukoval na tři s tím, že rytířům je zaručeno privilegované místo během papežských procesí i při jiných obřadech. Od r. 1994 jsou do řádu připouštěny i ženy. Na rozdíl od jiných rytířských řádů nevyplývají z členství v Řádu sv. Řehoře žádné zvláštní povinnosti.

 

Je skutečně Ivan Wilhelm mužem „bezúhonné pověsti“, zasloužilým o „dobro společnosti, církve a Sv. stolce“? Až do r. 1989 byl členem KSČ, což představovalo nezbytnou podmínku k získání vědeckých hodností a k univerzitní kariéře. Studoval mimo jiné i v Sovětském svazu, což se podařilo jen lidem politicky maximálně exponovaným. Že nikdy nebyl a není praktikujícím katolíkem, o tom netřeba pochybovat. Vyznamenávat tohoto muže je krutým políčkem vmeteným do tváře velkému množství českých katolíků, kteří prošli utrpením komunistických kriminálů nebo jiných forem perzekucí. Jak je toto možné?

 

To nám snad napoví procedura udělování tohoto řádu. Iniciativa musí pokaždé vzejít od místního biskupa, který podává návrh na vyznamenání. Sepíše dopis, kde uvede jméno a životopis kandidáta, a ten předá příslušnému nunciovi. Nuncius má možnost buď konzultovat s biskupem vhodnost navrhované osoby, nebo předat doporučení Státnímu sekretariátu do Vatikánu, kde je kandidát znovu podroben posouzení. V případě kladného rozhodnutí se vypracuje latinsky psaný diplom, opatřený podpisem a pečetí kardinála státního sekretáře a je předán laureátovi. Není těžké dosadit si do této rovnice následující: Kdo vyvinul iniciativu na vyznamenání Wilhelmovo jako první? Patrně ten, kdo měl zájem odměnit se tomuto muži za odstranění nepohodlných lidí z teologické fakulty, nepohodlných proto, poněvadž dogma a morální nauka jim byly základem, s nímž se nežongluje. To byla opravdu originální zásluha o „dobro společnosti, církve a Sv. stolce“.

 

Wilhelm není jediným případem toho druhu v pokoncilní církvi. Od r. 1986 je tento řád udělován velmi často nekatolíkům, dokonce i nekřesťanům, ano, i těm, jejichž aktivita směřuje jednoznačně proti katolické církvi. Tak byl vyznamenán přední reprezentant židovské komunity ve Velké Británii Sigmund Sternberg. Největší skandál však způsobil v této souvislosti r. 1998 arcibiskup z Los Angeles kardinál Roger Mahony, známý svými heterodoxními názory, když navrhl na laureáty Řádu sv. Řehoře komika Boba Hopea, byznysmena Roye Disneye (bratra známého Walta Disneye) a mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Všichni tři jej dostali. Hope je apostatou od katolické církve, který ve svých pořadech vykládá oplzlé vtipy; jednou např. na adresu přítomných žen poznamenal: „Je to tady jak na trhu dobytka, kontroloval jsem jim lejtka.“ Především ale Murdochova nominace na udělení řádu vyvolala tenkrát bouřlivé protesty pravověrných katolíků na celém světě. Tento vlastník mnoha mediálních koncernů opustil po 31 letech manželství svou ženu a vzal si o 33 let mladší, „atraktivnější“ zaměstnankyni své společnosti. Řád sv. Řehoře obdržela později i ona. Murdochova média šíří tvrdou pornografii. Nakladatelství Harper Collins vydalo např. knihu pornoherečky Jenny Jamesonové „Jak se milovat jako pornohvězda“. Murdochovy televizní stanice znemravňují svými nahotinami a pornoscénami nejtěžšího kalibru americký národ, což vynáší obrovské zisky. Např. televizní okruh Direct TV, jehož majoritním vlastníkem je právě Murdoch, na tom ročně vydělává kolem 200 milionů dolarů, což překonává i pověstného Larryho Flynta. Murdochův satelitní systém EchoStar Communications Corporation si přijde prodejem pornografie dokonce na víc než časopis Playboy. Rupert Murdoch, rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého, je navíc přítelem komunistické Číny, která krutě pronásleduje katolíky. Čile tam podniká. Chris Patten, bývalý britský guvernér v Hongkongu, napsal knihu, v níž ostře kritizuje čínský komunistický režim za porušování lidských práv. Nabídl ji k vydání Murdochovu nakladatelství Harper Collins. Murdoch zakročil a rozhodl, že kniha nesmí být vydána. Důvod? Autor je prý nepřátelský vůči Číně.

 

Jak je možné, že navzdory těmto faktům kardinál Mahony navrhl Murdocha na udělení vysokého vatikánského vyznamenání? Jak to, že ve Vatikánu bez protestů takového laureáta schválili? Mahony argumentoval tím, že Murdoch věnoval na výstavbu losangeleské katedrály 10 milionů dolarů. Takže i v církvi platí, že „pecunia non olet“ (peníze nesmrdí)? Ostatně ani tento „dar“ nebyl od Murdocha zadarmo. Katedrála v Los Angeles připomíná spíše obrovskou halu supermarketu než dům Boží, což odpovídá představám New Age a nikoli katolickým požadavkům na chrám. Proto je oprávněná otázka, jestli by Murdoch financoval stavbu kostela, který by skutečně byl koncipován jako místo liturgie, modlitby a setkání s trojjediným Bohem?

 

Jistě, v duchu ekumenismu a dialogu je třeba vyznamenávat nejen katolíky, nýbrž především nekatolíky, dokonce i ateisty či panteistické synkretisty à la New Age. Že propagují pornografii, že jejich osobní život je nemravný, že se přátelí s komunistickými pronásledovateli církve, nebo jsou dokonce sami bývalými aktivními bolševiky? To nic, to je jenom „odlišné přesvědčení“, které nutno respektovat, hlavně, že projevují náklonnost církvi, buď finanční, nebo tím, že z titulu své funkce odstraní z patřičných míst lidi, kteří se znelíbí biskupovi jen proto, že chtějí podle svého svědomí zůstat katolíky. Ano, toto je onen „svěží duch koncilu“, za který musíme být vděčni. V tom případě bych si ale dovolil mít také své tři návrhy na kandidáty pro Řád sv. Řehoře Velikého. Prvním by měl být nepochybně vrchní český arcisexuolog Radim Uzel. S jeho názory a poučováním mladé generace, že mají začít pohlavně žít co nejdříve a naplno využívat možností antikoncepce a potratu, se samozřejmě neztotožňujeme, jenže on prokazuje velké služby církvi tím, že upozorňuje na nejrůznější „fundamentalisty“, „extremisty“ a „talibany“ v jejích řadách, kteří to s tím bojem proti potratům a za sexuální čistotu přehánějí. Druhým by měl být předseda české Gay iniciativy Jiří Hromada. Ani tady pochopitelně nesouhlasíme s jeho tlakem na legalizaci registrovaného partnerství, jenže on otevírá své sdružení dle západního vzoru i katolíkům, chce mít věřící ve svých řadách, čímž dává najevo toleranci a sympatii pro katolicismus. Třetí osobou, která by měla být vyznamenána, je nepochybně Radovan Krejčíř. Jeho podnikatelské aktivity jsou sice více než sporné, je také důvodně podezřelý z vraždy, jenže jako byznysmen věnoval hodně peněz na charitativní účely, ano, přispíval dokonce i na opravy kostelů. Představte si, vážení čtenáři, jak by se tito tři „rytíři Řádu sv. Řehoře Velikého“ vyjímali vedle pánů Hopea, Murdocha nebo Wilhelma. Už je vidím, jak nastupují při slavné papežské mši na svá místa hned poblíž oltáře.

 

Samozřejmě, že je to ironie. Musel by být totálně pomatený, kdo by předchozí odstavec bral vážně. Jenže není logika, která mne vedla k tomuto sarkasmu, stejná jako ta, jež řídila jednání těch církevních hodnostářů, kteří navrhli na vyznamenání Řádem sv. Řehoře např. Murdocha? Tady potom smích přestává, zde už se jedná o vážné věci. Hlavně o to, jak církevní představitelé splňují své poslání napomáhat spáse věřících, kteří jsou do jejich péče svěřeni. Vyznamenávat lidi, kteří se chovají nemravně a propagují etiku, jež je v příkrém rozporu s desaterem, nebo ty, kteří vděčí za svoji univerzitní kariéru rudé knížce v kapse, a naopak odstrkovat, případně stíhat církevními tresty takové, co se horlivě zasazují o věrnost nauce církve, je akt směřující jasně proti zájmům celého církevního společenství a nutno se proti tomu ozvat.