PRAVDA

Sv. Maxmilián Maria Kolbe

I když ne všichni milují pravdu, přesto pouze ona může být základem trvalého štěstí.

Pravda je jedna

To je známá věc, nicméně v praktickém životě se občas jedná tak, jako kdyby „ano“ i „ne“ mohlo být ve stejné záležitosti pravdou. Je například pravda, že já nyní píši tato slova a Ty, drahý čtenáři, je čteš. Proto nemůže být pravdou opak, tj. že já jsem toto nenapsal a Tys toto nečetl. Neboť „ano“ i „ne“ v té samé věci nemůže být pravda. Pravda je buďto „ano“, nebo „ne“. Protože pravda je pouze jedna.

Pravda je mocná

Kdyby ji někdo chtěl popřít a řekl, že já jsem nepsal a Tys nečetl, nezmění se pravda, nýbrž ten, kdo popírá, klopýtne, zmýlí se. A i kdyby takových popíračů bylo více, neutrpí tím síla pravdy. Kdyby všichni lidé na celém světě tvrdili, tiskli, filmovali a přísahali, a to po celé věky, že já jsem tyto řádky nenapsal a Tys je nečetl, to vše dohromady nedokáže ani trochu udrolit z žulového masivu pravdy, že já jsem psal, Tys četl. Dokonce ani Pán Bůh žádným zázrakem pravdu nezmaří a ani ji zmařit nemůže, neboť On je základní Pravdou. Hle, jaká je moc pravdy! Moc vpravdě nekonečná, Boží.

Stejně tak i v náboženství. Ani v náboženských pravdách tomu není jinak. Na světě se můžeme setkat s různými náboženskými přesvědčeními a často rozšířeným názorem, že každé náboženství je dobré. Ale s tímto názorem nelze souhlasit. Je pravda, že mnozí z těch, kteří neuznávají žádné náboženství nebo vyznávají to či ono náboženství, mohou být před Bohem zproštěni viny, neboť jsou upřímně přesvědčeni, že jdou cestou pravdy, ale ve skutečnosti a v náboženských záležitostech může být pravda pouze jedna a ti, kteří smýšlejí o věcech jinak, než jak ve skutečnosti jsou, se mýlí. Pouze ten, kdo posuzuje podle pravdy, má pravou víru.

A proto, je-li pravda, že existuje Bůh, mýlí se bezbožníci, kteří tvrdí, že není; kdyby ale skutečně nebyl, mýlili by se všichni, kdo vyznávají jakékoliv náboženství. Dále, je-li pravda, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, pak je pravda to, co učil, a to, že byl vtěleným Bohem; pokud nevstal z mrtvých, nemají všechna křesťanská náboženství žádné opodstatnění.

Konečně, pokud se Ježíš skutečně obrátil na Petra se slovy: „Ty jsi Petr (t. j. skála), a na té skále vzdělám církev svou“ (Mt 16, 18) a tím dal znamení, podle něhož by mohl každý snadno poznat jeho církev mezi stovkami různých křesťanských církví, pak pouze ti, kteří se nacházejí ve všeobecné – katolické – církvi, kráčejí cestou pravou a mají jistotu, že pokud budou směřovat k Bohu věrně dle nauky církve, dosáhnou věčného štěstí, a dokonce i dočasného pokoje a spokojenosti.

Podobně je tomu i v jiných náboženských případech, např.: Je-li pravdou, že se Neposkvrněná opravdu zjevila v Lurdech Bernadettě, pak je jisté, že Maria žije a miluje lidi jako skutečná Matka. Pokud by nebylo tohoto zjevení, nemohli bychom se o Neposkvrněné dozvědět z tohoto pramene, ale vycházeli bychom z mnoha jiných pramenů.

Uznání pravdy

Žádnou pravdu tedy nemůže nikdo změnit, ale pouze ji hledat, najít a uznat, přizpůsobit jí svůj život, jít cestou pravdy ve všech věcech, a zejména těch, které se týkají posledního cíle života, vztahu k Bohu, tedy ve věcech náboženství.

Trvalé štěstí

Pod sluncem není člověka, který by nehledal štěstí, a v každém našem činu nás štěstí v té či oné podobě osvěcuje jako cíl, k němuž přirozeně směřujeme. Avšak štěstí, které nestojí na pravdě, nemůže být – ostatně jako sama nepravda – trvalé. Pouze pravda může být a je neochvějným základem štěstí jak jednotlivých lidí, tak i celého lidstva.

Přeložil Adam Podborský.

Rycerz Niepokalanej 12/1940–01/1941 (zkráceno)