Duchovní šifra svatého grálu

Petr Bahník

Svatý grál. Podle tradičního podání to byl kalich, jehož Kristus užíval při poslední večeři a do něhož prý později Josef z Arimatie zachytil pod křížem prýštící Spasitelovu krev. Zprávy o něm sporadicky probleskují již z raně středověkých pramenů středomořské, iberské a byzantské provenience, v širší známost ovšem vešel až ve středověku vrcholném, díky autorům dvorských románů, kteří grálský motiv neoddělitelně spojili s polozapomenutými keltskými bájemi o britském králi Artušovi a jeho družině kulatého stolu. Ty se pak v nesčetných opisech, překladech a samostatných zpracováních rozšířily prakticky po celé západní a střední Evropě, včetně českých zemí.

Navzdory tomu u nás v současnosti nějaké přesnější povědomí o grálské tematice chybí. Česká předválečná kultura byla jak známo prodchnuta levicovým odporem k romantismu a veškeré „rytířské veteši“ věnovala pramálo pozornosti (s čestnou výjimkou několika katolických autorů). V éře tuhého stalinismu pak bylo možné informace o grálu objevit opravdu jen zázrakem, a to výhradně „mezi řádky“ odborných publikací. Od šedesátých let k nám sice sem tam pronikla nějaká ta komerčně deformovaná interpretace grálské tematiky ve stylu velkofilmu Excalibur, to ale opravdu nemohlo pomoci napravit informační manko, které u nás o tomto tématu panuje.

Věc je o to složitější, že neinformované české publikum začalo být po pádu železné opony bombardováno tituly „grálské“ literatury z dílny New Age, jako je kultovní tlustospis Lawrence Gardnera Svatý Grál (nakladatelství Volvox Globator), katechismy grálských „církví“, např. Ve světle pravdy německého „proroka“ Abd-ru-shina (nakladatelství Hlas), senzačními „odhaleními“ typu Brownovy Šifry mistra Leonarda či nezodpovědnými výklady a návody hlubinné psychologie, jako je Hledání svatého grálu bubnujícího gurua tzv. mužské spirituality Richarda Rohra (český překlad nakladatelství Cesta). Může tak vzniknout optický klam, že český intelektuál má o grálu venkoncem jasno, ve skutečnosti ale zná spíše jen odvozené, druhotné působení grálské tradice, nikoli její základy (asi tak, jako když někdo ví, že „Rex“ je oblíbené psí jméno, a neví, že to latinsky značí krále). Rozsahem útlá knížka Svatý grál – ideál křesťanského rytířství a touha po dokonalosti, z pera Mikea Aquiliny a Christophera Baileyho, jejíž český překlad vyšel nedávno v nakladatelství Triton, může pomoci tuto věc alespoň částečně napravit.

Český čtenář se v ní vůbec poprvé setká se zasvěceným textem na grálské téma, který není zatížen žádnou z moderních herezí. Autoři se skvěle orientují jak v dané literárně-historické problematice, tak i v teologických otázkách, s nimiž je motiv Kristova kalicha spojen. Kniha čtenáře uvádí do světa středověké a raně novověké grálské literatury a zevrubně rekapituluje historický vývoj tématu, velšskými předkřesťanskými skladbami o kouzelném kotlíku počínaje a prozaickým renesančním zpracováním sira Thomase Maloryho konče, i proměny, jimiž chápání grálu procházelo, aby se, ve vrcholných dílech středověkých básníků, stalo působivou eucharistickou alegorií. Jakkoli přitom Aquilina a Bailey věnují hodně prostoru objasnění významu eucharistické symboliky grálu, nezapomínají civilním způsobem čtenáři připomínat, že popisují pouze peripetie literárního motivu, nic méně a nic více (!). Historky o grálu nejsou historií ani věroukou. „Jsou to jen příběhy,“ říkají autoři v Doslovu na adresu těchto legend, „nejsou to ovšem jen takové povídky, stejně jako podobenství o marnotratném synovi není jen taková povídka.“ Jsou „duchovní šifrou“, jež má „poskytnout poučení o skutečnosti Eucharistie, o živoucí přítomnosti Kristova těla a krve na oltáři.“

Ačkoli je z některých pasáží knihy, zejména z kapitol o díle Walthera Mapa či z citovaného Doslovu, celkem jasné, že duchovní zázemí autorů je tradičně katolické, nesnaží se čtenářům svou pravověrnou interpretaci grálského tématu nějak apriorně vnutit. Pouze konstatují fakta. Konstatují doložitelnou historii motivu a jeho tradiční alegorický obsah. Z katolického hlediska ovšem již tímto věcným přístupem autoři plní dvojí neocenitelnou službu: Na jedné straně vyvracejí gnostické a neopohanské smyšlenky kolem svatého grálu a na straně druhé zbavují katolické čtenáře zbytečného strachu z grálské tematiky, jakožto údajně heretické.

Jedná se tedy o dílko cenné, které by, jako základní informační kompendium, nemělo v knihovničce českého katolíka chybět. Šťoural by sice mohl podotknout, že text, v závislosti na domovském prostředí autorů, věnuje nepoměrně více místa působení grálské tematiky v kultuře anglosaské než románské či středoevropské (přičemž slovanské konotace opomíjí zcela), to je ovšem věc z mnoha důvodů pochopitelná; artušovské příběhy koneckonců souvisejí především s britskými reáliemi. Pro české badatele ostatně může být právě toto vhodnou výzvou, aby se sami pustili na dobrodružnou výpravu po stopách grálu ve staré dobré Bohemii.  

Mike Aquilina, Christopher Bailey

Svatý grál – ideál křesťanského rytířství a touha po dokonalosti, Triton 2006

© Te Deum 2007