|
O
tzv. mozkové smrti a dárcovství orgánů
Rozhovor
s Dr. Paulem A. Byrnem
Randy
Engel: Pane
doktore Byrne, jak byste popsal lidské tělo?
Dr.
Byrne: Lidská
osoba se zde na zemi skládá z těla a duše. Bůh
tvoří osobu. Biologicky vyjádřeno tělo je složeno
z buněk, tkání, orgánů a jedenácti soustav,
a to včetně tří soustav pro život nezbytných. Žádný
orgán nebo soustava orgánů neřídí všechny další
orgány a soustavy. Nezávislé fungování orgánů a
systémů udržuje jednotu, homeostázu,
imunitu, růst, hojení a látkovou výměnu s prostředím
(kyslík a oxid uhličitý). Život na zemi trvá od
početí do přirozeného konce. Přirozený konec
(skutečná smrt) nastává, když se duše oddělí
od těla.
RE:
Většina dospělých a dokonce i dětí, přestože
nejsou lékaři, rozpoznává známky života, není-liž
pravda?
Dr.
Byrne: Samozřejmě.
Vitální projevy živé lidské bytosti zahrnují
teplotu, tep, krevní tlak a dech. Lékaři, sestry a
záchranáři poslouchají tlukot srdce pomocí
stetoskopu. Pacienti na jednotkách intenzivní péče
mají monitory zaznamenávající puls, krevní tlak,
dýchání a kyslík v krvi.
RE:
A co byste řekl o známkách smrti?
Dr.
Byrne: Smrt
byla po celé věky a stále je něčím negativním,
nebytím – stavem těla bez života. Duše
opustila tělo a začal rozklad. Po smrti zůstává
mrtvola. Tělesné pozůstatky jsou prázdné, studené,
namodralé, ztuhlé a nereagují na žádné podněty.
Není žádný srdeční tep nebo krevní tlak. Na kůži,
nehtech a sliznicích se objevují posmrtné skvrny červenofialové
barvy. Nelze obnovit dýchání mrtvého těla.
Kardiostimulátor může vyslat signál, ale nemůže
zahájit tep. Je-li pacient opravdu mrtvý, pak u něj
nelze pozorovat uzdravování.
RE:
Jestliže hovoříme o životně důležitých orgánech,
o jaké se jedná?
Dr.
Byrne: Vitální
orgány [z latinského vita
– život] zahrnují srdce, játra, plíce,
ledviny a slinivku břišní. Aby byly vhodné pro
transplantaci, je nutné vyjmout je z dárce dříve,
než dojde k zástavě dýchání a krevního oběhu.
V opačném případě jsou tyto orgány nevhodné,
protože k jejich poškození dojde v krátkém
čase po zastavení oběhu okysličené krve. Odstranění
vitálních orgánů z žijící osoby před
zastavením krevního oběhu a dýchání má za následek
smrt dárce.
RE:
Existují nějaké životně důležité orgány, které
je možno odebrat, aniž by to způsobilo smrt dárce?
Dr.
Byrne: Ano.
Například jednu ze dvou ledvin, jaterní lalok nebo
plicní lalok. Dárci musí být informováni, že
odstraněním těchto orgánů dojde u dárce k
poklesu daných funkcí. Nepárové vitální orgány
jako srdce nebo celá játra však nemohou být odňaty
bez usmrcení dárce.
RE:
Jestliže životně důležité orgány odebrané z mrtvé
osoby nejsou vhodné pro použití k transplantaci a
vynětí srdce z živého člověka ho zabije,
jak je tedy možné, že existuje dárcovství vitálních
orgánů?
Dr.
Byrne: K tomu
dochází díky zavedení pojmu „mozková
smrt“. Před rokem 1968 byl člověk prohlášen
za mrtvého pouze tehdy, když se jeho dýchání a
srdce zastavily na dostatečnou dobu. Prohlášení o
„mozkové smrti“ činí srdce a jiné vitální
orgány vhodné k transplantaci. Vitální orgány
musí být odebrány z živého těla, odstranění
vitálních orgánů působí smrt.
RE:
Vzpomínám si na zprávu o první oficiální
transplantaci srdce, kterou povedl dr. Christian
Barnard roku 1967 v Kapském Městě v Jižní
Africe. Jak bylo možné pro chirurgy překonat zřejmé
právní, morální a etické překážky k získání
životně důležitých orgánů z živé lidské
bytosti?
Dr.
Byrne: Tím,
že prohlásili „mozkovou smrt“ za smrt.
RE:
Myslíte nahrazením tradičních kriterií pro smrt
za nové kriterium známé jako „mozková
smrt“?
Dr.
Byrne: Ano. V roce
1968 byla na Harvardské univerzitě v Bostonu
sestavena ad hoc
komise za účelem předefinování smrti tak, aby vitální
orgány mohly být odebírány z osob prohlášených
za „mozkově mrtvé“. Všimněte si, že
„mozková smrt“ nebyla stanovena za použití
vědeckých metod. Harvardská komise nestanovila, zda
nevratné kóma je vhodným kritériem pro smrt. Jejím
posláním bylo spíše dohlédnout na to, co má být
definováno jako nové kritérium smrti. Zkrátka zpráva
byla vytvořena tak, aby se hodila k již předem
stanoveným závěrům.
RE:
Znamená to, že osoba, která je v mozkovém kómatu
nebo potřebuje přístroj na podporu dýchání, může
být prohlášena za „mozkově mrtvou“?
Dr.
Byrne: Ano.
RE:
I když její srdce bije a plíce okysličují krev?
Dr.
Byrne: Ano.
Pochopte, vitální orgány pro transplantaci musí být
čerstvé a nepoškozené. Například, jestliže přestane
dýchání a krevní oběh, během pěti minut nebo méně
je srdce tak poškozeno, že není vhodné k transplantaci.
To je nutné si uvědomit. Konec konců, kdo by chtěl
přijmout poškozené srdce?
RE:
Vedlo harvardské kritérium „mozkové
smrti“ ke změnám v zákonech států a
federálních zákonech?
Dr.
Byrne: Samozřejmě.
Mezi léty
1968 a
1978 bylo více než třicet různých souborů kritérií
„mozkové smrti“ přijato ve Spojených státech
a jinde. Od té doby toho bylo vydáno ještě více.
To znamená, že člověk může být prohlášen za
„mozkově mrtvého“ podle jednoho souboru
kriterií, ale být živý podle jiného nebo třeba všech
ostatních. Každý soubor obsahuje test krátkodobého
zastavení dýchání. To vyžaduje odebrání dýchacího
přístroje až na deset minut, aby bylo možné
pozorovat, zda pacient může dýchat samostatně.
Stav pacienta se tímto testem vždy zhorší. Skoro
nikdy nejsou pacient nebo příbuzní informováni předem
o tom, co se děje během testu. Jestliže pacient nedýchá
sám od sebe, pak to není signálem k odpojení
dýchacího přístroje, nýbrž k pokračování
umělého dýchání, dokud není příjemce (či příjemci)
připraven přijmout orgány. Poté co jsou orgány
vyjmuty, je „dárce“ opravdu mrtvý.
RE:
A co Jednotný zákon o vymezení smrti?
Dr.
Byrne: Podle
tohoto zákona může být smrt prohlášena, pokud
osoba utrpěla buďto „nevratné zastavení oběhových
a dýchacích funkcí“ nebo „nevratné
zastavení všech funkcí celého mozku včetně
mozkového kmene“. Od té doby všech padesát
amerických států považuje zastavení fungování
mozku za smrt.
RE:
Jaký je rozdíl mezi tělem opravdu mrtvé osoby a tělem
osoby prohlášené za „mozkově mrtvou“?
Dr.
Byrne: Tělo
skutečně mrtvé osoby je charakterizováno projevy
rozkladu. Zanikly u něj vitální tělesné funkce a
došlo k zástavě orgánů životně nezbytných
systémů. Jak jsem již poznamenal, mrtvé tělo je
studené, ztuhlé a nereaguje na žádné podněty.
RE:
A jak se to má s tělem lidské bytosti prohlášené
za „mozkově mrtvou“?
Dr.
Byrne: V tomto
případě je tělo teplé a poddajné. Je zde tlukoucí
srdce, normální barva, teplota a krevní tlak. Většina
funkcí nepřestává, a to včetně zažívání, vyměšování
a udržování rovnováhy tekutin normálním močením.
Takové tělo také často reaguje na chirurgické zákroky.
S ohledem na dostatečně dlouhé období pozorování,
někdo prohlášený za „mozkově mrtvého“
ukáže známky uzdravování a růstu a dospěje do
puberty, jestliže se jedná o dítě.
RE:
Pane doktore Byrne, zmínil jste, že „mozkově
mrtví“ lidé často reagují na chirurgické řezy.
To je označováno jako tzv. Lazarův efekt?
Dr.
Byrne: Ano. To
je důvodem, proč při odebrání vitálních orgánů
lékaři musí používat anestetika a paralyzující
léky ke kontrole svalových křečí, krevního
tlaku, změn krevního tepu a jiných tělo chránících
mechanismů, které jsou přirozené u živých
pacientů. V obvyklé lékařské praxi reakce
pacienta na chirurgický zákrok indikuje
anesteziologovi, že anestetikum je příliš slabé.
Zrychlení srdečního tepu a krevního tlaku jsou
reakcí na bolest. Proto anesteziologové ve Velké
Britanii vyžadují podání anestetik při odběru
orgánů. Mrtvé tělo necítí bolest.
RE:
Vím, že se vyskytly případy, kdy mladá těhotná
žena utrpěla vážná zranění hlavy, byla prohlášena
za „mozkově mrtvou“ a porodila živé dítě.
Dr.
Byrne: To je
pravda. S náležitou péčí tyto „mozkově
mrtvé“ ženy porodily živé dítě. V jednom
zdokumentovaném případě dítě bylo donášeno po
sto sedm dní před porodem.
RE:
Jsou „mozkově mrtví“ pacienti používáni
i jinak než jako zdroj čerstvých vitálních orgánů?
Dr.
Byrne: Z právního
hlediska „mozkově mrtví“ pacienti jsou
považováni za mrtvé a jsou tak nazýváni společnostmi
pro vyhledávání orgánů. Tyto
„mrtvoly“ mohou být užity k výukovým
účelům a k vyzkoušení nových lékařských
postupů. Nicméně stejné „mrtvoly“ donáší
nenarozené děti až do úspěšného porodu. Což je
mimořádné chování u „mrtvoly“!
RE:
A co když potenciální dárce orgánů nesplňuje
kritéria pro „mozkovou smrt“, ale utrpěl
jistá zranění nebo má nemoc nasvědčující tomu,
že brzy nastane smrt?
Dr.
Byrne: Takové
případy vedly k zavedení tzv. „dárcovství
na základě nebijícího srdce“ nověji nazývaným
„dárcovství při srdeční smrti“. Při
tom je zastavena lékařská péče považovaná za
mimořádnou, jako je přístroj na podporu dýchání,
což způsobí, že pacient bude bez srdečního tepu.
Jakmile se zastaví krevní oběh, je prohlášena
smrt.
RE:
A co potom?
Dr.
Byrne:
Zastavení léčby podporující život je provedeno
na operačním sále. Po několika minutách –
čas se liší v různých zařízeních –
začne procedura k odnětí vitálních orgánů.
RE:
Ale jak to může být uskutečněno, když osoba
prohlášená za mrtvou je skutečně mrtvá?
Dr.
Byrne: To nemůže.
RE:
A jak je to s krytím pojištění pro
„mozkově mrtvé“ pacienty?
Dr.
Byrne:
Nemocnice umožňují, aby zabírali postel, a pojišťovací
společnosti pokrývají náklady jako u jiných živých
pacientů. Jestliže orgány pacientů jsou vhodné k transplantaci,
pojištění pokrývá dopravu pacientů do jiné
nemocnice. Pojištění kryje též náklady na
podporu života, transfuze krve, antibiotika a jinou
medikaci potřebnou k udržování orgánů ve
zdravém stavu. To se týká také „mozkově
mrtvých“ pacientů určených pro výuku v lékařských
zařízeních.
RE:
Vím, že federální vláda hrála aktivní úlohu v propagaci
takzvané „vůle k životu“. [V češtině
se používá termín „předstižné pokyny
pacienta“.] Měla
také úlohu v propagaci dárcovství vitálních
orgánů?
Dr.
Byrne: Federální
vláda byla z důvodů, které jsou nejasné,
hluboce zapletena do propagace transplantace vitálních
orgánů. Například federální nařízení vydané
v roce 1998 stanoví, že lékaři, zdravotní
sestry, duchovní a jiní pracovníci v oblasti
zdravotní péče nesmí hovořit s rodinou
potenciálního dárce orgánů, aniž by nejprve získali
souhlas od regionální sítě vyhledávání orgánů.
Jestliže je tu potenciál pro transplantaci, vyškolený
„jmenovaný žadatel“ navštíví jako
první rodinu pacienta, včetně rodin, které jsou většinou
neoblomně proti dárcovství orgánů. Jestliže někdo
v nemocnici hovoří s rodinou pacienta jako
první, nemocnice riskuje ztrátu své akreditace a případného
federálního financování.
RE:
Proč „jmenovaný žadatel“?
Dr.
Byrne: Protože
studie ukazují, že tito specialisté mají větší
úspěch při získání svolení k dárcovství
orgánů od truchlících členů rodiny. Jsou vyškoleni,
aby „prodali“ koncepci dárcovství orgánů
užívajíc emocionální úsloví jako „dát
dar života“, „srdce vašeho příbuzného
bude žít v někom jiném“ a podobné otřepané
prázdné fráze. Nezapomínejme, že průmysl dárcovství
a transplantací je mnohamiliardový podnik. V roce
1996 Forbes
Magazine zveřejnil řadu poučných článků k tomuto
problému, ale zpravidla je obtížné, pokud vůbec
možné, získat spolehlivé finanční údaje. Jedna
věc je však jasná: rodiny dárců nezískají žádný
finanční prospěch ze svého „daru života“.
RE:
To se zdá být velmi utilitárním aspektem
transplantace vitálních orgánů.
Dr.
Byrne: To je
proto, že filosofie, která podnítila praxi, je založena
na omylu, že člověk je cílem pro sebe a výhradním
pánem svého života. Otrokáři kupovali, prodávali
a zacházeli se zotročenými osobami jako s majetkem.
Průmysl lidských transplantací a „bioetické“
skupiny také považují lidské bytosti za movitý
majetek, to jest, že mohou být užity jako zdroj orgánů
pro transplantaci. Tuto utilitární etiku musíme odmítnout.
„Mozková smrt“ a všechny formy vyvolané
smrti odporují přirozenému mravnímu řádu a jsou
proti Božímu přikázání „Nezabiješ“.
RE:
Děkuji za poskytnutí těchto cenných informací našim
čtenářům.
Převzato
z www.michaelfund.org.
Přeložil
Michal Kretschmer.
Dr.
Paul A. Byrne pracoval jako neonatolog v St.
Charles Mercy Hospital v Oregonu, zde také od
roku 1991 zastával funkci ředitele neonatologického
oddělení. Souběžně s tím přednášel jako
profesor pediatrie na Medical College v Ohiu. V roce
1997 byl zvolen prezidentem Catholic Medical
Association. Je producentem filmu Continuum of Life
a autorem knih Life, Life Support and Death, Beyond
Brain Death, “Brain Death” Is Not
Death a řady článků na obranu nenarozeného života
i proti eutanazii. Se svou ženou Shirley má dvanáct
dětí.
©
Te Deum 2008
|
