O tzv. mozkové smrti a dárcovství orgánů

Rozhovor s Dr. Paulem A. Byrnem

 

 

Randy Engel: Pane doktore Byrne, jak byste popsal lidské tělo?

Dr. Byrne: Lidská osoba se zde na zemi skládá z těla a duše. Bůh tvoří osobu. Biologicky vyjádřeno tělo je složeno z buněk, tkání, orgánů a jedenácti soustav, a to včetně tří soustav pro život nezbytných. Žádný orgán nebo soustava orgánů neřídí všechny další orgány a soustavy. Nezávislé fungování orgánů a systémů udržuje jednotu, homeostázu[1], imunitu, růst, hojení a látkovou výměnu s prostředím (kyslík a oxid uhličitý). Život na zemi trvá od početí do přirozeného konce. Přirozený konec (skutečná smrt) nastává, když se duše oddělí od těla.

RE: Většina dospělých a dokonce i dětí, přestože nejsou lékaři, rozpoznává známky života, není-liž pravda?

Dr. Byrne: Samozřejmě. Vitální projevy živé lidské bytosti zahrnují teplotu, tep, krevní tlak a dech. Lékaři, sestry a záchranáři poslouchají tlukot srdce pomocí stetoskopu. Pacienti na jednotkách intenzivní péče mají monitory zaznamenávající puls, krevní tlak, dýchání a kyslík v krvi.

RE: A co byste řekl o známkách smrti?

Dr. Byrne: Smrt byla po celé věky a stále je něčím negativním, nebytím – stavem těla bez života. Duše opustila tělo a začal rozklad. Po smrti zůstává mrtvola. Tělesné pozůstatky jsou prázdné, studené, namodralé, ztuhlé a nereagují na žádné podněty. Není žádný srdeční tep nebo krevní tlak. Na kůži, nehtech a sliznicích se objevují posmrtné skvrny červenofialové barvy. Nelze obnovit dýchání mrtvého těla. Kardiostimulátor může vyslat signál, ale nemůže zahájit tep. Je-li pacient opravdu mrtvý, pak u něj nelze pozorovat uzdravování.

RE: Jestliže hovoříme o životně důležitých orgánech, o jaké se jedná?

Dr. Byrne: Vitální orgány [z latinského vita – život] zahrnují srdce, játra, plíce, ledviny a slinivku břišní. Aby byly vhodné pro transplantaci, je nutné vyjmout je z dárce dříve, než dojde k zástavě dýchání a krevního oběhu. V opačném případě jsou tyto orgány nevhodné, protože k jejich poškození dojde v krátkém čase po zastavení oběhu okysličené krve. Odstranění vitálních orgánů z žijící osoby před zastavením krevního oběhu a dýchání má za následek smrt dárce.

RE: Existují nějaké životně důležité orgány, které je možno odebrat, aniž by to způsobilo smrt dárce?

Dr. Byrne: Ano. Například jednu ze dvou ledvin, jaterní lalok nebo plicní lalok. Dárci musí být informováni, že odstraněním těchto orgánů dojde u dárce k poklesu daných funkcí. Nepárové vitální orgány jako srdce nebo celá játra však nemohou být odňaty bez usmrcení dárce.

RE: Jestliže životně důležité orgány odebrané z mrtvé osoby nejsou vhodné pro použití k transplantaci a vynětí srdce z živého člověka ho zabije, jak je tedy možné, že existuje dárcovství vitálních orgánů?

Dr. Byrne: K tomu dochází díky zavedení pojmu „mozková smrt“. Před rokem 1968 byl člověk prohlášen za mrtvého pouze tehdy, když se jeho dýchání a srdce zastavily na dostatečnou dobu. Prohlášení o „mozkové smrti“ činí srdce a jiné vitální orgány vhodné k transplantaci. Vitální orgány musí být odebrány z živého těla, odstranění vitálních orgánů působí smrt.

RE: Vzpomínám si na zprávu o první oficiální transplantaci srdce, kterou povedl dr. Christian Barnard roku 1967 v Kapském Městě v Jižní Africe. Jak bylo možné pro chirurgy překonat zřejmé právní, morální a etické překážky k získání životně důležitých orgánů z živé lidské bytosti?

Dr. Byrne: Tím, že prohlásili „mozkovou smrt“ za smrt.

RE: Myslíte nahrazením tradičních kriterií pro smrt za nové kriterium známé jako „mozková smrt“?

Dr. Byrne: Ano. V roce 1968 byla na Harvardské univerzitě v Bostonu sestavena ad hoc komise za účelem předefinování smrti tak, aby vitální orgány mohly být odebírány z osob prohlášených za „mozkově mrtvé“. Všimněte si, že „mozková smrt“ nebyla stanovena za použití vědeckých metod. Harvardská komise nestanovila, zda nevratné kóma je vhodným kritériem pro smrt. Jejím posláním bylo spíše dohlédnout na to, co má být definováno jako nové kritérium smrti. Zkrátka zpráva byla vytvořena tak, aby se hodila k již předem stanoveným závěrům.

RE: Znamená to, že osoba, která je v mozkovém kómatu nebo potřebuje přístroj na podporu dýchání, může být prohlášena za „mozkově mrtvou“?

Dr. Byrne: Ano.

RE: I když její srdce bije a plíce okysličují krev?

Dr. Byrne: Ano. Pochopte, vitální orgány pro transplantaci musí být čerstvé a nepoškozené. Například, jestliže přestane dýchání a krevní oběh, během pěti minut nebo méně je srdce tak poškozeno, že není vhodné k transplantaci. To je nutné si uvědomit. Konec konců, kdo by chtěl přijmout poškozené srdce?

RE: Vedlo harvardské kritérium „mozkové smrti“ ke změnám v zákonech států a federálních zákonech?

Dr. Byrne: Samozřejmě. Mezi léty 1968 a 1978 bylo více než třicet různých souborů kritérií „mozkové smrti“ přijato ve Spojených státech a jinde. Od té doby toho bylo vydáno ještě více. To znamená, že člověk může být prohlášen za „mozkově mrtvého“ podle jednoho souboru kriterií, ale být živý podle jiného nebo třeba všech ostatních. Každý soubor obsahuje test krátkodobého zastavení dýchání. To vyžaduje odebrání dýchacího přístroje až na deset minut, aby bylo možné pozorovat, zda pacient může dýchat samostatně. Stav pacienta se tímto testem vždy zhorší. Skoro nikdy nejsou pacient nebo příbuzní informováni předem o tom, co se děje během testu. Jestliže pacient nedýchá sám od sebe, pak to není signálem k odpojení dýchacího přístroje, nýbrž k pokračování umělého dýchání, dokud není příjemce (či příjemci) připraven přijmout orgány. Poté co jsou orgány vyjmuty, je „dárce“ opravdu mrtvý.

RE: A co Jednotný zákon o vymezení smrti?[2]

Dr. Byrne: Podle tohoto zákona může být smrt prohlášena, pokud osoba utrpěla buďto „nevratné zastavení oběhových a dýchacích funkcí“ nebo „nevratné zastavení všech funkcí celého mozku včetně mozkového kmene“. Od té doby všech padesát amerických států považuje zastavení fungování mozku za smrt.

RE: Jaký je rozdíl mezi tělem opravdu mrtvé osoby a tělem osoby prohlášené za „mozkově mrtvou“?

Dr. Byrne: Tělo skutečně mrtvé osoby je charakterizováno projevy rozkladu. Zanikly u něj vitální tělesné funkce a došlo k zástavě orgánů životně nezbytných systémů. Jak jsem již poznamenal, mrtvé tělo je studené, ztuhlé a nereaguje na žádné podněty.

RE: A jak se to má s tělem lidské bytosti prohlášené za „mozkově mrtvou“?

Dr. Byrne: V tomto případě je tělo teplé a poddajné. Je zde tlukoucí srdce, normální barva, teplota a krevní tlak. Většina funkcí nepřestává, a to včetně zažívání, vyměšování a udržování rovnováhy tekutin normálním močením. Takové tělo také často reaguje na chirurgické zákroky. S ohledem na dostatečně dlouhé období pozorování, někdo prohlášený za „mozkově mrtvého“ ukáže známky uzdravování a růstu a dospěje do puberty, jestliže se jedná o dítě.

RE: Pane doktore Byrne, zmínil jste, že „mozkově mrtví“ lidé často reagují na chirurgické řezy. To je označováno jako tzv. Lazarův efekt?

Dr. Byrne: Ano. To je důvodem, proč při odebrání vitálních orgánů lékaři musí používat anestetika a paralyzující léky ke kontrole svalových křečí, krevního tlaku, změn krevního tepu a jiných tělo chránících mechanismů, které jsou přirozené u živých pacientů. V obvyklé lékařské praxi reakce pacienta na chirurgický zákrok indikuje anesteziologovi, že anestetikum je příliš slabé. Zrychlení srdečního tepu a krevního tlaku jsou reakcí na bolest. Proto anesteziologové ve Velké Britanii vyžadují podání anestetik při odběru orgánů. Mrtvé tělo necítí bolest.

RE: Vím, že se vyskytly případy, kdy mladá těhotná žena utrpěla vážná zranění hlavy, byla prohlášena za „mozkově mrtvou“ a porodila živé dítě.

Dr. Byrne: To je pravda. S náležitou péčí tyto „mozkově mrtvé“ ženy porodily živé dítě. V jednom zdokumentovaném případě dítě bylo donášeno po sto sedm dní před porodem.

RE: Jsou „mozkově mrtví“ pacienti používáni i jinak než jako zdroj čerstvých vitálních orgánů?

Dr. Byrne: Z právního hlediska „mozkově mrtví“ pacienti jsou považováni za mrtvé a jsou tak nazýváni společnostmi pro vyhledávání orgánů. Tyto „mrtvoly“ mohou být užity k výukovým účelům a k vyzkoušení nových lékařských postupů. Nicméně stejné „mrtvoly“ donáší nenarozené děti až do úspěšného porodu. Což je mimořádné chování u „mrtvoly“!

RE: A co když potenciální dárce orgánů nesplňuje kritéria pro „mozkovou smrt“, ale utrpěl jistá zranění nebo má nemoc nasvědčující tomu, že brzy nastane smrt?

Dr. Byrne: Takové případy vedly k zavedení tzv. „dárcovství na základě nebijícího srdce“ nověji nazývaným „dárcovství při srdeční smrti“. Při tom je zastavena lékařská péče považovaná za mimořádnou, jako je přístroj na podporu dýchání, což způsobí, že pacient bude bez srdečního tepu. Jakmile se zastaví krevní oběh, je prohlášena smrt.

RE: A co potom?

Dr. Byrne: Zastavení léčby podporující život je provedeno na operačním sále. Po několika minutách – čas se liší v různých zařízeních – začne procedura k odnětí vitálních orgánů.

RE: Ale jak to může být uskutečněno, když osoba prohlášená za mrtvou je skutečně mrtvá?

Dr. Byrne: To nemůže.

RE: A jak je to s krytím pojištění pro „mozkově mrtvé“ pacienty?

Dr. Byrne: Nemocnice umožňují, aby zabírali postel, a pojišťovací společnosti pokrývají náklady jako u jiných živých pacientů. Jestliže orgány pacientů jsou vhodné k transplantaci, pojištění pokrývá dopravu pacientů do jiné nemocnice. Pojištění kryje též náklady na podporu života, transfuze krve, antibiotika a jinou medikaci potřebnou k udržování orgánů ve zdravém stavu. To se týká také „mozkově mrtvých“ pacientů určených pro výuku v lékařských zařízeních.

RE: Vím, že federální vláda hrála aktivní úlohu v propagaci takzvané „vůle k životu“. [V češtině se používá termín „předstižné pokyny pacienta“.] Měla také úlohu v propagaci dárcovství vitálních orgánů?

Dr. Byrne: Federální vláda byla z důvodů, které jsou nejasné, hluboce zapletena do propagace transplantace vitálních orgánů. Například federální nařízení vydané v roce 1998 stanoví, že lékaři, zdravotní sestry, duchovní a jiní pracovníci v oblasti zdravotní péče nesmí hovořit s rodinou potenciálního dárce orgánů, aniž by nejprve získali souhlas od regionální sítě vyhledávání orgánů. Jestliže je tu potenciál pro transplantaci, vyškolený „jmenovaný žadatel“ navštíví jako první rodinu pacienta, včetně rodin, které jsou většinou neoblomně proti dárcovství orgánů. Jestliže někdo v nemocnici hovoří s rodinou pacienta jako první, nemocnice riskuje ztrátu své akreditace a případného federálního financování.

RE: Proč „jmenovaný žadatel“?

Dr. Byrne: Protože studie ukazují, že tito specialisté mají větší úspěch při získání svolení k dárcovství orgánů od truchlících členů rodiny. Jsou vyškoleni, aby „prodali“ koncepci dárcovství orgánů užívajíc emocionální úsloví jako „dát dar života“, „srdce vašeho příbuzného bude žít v někom jiném“ a podobné otřepané prázdné fráze. Nezapomínejme, že průmysl dárcovství a transplantací je mnohamiliardový podnik. V roce 1996 Forbes Magazine zveřejnil řadu poučných článků k tomuto problému, ale zpravidla je obtížné, pokud vůbec možné, získat spolehlivé finanční údaje. Jedna věc je však jasná: rodiny dárců nezískají žádný finanční prospěch ze svého „daru života“.

RE: To se zdá být velmi utilitárním aspektem transplantace vitálních orgánů.

Dr. Byrne: To je proto, že filosofie, která podnítila praxi, je založena na omylu, že člověk je cílem pro sebe a výhradním pánem svého života. Otrokáři kupovali, prodávali a zacházeli se zotročenými osobami jako s majetkem. Průmysl lidských transplantací a „bioetické“ skupiny také považují lidské bytosti za movitý majetek, to jest, že mohou být užity jako zdroj orgánů pro transplantaci. Tuto utilitární etiku musíme odmítnout. „Mozková smrt“ a všechny formy vyvolané smrti odporují přirozenému mravnímu řádu a jsou proti Božímu přikázání „Nezabiješ“.

RE: Děkuji za poskytnutí těchto cenných informací našim čtenářům.

 

Převzato z www.michaelfund.org.

Přeložil Michal Kretschmer.

 

Dr. Paul A. Byrne pracoval jako neonatolog v St. Charles Mercy Hospital v Oregonu, zde také od roku 1991 zastával funkci ředitele neonatologického oddělení. Souběžně s tím přednášel jako profesor pediatrie na Medical College v Ohiu. V roce 1997 byl zvolen prezidentem Catholic Medical Association. Je producentem filmu Continuum of Life a autorem knih Life, Life Support and Death, Beyond Brain Death, “Brain Death” Is Not Death a řady článků na obranu nenarozeného života i proti eutanazii. Se svou ženou Shirley má dvanáct dětí.



[1] Udržování relativně konstantních vnitřních podmínek při kolísání podmínek vnějších.

[2] Jedná se o Uniform Determination of Death Act, jenž byl přijat v roce 1980 na federální úrovni USA jako vzor pro platné zákony jednotlivých amerických států.

 

 

 

 

© Te Deum 2008