Neposkvrněná na plátně

Pokud by si chtěl člověk pojednání o Neposkvrněném početí Panny Marie na plátnech mistrů do značné míry usnadnit, mohl by prohlásit, že všechna malířská díla zachycující Pannu Marii zobrazují nutně i její Neposkvrněné početí, které je podstatou jejího bytí, a to až do té míry, že se sama v Lurdech označila za Immaculada Concepciou. A bylo by, jak se lidově říká, vymalováno.

Najdeme-li však odvahu a překonáme lenost, otevře se před námi krásný svět plný vysokých horských štítů i takřka bezedných hlubin, čirých pramenů i bázeň budících sopek.

Jakousi předzvěstí pozdějších obrazů Neposkvrněného počatí Panny Marie byly byzantské ikony z 11. století, na nichž je vyobrazena Theotokos Panachranta, tedy Přečistá či, chcete-li, Neposkvrněná Bohorodička. Ikony odrážely odvěkou víru Církve, že Panna Maria byla prosta jakéhokoli hříchu. O tom svědčí i starodávný Svátek početí Nejblahoslavenější a Přečisté Bohorodičky sahající až do 5. století (v Sýrii), který zároveň ukazuje, jakou úctou křesťané v této souvislosti dařili početí Panny Marie. Třebaže v tomto případě ještě nelze zcela hovořit o Neposkvrněném početí ve smyslu, jak byla tato nauka později slavnostně vyhlášena, tak onen krásný zářivý květ přeci jen zpod závoje zmíněných svědectví prosvítá.

Theotokos Panachranta

Theotokos Panachranta

K rozmachu zobrazování Neposkvrněného početí Panny Marie dochází po Tridentském koncilu a s ním související protireformací. Ale na obrazy s touto tématikou můžeme narazit už před koncilem. Snad nejstarší dochované dílo pochází od svérázného italského malíře Piera di Cosima, o němž jeho o generaci mladší kolega Giorgio Vasari ve své knize Le vite de‘ più eccellenti pittori, scultori, e architettori („Životy nejskvělejších malířů, sochařů a architektů“) píše, že „žil spíše jako divoké zvíře než člověk“. Jeho výstřednost se projevovala např. tím, že nechával volně bujet ovocné stromy ve svém sadu, zcela odmítal jakýkoli úklid ateliéru a maloval si občas jen tak sobě pro radost, aniž by dostal od někoho zaplaceno, což bylo považováno za podivínství. Vasari také uvádí, že se Piero di Cosimo, který se věnoval převážně mytologickým výjevům, vrátil k náboženským námětům pod vlivem dominikána Girolama Savonaroly. Jedním z takových děl je i obraz z roku… A nyní narážíme na jednu svízel, která však není nepřekonatelná. Ta nespočívá ani tak v tom, že di Cosimiho dalším zvykem bylo, že své obrazy ze zásady nedatoval, neboť dobu jejich vzniku lze určit z jiných pramenů, ale v anglosaské nedbalosti či spíše nevzdělanosti. Piero di Cosimo namaloval dva obrazy, na nichž je zachycena Panna Maria se svatými. V anglické literatuře, a to dokonce i v posvátné knize vědychtivých ostrovanů, tedy Encyclopaedii Britannice (z roku 1911), bývá za Neposkvrněné početí se svatými označován i obraz z roku cca 1505, který se původně nacházel v bazilice Nejsvětějšího Zvěstování ve Florencii a nyní je vystaven v tamější galerii Uffizi. Došlo však k mýlce, která je buďto dána tím, že pro osvícené či protestantské autory je katolická ikonografie španělskou vesnicí a oni nepoznají atributy Vtělení (se svatými), jelikož o ně ve skutečnosti jde, nebo obraz zaměnili s pozdějším di Cosimiho dílem z roku 1516. Toto pravé Neposkvrněné početí se svatými zachycuje Pannu Marii, již Bůh „pasuje“ po způsobů rytířů k výsadě Neposkvrněného početí. Dole vidíme světce, kteří přispěli k slávě Panny Marie. V souvislosti s Neposkvrněným početím je zajímavé, že vedle sv. Augustina, sv. Bernarda z Clairvaux, sv. Františka, sv. Jeronýma a sv. Anselma stojí i sv. Tomáš Akvinský (druhý zprava), který podle všeho drží svůj Výklad modlitby „Zdrávas Maria“.

cosimo

Piero di Cosimo ‒ Neposkvrněné početí se světci (1516)

Pokud někdo předčil Italské malíře co do počtu děl věnovaných Neposkvrněnému početí Panny Marie, pak to byli bezesporu Španělé. O jejich horlivosti vypovídá i událost, kdy v roce 1613 jistý kazatel v Seville zpochybňoval Neposkvrněné početí, načež do ulic vytáhly desítky tisíc spravedlivým hněvem rozpálených mariánských ctitelů, kteří vykřikovali, že Panna Maria byla počata bez dědičného hříchu, a dožadovali se, aby byla rázně učiněna přítrž podobným rouháním.

Murillo ‒ Neposkvrněné početí (1678)

Murillo ‒ Neposkvrněné početí (1678)

Neposkvrněné početí ztvárnili snad všichni španělští velikáni štětce: El Greco, Zurbarán, Velázquez, Antolinez… Výkonností pak všechny předčil Bartolomé Esteban Murillo. Tento člen třetího řádu sv. Františka a již ve své době uznávaný malíř je pravděpodobně světovým rekordmanem v zobrazování Neposkvrněného početí, přičemž probíhají vášnivé diskuse, které jeho dílo je vlastně nejlepší, zda to z roku 1660, kde má Neposkvrněná dojemně sepjaté ruce, anebo to z roku 1678, o němž irský básník Thomas MacGreevy krásně napsal, že „při pohledu na její dívčí tvář vidíme, kterak se může proměnit v tvář Matky bolestné“, případně nějaké jiné.

Pacheco ‒ Neposkvrněné početí (1621)

Pacheco ‒ Neposkvrněné početí (1621)

Španělům vděčíme nejen za bezpočet nádherných obrazů Neposkvrněné Panny Marie, ale také za kánon, v jakém oděvu má být zobrazována. Nejedná se samozřejmě o žádné dogma, ale jejich pojetí přeci jen do značné míry ovlivnilo umělce také v jiných zemích a dostalo se mu, můžeme-li to tak říci, nakonec i jakéhosi potvrzení při zjevení Panny Marie v Lurdech. Na plátnech mistrů z Pyrenejského poloostrova je Neposkvrněná oděna do bílých šatů s modrým pláštěm. (Výjimkou potvrzující pravidlo je „rebel“ Velázquez, který jí na obraze z roku 1618 namaloval šaty jemně růžové.) Zmíněný kánon vycházel ze zjevení Matky Boží sv. Beatrici da Silva († 1492), při němž měla Neposkvrněná právě bílé šaty a modrý plášť. Hábit ve stejných barvách následně přijaly i sestry Řádu Neposkvrněného početí Panny Marie, který sv. Beatrice založila a který se velmi rychle rozšířil. Bílé šaty a modrý plášť pro zobrazování Neposkvrněné později ve svém pojednání Arte de la pintura („Umění malby“) doporučoval malíř, teoretik umění a cenzor sevillské inkvizice Francisco Pacheco († 1644).

Velazquez ‒ Neposkvrněné početí (1618)

Velazquez ‒ Neposkvrněné početí (1618)

Tímto se dostáváme k symbolice, která s Neposkvrněným početím souvisí. A nejlepší bude ukázat si ji na nějakém alegorickém ztvárnění. Například na obraze, který byl až do poloviny minulého století označován názvem Alegorie Vtělení a nyní je v katalozích veden jako Alegorie Neposkvrněného početí. Ne, nejedná se o další omyl. V tomto případě můžeme zvolat: „Ó, šťastná nejistota!“ Dílo Giovanniho Battisty Tiepola z roku 1891 totiž odkazuje jak na Vtělení Božího Syna, tak Neposkvrněné početí jeho Matky, přičemž později mezi odborníky zavládl názor, že to druhé přeci jen „převládá“. Tiepolo zde nádherně vystihuje myšlenku, že oboje události spolu nerozlučně souvisejí.

Tiepolo ‒ Alegorie Neposkvrněného početí (1769)

Tiepolo ‒ Alegorie Neposkvrněného početí (1769)

Základní symbolika, která je vlastní téměř všem vyobrazením Neposkvrněného početí Panny Marie vychází ze Zjevení sv. Jana (12, 1): „Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.“ Jedna věc má někdy různé, a často dokonce velmi rozdílné symbolické významy, proto je nutné vykládat je v souvislostech.

Měsíc může odkazovat na Pannu Marii, která je „krásná jako měsíc“ (Pís 6, 10), ale také vyjadřovat nestálost, proměnlivost. Jelikož má zde Panna Maria pod svýma nohama vše, co přemáhá, platí tedy to druhé, což značí, že Neposkvrněná je věrná a stálá, vždy byla bez hříchu, který ji ani na okamžik nepotřísnil.

Zeměkoule pod nohama Panny Marie znamená, že přemáhá svět a nepodléhá světským žádostivostem, ale vypovídá také o jejím postavení jakožto Královny a Paní.

Had odkazuje na protoevangelium (Gn 3, 15), předpovídající, že Panna Maria rozdrtí hlavu hada, a to jak svým fiat, kterým otevřela Spasiteli cestu k našemu vykoupení, tak i svým Neposkvrněným početím, jímž byla skrze zásluhy svého Syna vyňata z nadvlády hříchu.

Palma v této souvislosti je symbolem rajského stromu, z něhož Eva utrhla zakázaný plod a uvalila na celé lidské pokolení dědičný hřích.

Zrcadlo v rukou anděla je obrazem Přečisté Panny Marie, která dokonale odráží světlo svého Syna. (Viz také Mdr 7, 26.)

Obelisk v pozadí je připomínkou egyptského otroctví, tedy otroctví hříchu, z něhož jsme byli Ježíšem Kristem vysvobozeni. U Panny Marie pak zdůrazňuje její roli v díle spásy, jež se završilo na Kalvárii.

Martin R. Čejka

 

Vyšlo v Te Deum 5/2012.

Přidej komentář jako první k "Neposkvrněná na plátně"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*