Čejka: Pane Bože, dej feministkám alespoň trochu rozumu!

Je smutnou skutečností, že žijeme v době, kdy bez ustání narážíme na těžce postižené lidi. Snad nejvážnější poruchou jsou všelijaké levicové úchylky, které sice na první pohled baví své okolí nechtěnou směšností, ale ani ono vyvolané veselí nedokáže v křesťanské duši přehlušit nejniternější soucit s nemocným člověkem.

Píši-li tedy o hlouposti jisté známé feministické funkcionářky, v níž nacházíme ztělesnění příslovečné levičácké perfidnosti, nečiním tak bez špetky nutné lásky. Nechť slouží toliko jako příklad již zmiňovaných postižených nešťastníků.

Americkou levicovou funkcionářku-novinářku Sady Doyleovou pobouřila obálka časopisu Newsweek, na které je téma čísla „Americké potratové války“ ilustrováno obrázkem plodu v lůně matky.

Doyleová se jako každý zapřisáhlý levičák odmítající moralizování hystericky pustila v článku na stránkách Elle do moralizování a odsuzování. Obálka Newsweeku nevyhovuje přikázáním, protože vyobrazený plod „vypadá spíš jako dítě“, a tak „obálka Newsweeku, záměrně či ne, ukazuje, proč je způsob, jak mluvíme o potratech, chybný. Je to všechno o plodu, který je polidšťován…“

Jelikož je poměrně těžké odlidštit lidský plod a udělat z něj třeba plod koně (byť moderně korektní filozofové dokážou za nějaký mrzký grant bezesporu i to), volí Doyleová zajímavou dehumanizační metodu: „Takže i v případech, kdy je plod nošen dostatečně dlouho, aby vypadal velmi lidsky, nebude pravděpodobně vypadat jako zdravé, šťastné dítě.“ Z této svérázné teorie by se dalo odvodit, že dítě, které je nemocné a nevypadá zrovna dvakrát šťastně, přestává být člověkem.

Zdá se, že sama Doylová cítí určité slabiny (pochopitelně jen malinké!) ve svém uvažování, pročež vše raději završuje neotřesitelným dogmatem: „Ale mluvit o plodu a o tom, jak vypadá, je vedlejší. Všechny scénáře se týkají rozhodnutí jedné osoby: ženy (nebo non-binární osoby či transgenderového muže).“

Je mi jasné, že jedinky a jedince, kteří churaví na levicové měknutí mozku, můj krátký příspěvek nikterak nepodnítí k zahájení léčby. Ale to nebylo vůbec jeho účelem. Chtěl jsem jen ukázat, že i takto nemocní lidé žijí mezi námi, normálními, a nabádat k útrpnosti. Samozřejmě není od věci se jim a jejich postižení občas srdečně vysmát.

Martin R. Čejka

5 Komentářů k "Čejka: Pane Bože, dej feministkám alespoň trochu rozumu!"

  1. František | 10.1.2016 z 1:46 |

    Milý zdravý a veselý katolícky optimizmus 🙂 Takéto články skrátka žeriem. Trošku mi pripomínajú Chestertona. Kiež by ich bolo viac.

  2. Monika | 10.1.2016 z 21:51 |

    Martin, ak budete raz vydávať knihu takýchto svojich postrehov, beriem desať kusov. Výborné ako vždy!

  3. Zařazuji si Vámi zmiňovanou knihu na svůj seznam knih, které mám před svým skonem vydat. Ale před ní už se tísní: klasická detektivka ve stylu Johna D. Carra, pojednání o Baudelairovi, savoir vivre pro chlapce ve věku od šesti do dvanácti let… a také někdy možná dopíši seriál o sv. Olafovi, který jsem kdysi neuváženě začal.

    Ale upřímně děkuji za uznání.

    Martin R. Čejka

  4. Rovněž miluji břitké postřehy Martina Rafaela.
    Ovšem, daleko víc, než to, co komentuje, zaujalo mne, co nekomentoval. Třeba nedávný článeček z Vatikánského rádia: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23032
    Zajímalo by mne, jak se tedy věci mají. Cožpak Církev kněžím Bratrstva nedoplňuje jurisdikci, protože jest stav nouze? Opravdu ji potřebují udělit od papeže? Proč ji přijali? Stav nouze již skončil?
    Co si slibují příznivci Bratrstva od regularisace, která se za jejich zády evidentně dlouhé roky připravuje? Již neplatí požadavek mons. Lefebvra, že Řím se nejprve musí obrátit ke katolické víře a teprve potom je možné uvažovat o regularisaci?
    Jsem zmaten…

  5. Libor Rösner | 11.1.2016 z 10:13 |

    To už pak ale nebudou feministky :).

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*