Ponořme se do latiny 31 – Druhá osoba singuláru

Nejjednodušší cesta pro odvození druhé osoby jednotného čísla (singuláru) je od první osoby množného čísla (plurálu – viz lekce 29), a to tak, že koncové –mus nahradíme –s.

Na první pohled se zdá, že druhou osobu jednotného čísla dostaneme mnohem jednodušeji, a to tak že vezmeme třetí osobu singuláru (viz minulá lekce) a koncové –t nahradíme –s. To je pravda jen pro toho, kdo zanedbává délky samohlásek, čili – hovorově – kdo se spokojí s tzv. „farářským“ vyslovováním[1]. Pro ty, kdo chtějí porozumět znění textu dokonale, by však při použití tohoto pravidla dělala komplikace délka samohlásky před uvedenými koncovkami. V druhé osobě – na rozdíl od té třetí – je ta samohláska skoro vždy dlouhá (krátkou vyžaduje jen ei-časování, a to jen v indikativu). Takže doporučujeme držet se pravidla uvedeného na začátku této lekce.

Pro indikativ tedy dostáváme tvary jako habes, tj. máš, je –e– dlouhé stejně jako např. v habémus, podobně liberas (osvobozuješ) s dlouhým –a– a audis (slyšíš) s dlouhým –i–. Jen např. tollis a ostatní slovesa podléhající ei-časování mají koncovku krátkou stejně jako první osoba plurálu tollimus a další tvary. Pro konjunktiv dostáváme tvary liberes (s dlouhým –e–), habeas, audias a tollas (všechny s dlouhým –a–). S tvarem habeas a hned za ním benedicas (od benedicere) se setkáváme hned na začátku mešního kánonu v části jinak složité věty … rogámus ac petimus, uti accepta habeas et benedicas haec dona… (doslova: prosíme a žádáme, abys [jako] přijaté měl a požehnal tyto dary) – úsek rogámus ac petimus už jsme probrali v 28. lekci, vede ke spojce uti, která (stejně jako kratší ut) odpovídá českému aby, abys, abychom atd. a uvádí vedlejší větu, jejíž sloveso je téměř vždy v konjunktivu[2]; v našem případě je to habeas a benedicas.

V minulé lekci jsme upozornili na velkou frekvenci sloves vivit a regnat v závěrech orací. Nyní můžeme doplnit, že zbytek orací nabízí druhou osobu těchto sloves, a to vivis a regnas. Jsou to orace, které se obracejí k osobě Ježíše Krista a jejich závěr „Který žiješ a vládneš s Bohem Otcem…“.

V Gloria a v Agnus zpíváme Kristu Qui tollis peccáta mundi (který snímáš hříchy světa), kde tollis (od tollere) by neměl být pro čtenáře problém. V Gloria je ještě Qui sedes ad dexteram Patris, což je věta podobná té, s níž už jsme se setkali v minulé lekci, resp. ve vyznání víry; liší se tím, že je formulována v druhé osobě singuláru. V pašijích podle sv. Jana zpívaných na Velký pátek je několik příkladů: Sic respondes pontifici? (Tak odpovídáš nejvyššímu knězi?) kde respondére podléhá e-časování, brzy na to následuje quid me caedis? (proč mě biješ?) kde caedere podléhá ei-časování stejně jako dicere ještě o kus dál, když se Kristus ptá Piláta A semetipso hoc dicis…? (Od sebe sama to říkáš…?).

Simeonův chvalozpěv, který se zpívá skoro každý den při kompletáři a na Hromnice při rozdílení svící, začíná slovy Nunc dimittis servum tuum (doslova: Nyní propouštíš služebníka tvého) obsahuje další příklad, dimittis od slovesa dimittere, s jehož několika tvary jsme se již setkali. Pro příště si pamatujme, že nunc znamená nyní. V žalmu 22 (dle Vulgáty) jsou slova, která bývají používána v modlitbě před jídlem (Oči všech doufají v tebe…) ale tvoří i část graduále pro slavnost Božího Těla: Oculi omnium… et tu das… (… a ty dáváš…, od dáre, o němž už z 25. lekce víme, že podléhá a-časování).

Stupňové modlitby (resp. žalm 42 v nich aplikovaný) obsahují otázku quare conturbas me? (proč mě znepokojuješ?), kterou poeticky vyslovuje celebrant vůči své duši (conturbáre, česky zmást, poděsit … podléhá a-časování). A mešní kánon nám ve svém závěru, těsně před tzv. malým pozdvihováním (kdy ministrant zvoní před Modlitbou Páně), nabízí hned pět příkladů ve větě Per quem haec omnia, Domine, semper bona creas, sanctificas, vivificas, benedicis et praestas nobis, doslova přeložené jako Skrze něhož tato všechna, Pane, vždy dobrá, tvoříš, posvěcuješ, oživuješ, dobrořečíš a uděluješ nám; jsou to druhé osoby indikativu singuláru od sloves creáre (tvořit), sanctificáre (posvěcovat), vivificáre (oživovat), benedicere (dobrořečit, známe už od 26. lekce) a praestáre (udělovat), z nichž benedicere, totiž složenina slov bene a dicere), podléhá stejně jako dicere ei-časování a ostatní podléhají a-časování. Že bychom měli plurál tato všechna chápat jako singulár toto všechno, to je evidentní, ale proč to tak je, to probereme systematicky až v 51. lekci.

Pokud jde o konjunktiv, tak ten našemu výkladu nabízí víc příkladů, neboť se občas vyskytuje tam, kde by mohl být i imperativ. Na příklad při Zvěstování říká archanděl Gabriel Ne timeas Maria, což se sice překládá jako Neboj se, Maria, avšak přesně to znamená Nechť se nebojíš, Maria (timeas je konjunktiv od timére, bát se). Jak je blízko konjunktiv imperativu, vysvitne, když porovnáme tento archandělův pokyn Panně Marii (pomocí konjunktivu) s andělovým pokynem sv. Josefovi (opisem s noli), který jsme rozebrali v lekci 26 – obojí, tedy noli timére i ne timeas, do češtiny překládáme jako neboj se resp. neobávej se.

Všimněme si také druhé části Modlitby Páně; její prosby obsahují následující slovesné výrazy: da nobis (dej nám), dimitte nobis (odpusť nám), ne nos inducas[3] (doslova nechť ne nás uvádíš, tedy lépe česky nechť nás neuvádíš) a libera nos (zbav nás). První, druhý a čtvrtý obsahuje imperativ, třetí obsahuje konjunktiv slovesa podléhajícího ei-časování; mohl by být nahrazen imperativním výrazem noli inducere (jeho vzor jsme poznali v lekci 26) a na příklad jeho 2. osoba singuláru v indikativu by byla inducis.

Před přijímáním se modlí celebrant (a o něco později věřící) Domine non sum dignus, ut intres sub tectum meum (Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod střechu mou), kde intres je konjunktiv od intráre (vstoupit – to už známe z minulé lekce). Zde konjunktiv vystupuje v typickém kontextu po spojce ut (abych, abys, aby,…). A slovo sum (jsem) bychom měli znát už od 2. lekce.

Další příklady nám nabízí třetí úsek litanií ke všem svatým. Invokace začínají slovem Ut, které v latině uvozuje konjunktiv, což je pochopitelné, neboť se jimi vyjadřuje přání. První taková invokace zní Ut nobis parcas, což znamená Abys nám odpustil, resp. Abys nás ušetřil  (s imperativem parce téhož slovesa, podléhajícího ei-časování, jsme se setkali v 25. lekci). Další invokace není v nejstarší versi litanií, zpívaných na Bílou sobotu, ale je v těch rozšířených, zpívaných např. při svěcení kostela nebo o prosebných dnech: Ut nobis indulgeas, což má podobný význam; indulgeas (přesně: ať jsi shovívavý) podléhá e-časování. Ke konci tohoto úseku litanií se ještě setkáváme s tvarem retribuas (od retribuere, odplatit, ei-časování) a v té delší versi ještě s erigas (od erigere, pozdvihnout. ei-časování), obojí e-časování. Čtenář si jistě všimne tvarů eripias a mnohokrát opakovaného digneris, avšak k těm, jakožto poněkud výjimečným, se vrátíme později.

V hymnu Veni Creator Spiritus se vzývá Duch Svatý mimo jiné i slovy Hostem repellas longius, pacemque dones protinus (Nepřítele ať odeženeš do daleka a mír ať dáš ihned) s konjunktivy od sloves repellere (odehnat, ei-časování) a dáre (dávat, víme už od 25. lekce, že jde o a-časování).

Teď už by neměl být problém odvodit druhou osobu singuláru konjunktivu dalších sloves, jako laudes, venias[4], foveas, benedicas, tollas, scribas atd.

Na závěr této lekce si ještě připomeňme, co už víme od třetí lekce, totiž že indikativ jsi slovesa býti se latinsky řekne es[5]. Jen doplňme, že tento tvar je i třikrát ve stupňových modlitbách, tj. v Žalmu 42, který se docela ve stylu moderní poesie obrací hned k Bohu a hned k vlastní duši: dvakrát se v něm vyskytuje otázka začínající Quare tristis es, anima mea (doslova Proč jsi smutná, duše má) a s další větou Quia tu es, Deus, fortitudo mea jsme se uř setkali v 8. lekci. A pokusme se odvodit, jak zní konjunktiv: model z konce minulé lekce laudemus–laudet lze rozšířit o druhou osobu singuláru na laudemus–laudet–laudes a podle toho zkusme odvodit simus–sit–sis. Ano, mělo by to tak být i podle toho, co jsme naznačili na konci 29. lekce. A opravdu to tak je: ať (nechť) jsi (v českých překladech někdy poněkud neosobně budiž) se řekne latinsky sis, často ve spojení ut sis. Tak např. v sekvenci Stabat Mater je verš mihi jam non sis amara, což doslova znamená mně už nechť nejsi trpká.

Evžen Kindler

 

[1] Omlouvám se pánům farářům, přívlastek „farářský“ jsem si vypůjčil od dnes již dávno zemřelého ThDr. Šípa blahé paměti, na kterého s láskou a vděčností vzpomíná mnohý dříve narozený katolík jako na duchovního správce kostela sv. Jiljí v Praze v 50. a 60. létech minulého století; ten při svém mimořádně kvalitním teologickém vzdělání, jež jako jeden z mála důvěryhodných pražských kněží dával k dispozici jiným, nelpěl na neomezené důstojnosti svého duchovního správcovství, na jehož případné nedokonalé praktiky dokázal – právě přívlastkem „farářský“ – poukázat. Nedodržování délek samohlásek bylo v době latinského celebrování typickým „farářským“ znakem.

[2] Upozorňujeme čtenáře, aby nehledal automaticky v latinských textech po každém ut či uti tvary konjunktivu, které se v těchto lekcích naučil: existující totiž i konjunktivy několika minulých časů, a ty se vyskytují ve větách o minulosti (tedy zvláště v evangeliích). Dostaneme se k nim postupně až později.

[3] inducere (uvést) je složeno z předpony in– (znamenající cosi jako dovnitř) a slovesa ducere (vést); s jinou složeninou, totiž perducere, téhož slovesa jsme se setkali v minulé lekci: předpona per– značí cosi jako skrz.

[4] Lze poukázat na výskyt tohoto konjunktivu v té nelogické invokaci v novém mešním řádu, podle něhož ve chvíli svátostného příchodu Krista na oltář by mu věřící měli sdělit, že čekají, až přijde: Mortem tuam annutiamus… donec venias (tvou smrt oznamujeme …  dokud bys nepřišel).

[5] K příkladem uvedeným v 3. lekci dodejme ještě dvojici vět v Matoušově evangeliu čteném na svátky sv. Petra a Pavla 29. června a Nastolení sv. Petra v Římě 18. ledna: Tu es Christus, Filius Dei vivi (Ty jsi Kristus, Syn Boha živého) a Beatus es, Simon, Bar Jona (Blažený jsi Petře, synu Jonáše).

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 31 – Druhá osoba singuláru"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*