Vennari: Padělek zvaný Týden modliteb za jednotu křesťanů

Od 18. do 25. ledna probíhá v Římě, ale nejen tam, tzv. Týden modliteb za jednotu křesťanů. Pokud srovnáme pokoncilní oslavy tohoto týdne s jeho původním posláním, zjistíme, že jsou na hony vzdáleny tradiční nauce Církve.

Původní účel: obrácení a návrat do pravé Církve

Každoroční Týden modliteb za jednotu křesťanů je nový název pro to, co se dříve jmenovalo Oktáv jednoty s Petrovým stolcem.

Zmíněný Oktáv zavedl otec Paul Francis Wattson, zakladatel Bratří smíření, a získal pro něj souhlas papeže sv. Pia X.

Otec Wattson, bývalý anglikán, který se obrátil na katolickou víru, se rozhodl, že oktáv bude začínat 18. lednem, tj. na svátek Nastolení sv. Petra v Římě, a končit 25. ledna, tedy svátkem Obrácení sv. Pavla apoštola. Jednalo se o veřejnou událost, během níž probíhaly modlitby za obrácení nekatolíků a jejich návrat do pravé Církve Ježíše Krista, církve katolické.

V roce 1958, k padesátému výročí Oktávu jednoty s Petrovým stolcem, přední morální teolog otec Francis Connell ve svém proslovu uvedl: „Tento oktáv, tedy období osmi dnů, je zejména zasvěcen modlitbám […], aby všichni lidé poznali, že katolická církev je jedinou náboženskou organizací, kterou Bůh ustanovil jako cestu k spáse pro veškeré lidské pokolení.“[1]

Oktáv i nadále každým rokem probíhá, a to nejen v Římě, ale i na dalších místech po celém světě, přičemž, jak již bylo řečeno, dostal nové jméno: „Týden modliteb za jednotu křesťanů“. Po II. vatikánském koncilu se bohužel zvrhnul do osmidenního pankřesťanského festivalu falešné lásky, během něhož se katolíci, pravoslavní schizmatici a různí protestanti modlí za blíže neurčenou „jednotu křesťanů“. Modlí se rovněž za nějaký všem vyhovující zdánlivě křesťanský úmysl, který je povětšinou čistě lidský. Je to přehlídka ztráty smyslu pro skutečnost, protože účastníci oslavují jakousi jednotu, která však neexistuje, a představují ji světu jako výraz křesťanské shody.

Oktáv jednoty s Petrovým stolcem

Původní Oktáv jednoty s Petrovým stolcem měl rok co rok stejné téma: obrácení a návrat nekatolíků do jediné pravé Církve Ježíše Krista. Každý den oktávu byl věnován modlitbě na nějaký určitý úmysl a tyto úmysly byly až do II. vatikánského koncilu každého roku stejné. Modlitební úmysly původního Oktávu jednoty s Petrovým stolcem jsou následující:

  1. ledna, svátek Nastolení sv. Petra v Římě: Aby se všechny „jiné ovce“ vrátily do jednoho ovčince Petrova.
  2. leden: Aby se východní odštěpenci [tj. schizmatici] vrátili do jednoty s apoštolským stolcem.
  3. ledna: Aby se anglikáni podřídili autoritě Kristova Náměstka.
  4. leden: Aby luteráni a další protestanti v Evropě našli zpět cestu do Církve svaté.
  5. leden: Aby se křesťané v Americe stali jedním v jednotě s Petrovým stolcem.
  6. leden: Aby se odpadlí katolíci vrátili zpět ke svátostem.
  7. leden: Aby se židé obrátili.
  8. leden, svátek Obrácení sv. Pavla apoštola: Aby byl svět získán pro Krista[2] [případně se také uvádí: „Aby se celý pohanský svět obrátil.“[3]].

V úmyslech a jednotlivých cílech původního Oktávu jednoty s Petrovým stolcem není nic nejasného. Je to nezastřený pravý katolický duch papežů od dob Kristových až do roku 1958. Slovem i činem zde najdeme vyjádřeno pevné učení Církve ohledně jednoty křesťanů, které shrnul papež Pius XI. ve své encyklice Mortalium animos z roku 1926, kde čteme: „… jednota nemůže vzniknout jinak než z jednoho učitelského úřadu, jednoho pravidla víry a z jedné víry v Krista. […] Jednota křesťanů se totiž nedá uskutečňovat žádným jiným způsobem než usilováním o návrat disidentů k jediné pravé Církvi Kristově, od níž tito nešťastníci kdysi odpadli.“[4]

Předkoncilní Oktáv jednoty s Petrovým stolcem dokonale odpovídá katolickému učení vyjádřeného papežem Piem XII.: „V žádném případě nesmí se přejít mlčením nebo víceznačnými slovy zastřít to, co říká katolická nauka o pravé podstatě a stupních ospravedlnění, o ústavě Církve, o prvenství pravomoci římského papeže a o návratu odloučených k pravé Církvi Kristově jako jediné cestě k jednotě.“[5]

Nový program

Pokoncilní Týden modliteb za jednotu křesťanů oproti tomu odstranil katolický obsah. Zůstala jen prázdná skořápka naplněná ekumenickým suchopárem.

Týden je nyní společně připravován Papežskou radou pro jednotu křesťanů a Světovou radou církví.

V duchu pokoncilní kreativity se téma Týdne každého roku mění.

Tak například tématem pro rok 2010 bylo „Vy jste svědky těch věcí“ [Lk 24, 48]. Jednalo se o oslavu stého výročí prvního ekumenického setkání protestantů v Edinburghu roku 1910, tedy události, která je považována za počátek moderního ekumenického hnutí.

Téma pro rok 2009 znělo Budou v tvé ruce jedním celkem [Ez 37, 17]. Stalo se tak na podnět Korejců a účelem bylo modlit se za problémy, kterým čelí.

Tématem pro rok 2008 se stalo „V modlitbách neustávejte“ [1 Te 5, 17]. V příručce Papežské rady pro jednotu křesťanů k tomu čteme: „Pro některé je cílem viditelná jednota, sjednocující církve ve společném vyznání víry, bohoslužbě a svátostech, svědectví, vedení a organizaci. Jiní spíše hledají ‚usmířenou rozmanitost‘, kdy existující církve spolupracují na přinášení společného svědectví světu. […] Modlitba za jednotu křesťanů je v tomto kontextu velmi podnětná. Jejím důsledkem je změna osobní i konfesní identity. To nakonec znamená, že se vzdáváme svého způsobu hledání jednoty a soustředíme se na to, co pro svůj lid chce Bůh. […] Rozjímání pro osm dní modliteb za jednotu, která předkládá tato brožura, vychází z předpokladu, že modlitba za jednotu křesťanů a duchovní ekumenismus jsou základem všech dalších snah v hledání jednoty mezi křesťany.“[6]

Než budeme pokračovat dál, povšimněme si zvláštního slovního spojení „hledání jednoty“. Protestanti je snad mohou užívat oprávněně, ale katolíci?

Katolíci nehledají pravdu, ani jednotu. Nehledáme něco, co už máme. Jakožto katolíci máme díky milosti Boží pravdu a jednotu. Naší povinností je s láskou zvát nekatolíky do jediné pravé Církve, založené samotným Pánem Ježíšem Kristem, jejímž znakem je mj. jednota. Tuto pravdu lze ukázat na události z počátku dvacátého století.

V roce 1919, tedy v době, kdy se začínalo mezi protestanty rozvíjet ekumenické hnutí, byl papež Benedikt XV. vyzván, aby se k němu rovněž připojila katolická církev. Papež to zdvořile odmítnul. Vysvětlil, že ačkoli je jeho nejhlubší touhou, aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř, tak se katolická církev nemůže připojit k ostatním v hledání jednoty. Jelikož Kristova Církev, jak řekl, už jedna je a nesmí vyvolat zdání, že hledá sama sebe nebo svou vlastní jednotu.[7]

Je tedy zcela nemístné používat slovní obrat „hledání jednoty“, který bohužel nacházíme v mnoha vatikánských ekumenických dokumentech, jelikož tím vzniká u katolíků i nekatolíků dojem, že jednoty Církve ještě nebylo dosaženo. Termín „hledání jednoty“ má protestantský původ a je katolickému chápání zcela cizí.

Nové modlitební úmysly

Každým rokem jsou v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů stanoveny i úmysly související s jeho hlavní myšlenkou. Tyto úmysly nemají nic společného s obrácením a návratem nekatolíků do jediné pravé Církve, ale odpovídají čistě mezikonfesijnímu přístupu.

Minulý rok, tedy v roce 2010, bylo např. tématem Týdne „Vy jste svědky těch věcí“, přičemž modlitební úmysly zněly následovně:

  1. den: chválit toho, který nám dává dar života a vzkříšení;
  2. den: poznávat, jakým způsobem lze příběh své víry předávat druhým lidem;
  3. den: rozpoznávat Boží působení ve svém životě;
  4. den: vzdávat díky za obdrženou víru;
  5. den: vyznávat Kristovo vítězství nad utrpením;
  6. den: usilovat o stále větší věrnost Božímu slovu;
  7. den: růst ve víře, naději a lásce;
  8. den: poskytovat pohostinství a učit se je přijímat [což připomíná více Gutha-Jarkovského než cosi náboženského].

Pokud si rok za rokem pročítáme program Týdne modliteb za jednotu křesťanů, pak tam nacházíme pouze nabídku takovýchto a podobných úmyslů a rozjímání. O modlitbách za „návrat ‚jiných ovcí‘ do jednoho ovčince Petrova“, nebo obrácení a návrat schizmatiků, anglikánů, luteránů a „dalších protestantů v Evropě“ do pravé Církve nemůže být vůbec řeči. Už tam nejsou modlitby, „aby se křesťané v Americe stali jedním v jednotě s Petrovým stolcem“, prosby za obrácení židů nebo celého pohanského světa ke Kristu a jeho Církvi, jak tomu bylo dříve.

Zvítězil nový ekumenický program, který neusiluje o obrácení nekatolíků, ale sbližování katolíků s nekatolíky.

Onen nový přístup odráží i téma Týdne modliteb za jednotu křesťanů 2011: „Sjednoceni v učení apoštolů, společenství, lámání chleba a modlitbě“ [Sk 2, 42]. Jednotlivé z osmi dní jsou postupně zasvěceny následujícím rozjímáním: jeruzalémská církev; mnoho údů v jednom tělevěrnost apoštolskému učení nás sjednocuje; sdílení, projev naší jednoty; lámat chléb naděje; modlitbou posíleni k činům; žít víru ve vzkříšení; a pověřeni službou smíření.

A opět: katolíci a nekatolíci nejsou mnohými údy v jednom těle, nekatolíci nejsou věrni apoštolskému učení a katolická eucharistie, v níž je přítomen Kristus s celým svým božstvím i lidstvím, je něčím naprosto jiným než protestantský chléb sloužící k připomínce večeře Páně, byť by se z citovaného dokumentu zdát, že rozdíly jsou pouze zdánlivé.

Z uvedeného je zcela jasné, že pokoncilní Týden modliteb za jednotu křesťanů je padělkem. Padělkem původního Oktávu jednoty s Petrovým stolcem i celého poslání, které Kristus svěřil své Církvi.

Pán Ježíš svým apoštolům přikázal, aby „šli a učili všechny národy“ a přivedli všechny lidi do jediné pravé Církve, kterou Kristus založil. Ekumenismus dělá pravý opak. Přední teolog otec Edward Hanahoe si už v roce 1959 stěžoval, že výsledkem dnešního ekumenismu je „upevňování stavu odloučení a udržování lidí spíše mimo Církev, než aby do ní byli přiváděni“.[8] Tím jsou duše nekatolíků ponechány ve velkém nebezpečí.

Současné ekumenické aktivity v katolické církvi stavějí na klamné jednotě, která odsouvá pravdu, tedy katolickou nauku, na vedlejší kolej. Svaté oficium za panování blahoslaveného papeže Pia IX. v roce 1865 potvrdilo, že jednota musí být založena pouze na pravdě, tj. plném učení Církve, přičemž anglikánské unionisty svého času varovalo: „… musíte dbát toho, abyste ve snaze o dosažení jednoty nesešli z cesty.“[9]

Anglický kardinál Henry Edward Manning k tomuto prohlášení poznamenává: „… jak Svaté oficium potvrzuje, není žádné jednoty bez pravdy. Pravda první, jednota následně; pravda je základ, jednota výsledek. Převrátit tuto posloupnost věcí by znamenalo popřít božský řád. Jednota Babylónu skončila zmatením; jednota letnic sloučila všechny národy v jednom Těle a jedné nauce víry. […] Pouze pravda plodí jednotu.“[10]

Dnešní ekumenismus v podání Týdne modliteb za jednotu křesťanů bohužel potvrzuje již zmíněná slova otce Hanahoa o tom, že vede k „upevňování stavu odloučení a udržování lidí spíše mimo Církev, než aby do ní byli přiváděni“.

Modleme se, aby opět získal svého původního katolického ducha, ducha, který z lásky k nekatolíkům usiluje o jejich obrácení a návrat do pravé Církve Kristovy, a tím i o jejich sjednocení v pravdě.

John Vennari

 

Převzato z Catholic Family News, prosinec 2010.
Zkráceno a po dohodě s autorem mírně upraveno.
Přeložil Mikuláš Spurný.

Vyšlo v Te Deum 1/2011.

 

[1] P. Francis Connell CSSR, „That All May be One“ in: One Fold: Essays and Documents to commemorate the Golden Jubilee of the Chair of Unity Octave, 1908–1958, str. 38–39. Graymoor 1959.

[2] One Fold, str. 69.

[3] Ibidem, str. 67.

[4] Pius XI., Mortalium animos. Zvýraznění J. V.

[5] Ecclesia catholica. Instrukce nejvyšší kongregace Sv. oficia ze dne 20. 12. 1949 o „ekumenickém“ hnutí.

[6] Viz www.vatican.va/roman_curia/pontifical_councils/chrstuni/weeks-prayer-doc/rc_pc_chrstuni_doc_20070710_week-prayer-2008_en.html. V českém překladu na internetových stránkách Ekumenické rady církví v ČR je použito sousloví „snahy o jednotu“. Nicméně v materiálech Papežské rady pro jednotu křesťanů je uvedeno „hledání jednoty“, a to v jazyce anglickém, francouzském, španělském a portugalském. – Pozn. překl.

[7] Catholic Encyclopedia for Home and School, sv. 3, str. 670. New York 1965.

[8] One fold, str. 121.

[9] Quod vos, ASS, 667.

[10] Mons. Henry Edward Manning, England and Christendom. Londýn 1867. Cit. in: P. Edward Francis Hanahoe, Catholic Ecumenism, A Dissertation, str. 65. Washington 1953.

2 Komentáře k "Vennari: Padělek zvaný Týden modliteb za jednotu křesťanů"

  1. Na podlaze je spirala.Urcite s danym zamerem.

  2. David | 21.1.2016 z 18:03 |

    Vatikánský představitel na I. fóru arabských myslitelů. Jediným ne-muslimským představitelem, který na setkání promluvil, byl sekretář Papežské rady pro mezináboženský dialog, o. Miguel Ángel Ayuso Guixot, španělský kombonián a původním školením arabista.
    Ve svém projevu navázal otec Ayuso na učení papeže Františka…
    (z radiovaticana.cz)
    Ejhle – papež František má nějaké učení? Tento termín neslyším rozhodně poprvé. Neměla by to být naopak Církev, která má učení a papež jej pouze vykládá? Nebo nám snad papež předkládá jiné učení, než Církev kdy učila?
    Možná, že už to tak bude. To je samé bratříčkování s kýmkoli, ale že by Kristův náměstek také Krista hlásal? Slyšel ho někde někdo hlásat?
    Spíš jsme slyšeli, že proselytismus je hloupost, nebo ať každý zůstane tam kde je. Ó, jak se zaradovali třeba hříšníci! Vždyť oni se nemusí vůbec měnit a mohou neustále zůstávat ve svých hříších!

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*