Jménem lidu: vraždy povoleny

antikoncepce

Před několika dny, 22. ledna, uplynulo 43 let od přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v případu Roeová vs. Wade, jímž byl na území celých Spojených států legalizován umělý potrat na požádání. Rozsudek sedmi lidí (dva soudci devítičlenného Nejvyššího soudu hlasovali proti) znamenal smrt pro miliony amerických dětí, přinesl mnohamiliardové zisky potratářům a americkou politickou scénu navždy rozdělil do dvou táborů, „pro-life“ (pro život) a „pro-choice“ (pro volbu; rozuměj pro neomezené právo matky rozhodovat o životě a smrti dítěte).

Umělý potrat, v současné době modla všech liberálů z pravé i levé části politického spektra, byl až do konce 60. let „vymožeností“ diktátorských režimů, sovětským Ruskem počínaje. Teprve všeobecné běsnění sexuální revoluce vyústilo ve vlnu postupné legalizace potratu v západních demokraciích v 70. letech. Obvykle se tak stalo běžnou parlamentní cestou; revolucionáři z roku 1968 slezli z barikád, trička s Che Guevarou vyměnili za obleky a nechali se zvolit do parlamentů, kde pak za potlesku davů ve jménu „práv žen rozhodovat o svém těle“ a údajné ochrany jejich zdraví před ilegálními potratáři odhlasovali, že ne každý nevinný lidský život je hoden ochrany. Zůstává ostudou zejména evropské křesťanskodemokratické politiky, že se tak na mnoha místech stalo s přispěním – někdy i značně aktivním – politiků hlásících se ke křesťanství, či dokonce ke katolicismu. Již v roce 1969 byl parlamentní cestou legalizován potrat v Kanadě, přičemž příslušný zákon připravil a poté i prosadil „katolický“ premiér Pierre Elliott Trudeau. Legalizace práva na potrat v nevídaném rozsahu cestou soudní, jak se stalo v USA, je nicméně ojedinělý.

Norma McCorveyová z Texasu, která potom v případu vystupovala pod pseudonymem Jane Roeová, v roce 1969 zjistila, že je těhotná. Pokusila se tvrdit, že byla znásilněna, neboť zákony státu Texas tehdy umožňovaly potrat v případě znásilnění nebo incestu. Protože neexistovala policejní zpráva o údajném znásilnění, nebyl jí potrat soudem povolen. Dvě právničky se proto jejím jménem obrátily na Nejvyšší soud, který 22.1.1973 rozhodl, že právo ženy na potrat vyplývá z Devátého a Čtrnáctého dodatku Ústavy USA zaručujícího ochranu soukromí, a texaský zákon i zákony ostatních států omezující potrat zrušil jako protiústavní. Většina soudců zároveň výslovně odmítla právo nenarozeného dítěte na život. V té době byla ovšem dcera Normy McCorveyové dávno na světě. Veškeré snahy rozhodnutí Nejvyššího soudu v následujících letech zvrátit ztroskotaly. I sama Norma McCorveyová, která později konvertovala a nyní aktivně působí v hnutí pro život, se jako účastnice řízení pokusila případ znovu otevřít, její žádost však byla zamítnuta jako nedůvodná. Zatímco původní rozhodnutí soudu ještě připouštělo legitimní zájem státu na ochraně zdraví matek i „potenciálního lidského života (sic!) v různých stadiích těhotenství“, v dalších letech se situace nenarozených dětí ohrožených umělým potratem v USA dále zhoršovala: v roce 1992 byla osvědčenou soudní cestou veškerá omezení zrušena, když verdikt Nejvyššího soudu v kauze Planned Parenthood vs. Casey rozhodl o právu na potrat na požádání po celou dobu těhotenství a bez ohledu na schopnost dítěte přežít i mimo tělo matky. Potraty v pozdních stadiích těhotenství se v USA donedávna prováděly pomocí barbarské procedury zvané „potrat částečným porodem“, při níž bylo dítě zabito až v průběhu porodu. Poté, co byl tento postup v roce 2003 zákonem zakázán, aniž by se však cokoli změnilo na legálnosti potratu po celou dobu těhotenství, volí američtí potratáři „humánnější“ postup, obvykle zabití dítěte injekcí digoxinu ještě v děloze.

Než byl Barack Obama zvolen americkým prezidentem, pronesl během své první prezidentské volební kampaně v roce 2008 slova „věřím v Roe vs. Wade“. Již v červenci 2007 v projevu před aktivisty Planned Parenthood, největší potratářské organizace s mezinárodní působností, která proslula mimo jiné obchodem s orgány potracených dětí, mluvil o „těžce vydobytých právech amerických žen“ a řekl, že „v těchto volbách jde o hodně, zejména pro naše dcery“. Tato slova se ukázala jako hluboce pravdivá. Za osm let v prezidentském křesle udělal doslova, co mohl, aby si zasloužil titul nejpropotratovějšího prezidenta USA:  prosadil zákon o zdravotním pojištění, podle něhož všichni zaměstnavatelé musejí svým zaměstnancům poskytovat zdravotní pojištění zahrnující potrat a antikoncepci – námitka svědomí se nepřipouští. Odmítl ukončit financování Planned Parenthood z federálních zdrojů. Ještě jako senátor státu Illinois hlasoval proti zákonu, který stanovoval, že dětem, které přežily pokus o potrat, musí být poskytnuta péče, stejně jako proti zákonu o zákazu potratů částečným porodem. Během jeho druhé kampaně v roce 2012 jeho manželka Michelle veřejně lamentovala nad „vzestupem konzervativismu v naší zemi“ a potrat částečným porodem označila za „legitimní lékařskou proceduru“. Konzervativní americká média Obamu běžně označují za „potratového extremistu“ a zdálo by se tedy, že hůř už být nemůže.

Jenomže může. Slušnou šanci na získání demokratické nominace do prezidentských voleb v tomto roce má Hilary Clintonová. Ta výše uvedené postoje prezidenta Obamy nejen sdílí, ale – ač se to zdá nemožné – dokáže je ještě překonávat. Hodlá totiž univerzální a ničím neomezované právo na potrat prosazovat v měřítku doslova planetárním. Odmítání tzv. „reprodukčních práv“, což není nic jiného než šifra pro potrat a antikoncepci, přirovnala ještě jako ministryně zahraničí v OSN k vraždám ze cti, upalování vdov či ženské obřízce, a jako prezidentská kandidátka náležitě přitvrdila: pokud náboženská víra „reprodukční práva“ odsuzuje, musí se prý změnit. Prosazení feministické agendy přitom označila za „dosud nedokončenou záležitost pro 21. století“, kterou je třeba realizovat „nejen pro ženy, ale pro každého, a nejen ve vzdálených zemích (sic!), ale i přímo zde ve Spojených státech“. V tom si s ní notují agentury OSN; zpráva Populačního fondu OSN za rok 2012 uvádí, že státy „nesou odpovědnost za to, že zajistí, aby všechny způsoby antikoncepce včetně sterilizace a postkoitálních přípravků vyvolávajících potrat byly pokládány za přijatelné“ a Výbor OSN pro práva dítěte rovnou doporučil Vatikánu, aby změnil kodex kanonického práva ve vztahu k potratu tak, aby „stanovil okolnosti, za nichž by byl dovolen přístup k potratovým službám“.

Přestože politická platforma Demokratické strany jasně a jednoznačně říká, že „Demokratická strana jasně a jednoznačně podporuje Roe vs. Wade a právo ženy rozhodnout se pro bezpečný a legální potrat bez ohledu na její finanční situaci a staví se proti jakémukoli úsilí toto právo oslabit či podkopat“, stále ještě existuje organizace s názvem Catholic Democrats, jejímž cílem je politická podpora Demokratické strany mezi katolíky. Na svých webových stránkách tvrdí, že volba Obamy byla v souladu se sociálním učením Katolické církve. A dále: „V roce 2015 vnášíme oživujícího ducha papeže Františka do veřejné diskuse o tom, jak nejlépe řešit neutěšenou situaci chudých a rozptýlit animozitu mezi politickými stranami, která nadále ztěžuje nalézání řešení široké škály otázek – včetně nechtěných těhotenství, globálního oteplování a úsilí o rozšíření dostupnosti zdravotního pojištění na všechny Američany – na základě zdravého rozumu.“

Je-li řešením nechtěných těhotenství na základě zdravého rozumu všestranná podpora Planned Parenthood, k níž se halasně hlásí Hilary Clintonová („Vždycky budu stát za vámi,“ řekla na shromáždění této organizace 10.1.2016), dá se k tomu dodat jediné: Bůh ochraňuj Ameriku.

Lucie Cekotová

4 Komentáře k "Jménem lidu: vraždy povoleny"

  1. Příkladu USA následovaly i západoevropské země, z nichž většina ještě neměla potrat legalizován, např. Rakousko r. 1973, Spolk. rep. Německo r. 1975 atd. Signifikantní byl postoj některých modernistických hierarchů, rakouský primas kard. Koenig sice vystoupil proti legalizaci potratů, zároveň ale odmítl jakékoliv protesttní akce katolíků a tlak na poslance, aby prý nedošlo ke „konfrontaci“.

  2. Jaroslav | 27.1.2016 z 13:06 |

    Vzácný názor novináře Komárka, dnes politika za ANO.
    „Politik, který napomůže zavedení potratů, bude exkomunikován, řekl Benedikt XVI. na cestě do Latinské Ameriky. Uším ateistického liberála to může znít jako návrat k tmářství Savonaroly a Boblicka. Ale v Latinské Americe zní všechno jinak. Potraty jsou zde skoro všude zakázány. Ba i v nejbohatším a hodně evropském Chile. Brazilský prezident Lula se kloní k udělování vyjímek – k něčemu podobnému, co je v Polsku, tedy aby právo na zabití plodu měla žena v případě, že je ohroženo její zdraví nebo je pravděpodobné, že se narodí tvor, pro nejž nebude život darem, ale utrpením.
    V drtivé většině Evropy může žena svobodně zabít několikatýdenní nenarozené dítě. V Americe jde její právo ještě dál.
    Osobně jsem byl vždycky pro „polský model“ – ve vyjímečných případech potrat povolit. Leč myslím, že papež je moudřejší.
    Na počátku bych měl vysvětlit, proč jsem pro přísné omezení potratů zákonem, i když jsem liberál. Ty důvody jsou liberální. Pokud odhlédneme od víry, neexistuje žádná vědecká evidence, zda je, či není Bůh. A neexistuje žádný důkaz o tom, zda je čtyřtýdenní plod lidskou bytostí, nebo není.
    Argument černého pytle je však pro mě nepřekročitelný. Stojíte s železnou tyčí na dlátkou, pod níž se něco hýbá. Většina vám říká, že je to jen jakási necitelná plazma. Je však pravděpodobnost jedna ke stu, že když to rozmlátíme na cucky a pak odhalíte, zjistíte, že jste pekelně umučili nevinného člověka. Začnete do toho mlátit?
    Vím, že jako muž jsem coby odpůrce potratů ne zcela věrohodný, protože své přesvědčení nemohu dokázat činem. Z logického hlediska jsou však argumenty žen o právu na rozhodnutí liché. Jsou totožné s obhajobou vraždy. Matka nemůže říci: zaškrtila jsem zmetka, protože řičel jako na lesy. Nemůže říci: udusila jsem malou polštářem, neb nemám na to, abych jí koupila botičky. Nebo: hodila jsem to do popelnice, protože jsem nemohla na diskotéku. Tedy, může to říci, ale soudce většinou neobměkčí. Pokud se tak rozhodne, má-li dítě pod srdcem, může je u nás zabít bez soudní, ba morální úhony a za mírný poplatek.
    Stojí-li proti sobě pohodlí matky s jejím partnerem a lidský život, debata končí. Západní státy, které povolují potraty, kanonizují bez nejmenší pochyby zvěrstvo.
    Až dosud jsem se však domníval, že pokud ženě hrozí zdravotní riziko nebo testy ukazují, že je plod vážně poškozen nebo byla žena znásilněna, je potrat správný. Ani tahle argumentace však neobstojí, pokud je to maličké člověk. Může matka zabít dítě, když je cimprlich a neustálé starání se o ně ohrožuje její duševní zdraví? Může ho zabít, když se narodí s IQ nula? Nemůže.
    Proč má mít tvoreček úplně jiná práva v břichu a jiná práva mimo břicho? Proč je v břichu krvavou onucí a mimo břicho lidskou bytostí hodnou vší úcty? Na tuto otázku existuje skličující odpověď: Hle – dílo lidské pohodlnosti a zaslepenosti. Člověk nemusí být pánbičkář a modlář, aby se připojil k Benediktu XVI.
    Moderní kapitalismus přemáhá všude kromě Afriky šílenou chudobu. Demokracie, zdá se, činí z míru pravidlo a z války vyjímku. Boj za záchranu masově vražděných nenarozrných dětí je tak teď nejdůležitějším úkolem lidstva.“

  3. david | 29.1.2016 z 19:00 |

    Právě díky tzv. křesťanským demokratům již v Evropě neexistuje země, kde by nebyly potraty, registrované partnerství, či přímo sňatky sodomitů. Kde je dnes Irsko, Malta?
    A naši katolíci nevidí, neslyší a stále chodí k volbám a volí lidovce. A mnohé katolické matky zase oblékají své dcery jako poběhlice, dovolí jim tak chodit i do kostela. Pokud taková dcera třeba pak na tzv. setkání mládeže otěhotní a otec není znám, je takřka jisté, jak to dopadne.
    Ale radujme se, hlavně že lidovci mají dost hlasů a jsou opět ve vládě.

  4. Renda | 30.1.2016 z 22:58 |

    Vv katolických zemích za.tu legalizaci mohou poděkovat Dignitatis humanae .

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*