Papežovo islámské blouznění a aktuální hlas z nedávné minulosti

papez-lesbos

„Není správné ztotožňovat islám s násilím,“ řekl papež novinářům cestou zpět z Polska 31. července.

Papež František hájil své rozhodnutí nejmenovat islám při odsouzení brutální vraždy francouzského katolického kněze džihádisty, která je zatím poslední v řadě nedávných útoků na Evropu, k nimž se přihlásil Islámský stát.

„Snad ve všech náboženstvích je vždy malá fundamentalistická skupinka. Alespoň u nás je,“ uvedl papež. „Nelíbí se mi, když se mluví o islámském násilí, protože násilí vidím každý den, i když listuji novinami tady v Itálii: jeden zabije svou snoubenku, jiný tchýni… A jsou to násilníci, kteří jsou pokřtění katolíci!“

To je pravda… Takže běžný trestný čin spáchaný katolíkem je zřejmě totéž jako lidská oběť katolického kněze při mši sv. ve jménu islámu… Přesně tak… To je víc než obyčejné pokrytectví; je to otevřená lež.

***

Mezitím byli muslimové v Itálii pozváni do katolických kostelů jako výraz „solidarity“ s mučednictvím P. Jacquesa Hamela. Katolický arcibiskup ze Smyrny Giuseppe Germano Bernardini již v roce 1999 vysvětloval papeži a kardinálům, proč není možné muslimy do kostelů zvát: v muslimském uvažování to má právní následky.

Muslimům nelze nikdy dovolit, aby se modlili v kostelech

Mons. Germano Bernardini, arcibiskup ze Smyrny v Turecku, pronesl následující projev na druhé synodě evropských biskupů 13. října 1999. Písemný text projevu byl předán sekretáři synody. Text uvádíme v mírně zkrácené podobě:

„Svatý otče, Vaše Eminence,

již 42 let žiji v Turecku, zemi, která je z 99,9 % muslimská, a 16 let jsem arcibiskupem ve Smyrně v Malé Asii. Téma mého příspěvku lze tedy snadno předvídat: problém islámu v Evropě v současnosti a v blízké budoucnosti. […]  Pro stručnost a jasnost nejprve uvedu tři případy, které jsou doložené a skutečně se staly.

1) Při jednom oficiálním setkání v rámci islámsko-křesťanského dialogu řekla jedna přední muslimská osobnost [podle spolehlivých zdrojů šlo o Anwara Sadata (1918–1981), od roku 1970 prezidenta Egyptské republiky], v určité chvíli klidně a sebevědomě křesťanům: ‚Díky vašim demokratickým zákonům k vám pronikneme; díky našim náboženským zákonům vás ovládneme.‘

Můžeme si myslet, že toto ‚ovládnutí‘ již začalo pomocí petrodolarů, které se nevyužívají na vytváření pracovních míst pro chudé v severní Africe a na Blízkém Východě, ale k budování mešit a kulturních středisek v křesťanských zemích s islámskými přistěhovalci, včetně Říma, srdce křesťanstva. Jak je možné v tom všem nevidět jasný program expanze a opětovného dobytí Evropy?

2) Na jiném islámsko-křesťanském setkání, které jako vždy pořádali křesťané, se jeden křesťanský účastník veřejně zeptal přítomných muslimů, proč nikdy ani jednu schůzku tohoto druhu nezorganizovali oni. Neomylně autoritativní přítomný muslim odpověděl doslova: ‚Proč bychom to dělali? Vy nás nemáte co naučit a my se od vás nemáme co dozvědět.‘

Dialog hluchých?

Skutečností je, že termíny jako ‚dialog‘, ‚spravedlnost‘, ‚vzájemnost‘, nebo pojmy jako ‚lidská práva‘ a ‚demokracie‘ mají pro muslimy naprosto odlišný význam než pro nás. Domnívám se, že to už teď vědí a uznávají všichni.

3) V jednom katolickém klášteře v Jeruzalémě měli – a možná dosud mají – zaměstnance, arabského muslima. Řeholníci si ho velmi vážili jako poctivého a laskavého člověka a on si myslel totéž o nich. Jednoho dne jim smutně řekl: ‚Sešli se naši vůdci a rozhodli, že všechny ‚nevěřící’ je třeba zabít. Ale nemusíte se bát, zabiju vás tak, abyste netrpěli.‘

Všichni víme, že je třeba rozlišovat fanatickou a agresivní menšinu od poctivé a pokojné většiny, avšak tato většina půjde vždy jako jeden muž a bez váhání do boje, dostane-li k tomu rozkaz ve jménu Alláha či koránu. Historie nás koneckonců učí, že odhodlaná menšina je vždy schopna se prosadit vůči tiše defétistické většině.

Tři příklady, které jsem uvedl, by bylo naivní podceňovat nebo ještě hůře, usmívat se nad nimi. Domnívám se, že dramatické poučení, které z nich plyne, že třeba brát vážně.

Přese všechno nejsem pesimista. Křesťan nemůže být pesimista, protože Kristus vstal z mrtvých a žije. On je Bůh, na rozdíl od kteréhokoli jiného proroka či údajného proroka. Konečné vítězství bude patřit Kristu. Boží čas ale může být dlouhý a obvykle takový i bývá. Bůh je trpělivý a čeká na obrácení hříšníků: než se tak stane, vyzývám Církev, aby se přesto celým svým působením snažila příchod Jeho království uspíšit.

[…]

Skončím napomenutím, které vychází z mých zkušeností: muslimům nesmíme nikdy dovolit, aby se modlili v katolickém kostele, neboť v jejich očích je to jasný důkaz našeho odpadnutí od víry. Děkuji vám.“

Arcibiskup Germano Bernardini se po synodě vrátil do Smyrny. V 75 letech odešel na odpočinek.

***

V neděli 31. července 2016 v římské bazilice Santa Maria Trastevere seděli tři římští imámové v první lavici. Dva z nich, Ben Mohamed Mohamed a Sami Salem, promluvili od ambony, přičemž několikrát citovali z koránu, ale při promluvě se k evangeliu obrátili zády, a zatímco věřící recitovali Krédo, mumlali muslimskou modlitbu. V katedrále v Bari imám Šaríf Sharif Lorenzini recitoval arabsky první súru koránu, která nevíru křesťanů odsuzuje těmito slovy: „Veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.“

Předseda italské biskupské konference Mons. Bagnasco však kritizoval katolíky, kteří byli z pozvání muslimů, aby se v neděli 31. července modlili v italských kostelech, na rozpacích a v mnoha případech pobouřeni. „Opravdu nechápu proč,“ řekl k tomu. „Nezdá se mi, že by k tomu byl nějaký skutečný důvod.“

 

Zdroj: rorate-caeli.blogspot.com
Překlad Lucie Cekotová

9 Komentářů k "Papežovo islámské blouznění a aktuální hlas z nedávné minulosti"

  1. Lenin posměšně poznamenal na adresu západních tzv. kapitalistů: Nakonec nám prodají i provaz, na kterém je oběsíme. Naši západní politici a také žel papež František a jeho přívrženci jdou dnes ještě dál: Oni muslimům „bratrsky“ a „v rámci dialogu“ neprodají, ale darují provaz, na kterém je oběsí a nůž, kterým je podříznou. A budou až do posledního vydechnutí mluvit o tom, že islám je mírumilovným náboženstvím, to jen pár fundamentalistů, kteří jsou v každém náboženství…. Jenže tímto provazem mohou oběsit a tímto nožem podříznout i nás, ne pouze je.

  2. Teofil | 10.8.2016 z 17:48 |

    máte obavu z mučednické smrti, pane doktore?

  3. Lubomír Řeháček | 10.8.2016 z 18:33 |

    Nemohu si pomoci, ale tohle není katolická církev! Vatikán a chrámy jsou okupovány globalisty,kteří dělají jakousi politiku a záhadně jsou jednotní s medií i světskou mocí! Oni nejsou věřící, protože strach by jim nemohl dovolit všechny ty eskapády.
    Mají politické funkce a za zásluhy vytvářejí světce, vždyť je to tak viditelné! Postava Ježíše Krista jako syna Božího je stále méně zmiňovaná…i to je symptomatické! Všem známým říkám, že příští rok budou rehabilitovat Luthera a na Svatopetrském náměstí mu pastaví sochu. Dějí se věci neuvěřitelné, ale revolucionáři budou pokračovat dál a dál. Všichni pravověrní by si měli uvědomit, že oni tvoří katolickou církev a to by je mělo posilovat, bez ohledu na to, zdali je Vatikán okupován.

  4. pařez | 10.8.2016 z 20:10 |

    „Tu mi byla dána rákosová míra a anděl mi řekl: „Vstaň, změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí.
    Ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců.“
    Zj 11,1-2

    Opravdu myslíte, že ta doba ještě nenastala?

  5. renda | 10.8.2016 z 22:53 |

    Pan doktor strach z mučednické smrti určitě nemá .

  6. Teofil | 11.8.2016 z 5:41 |

    ne

  7. Lubomír Řeháček | 11.8.2016 z 9:17 |

    Samozřejmě, že ta doba nastala. Po II.vatikánském koncilu vzniklo těleso, které s původní církví nemá nic společného, aby to člověk jasně viděl, nemusí mít teologické vzdělání. Jestliže zběsile měním jednu věc za druhou (nepochopitelná je pro mě např. změna kněžského svěcení) a bourám kontinuitu, tak nemohu být Kristovou církví. To že někdo nosí kněžské oděvy a používá katolické chrámy, to neznamená, že je to katolík nebo že jsou to katolíci. „Po ovoci jejich poznáte je!“
    Jsem přesvědčen o tom, že temné síly, aby zdecimvaly církev, použily osvědčený recept neomarxistů. Jelikož proletariát (obyčejný věřící člověk) je málo revoluční, spíše konzervativní, musíme použít inteligenci (klérus), aby dílo bylo dokonáno. Stačí si vzpomenout na to, co se dělo na mších ve světě po II. vatikánském koncilu.
    Jako věřící člověk jsem plný naděje, protože vidím směšnost celého divadla. Lži se nedají ukrýt za vyšperkovaná slovní spojení a vše se stejně nakonec zhroutí, neboť to nemá pevné základy.

  8. Ad Teofil: Budu upřímný, strach z mučednické smrti mám, jsem jen zbabělý a slabý člověk. Věřím ale, že kdyby šlo do tuhého, tak – pokud by to byla Boží vůle – mi Pán dá svou milost a patřičnou odvahu.

    Ad Lubomír Řeháček: Luthera nebudou rehabilitovat, oni už tak učinili, jen ta socha na Nám. sv. Petra tam ještě schází, ale už po něm v Římě pojmenovali ulici. Kard. Kasper ve své nejnovější knize o Lutherovi tvrdí, že on měl pravdu a Církev by se měla protestantům omluvit, že jeho nauku nepřijala. Papež František se vyjádřil, že s knihou kard. Kaspera souhlasí. To už opravdu je rehabilitace, zbývá jen na podzim ve Švédsku ji vyhlásit. Jiný výtečník kard. Lehmann již před lety napsal, že Kat. církev by měla zařadit Luthera mezi církevní učitele po bok sv. Augustina a sv. Tomáše Akv. Mimochodem – opilce, smilníka a hulváta ve vyjadřování.

  9. Můj šéf, který není nějak ortodoxní katolík, jeden čas měl agenturu, se kterou organizoval konference. Před mnoha lety. Pořádali konferenci o mezináboženském dialogu ve Strahovském klášteře, kde se sešli zástupci islámu, judaismu a nějakého východního náboženství. A Halík, jak jinak, jako reprezentant křesťanstva (to jsme to dopracovali). Mého šéfa tehdy naprosto zhnusilo, že zatímco Halík celou dobu lezl všem do zádele a o křesťanství mluvil jenom o jakési nějaké platformě pro dialog, ti pánové s ním tuhle hru vůbec nechtěli hrát a samozřejmě každý vynášel do nebe svoje náboženství. Každý s výjimkou Halíka.

    Je to sebevražedné. Arcibiskup Lefebvre měl pravdu.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*