Dvě a dvě není nikdy pět: Spadaro, Orwell a jistota katolické víry

2-2-5

P. Antonio Spadaro SJ, šéfredaktor listu La Civiltà Cattolica a důvěrník papeže Františka, způsobil nedávno rozruch svým příspěvkem na Twitteru:

„Teologie není #matematika. 2 + 2 v #teologii může být 5. Protože má co dělat s #Bohem a skutečným #životem #lidí.“

„Dvě a dvě jsou čtyři“ se často uvádí jako příklad tvrzení, které je evidentně pravdivé, a „dvě a dvě může být pět“ jako příklad zřejmé nepravdy. Používá se často v souvislosti se zneužitím moci lidmi, kteří chtějí jiným vnutit lež, aby tím tuto moc posílili a prosadili svou ideologii. Pravděpodobně nejslavnější příkladem tohoto druhu je George Orwell, který v románu 1984 napsal:

„Nakonec Strana prohlásí, že dvě a dvě je pět, a člověk tomu uvěří. Bylo to nevyhnutelné, dříve nebo později to začnou tvrdit; vyžaduje to logika jejich postavení. Jejich filosofie mlčky popírá nejen platnost vlastní zkušenosti, ale samu existenci vnější skutečnosti.“[1]

Orwellova slova by téměř bylo možné použít jako komentář k tvrzení P. Antonia Spadara. Spadaro je hlasitý zastánce apoštolské exhortace Amoris laetitia, o níž řada komentátorů soudí, že je v mnoha bodech v přímém rozporu s naukou Katolické církve. Právě kvůli těmto rozporům vznikajícím při přirozené interpretaci textu požádali čtyři kardinálové papeže Františka soukromě o vyjasnění významu těchto pasáží. Papež František jim dal jasně na srozuměnou, že na jejich dubia neodpoví, a tím je přiměl upozornit na tyto otázky univerzální Církev. Lidé blízcí papeži, např. Antonio Spadaro, již od zveřejnění dubií zřetelně osvětlují, že žádnou odpověď nelze očekávat.

Zastánci zmíněných návrhů v Amoris laetitia jsou v nezáviděníhodné pozici, neboť musejí současně souhlasit (nebo aspoň na veřejnosti tvrdit, že souhlasí) s naukou Katolické církve i s výroky v Amoris laetitia, které se podle jakékoli rozumné interpretace zdají této nauce přirozeně odporovat. Souhlasit se dvěma protikladnými tvrzeními zároveň však odporuje vlastní přirozenosti intelektu, jíž je poznávání pravdy. Není možné, aby dva vzájemně protikladné výroky byly současně pravdivé; to je zákon nekontradikce. Ti, kdo se snaží držet jak katolické víry, tak těchto výroků v Amoris laetitia, jsou nuceni znásilňovat první princip lidského uvažování, bez něhož člověk nemůže s ničím souhlasit jako s jistým. Pokud se dvě protikladná tvrzení považují za současně pravdivá, pak z toho nutně vyplývá popření existence objektivní pravdy, kterou může lidský rozum s jistotou poznat, a tedy i existence výroků, které lze potvrdit jako pravdivé či nepravdivé.

Není tedy příliš překvapivé, že člen „strany“ hájící Amoris laetitia nyní oznamuje, že v teologii dvě a dvě může být pět, neboť, Orwellovými slovy, „bylo nevyhnutelné, aby to dříve nebo později začali tvrdit; vyžaduje to logika jejich postavení.“

Teologie je jistější věda než matematika

Ústřední tvrzení P. Antonia Spadara zní: zatímco v matematice dvě plus dvě se vždy rovná čtyřem, v teologii to tak nutně být nemusí. Spadaro svůj postoj sice podrobněji nevysvětluje, vyplývá z něj však evidentní závěr, že v teologických otázkách nelze dosáhnout stejné jistoty jako v matematice. Zdá se, že naznačuje, že zatímco matematika je objektivní věda, v níž vždy existuje správná nebo špatná odpověď, teologie je více subjektivní a její závěry nemusejí být vždy považovány za pravdivé či nepravdivé.

Tento názor je naprosto nesprávný. Teologie je věda, jejímž primárním předmětem je Bůh a sekundárním Boží zjevení. Sv. Tomáš nám v první otázce Teologické summy říká, že teologie má „vyšší jistotu“ než jakákoli jiná věda.[2] Matematika a podobné spekulativní vědy „mají jistotu z přirozeného světla lidského rozumu, jenž se může mýlit“. Naproti tomu teologie „má jistotu ze světla Božího vědění, které nemůže být oklamáno“. Proto může Církev vyzývat katolíky, aby naprosto a s jistotou souhlasili se vším, co Církev definuje a učí jakožto zjevené Bohem, a odmítali všechno, co tomu odporuje.

Katolíci jsou povoláni k tomu, aby s pomocí Boží milosti praktikovali božskou ctnost víry, „která je počátkem lidské spásy, je nadpřirozenou ctností, jíž s podporou a s pomocí Boží milosti věříme, že to, co Bůh zjevil, je pravdivé, ne proto, že bychom pronikli světlem přirozeného rozumu do vnitřní pravdivosti věcí, ale pro autoritu samého zjevujícího Boha, který nemůže klamat ani být klamán.“[3]

Agnosticismus a modernismus

V románu 1984 George Orwell zjišťuje, že základem pro tvrzení strany, že „dvě a dvě je pět“ je popření „nejen platnosti vlastní zkušenosti, ale samotné existence vnější skutečnosti“. To je významné i pro nás v souvislosti s naší diskusí o objektivní povaze teologie.

Hereze modernismu popírá schopnost lidského intelektu s jistotou přisvědčit pravdivosti jakékoli skutečnosti mimo smyslový řád. Pro příznivce modernismu je „lidský rozum omezen na pouhé jevy, totiž na věci, které se jeví, a na způsob, v jakém se jeví; mezí těchto prý překračovat ani nesmí, ani nemůže“. V tomto systému se lidský rozum „nemůže povznést k Bohu, aniž může dokázat jeho existenci ze světa viditelného“.[4] Člověk proto nemůže s absolutní jistotou přisvědčit žádné nauce vztahující se k Bohu nebo k nadpřirozenému řádu.

Proto i když modernismus nepopírá platnost smyslové skutečnosti či existenci vnější skutečnosti jako takové, popírá, že nám smyslová zkušenost pomáhá s jistotou dojít k závěrům týkajícím se vnější skutečnosti, která smyslové jevy přesahuje. Proto není možné tvrdit, že nějaký teologický výrok je jistě pravdivý, a tedy, jakmile tyto premisy akceptujeme, může být v teologii pravdivé cokoli – i výrok stejně absurdní jako „dvě a dvě je pět“.

Boží zjevení je k naší spáse

Svatý Tomáš Akvinský v prvním článku první otázky Teologické summy vysvětluje skutečnou vznešenost teologie:

„Musí se říci, že k lidské spáse bylo třeba, aby byla nějaká nauka podle Božího zjevení mimo filosofické předměty, které se vynalézají lidským rozumem. A to předně proto, že člověk je od Boha zařízen k nějakému cíli, který přesahuje pochopení rozumu: ‚Oko nevidělo, Bože, mimo tvé, co jsi připravil milujícím tebe‘ [Is 64, 4]. Avšak cíl musí být napřed znám lidem, kteří své myšlenky a skutky mají řídit k cíli. Proto bylo nutné ke spáse člověka, aby Božím zjevením poznal některé věci, které jsou nad lidský rozum.“[5]

Tyto pravdy jsou darem od Boha, který nám dává možnost radovat se ve věčné blaženosti s Ním. Ctěme tedy Boha tím, že k nim budeme lnout jistou a neochvějnou vírou.

Hlas rodiny

 

Zdroj: voiceofthefamily.com
Přeložila Lucie Cekotová.

 

[1] George Orwell: 1984. Praha: Naše vojsko, 1991, s. 56. Překlad Eva Šimečková

[2] Sv. Tomáš Akvinský: Summa Theologica, I. q.1 a.5.

[3] První vatikánský koncil, Dogmatická konstituce o katolické víře.

[4] Papež sv. Pius X., Pascendi dominici gregis (1908), č. 6.

[5] Summa Theologica, I. q.1 a.1.

26 Komentářů k "Dvě a dvě není nikdy pět: Spadaro, Orwell a jistota katolické víry"

  1. A bude hůř…zatím se zkouší půda, kam až se může bez odporu v novodobých herezích… A když bude zjevné, že se málokdo z řad kněží nebo laiků ozve, pak toto mlčení bude živnou půdou pro chaos a zmatky v církvi, které nastolí neslýchané a neuvěřitelné bludy, polopravdy a schizma uvnitř církve… Avšak zase to nenápadně pod rouškou poslušnosti k hierarchii projde…Přece kněží v dnešní době jsou tak přetížení, že nemají ani minutu času nazbyt, aktivity s mládeží, víkendovky, semináře, někdy i doprovázení lehkověrných žen, které mají doma volnou chvíli a vyžadují zvláštní pastorační opečovávání pod záminkou duchovního doprovázení…2 Tim. 3,7.., nekvalifikované psychologické přednášky a fušování do těchto oborů, nesouvisející s kněžstvím, stavění kostelů a mnoho dalších – ne však bohulibých akcí, co zaberou přesně tolik času, aby se znemožnil veškerý pokus o doplnění znalostí z teologie, či snahy zaujmout správný a pravdivý postoj , založený na pravé nauce církve. A také aby se úplně vytratil čas na adoraci, rozjímání, modlitbu nebo denní setkávání s Pánem ve svatostánku. Tak se stávají pod tíhou těchto často zbytečných akcí a „povinností“ přetíženými dělníky na světské, nikoliv Pánově vinici, která ale přísluší jiným… a otročí modle seberealizace místo oslavy Boha… a tím nepozorovaně dávají prostor k poslušnému vymývání svých mozků a také svých dosavadních, někdy i žel chatrných teologických vědomostí. A netušíc, že něco je už špatně, budou lavinovitě šířit heretické pastorační doprovázení a tak sbírat body pro Božího nepřítele…modleme se za ně, vždyť oni neví, co činí…a přestože by měli mít v malíčku nauku církve, nemají…

  2. krmič | 29.1.2017 z 21:47 |

    Pokud ta čísla vyjadřují hodnoty nějakých fyzikálních veličin, pak stačí malá nelinearita a 2+2 může být klidně 5. Jistě, ta nelinearita se dá popsat pomocí poměrně jednoduché matematiky, ve které pořád platí 2+2=4. Ale nelíbí se mi argumentace ve složitých filozofických problémech pomocí zdánlivě neotřesitelných kupeckých počtů.
    (Jinak proti článku nic nemám.)
    A ten ilustrační plakát má zřejmě působit jako vrchol propagandistické blbosti? Mně se docela líbí. :-) Při nejmenším veselý :-)

  3. krmič | 29.1.2017 z 22:54 |

    https://www.fdb.cz/film/dvakrat-dve-je-nekdy-pet-ketszer-ketto-neha-ot-2-x-2-neha-5/56113
    To byl takový film za mého mládí, nikdy jsem ho neviděl, ale na tu písničku si pamatuji, bylo tam:
    „… dvakrát dvě je náhle pět,
    když vstoupí ti láska najednou do tvých snů,
    udělá rázem čáru do sloupce výpočtů!“
    (Tenhle blábol ale admine opravdu smažte! :-))

  4. František | 29.1.2017 z 23:07 |

    Pre „Petr“

    Pán Petr, musím uznať, že tak presný a hutný komentár, som už dávno nečítal. Máte 100% pravdu a naložili ste to bez servítky, elegatne, ale narovinu. Ako Trump svoju inauguračnú reč.

    Len jedno neviem, keď toto všetko vidím a uvedomujem si o čom to je, či sa mám smiať alebo plakať…

  5. Jaroslav | 30.1.2017 z 7:43 |

    Saint Thomas Aquinas O.P., Summa Theologica, I. q.1 a.1., „Proto bylo nutné ke spáse člověka, aby Božím zjevením poznal některé věci, které jsou nad lidský rozum.“

    P. Antonio Spadaro SJ, Twitter: „Teologie není #matematika. 2 + 2 v #teologii může být 5. Protože má co dělat s #Bohem a skutečným #životem #lidí.“

    Vychází-li teologie ze zjevení některých věcí, které jsou nad lidský rozum, může být i výsledek teologického rozvíjení takových věcí nad lidský rozum. Čím rozvinutější teologie, tím rozvinutější je nad lidskou rozumnost.

  6. Libor Rösner | 30.1.2017 z 7:48 |

    Ad Petr – Připojuji se k Františkovi: výborný komentář.

  7. Tomáš | 31.1.2017 z 0:10 |

    Taktéž se připojuji k pochvalám Petra.

  8. Hranicar | 31.1.2017 z 3:55 |

    Jaroslav | 30.1.2017 z 7:43 |
    Vychází-li teologie ze zjevení některých věcí, které jsou nad lidský rozum, může být i výsledek teologického rozvíjení takových věcí nad lidský rozum. Čím rozvinutější teologie, tím rozvinutější je nad lidskou rozumnost……………………

    Tvrdi-li teologove veci, ktere jsou „nad lidsky rozum“, podle ceho lide usoudi, ze jsou pravdive?

  9. Jaroslav | 31.1.2017 z 12:38 |

    Hranicar: „… podle ceho lide usoudi, ze jsou pravdive?“

    Coby ateista se tomu také trochu divím. Nejspíš se v praxi prostě každý sám po svém nějak vyrovnává s tím, že teologové ve svých úvahách rozvíjejí něco nad lidský rozum, co oni sami přijímají jako východisko.

  10. david | 31.1.2017 z 13:37 |

    Kdysi dávno někdo prohlásil, že kdyby Desatero psali teologové, nebylo by přikázání deset, ale deset tisíc.

  11. ad Jaroslav.
    Vaše otázky Jaroslave, zodpoví kvalifikovaně každý katolický kněz, každý katecheta a snad každý katolík… a dokáže vás částečně seznámit o pravdách zjevených Bohem, tzv. zjeveních Boha, Písmu sv., tradici , o víře, Božích přikázáních, o výkladu Božího zjevení a možná víc i porozumíte transcendentním otázkám, které vás povedou k hledání smyslu života a ke vstupu do tajemství oblasti víry, nauky katolické církve a třeba přijdete i na to, že člověk má nejen tělo, ale i duši a má skrze svou svobodnou vůli možnost i právo si zvolit, kam odejde, až odloží v okamžiku smrti svou tělesnou schránku…

  12. Jaroslav | 31.1.2017 z 15:34 |

    Petr:
    „… zodpoví kvalifikovaně každý katolický kněz, každý katecheta a snad každý katolík… „
    „…modleme se za ně, vždyť oni neví, co činí…a přestože by měli mít v malíčku nauku církve, nemají…“

    Rozumím vašim obavám, Petře.

  13. ad. Jaroslav
    Obávám se, že zatím nerozumíte téměř ničemu a zapojujete se do komentářů, které však váš pohled vnímá naprosto jinak, než ten, který ví, o čem je řeč…nicméně zkuste hledat vytrvale pravdu o trasncendentnu a nebojte se o toto poučení požádat na každé katolické faře, protože se vám dostane nejen vstřícného vysvětlení, ale rozhodně i vhled, který zatím chybí

  14. jaroslav | 1.2.2017 z 8:30 |

    Takže mne shledáváte nepoučeným a bez vhledu, aniž byste se obával, že pokud bych podle vaší výzvy požádal o poučení nahodile zvoleného kněze, nemohl bych odejít kromě nějakého psychologicky pojatého poučení o vnímání transcendentna navíc utvrzen v nesprávně pochopeném názoru, že proselytismus je nyní již překonaným hříchem církve a že – coby svědomitý ateista (jak se mu podle mého existenciálního tázání se na faře jeví) – nechť se i nadále řídím svým – nyní již vhodně poučeným – svědomím. Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.

    Nicméně děkuji za dobrou vůli a omlouvám se za popíchnutí.

  15. Petr | 1.2.2017 z 15:09 |

    ad Jaroslav
    Milý Jaroslave, popíchnout můžete jen toho, kdo smýšlí ve stejném duchu jako vy,ale snad tolik soudnosti máte, abyste uznal, že se pohybujete zcela jinde než o čem je v komentářích řeč a řešíte v sobě něco zcela odlišného, přestože se domníváte, že podobně jako brouk pytlík, můžete k věci zasvěceně hovořit. Ale nemůžete…protože pak se vydáváte v posměch těch, kteří vědí, o čem je řeč…
    1Kor.2,6 Moudrosti sice učíme, ale jen ty,kteří jsou dospělí ve víře
    1Kor.2,14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha, jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

  16. Myslím, že Jaroslavovy komentáře jsou povětšinou slušné, někdy i vtipné. Občas se mu dokonce podaří, ať už chtěně či nechtěně, vystihnout problém.

    Martin R. Čejka

  17. Petr | 1.2.2017 z 21:23 |

    ad Hodie
    Komentáře však neslouží k tomu, abychom špinili či odsuzovali kněze a církev, jak se to snažil podsouvat Jaroslav, ale abychom nazývali věci pravými jmény a tak pochopili, v čem je problém a tak odsoudili polopravdy a hereze a dál bojovali za naši milovanou církev a její služebníky kněze. Zatímco se Jaroslav ve svých příspěvcích domníval, že se tady děje hon na čarodějnice, tedy na kněze, zřejmě nepochopil, proč obavy a strach o naše kněze. Věřím, že ti, kteří jsou součástí církve, milují vysvěcené služebníky natolik, že v nich vidí alter Christi, kterým je třeba někdy i posvítit na jejich náročnu cestu služby Pánu, když mají „zatměno“, ale to neznamená, že nejsou stále Ježíšovy milovaní synové, kterým je třeba usilovně a stále s láskou pomáhat nejen modlitbami či posty v jejich náročné a často nedoceněné kněžské službě. Vždyť přece Pánu obětovali své životy…možnost mít své rodiny obětovali ve prospěch nás, věřících, které mají na starost. Modleme se za naše kněze, statečné muže, kteří bez váhání řekli Bohu totální ano a následovali svého Mistra a Pána celou láskou svého srdce, zaslouží si naši nesmírnou úctu a vděčnost, je to i naše povinnost a zodpovědnost před Bohem

  18. Hranicar | 1.2.2017 z 23:51 |

    Ad Jaroslav: Kdyz jsem se loni zucastnil pouti do Compostely, vyslechl jsem si tvrzeni, ze Buh dava lidem [vericim] spoustu milosti. I otazal jsem se jedne zbozne pani, zda by mne mohla nejake ty milosti konkretizovat. Zamyslela se a rekla, ze je celkem zdrava, ma hodneho manzela i deti ….. Namitl jsem, ze to maji i mnozi jinak verici, i ateiste a dokonce i komuniste a bosevici. Odvetila, ze ona proste veri.
    Jak jste na tom vy?

  19. Jaroslav | 2.2.2017 z 7:46 |

    Petr: „Zatímco se Jaroslav ve svých příspěvcích domníval, že se tady děje hon na čarodějnice, tedy na kněze, zřejmě nepochopil, proč obavy a strach o naše kněze.“

    Nedomívám se spatřovat zde nějaký hon. Vnímám ale na jedné straně prohlubující se obavy o správnost už i současných názorů některých alter Christi, na druhé straně Vaše doporučení ateistovi obrátit se s důvěrou na kteréhokoliv z nich.

    Hranicar: Odvetila, ze ona proste veri. Jak jste na tom vy?

    Kdybych věřil v Boha a to takového, jehož obraz vyvstává z biblických textů a z křesťanských tradic, mohl bych sice svou situaci zažívat jako nezaslouženou Boží milost, ale nerad bych té „vaší paní“ přisoudil přímo takto zjednodušený postoj bez zohlednění složitosti skutečného života vedoucího k víře, že Bůh nechává padat déšť na dobré i na zlé, na některé své věrné dopouští těžké zkoušky nebo přijímá jejich prosby o zástupné utrpení přičtené k dobru jiným, některým nedobrým spějícím k věčnému zavržení trochu těch jejich dobrých skutků odměňuje časnými dobry a tak dále a tak dále. Myslím ale, že většina věřících spatřuje největší Boží milost v duchovních plodech samotné víry, představovaných už i samotným prožíváním vztahu s Bohem jejich víry, což je lidem ve stavu bez víry pochopitelně nedostupné.

  20. Lidský život je velkou Boží milostí a to bez ohledu na to, zda je člověk z povrchního pohledu druhých lidí zdravý a úspěšný či nikoli.
    Na tohle téma doporučuji článek dr. Malého Pronásledování, neúspěch a pokoření – je to přání k Novému roku?
    http://www.duseahvezdy.cz/2016/12/31/pronasledovani-neuspech-a-pokoreni-je-to-prani-k-novemu-roku/

  21. Tomáš | 2.2.2017 z 9:07 |

    ad Petr: „a nebojte se o toto poučení požádat na každé katolické faře, protože se vám dostane nejen vstřícného vysvětlení“
    Katolické fary jsou v drtivé většině plné nové nauky, která postrádá jakékoli katolické základy a katechismus považuje za historický přežitek. To jen pro pořádek, aby nevznikl dojem, že na každé, kdysi katolické, faře je možné katolickou nauku najít. Proto je třeba konkretizovat.

  22. Tomáš | 2.2.2017 z 18:36 |

    Zrovna dnes dopoledne, když jsem byl v čekárně u lékaře, jsem si vzpomněl na onen článek dr. Malého, který jsem včera uvedl.
    Byli tam přede mnou starší manželé něco kolem 70let, paní zrovna byla uvnitř a manžel na ni čekal. Protože posléze přišel nějaký jeho kamarád, pustil se s ním do řeči a hodnotili dnešní stav společnosti. Vyšlo najevo, že už nerad chodí na fotbal, protože tamten s tamtím tamto a ten se nechal podplatit a tamten zas něco jiného a nakonec z něho vypadlo patrně jeho životní moudro: „Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný.“
    Jakékoli závěry z tohoto „moudra“ plynoucí ponechávám na inteligenci PT čtenářů.

  23. krmič | 2.2.2017 z 21:59 |

    Ale to přece není jeho životní moudro, tenhle žertík se traduje už desítky let, podobně jako mnoho jiných lidových průpovídek. To jste ještě před tím neslyšel?

  24. Tomáš | 3.2.2017 z 2:01 |

    ad krmič: A vám se nikdy v životě nestalo, že vám vyznělo v určité souvislosti něco, co jste předtím slyšel třeba stokrát?

  25. Jaroslav | 3.2.2017 z 7:01 |

    ad krmič:
    Ano, že „je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný“ říkají i autoři biblických textů, velmi výrazně například v knize Jób.

    Další otázkou ovšem je, jakou prioritu v hierarchii hodnot tomu kdo přiřadí a co to pak udělá s jeho vztahy s jinými (s jeho vztahem k Bohu a schopností vejít do „království Božího“, je-li věřícím)

  26. Hranicar | 7.2.2017 z 9:50 |

    Tomas: „Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný.“
    Jakékoli závěry z tohoto „moudra“ plynoucí ponechávám na inteligenci PT čtenářů…………….

    Vy tedy preferujete nemoci a chudobu?

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*