Ponořme se do latiny 52 – fílii, fíliae, fílios, fílias, …

latina

V této lekci se zaměříme na nominativ (a automaticky na vokativ) plurálu jmen patřících do oa-kategorie, a pak na akusativ. Jelikož jsme pravidla pro neutra probrali v předcházející lekci, půjde nyní jen o maskulina a feminina. A příklad (vokativ) nám hned nabízí populární velikonoční zpěv; začíná slovy O fílii et fíliae, tedy Ó synové a dcery.

Takže platí: Nominativ a akusativ plurálu maskulin a feminin jmen náležejících do oa-kategorie má v tomto případě stejné koncovky jako genitiv singuláru. Pro o-skloňování nabízí příklady závěr preface o sv. Trojici (ángeli et archángeli), introit pro Nanebevstoupení Páně (Viri galilaéi – muži galilejští), pokračování kánonu hned po pozdvihování (servi tui) a první část litanií ke všem svatým – pro Bílou soboru i pro prosebné dny (Omnes sancti ángeli et archángeli a Omnes sancti discípuli Dóminisancti a discípuli jsou naše případy, zatím co Dómini je genitiv singuláru).

Tytéž litanie nabízejí i příklady vztažené k a-skloňování: Omnes sancti patriarchae et prophétae a spolu s o-skloňováním Omnes sancti apóstoli et evangelístae, Omnes sancti mónachi et eremítae a Omnes sancti et sanctae Dei. Litanie ještě nabízejí příklady na a-skloňování spolu s e-skloňováním, jemuž bude věnována následující lekce: Omnes sancti sacerdótes et levítae a Omnes sánctae vírgines et víduae. V ostatních invokacích, které začínají slovem Omnes[1], je příkladem na o-skloňování následující slovo sancti (svatí).

Další příklady na a-skloňování nabízí známé velkopáteční Responsorium začínající slovy Ténebræ factae sunt (doslova „stíny jsou učiněny“, obsahově „temnota padla“ – bude vysvětleno až v 69. lekci), jež jsou ovšem vzata z pašijí podle sv. Matouše.

Maskulina a feminina oa-kategorie jsou jediná jména, pro která je v plurálu nominativ odlišný od akusativu. Ten se tvoří koncovkou, která končí –s, před nímž je kmenová samohláska. Jde tedy o koncovky, které „vypadají trochu řecky“: –os a –as. Příklady, kterých si při liturgii lze všimnout:

V Credu vyznáváme, že Kristus vstal z mrtvých „podle písem“ – secúndum scriptúras – a pak že přijde soudit živé i mrtvé – judicáre vivos et mórtuos; v závěru pak o Duchu svatém vyznáváme, že mluvil „skrze proroky“: per prophaétas. Z 6. lekce už víme, že předložka secúndum (podle) se pojí s akusativem, a z první lekce víme, že s akusativem se pojí i předložka per (skrze). Se slovem scriptúra (a-skloňování) jsme se v rychlosti už sice setkali v 41. lekci, později se dozvíme časem více, nyní ho překládejme tradičně slovem písmo, v původním významu znamená „to, co je určeno k napsání“.

V Gloria zpíváme grátias ágimus (díky činíme) a před prefací odpovídáme na Grátias agámus… (díky čiňme). A v kánonu, během proměňování, říká celebrant dvakrát tibi grátias agens (tobě díky čině – k přechodníkům se dostaneme později). A ovšem akusativ je i v Deo grátias (Bohu díky). V posledním Evangeliu slyšíme slova dedit eis potestátem fílios Dei fíeri, doslova „dal jim moc (resp. možnost) syny (akusativ[2]) Boha se stát“. Ve stupňových modlitbách (v druhé části Confiteor) prosíme „svaté apoštoly … všechny svaté“: sanctos apostolos … omnes sanctos.

Při rozdávání ratolestí o Květné neděli se zpívá v první antifoně Púeri hebraeórum, že „Chlapci židovští, nesoucí větve oliv“: portántes ramos olivárum (ramus je větev, v latině mužského rodu). Po antifoně následuje žalm 23 a v jeho 7. a 9. verši se zpívá Attóllite pórtas, česky „zvyšte brány“; poznamenejme, že žalm je komponentou „obnoveného řádu Svatého týdne“ (Ordo instauratus Hebdomadae sanctae), takže např. v Schallerově misálku ho nenajdeme. Epištola na svátek sv. Marie Magdaleny (22. 7.) obsahuje zajímavý celek Adjuro vos, filiae Jerusalem, per capreas, cervosque camporum… – který znamená „Zapřísahám (zaklínám) vás, dcery Jerusaléma, při srnách a jelenech polí (polních, lučních, niv)…“; obsahuje kromě vokativu filiae, akusativů capreas (od caprea – srna) a cervos (od cervus – jelen) ještě genitiv camporum, který probereme v 55. lekci.

Na první neděli adventní zní žalmový verš introitu Vias tuas, Dómine, demónstra mihi, et sémitas tuas edoce me, česky doslova „Cesty mé, Pane, ukaž mi a stezky mé vyuč mě“, obsahující 4 příklady akusativu množného čísla feminin Vias, dvakrát tuas a semitasvia je „cesta“ a semita je „stezka“.

Na závěr musíme upozornit na jedno nepravidelné substantivum, které se často vyskytuje v liturgických textech; je to caelum (nebe), tedy neutrum, avšak jen v singuláru. V plurálu se chová jako maskulinum (jako by šlo o slovo, které má singulár *caelus), takže např. v části Sanctus zpíváme Pleni sunt caeli.

Evžen Kindler

[1] Omnes patří do eiu-kategorie a probereme ho v následující lekci.

[2] Na rozdíl od spisovné češtiny, kde se sloveso stát se pojí se 7. pádem, se  latinská analogie pojí s akusativem.

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 52 – fílii, fíliae, fílios, fílias, …"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*