Ponořme se do latiny 54 – Apóstolis tuis, salutáribus, martýribus, córnibus

Nyní zbývá probrat tři pády – genitiv, dativ a ablativ, a to i pro neutrum. Je to však prosté:

v plurálu se totiž dativ a ablativ neliší, takže oba pády probereme společně[1]. A je vhodné si zapamatovat následující „berličku“: oa-kategorie má v uvedených pádech stejný závěr koncovky jako eiu-kategorie, avšak před ten závěr koncovky se někdy něco přidá, a to:

  1. v případě genitivu se přidá u oa-kategorie, zatím co
  2. v případě dativu/ablativu se přidá u eiu-kategorie, „aby jí to nebylo líto“.

Viz přiloženou tabulku, v níž to přidávané je vyznačeno tučně a kmenová samohláska symbolizována vlnovkou. Ta se ovšem přidává jen tehdy, když není „zakřiknutá“ (proto ty závorky kolem vlnovky).

lekce54

V tabulce pozorujeme další „berličku“: koncovky dativu/ablativu jsou stejné vždy pro celou kategorii, a to –is (s dlouhým i) jak pro o-skloňování tak pro a-skloňování a –ibus (s krátkými–i– i –u–) pro všechna tři skloňování eiu-kategorie . Tak v první fázi části Confiteor ve stupňových modlitbách se vyznáváme „svatým apoštolům … všem svatým“: sanctis apóstolis…ómnibus sanctis, kde jde o jména oa-kategorie (konkrétně: podléhající o-skloňování) až na omnibus, které patří do eiu-kategorie. Ve stupňových modlitbách se setkáváme s výrazy dimíssis peccátis tuis (resp. vestris), což je ablativ cosi jako „odpuštěnými hříchy tvými“ resp. „vašimi“ (přesný význam bude vysvětlen v 60. lekci).

V první celebrantově modlitbě po Agnus je Apóstolis tuis. Před evangeliem prosí celebrant za toho, kdo bude číst (tedy za jáhna nebo za sebe): Dóminus sit in corde tuo (meo) et in lábiis tuis (meis)labium (neutrum) je ret.

V první modlitbě kánonu je in primis (doslova: v prvních, tj. nejprve), před proměňováním dvakrát dedítque discípulis suis (a dal učedníkům svým), v následující anamnézi de tuis donis ac datis (Schaller: z tvých darů a údělů, kde slovem „údělů“ nahrazuje doslovné a pro nás asi ne na první čtení srozumitelné „daných“ – což je ablativ od data, tedy – viz závěr 51. lekce – z darovaných věcí, z darovaného), v části Nobis quoque peccatoribus je cum tuis sanctis Apóstolis et Martýribus a v embolismu (celebrantově modlitbě po Pater noster) je podobně cum beátis Apóstolis tuis Petro et Paulo, atque Andréa, et ómnibus sanctis. No a když jsme zmínili discípulis, tak si vzpomeňme na častý začátek evangelia: In illo tempore dixit Jesus discipulis suis (učedníkům svým). A dativ plurálu má i začátek s výrazem … turbis Judeórum (zástupům židovským).

V posledních dvou příkladech se už setkáváme s ablativem u eiu-kategorie, konkrétně u e-skloňování: Martýribus a ómnibus, tedy s koncovkou –ibus. Podobný „mix“ koncovek je ke konci Modlitby Páně: debitóribus nostris (débitor je dlužník, ten, kdo nám něco dluží, přeneseně ten, kdo nám něco provedl, viník) a přes samotnou Modlitbou Páně je ještě pokyn Praecéptis salutáribus móniti (praéceptum je „návod“, „příkaz“, salutáre je neutrum adjektiva „spasitelné“, nominativ plurálu by byl salutária, mónitus znamená „upozorněný“, „napomenutý“).

Rozsáhlý výčet ablativů a pak ještě dva dativy nacházíme na začátku obětování v celebrantově modlitbě při obětování hostie: pro innumerabílibus peccátis, et offensiónibus, et neglegéntiis meis, et pro ómnibus circumstántibus, sed et pro ómnibus fidélibus christiánis vivis atque defúnctis: ut mihi, et illis profíciat – nechť si ho čtenář dle misálku slovo  za slovem probere. Další množství příkladů, které doporučujeme k rozboru v soukromí, je ve velkopátečních přímluvách – pro každou složku církve resp. lidstva jsou dvě modlitby, z nichž ta první často začíná slovy Orémus et pro (A modleme se za) a pak následuje ablativ, často v plurálu. Nejbohatší je přímluva za všechny stupně věřících: ta má řetěz ablativů ómnibus epíscopis, presbýteris, diacónibus, subdiacónibus, acólythis, exorcístis, lectóribus, ostiáriis, confessóribus, virgínibus, víduis.

V části kánonu načínající slovem Communicántes je jazykový chyták ut in ómnibus protectiónis tuæ muniámur auxílioin ómnibus obsahuje ablativ, znamená totiž „ve všech (věcech)“, „ve všem“ (už po druhé: viz závěr 51. lekce), ale protectiónis není žádný ablativ (že by snad od protectiónus? – ne, nic takového není!), nýbrž genitiv singuláru od protéctio (ochrana) – lepší tomu porozumíme, když „zčeštíme“ slovosled: ut in ómnibus muniámur auxílio tuae protectiónis – nyní už doslovně: „abychom ve všem byli opevněni pomocí tvé ochrany“ (múnio je opevňuji). Už zmíněná část kánonu Nobis quoque peccatóribus má v nahlas vyslovených slovech dativy nobis a peccatóribus, za nimiž celebrant tiše vysloví ještě dativy fámulis a tuis (peccátor je hříšník, fámulus je služebník).

Před už zmíněnou modlitbou „Communicántes“ je vzpomínka na mrtvé, jejíž druhá věta začíná slovy Ipsis, Dómine, et ómnibus in Christo quiescéntibus; omnibus quiescéntibus (všem odpočívajícím) je dativ, koncovku –is má i dativ zájmena ipsis, ale to ponechme budoucnosti, skloňování je to nepravidelné jako pro mnohá zájmena. A v první modlitbě kánonu čteme cum…omnibus orthodóxis, atque cathólicæ et Apostólicæ fídei cultóribus, s ablativy omnibus, orthodoxis (všem pravověrným[2]) a cultóribus (cultor znamená pěstitel, přeneseně ctitel)

V Gloria je hned na začátku ablativ in excélsis (excélsum je výšina, tedy ablativ „ve výšinách“), a pak hned dativ homínibus.

V modlitbě Suscipiat se setkáváme s výrazem de mánibus tuis ilustrujícím ablativ plurálu u-skloňování. Tentýž tvar slyšíme i v evangeliu o první postní neděli, když ďábel argumentuje slovy žalmu 90 in mánibus tollent te (v rukou tě podrží) a svádí Krista, aby skočil z cimbuří chrámu (jiný latinský překlad téhož výrazu je v traktu: in mánibus portábunt te – v rukou tě ponesou – budoucí čas probereme až v 67. lekci). Další výskyt tvaru mánibus lze nalézt v Offertoriu pro 13. neděli po Svatém Duchu.

Jiný příklad dativu pro u-skloňování je ve 4. strofě hymnu Veni Creator: Accénde lumen sénsibus (Zažehni světlo smyslům), za nímž je ještě gramaticky analogická struktura Infunde amorem córdibus (Vlej lásku srdcím), ilustrující e-skloňování. A v 9. strofě sekvence Veni Sancte Spiritus se zpívá hned s třemi dativy: Da tuis fidélibus, in te confidéntibus… (Dej tvým věrným, v Tebe důvěřujícím…).

A stejnou koncovku má i zájmeno odpovídající českému „kterým“ (v dativu plurálu) resp. „kterými“ (tázacímu i vztažnému, v ablativu), „kterýmžto“, „jimižto“ apod.: quibus, známé např. ze závěru více prefací (postní, mariánské, pro všední dny,…): Cum quibus et nostras voces…, tedy „S nimiž i[3] naše hlasy…“.

Jedno z mála substantiv podléhajících i-skloňování, turris (viz 20. lekci), se v ablativu plurálu vyskytuje v Graduále pro 18. neděli po sv. Duchu: in turribus tuis.

A když jsme výše dvakrát připomněli závěr lekce 51, dodejme ještě třetí příklad, a to ze známého začátku 129. žalmu: De profundis se tradičně překládá jako „z hlubokosti“, ale přesně to znamená „z hlubokých (věcí, míst, stavů,…)“ – nominativ, tj. hlubokost resp. hluboké (věci,…) by byl profunda.

A  ještě dodejme příklad na u-skloňování, a to z Traktu pro Květnou neděli: Libera me…a unicornuórum, tedy „vysvoboď mě … z rohů jednorožců“ (poslednímu slovu porozumíme až v následující lekci).

To snad už stačí, doporučujeme čtenáři, aby si probral zbytek mešního řádu a uvědomil si v něm další dativy a ablativy.

Evžen Kindler

[1] Nezapomeňme, že ablativ se vyskytuje v latině často tam, kde máme v češtině nejen 6. a 7. ale i 2. pád.

[2] Orthodoxus je slovo z řečtiny, orthos je správný, doxa je sláva, postupem dvou tisíc let křesťanství dostalo několik významů – (1) pravověrný (viz např. Orthodoxy od Chestertona), (2) pravoslavný (tj. ten, kdo přijal koncily prvního tisíciletí ale ne Filioque), (3) východní ale ne nestoriánský a ne katolický (tedy ti, kdo přijali alespoň první 4 koncily, jako monofysité, ale ne koncily 2. tisíciletí), (4) jakýkoliv východní nesjednocený s katolickou církví a (5) přeneseně chápané mimo křesťanství (např. orthodoxní marxisté). V našem případě jde o interpretaci (1).

[3] Pamatujme si toto: naše spojky a a i vyjadřují obě spojení (odborně konjunkci) na rozdíl např. od ale, přestože, když,…; odlišují se jen svým emfatismem: a ho nemá, i ho má, chce naznačit, že konjunkce je překvapující. Latina je racionální a nedělá v tom rozdíl, a tak et odpovídá našim a i i, což může působit divně tehdy, když et nic nespojuje, nýbrž jen navazuje na předešlý text, jako v uvedeném „S nimiž i naše hlasy“.

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 54 – Apóstolis tuis, salutáribus, martýribus, córnibus"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*