De Mattei: Když je veřejná korekce papeže naléhavá a nezbytná

Lze papeže veřejně napomínat za odsouzeníhodné chování, nebo by věřící měli zaujmout postoj bezpodmínečné poslušnosti až po omlouvání všeho, co papež říká i dělá, byť by to vyvolávalo pohoršení? Podle některých, například podle vatikánského žurnalisty Andrea Tornielliho, je možné sdělit svůj nesouhlas papeži mezi čtyřma očima, avšak nedávat ho najevo veřejně. Tato teze nicméně připouští jednu důležitou věc: papež není neomylný, pokud nemluví ex cathedra. Jinak by nebylo přípustné s ním nesouhlasit ani soukromě a cesta náboženského souhlasu by byla jediná možná. Na druhou stranu papež – který není Kristem, ale jen jeho pozemským zástupcem – může hřešit a dopouštět se chyb. Je přesto pravda, že ho lze napomínat pouze soukromě a nikdy veřejně?

Abychom dokázali odpovědět, je důležité připomenout si příklad z dějin par excellence, který nám nabízí zlaté pravidlo, jehož je třeba se držet, tzv. „incident v Antiochii“. Svatý Pavel to v listu Galaťanům, pravděpodobně napsaném v letech 54 – 57 po Kr. popisuje takto: „[…] když uzřeli, že mně je svěřeno evangelium pro neobřezané, jako Petrovi pro obřezané – neboť ten, jenž pomáhal Petrovi v apoštolství mezi obřezanými, pomáhal také mně mezi pohany – a když poznali milost mi danou, Jakub a Petr a Jan, kteří jsou pokládáni za sloupy, podali mně a Barnabášovi pravice (na znamení) společenství, abychom my kázali mezi pohany, oni pak mezi židy, jenom abychom pamatovali na chudé; a to právě snažil jsem se také učinit. Když pak Petr přišel do Antiochie, do očí jsem se mu opřel, poněvadž byl hoden domluvy. Prve totiž, než přišli někteří od Jakuba, jídal společně s pohanokřesťany, ale když přišli, stranil se a odlučoval se z bázně před těmi, kteří byli z obřízky. A s ním přetvařovali se také ostatní židokřesťané, takže i Barnabáš byl stržen tou přetvářkou jejich. Leč když jsem uzřel, že nejednají správně podle pravdy evangelní, řekl jsem Petrovi přede všemi: Jestliže ty jsa židokřesťan žiješ po pohansku a ne po židovsku, kterak nutíš pohanokřesťany, aby žili po židovsku?“ (Gal 2,7-14)

Petr ze strachu, že svým chováním zraní city židů, upřednostňoval „judaizující“ postoj, podle něhož se na všechny křesťany měla vztahovat obřízka a další ustanovení mojžíšského zákona. Svatý Pavel říká, že svatý Petr se jasně mýlil, a proto se mu „do očí (to jest veřejně) opřel“, aby Petr nebyl pohoršením pro Církev, nad níž měl nejvyšší autoritu. Petr Pavlovo napomenutí přijal a svou chybu s pokorou uznal.

Touto epizodou se v mnoha svých dílech zabývá sv. Tomáš Akvinský. Především poznamenává, že „apoštol odporuje Petrovi v tom, jak moc vykonává, nikoli v tom, že mu moc vládnout náleží“ (Super Epistolam ad Galatas lectura, č. 77, it. překl., ESD, Bologna 2006).  Pavel uznával, že Petr je Hlavou Církve, ale usoudil, že odporovat mu je legitimní vzhledem k závažnosti problému, v němž se jednalo o spásu duší. „Způsob napomenutí byl přiměřený, neboť byl veřejný a zjevný“ (Super Epistolam ad Galatas, č. 84).

Tato epizoda, jak dále uvádí Andělský učitel, obsahuje poučení právě tak pro preláty jako pro jejich podřízené: „Prelátům [byl dán] příklad pokory, aby neodmítali přijímat stížnosti svých podřízených a poddaných, a poddaným příklad horlivosti a svobody, aby se nebáli své preláty napomínat, především je-li pochybení veřejné a představuje nebezpečí pro mnohé“ (Super Epistulam ad Galatas,  č. 77).

V Antiochii projevil svatý Petr hlubokou pokoru, svatý Pavel vroucí lásku. Apoštol pohanů prokázal, že není jen spravedlivý, ale i milosrdný. Napomínání hříšníků, jež moralisté nazývají „bratrským napomenutím“, patří ke skutkům duchovního milosrdenství. Je soukromé, jde-li o soukromý hřích, a veřejné, je-li veřejný i hřích. Způsob ustanovil sám Pán Ježíš: „Zhřešil-li pak (proti tobě) bratr tvůj, jdi a pokárej ho mezi sebou a jím samým. Poslechne-li tě, získal jsi bratra svého; pakli neposlechne, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků každá věc byla zjištěna. Nebude-li jich dbát, pověz to Církvi; neposlechne-li však ani Církve, budiž tobě jako pohan a celník. Vpravdě pravím vám: Cokoli svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi“ (Mt 18,15-18).

Můžeme si tedy představit, že se svatý Pavel nejprve pokusil sv. Petra přesvědčit v soukromí a poté neváhal ho napomenout veřejně, neboť – jak říká sv. Tomáš – „svatý Petr přede všemi zhřešil, a proto musel být přede všemi napomenut“ (In 4 Sententiarum, Dist. 19, q. 2, a. 3, it. překl., ESD, Bologna 1999).

Jak učí teologové, není bratrské napomenutí fakultativní předpis – je povinné, zejména u těch, kteří v Církvi zastávají odpovědný úřad, neboť vyplývá z přirozeného zákona i pozitivního Božího zákona (Dictionnaire de Théologie Catholique, sv. III, vyd. 1908). Napomenutí může rovněž vycházet od podřízených k představeným a od laiků k prelátům. Na otázku, zda je důležité napomenout představeného veřejně, odpovídá sv. Tomáš ve svém díle Komentáře k Sentencím Petra Lombardského kladně, avšak upozorňuje na nutnost jednat vždy s nejvyšší úctou. Proto „preláti nemají být svými podřízenými napomínáni přede všemi, nýbrž s pokorou, v soukromí, nehrozí-li nebezpečí pro víru; pak by byl prelát ve skutečnosti o to menším, jestliže sklouzl k nevěře, a podřízený by se stal tím větším“ (In 4 Sententiarum, Dist. 19, q. 2, a. 2).

Andělský učitel se v Teologické sumě vyjadřuje stejnými slovy: „[…] kde by hrozilo nebezpečí víře, poddaní by měli obviniti představené též veřejně. Proto i Pavel, který byl poddaným Petrovým, pro hrozící nebezpečí pohoršení ve víře, veřejně Petrovi vytýkal. A jak praví Glossa Augustinova, Gal. 2, ‚sám Petr dal příklad vyšším, aby nepovrhli napomenutím od posledních, kdyby snad v něčem opustili správnou stezku‘.“ (Summa Theologiae II-IIae, 33, 4, 2).

Cornelius a Lapide shrnuje myšlenky církevních otců a učitelů Církve takto: „ […] Představené mohou jejich podřízení napomínat, s pokorou a láskou, jde-li o obhajobu víry. Na základě této pasáže [Gal 2,11] to prohlašovali sv. Augustin (Epist. 19), sv. Cyprián, sv. Řehoř, sv. Tomáš i další výše citovaní. Jasně učí, že svatý Petr byl napomenut svatým Pavlem, ačkoli byl představeným. […]. Svatý Řehoř tedy oprávněně píše (Homil. 18 in Ezech.): „Petr mlčel, aby jako první v hierarchii apoštolů byl první i v pokoře.“ A svatý Augustin říká (Epis. 19 ad Hienonymum): „Když svatý Petr učil, že představení nesmějí odmítat napomenutí svých podřízených, zanechal tím potomkům skvělejší a svatější příklad než svatý Pavel a poučení, že při obraně pravdy a v lásce je menším dána odvaha beze strachu se postavit větším“ (Ad Gal. 2, II, in: Commentaria in Scripturam Sacram, Vivès, Parigi 1876, sv. XVII).

Bratrské napomenutí je aktem lásky. Jedním z největších hříchů proti lásce je schisma, což je oddělení se od autority Církve, jejích zákonů, praxe a zvyků. Do schismatu může upadnout i papež, pokud rozdělí Církev, jak vysvětluje teolog Suarez (De schismate, in: Opera omnia, vol. 12, s. 733-734 a 736-737) a potvrzuje kardinál Journet (L’Église du Verbe Incarné, Desclée, Bruges 1962, sv. I, s. 596).

V Církvi dnes vládne zmatek. Několik odvážných kardinálů oznámilo možnost veřejného napomenutí papeže Bergoglia, jehož kroky jsou s každým uplynulý dnem stále znepokojivější a kontroverznější. Skutečnost, že odmítl odpovědět na dubia kardinálů k 8. kapitole exhortace Amoris laetitia, potvrzuje a povzbuzuje heretické či téměř heretické interpretace ve věci podávání svatého přijímání znovusezdaným rozvedeným. Toto upřednostňování zmatku vede k napětí a vnitřním sporům či spíše k situaci náboženských rozporů, jež předznamenávají schisma. Akt veřejného napomenutí se proto stává naléhavým a nezbytným.

Roberto de Mattei

 

Zdroj: rorate-caeli.blogspot.com
Přeložila Lucie Cekotová

 

Jako ilustrace byl použit detailní záběr na baziliku svatého Pavla za hradbami v Římě.

25 Komentářů k "De Mattei: Když je veřejná korekce papeže naléhavá a nezbytná"

  1. Jaroslav | 30.3.2017 z 12:11 |

    Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, se ovšem na veřejné napomínání představených díval jinak:

    Pro pravé smýšlení, které musíme mít v bojující církvi, mají se zachovávati následující pravidla
    (…)
    Desáté. Musíme být ochotnějšími schvalovat a chválit jak předpisy a pokyny, tak i mravy našich představených. Neboť i když některé nejsou nebo by nebyly takové, jaké mají být, tak mluvit proti nim, ať už ve veřejných kázáních nebo v rozhovoru s prostými lidmi, by vzbuzovalo více reptání a pohoršení než užitek. A tak by se lid jen rozhořčoval nad svými představenými, ať světskými nebo duchovními. Jako tedy škodí mluvit špatně o představených za jejich nepřítomnosti před prostými lidmi, tak to může být k užitku mluvit o špatných mravech s těmi osobami, které v tom mohou zjednat nápravu.

  2. LaFemme | 30.3.2017 z 16:41 |

    Jaroslav, príklad, ktorý uvádzate, je doplnením článku, nie jeho negáciou.

    Sv. Ignác píše o tom, aby sa nehovorilo proti zlým mravom predstavených v ich NEPRÍTOMNOSTI – kázňami, rozhovormi o nich s prostými ľuďmi.
    Ale UŽITOČNÉ je hovoriť o zých mravoch s tými, ktorí môžu zjednať nápravu. Teda s tými, ktorých sa zlé mravy týkajú.
    To odkazuje sv. Ignác.

    Vidíte v jeho slovách opačný postoj, ako mal sv. Tomáš?

  3. Pavel, ač Petrův „podřízený“, byl jemu de facto v rovném postavení. A proto mohl Petra kritizovat a Petr kritiku přijal. Je ale otázka kdo by rozhodl, čí názor byl vlastně správný.
    Už vidím, jak současný prelát „s láskou a pokorou“ přijímá kritiku od laika. Moje zkušenost je taková, že když laik není ochoten poslechnout, pan farář se hned rozčiluje.

  4. Jaroslav | 30.3.2017 z 17:54 |

    LaFemme: „Vidíte v jeho slovách opačný postoj, ako mal sv. Tomáš?“

    Zdá se mi jen, že svatý Ignác nebyl zastáncem modelu církve jako domu ze skla a doporučoval opatrný postup, jenž je v jednom ohledu odlišný už i od svatým Tomášem zvoleného novozákonního příkladu, tedy od postupu svatého Pavla, který tento popsal ve své epištole galatským takto: „řekl jsem Petrovi přede všemi: »Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?«“

  5. Jaroslav | 30.3.2017 z 18:05 |

    p.s.
    A představme si (pouze hypoteticky), že papež „mezi námi“ nedodržuje v nějakém užším kolegiu něco tradičního, co on i užší kolegium sice nepovažují za pravdu evangelia, ale dodržuje to na veřejnosti a veřejnost k tomu vede. Zasloužil by veřejné napomenutí, aby to přestal dodržovat i na veřejnosti?
    🙂

  6. http://www.tedeum.cz/2017/01/19/rozhovor-kardinala-raymonda-burkea-pro-the-remnant/

    Cituji z interwiev pro Remnant:“Dubia tedy musejí být zodpovězena. Na tyto otázky je třeba odpovědět v souladu s tradicí Církve, aby Církev mohla uskutečňovat své poslání pro spásu světa. Kdyby Církev ve věci manželství měla prostě akceptovat cestu naší kultury, zradila by svého Pána a Mistra, a to zkrátka nemůžeme připustit.

    V soukromém dopise biskupům z Buenos Aires z 5. září 2016 papež František napsal: „Jiná interpretace Amoris laetitia neexistuje,“ to jest jiná než připuštění znovusezdaných rozvedených katolíků v některých případech ke svatému přijímání. Je v tom neústupný, Vaše Eminence. Umíte si vůbec představit scénář, že byste náhle zjistil, že vám něco uniklo, že interpretace čtyř kardinálů je nesprávná, a že jste se tedy mýlili? Chci říct, že pokud to není možné, jaký smysl mají dubia? Copak odpovědi na svých pět otázek už neznáte?

    Jistě, známe. Je však důležité, aby pastýř univerzální Církve ve svém úřadu strážce a hlasatele pravd víry jasně řekl, že na tyto otázky odpovídá stejně, jako na ně odpovídá Církev. To, co napsal v onom dopise, znamená jen to, jak on osobně tuto věc chápe. Dopis lze však těžko pokládat za úkon papežského magisteria. Nacházíme se tedy v bolestné situaci, ale na objasnění této záležitosti naléhat prostě musíme.

    Vaše Eminence, v této době dialogu sám papež František vyzýval k „otevřené diskusi o celé řadě věroučných otázek“ a řekl, že myšlení pastýřů a teologů, pokud jsou věrní, poctiví, realističtí a kreativní, „skutečně pomůže dosáhnout větší jasnosti“. Co lze tedy vyvozovat z jeho rozhodnutí nevést dialog s vámi ve vaší snaze o větší jasnost v této velmi zásadní otázce morální teologie?

    Otevřeně řečeno, někteří lidé obviňují nás čtyři kardinály z neúcty k papežskému úřadu, z nepřátelského postoje vůči papeži. Tak to vůbec není. Jsme kardinálové. Máme velmi vážnou povinnost mu pomáhat a z tohoto důvodu jsme ho upozornili na tyto problémy v dokumentu, který nese jeho podpis. Nemůžeme udělat nic jiného a ani Církev nemůže udělat nic jiného. Tuto věc proto bude třeba vyřešit s jistotou. Tím, že jsme vznesli dubia, jsme zahájili diskusi. Když jsme se dozvěděli, že žádná odpověď nebude, poznali jsme, že tento rozhovor musíme předložit celé Církvi, protože mnoho věřících – a mnoho kněží a biskupů – vyjadřuje v této věci velký zmatek, a také protože zjišťujeme, že tyto spory vyvolávají v různých částech Církve další rozdělení mezi biskupy, kněžími a věřícími laiky v zásadních otázkách učení víry. To je dílo ďáblovo. Duch svatý působí jednotu a každodenní obrácení života ke Kristu, které nám pomáhá překonávat naše hříchy a žít v souladu s pravdou. Proto je toto rozdělení, tento zmatek nutno řešit a napravit. Dává vám to smysl?…tolik citace

    Kardinálové, jak už několikrát ve svých rozhovorech řekl Kardinál Raymond L.Burke, mají skutečně přednostní právo bratrsky napomenout papeže, pokud se on dopustí hereze, týkající se magisteria. Dubia byly vzneseny naprosto legálně a právem, avšak pontifik svým mlčením jen dává světu na srozuměnou, že ho schizma nebo rozpory v nauce vůbec netrápí..

    Rozhodně ano. A jako laikům, kteří tu situaci sledují, se nám zdá, že to je evidentně váš úkol – vaše povinnost před Bohem.

    Víte, ve skutečnosti mi někteří lidé říkali: „Proč jste dubia zveřejnili? Je to papež. To vám mělo stačit.“ Ale ne, to nestačí, protože kamkoli přijedu – a cestuji teď hodně – slyším: „Co to s vámi kardinály je? Jsou tu tyto vážné otázky a vy přesto mlčíte. Neříkáte nic.“ A mají pravdu. Kdybychom nadále mlčeli, s naprostou jistotou by to věřícím signalizovalo, že je všechno v pořádku, ale ono není.

    Objevila se myšlenka, že by se situace mohla vyostřit do té míry, že byste ztratil svou kardinálskou hodnost. Myslíte si, že by na to mohlo dojít?

    O tom vůbec neuvažuji. Chci říct, že je to jistě možné. V dějinách došlo k tomu, že kardinál o svůj titul přišel. O tom já ale nepřemýšlím, protože vím, co je moje povinnost, a myšlenkami tohoto druhu – jestli nebudu za obhajobu pravdy nějakým způsobem pronásledován – se nemohu nechat rozptylovat. Jeden člověk mi řekl: „Nemáte strach, když trváte na těchto věcech?“ Odpověděl jsem, že se bojím jen toho, že se v den Posledního soudu objevím před Pánem a budu Mu muset říct: „Ne, nebránil jsem tě, když na tebe útočili a zrazovali pravdu, kterou jsi učil.“ Na nic jiného prostě nemyslím.

  7. Ad Hraničář: Záleží pochopitelně, o co se jedná. Pokud farář po laikovi např. chce, aby fandil Slavii, tak laik může nejen neuposlechnout, ale je to dokonce jeho povinností.

    Martin R. Čejka

  8. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25464

    nedá si pokoj a nedá… jak malé děcko…
    tak AL je stále v kurzu…a co svátost manželství…? Definitivní zhroucení ve prospěch falešného milosrdenství pro znovusezdaná- rozvedená pseudomanželství, nacházejících se ve stavu těžké hříšnosti?
    Tak tedy všechna naděje a optimistické očekávání, že PF přece jen „dostane rozum“ a „odvrátí se“ od svých bludných herezí v AL na výzvy kardinálů a kněží, je mimo?
    Pán Bůh s námi a zlý pryč… již začínám chápat tajnosti kolem 3.Fatimského tajemství
    a existence falešné Lucie…OREMUS

  9. nevěřící Tomáš | 30.3.2017 z 21:36 |

    ad Hraničář
    záleží, co je předmětem jeho rozčílení, pokud máte věroučnou pravdu vy a on nikoliv, pak v rámci bratrského napomenutí mu můžete naservírovat správné a věcné důkazy o vaší teolog. nezpochybnitelné pravdě a určitě pan farář uzná, že tenkrát chyběl na přednáškách a určitě vše napraví.Horší by bylo, kdyby laik, ničemu nerozumící, by tvrdil panu faráři nová dogmata místních farnic a vynucoval by si od profíka potvrzení svých nesmyslů. To by s ním právem mohl kněz vyběhnout, protože kde je úcta? Komu čest tomu čest…a kněžím zvlášť:-)

  10. Býk, který je uhranut červeným (bílým) hadrem, je, mírně řečeno, bez inteligence a nic jiného neumí, než hnát se za červeným hadrem. Je to škoda, takový silný býk. Mohl by udělat mnoho dobrého.

  11. Michal Semín | 31.3.2017 z 8:25 |

    A kdyby šlo o Spartičku, Martine?

  12. Libor Rösner | 31.3.2017 z 9:58 |

    Ad Michal Semín – Jediné, co by šlo nejen tolerovat, ale i chápat a plně podporovat, by byla situace, kdyby šlo o Baník:).

  13. miloslav | 1.4.2017 z 18:55 |

    Kán. 750 – § 1. Vírou božskou a katolickou je nutno věřit vše, co je obsaženo v psaném nebo tradicí sděleném Božím slově, jediném pokladu víry, církvi svěřeném, a co je zároveň předkládáno jako Bohem zjevené buď slavnostním učitelským úřadem církve, nebo jejím řádným a obecným učitelským úřadem; toto se projevuje společným přijetím křesťany pod vedením posvátného učitelského úřadu; proto jsou všichni povinni varovat se každého učení, které je s ním v rozporu.

    § 2. Pevně je také třeba přijímat a vyznávat vcelku i v jednotlivostech veškerou nauku o víře a mravech, kterou církev svým učitelským úřadem definitivně vyhlásila, tedy to, co je třeba k náležitému uchování a věrnému vysvětlení pokladu víry; proto se neshoduje s naukou katolické církve ten, kdo odmítá definitivní vyhlášení tohoto charakteru.

    Tolik CIC z 1983, bez komentáře
    je na čtenářích, aby si sami udělali úsudek o slepé a falešné poslušnosti /vůči současným herezím a bludům/, které odporují nauce katolické církve

  14. Pavel | 1.4.2017 z 21:47 |

    Já osobně opravdu nejsem schopen pochopit, proč Svatý Otec František stále není ochoten se sejít a promluvit s vlastními kardinály. To přece je otázkou obyčejné lidské slušnosti a minimálního lidského respektu ke svým „podřízeným“. V tomto kontextu se pak jeho častá slova o milosrdenství jeví poněkud pokrytecká.

    Rád bych věděl, jaký je vlastně současný aktuální stav této záležitosti.

    Přeji pěkný večer.

  15. Pamětník | 2.4.2017 z 12:00 |

    Divím se,, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není, jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium, než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Sv.Pavel: Listy Galatským 1, 8

  16. Podle „1P5“ v rozhovoru kardinál Burke se dal slyšet, že se na tom pracuje…vymoci odpověď na dubia. Ale pochopte, diktátoři všech dob nikdy žádná pravidla neuznávali, oni vidí jen své cíle a jdou přes mrtvoly, něco jiného mluví, něco jiného činí a svá slova odvolávají, aby je zas potvrdili…
    Nenechte se oklamat, zde se jedná o mimořádný jev, v psychologii by byl možná označen za patologický, kdy jedinec se staví na roveň boha a světe div se…ony ovečky, jež mu podléhají, zmrazeny nechápajícím úžasem nad počínáním nejvyšší hlavy církve na petrově stolci, jsou natolik ochromeny, že šokem, cože se to děje, se nezmohou na sebemenší odpor.A tohoto momentu šoku a paralyzováním svých podřízených, potřebný čas hraje pro Františka, aby rychle a hlavně šokem, uskutečnil své strašidelné a hrůzné záměry v církvi, která dělá, že netuší, která bije a co se děje.
    V 21.stol. tento novodobý vůdce asi svými vůdčími kvalitami převýší diktátory všech dob, vč. Lenina, Hitlera a jim podobné…
    Nechme se překvapit, ale nečekejme dodržování pravidel a lidské slušnosti či náznak nějaké svatosti. To bychom se velmi pletli a byli zklamáni.

  17. htps://www.lumendelumine.cz/index.php?page=rozhorcene-kroky-sicilskeho-farare

    Omlouvám se, tak přece jsou v kněží, rozpoznávající již katastrofickou situaci v církvi a bijí na poplach…Snad můžeme také pomoci a přispět svými růženci k tomuto volání

  18. nevěřící Tomáš | 3.4.2017 z 22:17 |

    http://www.onepeterfive.com/pope-francis-asks-defender-remarried-divorcees-write-good-friday-meditations/

    Další chystaná urážka Božího slova a Ježíšovy nauky na Velký pátek při zastaveních Křížové cesty v Kolosseu, připravovaná PF skrze francouzskou profesorku Pelettier, kdy ona bude obhajovat AL a její hereze. V tak citlivou chvíli, kdy křesťanský svět rozjímá o umučení našeho Pána a hrůze hříchu, pro který vlastně On, nevinný nejčistší Beránek, přišel na svět, aby za nás tuto tíhu a prokletí vzal na sebe… přátelé, to už je vědomý rouhavý výsměch jeho smrti na kříži… také vám to tak připadne, jako mně?

  19. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25491

    František znovu ve své promluvě po několika dnech označil Božího Syna hříchem /z kázání z domu sv.Marty, 4.4./ A toto nové a neslýchané rčení již asi považuje za dogma,které s chutí pětkrát opakuje a tvrdí, že to jsou slova sv.Pavla. Co však říká ve skutečnosti svatý ap.Pavel? Ten mluví o něčem zcela odlišném.
    2Kor5,21
    Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
    Nevím, jak nám katolíkům může znít normální, když papež opakuje toto rouhání, vytržené z kontextu Pavlových myšlenek, které mu podsouvá s naprostou samozřejmostí. Zdá se mi, že naschvál, nerozumím, proč se v těchto bohapustých lžích František vyžívá. Určitě jeho nehorázná slova o Božím Synu zasáhla mnoho nevinných a nepoučených duší, které upřímně hledají svou spásu, víru v Božího Syna a smysl jeho smrti na kříži. Nepochybuji, že toto šíleně zvrácené „dogma“, dávané k dobru již od 22.3. se jim lehce vstřebá do jejich mysli jako správné, protože to řekl papež.

  20. ad Pavel /1.4./

    https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=vyjasnit-amoris-laetitia-a-to-okamzite

    Tak laici – konečně zapracovali, alespoň jsou „zatím“ ušetřeni stateční kardinálové, /co se týká pravděpodobných církevních trestů, které by je možná za jejich „opovážlivé a troufalé“ požadování odpovědi PF na dubia stálo/, přestože je to jejich povinnost jako kardinálů, tedy nejbližších poradců papeže

  21. jindřich | 9.4.2017 z 19:45 |
  22. nevěřící Tomáš | 10.6.2017 z 22:41 |

    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25874

    Zajímalo by mě velmi, zda tyto Františkovy represe, které chystá na nigerijskou diecézi, údajně pro jakési ovlivňování klérem z jiných zemí, jsou natolik oprávněné, aby musel tak hrubě nařizovat poslušnost duchovních a řeholníků a vyhrožovat jim církevními tresty a suspenzací kněží? Možná mají dobrý důvod pro své přesvědčení, když odmítají zmíněného biskupa a možná nechtějí jednat proti svému svědomí /a pravdě nauky/. A docela si již dnes dokážu představit, že PF začne vyžadovat poslušnost od svého kléru kdekoliv v církvi, a když někdo ve svém svědomí bude přesvědčen, že v rámci věrnosti vůči Bohu a nauce církve, nebude moci poslechnout, co „milosrdný a svatý papež“ mu asi tak udělá, když kněz, řeholník nebo dokonce laik z oprávněného důvodu, neposlechne a odmítne písemně slibovat Františkovi a jeho herezím poslušnost? Máme se začít bát, že duchovenstvo hromadně povyhazuje na dlažbu, nastolí drsné církevní tresty a jiné způsoby likvidace těch, kteří chtějí být věrní Bohu?
    Modleme se, František začíná ukazovat své vlčí drápy pod beránčím rouchem a to již docela brzy…A zřejmě jeho donucovací způsoby bude uplatňovat i u nás, v Evropě … a všude jinde po celém světě.

  23. Tomáš | 11.6.2017 z 17:55 |

    k článku „nevěřícího Tomáše“ na RV:
    Vidím to tak: nechť pan papež exkomunikuje kohokoli, nakonec zůstane sám proti všem a sám sobě vládnout neumí. Boží Církev nezničí ani náhodou a už vůbec ne tímto svévolným a nehorázným jednáním.
    Stav nouze pokračuje.
    Oremus…

  24. Miloš | 14.6.2017 z 13:32 |

    http://www.lifenews.sk/12116/sme-svedkami-proroctva-sv-jana-pavla-ii-o-anti-cirkvi-katolicky-knaz

    To si jen naivně myslíte, pane Tomáši, zbyde jen malá hrstečka těch, kteří budou zastávat pravé učení Pána Ježíše, majoritní zbytek katolíků z dosavadní církve, spolu s duchovními, v rámci stádovitosti a špatně pojaté /a svévolné poslušnosti vůči člověku – FP/, bude přitakávat anti-církvi a její „nové evangelizaci“ a s naivitou skočí na lep zednářským novotám, které je dokonale připraví o jejich právoplatné dědictví v nebi, jež jim svou smrtí na kříži zasloužil Boží Syn. Snad rozumíme dobře jako katolíci, že neposlouchat Boha a Jeho Slovo, znamená dobrovolně předem podepsat nájemní smlouvu v pekle poté, co se skončí pozemský život a že nepochybně Boží Nepřítel již pro takovéto „odpadlé“ připravuje lukrativní Záhořovo lože – pro neposlušnost Bohu a nauce církve /kterou založil náš Pán, Ježíš Kristus/, pro pošetilou a nebezpečnou „důvěru“, vkládanou do osob, coby satanových nástrojů, na nejvyšších postech v církvi.

  25. Tomáš | 14.6.2017 z 15:40 |

    ad Miloš: Nevím, proč mi podsouváte naivitu. Pokud jste mému komentáři neporozuměl, sluší se spíše položit zdvořilý dotaz, nemyslíte? Ona ta Vámi zmíněná „hrstečka“ je právě Církví Svatou a nikoli nevěrní členové zprotestanštělé KHS, které za Církev mylně a/nebo naivně považujete Vy.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*