Úvahy konvertity o církevní krizi (1. část)

cirkev-krize

Úvod

Co se dnes děje v Církvi? Jak chápat původ našich současných rozpaků a co si s nimi počít? S těmito otázkami zápasím léta, stejně jako mnozí z vás. Jako čerstvý konvertita jsem si je začal klást, když jsem si uvědomil liturgické výstřelky v naší farnosti. Prošel jsem trýznivým několikaletým procesem, kdy jsem se snažil přijít na to, proč při mších podle novus ordo, jichž jsem se účastnil, tak často dochází k různým nepřístojnostem. Některé se zdály malé, jiné byly úděsné, nicméně výstřelky patřily k neoddělitelným vlastnostem prakticky každé liturgie, na níž jsem byl, a to v různých farnostech, městech i zemích. V průběhu času jsem se převážně samostudiem poučil o problémech II. vatikánského koncilu a objevil tradiční mši, která mi poskytla některé odpovědi na to, proč je v Církvi krize a co se s tím dá dělat.

Tento článek je osobní výpovědí o mé duchovní cestě, která se stále do značné míry vyvíjí, nikoli teologickým traktátem. Nemám žádné teologické vzdělání, a tak moje níže uvedená analýza může vypadat amatérsky. Předpokládám, že mnozí čtenáři prošli něčím podobným a mohli by dodat mnoho dalších skutečností, detailů a postřehů, aby byla úplnější, přesnější a duchovně zralejší.

V římskokatolické církvi jsem byl pokřtěn v roce 2009. Brzy, ještě v době, kdy jsem poznával základy víry, jsem se začal obracet na katolíky, jimž jsem důvěřoval, aby mi vysvětlili odchylky v nauce i praxi, s nimiž jsem se setkával. Když jsem zmínil problémy v Církvi nebo vyjádřil rozpaky ohledně nějakého výroku papeže, nebo popsal vlastní znepokojující zkušenosti s liturgií a kněžími, byl jsem nabádán, abych se uklidnil, netrápil se takovými věcmi a soustředil se raději na vlastní spásu. To je dobrá rada, ale přesto se nedomnívám, že jsou katolíci povoláni k tomu, aby přehlíželi pohoršení v Církvi nebo slepě následovali omyl.

Novus ordo je platná mše, bylo mi řečeno; „liturgické výstřelky obětuj“. Ministrantky a svaté přijímání na ruku jsou v pořádku, protože je to dovolené – „o to se nestarej“. Zjistil jsem však, že názory a praktiky, které jsou v dnešní Církvi běžné a rozšířené, byly ještě před padesáti lety neslýchané a dokonce odsuzované. Co se stalo?

Mezi věřícími katolíky, kteří se snaží pochopit moderní svět a způsob, jak v něm lze prožívat víru, jsem se setkal s různými názory. Naše doba je zmatená. Katolíci dobré vůle a upřímné víry mají očividně různé výklady toho, co se děje a proč.

Změnila se římskokatolická církev natolik, že ji lze v mnoha směrech dokonce nazvat novou církví, novým náboženstvím, jehož přívrženci jsou novými katolíky – „neokatolíky“? Termínu „neokatolíci“, mezi tradicionalisty často užívanému, se vyhýbám, neboť mi připadá nepříjemný a jaksi hanlivý. Obávám se však, že přiléhavě popisuje věřící katolíky, zejména ty, jimž se často říká „konzervativci“, kteří odmítají uznat, že dnešní katolicismus se od katolicismu minulosti v mnoha ohledech odlišuje, do písmene přijímají reformy II. vatikánského koncilu, Jan Pavel II. a Benedikt XVI. jsou pro ně nejvyššími autoritami a obhájci konzervativismu a EWTN [americká liberálně-konzervativní televizní stanice – pozn. red.] kompasem pravověrnosti a kteří obhajují veškeré a jakékoli novoty, pokud jsou „povolené“.

Přitom znám „neokatolíky“, kteří svou víru žijí zbožněji než já. Osobně adjektiva „konzervativní“, „liberální“, „neokatolický“ a „tradiční“ při popisování skupin katolíků nemám rád. Je-li Božím příkazem pro všechny časy hlásat a uchovávat neměnné pravdy, které jsou obsahem pokladu víry – Kristovo učení v Písmu svatém a posvátné tradici –, neměli by být všichni katolíci tradicionalisty? Proč by slovo „tradicionalismus“ mělo být nadávkou?

To, co následuje, v žádném případě není konečně platným vyjádřením názoru nebo přesvědčení, ale spíše otevřeným dopisem zmateného katolíka snažícího se pochopit současnou Církev a své místo v ní.

Několik postřehů ke změnám v Církvi

Domnívám se, že nelze popřít, že se římskokatolická církev po II. vatikánském koncilu značně změnila. Uvažte: nová mše, nový breviář, nový liturgický kalendář, nový kodex kanonického práva, nový překlad bible, nová růžencová tajemství. Nové ornáty, výzdoba kostelů, architektura i umění. Nový (národní) liturgický jazyk, nové modlitby, nové texty obřadů (např. svěcení kněží, křtu, sňatku, pohřbu, exorcismů), nový katechismus, nové řehole, nová liturgická čtení. Zrušení Devítníku a předpostní doby, kvatembrových a prosebných dnů, zrušení nižších svěcení, některých svátků. Obnovení trvalého jáhenství. Svaté přijímání ve stoje. Svaté přijímání na ruku. Ministrantky. Uvolněná disciplína (např. páteční půst, eucharistický půst), nové postupy svatořečení, nové postupy prohlášení neplatnosti manželství, znejasnění významu slov extra ecclesiam nulla salus [„mimo Církev není spásy“ – pozn. red.], nové teologické pojetí Kristovy královské vlády a sociálního učení Církve, nové učení o ekumenismu a náboženské svobodě.

Dlouhá léta po svém katechumenátu a křtu jsem o těchto věcech nic nevěděl. Když však čtete spisy světců a studujete dějiny Církve, začnete si uvědomovat, že to, jak se víra hlásala a praktikovala kdysi, je v ostrém protikladu s tím, jak se prožívá dnes. Kardinál Newman pronesl slavný výrok: „Ponořit se do historie znamená přestat být protestantem.“ Ponoříte-li se do dějin římskokatolické církve před II. vatikánským koncilem, riskujete, že přestanete být neokatolíkem a stanete se „tradicionalistou“.

Bez ohledu na to, zda jsou výše uvedené změny dobré nebo špatné, jsem pomalu začal přicházet na to, jak drasticky se jimi všemi Církev změnila (a dále mění) a v jak krátké době. To je ohromující. Ať je určitá změna (či „reforma“) jakkoli platná či dokonce prospěšná, tak hluboké přetvoření dávno ustáleného náboženství, jehož zásadně konzervativním posláním je uchovávat tradici a předávat dál poklad víry, je prostě zemětřesením. A platí-li lex orandi, lex credendi – jestliže to, jak se modlíme a jak uctíváme Boha, ovlivňuje, čemu věříme a co vyznáváme – pak jde o naprostou změnu Církve, nejen pokud jde o „vnější“ či „nepodstatné“ věci, ale také v tom, jak lidé chápou víru a mravy.

Už sama myšlenka, že se Církev a její praxe může tolik a tak rychle změnit, je odklonem od pojetí, že víra je neměnná a nezměnitelná. Problémem nejsou jen novoty a jejich velké množství a radikálnost, ale také způsob, jak k nim dochází. Jak v souvislosti s liturgií poznamenal kardinál Joseph Ratzinger / Benedikt XVI.:

„Liturgická reforma se ve své konkrétní realizaci od své původní podoby ještě více vzdálila. Výsledkem nebylo oživení, nýbrž devastace. Na místo liturgie, plodu postupného vývoje, postavili liturgii uměle vykonstruovanou. Opustili vitální proces růstu a nahradili ho něčím vymyšleným. Nechtěli pokračovat ve vývoji, v organickém zrání něčeho, co žije po staletí, a po způsobu technické výroby to vyměnili za fabrikát, banální produkt dané chvíle.“[1]

To je nová Církev dneška, „koncilní církev“. Nová mše – platná mše schválená papežem – vedla, slovy Benedikta XVI., k „devastaci“. To vysvětluje, proč desítky milionů lidí opouštějí víru a proč velká většina katolíků v USA, Evropě, Latinské Americe i jinde, položíte-li jim konkrétní otázku, víru buď nezná, nebo s ní otevřeně nesouhlasí. V USA i v jiných zemích, např. v Itálii, kolem 98 % pokřtěných dospělých katolíků používá antikoncepci. Velmi málo jich chodí na mši každou neděli nebo aspoň jednou za měsíc. Je to projevem úpadku víry a mravů. Někteří, např. Panna Maria v Akitě, varují před rozšířeným odpadem od víry. Benedikt XVI. rovněž řekl: „Jsem přesvědčen, že krize v Církvi, kterou dnes prožíváme, je důsledkem liturgického rozkladu.“

Pavel VI. a Jan Pavel II. pokoncilní krizi potvrzují.

Pavel VI. v roce 1968 prohlásil: „Církev se nachází v hodině úzkosti, v neklidné době sebekritičnosti, která by se měla nazývat spíše sebedestrukcí. Je to vnitřní převrat, akutní a komplikovaný, který po koncilu nikdo nečekal. Je to téměř, jako by Církev útočila sama na sebe. Těšili jsme se na rozkvět, na pokojné šíření myšlenek, které zrály při úžasných zasedáních koncilu. Avšak… musíme si všimnout především smutné stránky. Je to, jako by Církev samu sebe ničila.“[2]

V roce 1972 Pavel VI. řekl: „Máme dojem, že do Božího lidu pronikl nějakou trhlinou dým Satanův. Vidíme pochybnosti, nejistotu, problémy, nepokoj, nespokojenost, vzdor … Byli jsme přesvědčeni, že po koncilu dějiny Církve zalije slunce. Namísto slunce však přišly mraky, bouře, temnoty, hledání, nejistota.“[3]

Jan Pavel II. v roce 1981 konstatoval: „Musíme realisticky a s velkou bolestí připustit, že křesťané si dnes do velké míry připadají ztracení, zmatení, bezradní a dokonce rozčarovaní. Po světě se hojně rozsévají myšlenky, které odporují zjeveným a vždy hlásaným pravdám, v oblasti nauky a morálky se šíří bludy v plném a pravém významu toho slova a vytvářejí pochybnosti, zmatky a vzpouru. S liturgií se experimentuje. Křesťané, ponoření do intelektuálního a mravního relativismu, a tedy i permisivity [nekritické tolerance – pozn. red], jsou pokoušeni ateismem, agnosticismem, nejasným mravním osvícenstvím a sociologickým křesťanstvím zbaveným definovaných dogmat či objektivní morálky.“[4]

V této době novot a zmatku mě inspiruje sv. Pavel: „Nuže, bratři, stůjte pevně a držte se těch zásad, v kterých jsme vás vyučili, ať už slovem nebo listem“ [2 Sol 2, 15]. „Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami“ [Žid 13, 8–9].

Benjamin J. Vail OFS

 

Přeložila Lucie Cekotová.

Benjamin J. Vail je Američan a františkánský terciář. Se svou českou manželkou a pěti dětmi žije v Brně. Vyučuje angličtinu na gymnáziu.

Vyšlo v Te Deum 1/2017.

 

[1] Cit. in Revue Theologisches, č. 20, únor 1990, str. 103–104.

[2] Projev na Lombardském semináři v Římě 7. prosince 1968.

[3] Kázání ze dne 29. června 1972 během mše na svátek sv. Petra a Pavla u příležitosti devátého výročí své intronizace.

[4] L’Osservatore Romano, 7. února 1981.

30 Komentářů k "Úvahy konvertity o církevní krizi (1. část)"

  1. Rudolf Krzyžánek | 18.4.2017 z 19:01 |

    +! Dokáži se vžít do pocitů autora výše uvedených myšlenek. A to jsem katolíkem od narození,
    vychováván v pevném a příkladném předávání katolické nauky, od mládí (8 let) ministrant.
    Teprve po nástupu současného římského biskupa a setkání se spolupracovníkem světícího biskupa DOO, jsem se ocitl v situaci, kterou jsem ve svém životě neřešil a měl za to, že ani řešit nebudu muset…Tato okolnost mě přivedla k tradicionalistům, ke mši všech věků a ke vzdělávání ohledně církevní historie. Modlím se denně za obrácení modernistů na všech stupních církevní hierarchie a snažím se apoštolovat ve svém nejbližším okolí. Díky dobré znalosti polštiny jsem “ Při tom “ jak i v Polsku probíhá proces k probuzení svědomí katolíků a obraně pravé katolické nauky. Díky za tento server (a jemu podobné) které se snaží o totéž u nás.
    Bůh Vám žehnej!

  2. Benjamin | 19.4.2017 z 1:08 |

    Díky za skvělý článek, ve kterém se také vidím. K tradici jsem se dostal podobným způsobem. Je velmi těžké podat určité svěděctví normálním katolíkům, mám za to, že tohle je ideálně povzbuzením pro někoho, kdo si tím prošel. Kdo si nezačal klást otázky, kdo neprozkoumal zdravým rozumem problémy církve, neporozumí a bude zachovávat status quo. Otázka zní: co můžeme kromě toho, že budeme ostatním připomínat katechismus, udělat pro šíření autentické nauky a rozšiřování povědomí o tom, že latina neni nic obskurního? Teď mám na mysli okruh frekventantů Novus Ordo mše. Jak sdělit ve farnosti/rodině že tohle není ideální způsob křesťanského života, aniž by to vyvolávalo posměšky a automaticky vyloučilo z komunity?

  3. Wachtl | 19.4.2017 z 13:39 |

    Ovšem v historii církve probíhaly i změny opačným směrem : zavedení celibátu,papežské neomylnosti,církevních přikázání a celá řada dalších. I to byly velké změny a většinou nebyly v souladu s tradicí !

  4. Ad Wachtl: Nejdřív se vzdělejte, co znamená rozvoj tradice, pak něco pište. Vyhnete se tak veřejnému zesměšnění. Chápu, že jste chtěl být vtipný, ale samotná snaha k úspěchu nestačí. Proto dokud nepřečtete Newmanovo Pojednání o rozvoji víry, ušetřím Vás času stráveného psaním nepovedených příspěvků. Zde jest odkaz: http://www.gutenberg.org/files/35110/35110-h/35110-h.htm

    Až to pozorně přečtete, dejte mi vědět.

    Martin R. Čejka

    P. S.
    V případě papežské neomylnosti hovoříme o dogmatu, který asi těžko může být v rozporu s tradicí, že?

    P. P. S.
    Církevní přikázání byla vždy, nacházíme je už v Novém Zákoně. Atd.

  5. VladimírM | 19.4.2017 z 15:43 |

    Změn jistě proběhla řada, ale rozhodně ne změna víry. Tedy té předkládané. Katechismus katolické církve, ač vyjmenován mezi novotami, se pevně drží tradice nauky víry a rozhodně se žádná změna dogmatu nekoná.

  6. Ondřej Karták | 19.4.2017 z 16:47 |

    ad. Wachtl.: Když byste si přečetl listy sv. Pavla, zjistil byste, že u zdánlivě ženatých kleriků prosazuje celibát tj. biskup má být jedné ženy muž, ale zdrženlivý (celibátní). Lev Veliký to velmi pěkně opakuje těm, kdo byli vysvěcení poté co se oženili, že – byli -li věku pokročilejšího – mají žít s ženou jako se sestrou (proti využívání kuchyně nebylo námitek). Tady si o tom můžete přečíst více: https://www.cirkev.cz/Media/ContentItems/297_00297/33-celibat.pdf Přikladem byl i sv. Petr, kterého provázela žena – sestra, jak píše sv. Pavel. Nesmíte pane Wachtl podléhat voluntaristické představě vývoje. Tedy, celibát nezavedla Církev v pozdějších dobách, ale je apoštolského důvodu, pouze východní jej mají vázaný na zdrženlivost omezenou, před liturgií a proto slouží jen v něděli a svátky, ale představa, že to byl sv. Řehoř VII. kdo to zavedl a vymyslel je z říše obecných mýtů.

  7. Renda | 19.4.2017 z 20:12 |

    Mnoho katolíků si plete věci dogmatickeho charakteru , která se měnit nemůže ,s církevní praxí , která se měnit může , po zralé úvaze. Mylně chápou dogma jako cosi nového. Církev tim jen potvrdila to , v co se předtím věřilo. Buď potvrzení nauky , kterou heretici popirali , nebo slavnostní vyhlášení . Celibát patří k církevní praxi , není dogmatem , je velmi vhodný. Pan Wachtl by se měl opravdu dovzdelat.

  8. Renda | 19.4.2017 z 20:15 |

    Taky jsem měl podobný problém jako autor. Při Novus Ordo viděl dost nepravosti , četl , slyšel různé bludy . Konzervy byly příčinou , že jsem byl odváděn k pochopení příčin krize. Oni uznali problém.. ale koncil , papež NOM za nic nemůže. Koncil byl pouze mylně vykládán , modernisty zneužít , papež nic dělat nemůže.

  9. poutník | 20.4.2017 z 8:53 |

    Taky vidím ty všechny problémy. Dělám to tak že i ty špatné změny beru jako Boží vůli, Bůh tak zkouší naši víru. Vidím-li jakoukoliv špatnou věc (příjímání na ruku, rockové mše, amoris laetitia, nové postupy prohlášení neplatnosti manželství a další) tak se podle toho neřídím, zásadně nečtu knihy napsané v dnešní době ale pouze jen knihy od sv. Jana od Kříže, sv.Alfonse Maria z Liguori, sv. Terezie z Avily, bl.Jindřich Suso, sv.Pio z Pietrelciny atd podle jejich rad žiji a nikdy neopustím katolickou církev ať se děje cokoliv, vždyť není kam jít.

  10. Wachtl | 20.4.2017 z 14:44 |

    Ad Čejka,Karták,Renda: Já si svoji nedostatečnost a nevzdělanost uvědomuji. Taky uznávám,že se mohu mýlit . U vás něco takového nepředpokládám. Domnívám se ,že tak nějak se v době Ježíšově chovali a mluvili tehdejší majitelé pravdy,tedy farizeové a zákoníci.

  11. Koukám, že najednou je tu plno nových komentářů, tak se dívám k čemu. Článek jsem si pečlivě přečetl, ale nechápu jeho smysl. Už ten nadpis: jaká krize? Pozoruji, že běžný katolík nebo dokonce duchovní žádnou kizi nevidí. Když porovnám návštěvnost jednoho kostela, nepozoruji za 17 let sebemenší úbytek účastníků nedělních mší svatých. Ve všedních dne je účast, snad se dá říct mizivá, konkrétně tak 10 až 20 lidí, ale zase stejná, jako před 17 lety. Staří duchovní Vám řeknou, že taková účast ve všední den byla i před 2. sv. válkou, za 1. republiky. Něco jiného jistě bylo za R.-U., ovšem to tu byl (dílem jen psudo)katolický stát. Duchovní to nepamatují, argumentují 1. republikou. V neděli ovšem za 1. republiky byla návštěvniost tak pětkrát větší, ovšem to byly dozvuky R.-U. Duchovní tedy argumentují tím, jak to vypadalo před 20 lety a dnes: stejné. Auto vyjmenovává mnoho novot. To každý uzná.Ale naprosto většinově se považují mezi katolíky i duchovními za kladné. Naprosto většinově. Jde tedy o jiné věřící, než píše autor: Katolíci dobré vůle a upřímné víry mají očividně různé výklady toho, co se děje a proč? Naprosto většinově, věřící i duchovní, Vám řeknou, že víra je táž, jako před 2000 lety, že církev slaví tutéž oběť jako před 2000 lety. Konečně autor uvádí stesky papežů, ale neuvádí mnohem mnohem častější slova papežů změny oceňující a podporující. Vlastně ještě něco: Autor píše o mnoha nepřístojnostech v liturgii, že jsou snad v každém kostele, měl by je tedy konkretizovat. Doufám, že jimi nemyslí ty novoty, které na jiném místě popisuje. Závěr: Domnívám se, že thema, aby bylo průkazné se musí pojmout jinak, m. j. ve spojení se změnami v občanském životě. A čím je třeba začít? Ne tím, že se slovo krize dá do nadpisu jako hotová věc, ale pokud někdo chce něco takového psát, měl by prvotně krizi doložit – podle potřeby obsahově, statisticky, historicky … S tímto článkem totiž oslovíte zase jen čtenáře Hodie a Te Deum, ale nikoho jiného. Počkáme si také na další pokračování.

  12. Ad Wachtl: Zatím se úspěšně jako „majitel pravdy“ projevujete Vy. A nebo snad pravdu nemáte?

    Martin R. Čejka

  13. Ad Felix: Těžko jsme mohli oslovit někoho jiného než čtenáře Hodie a Te Deum, neboť pokud to někdo nečetl, nemohl být ani osloven.

    Martin R. Čejka

  14. Já jen, že otázka, zda je církev v krizi, se mi zdá zajímavá a důležitá. Přínosné by bylo předložit kritéria posuzování a pak je rozebrat. Ale ani to by nestačilo. Pokud by výsledkem bylo např. ano, pak teprve by připadala v úvahu další otázka, co je příčinou. A hned se nabízejí aspoň dvě odpovědi: 1. málo novot. 2. hodně novot. Další otázka: V ČR je až neúměrně vysoký počet různých VŠ, neřešilo se to už někde magistersky nebo dokonce doktorandsky? (Zadavatelé zadávají tisíce themat, že by to nikoho nenapadlo?)

  15. Pane Čejko. Na vašem „bratrském“ (v Kristu) webu, Duších a hvězdách, je tento názor:

    „Odmítání debaty (…) je nebezpečné; zakazování diskuse je typické pro totalitu a je to rovněž příznak strachu: kdo by chtěl někomu bránit v racionální argumentaci, kromě člověka, který se bojí, že zjistí, že některé z jeho názorů jsou nepodložené? Hledám-li, co je pravdivé, nebo co má značnou šanci být pravdivé, musím být schopen naslouchat argumentům, které jsou mi předkládány, akceptovat je, pokud jsou dobré, a odmítat je, jestliže jsou mylné nebo klamné. Odmítat tento intelektuální postoj znamená přijímat fanatickou pozici, kterou nezajímá pravda, ale triumf vlastního názoru za každou cenu.“

    Posuďte si sám, do jaké míry jste schopen se s ním stotožnit!

  16. Ad Hraničář: Debata je něco jiného nežli rej prudičů, kteří se očividně nudí. Ve jménu lásky je v tom nebudu podporovat. Díky tomu mohou ušetřený čas strávit v přítomnosti přátel nebo krásných žen.

    Vy jste fanatik, a s takovými lidmi, jak ze zkušenosti vím, je diskuse velmi obtížná ne-li nemožná.

    Martin R. Čejka

  17. matěj | 21.4.2017 z 9:27 |

    Hlavně ten citát z DaH zavání hentím … „modernismem“, ne? Je to tam v kontextu potratů — ale copak se o učení Církve a pravdě v něm obsažené nějak diskutuje? Byla by taková argumentace přijatelná i ve prospěch potratářů volajících po diskusi na skutečně katolické univerzitě? Pokud ne, tak je zjevné, že o diskusi ve skutečnosti nejde. Což není překvapivé: diskuse je možná tam, kde výsledek není předem jednoznačně a závazně daný, těžko vést smysluplnou diskusi o tom, jestli 1 a 1 jsou 2 nebo nikoli. Ten odstavec je tedy, obávám se, nesmyslný už v originálním článku, a ani zkopírování sem mu myslím příliš nepomůže.

  18. Vy jste fanatik, a s takovými lidmi, jak ze zkušenosti vím, je diskuse velmi obtížná ne-li nemožná.

    Martin R. Čejka

    Ještě jsem si vzpomněl na jeden citát:

    „Nelze-li napadnout myšlenku, napadne se myslitel!“

    Všimněte si, že já jsem se nikdy nevyjadřoval k Vaší osobě. Protože vás neznám.

  19. ad Felix
    chápu, že /aspoň se domnívám z vašich příspěvků/ jako jinověrec a ne-katolík, nemůžete porozumět, o čem je řeč, mluví-li se o krizi v naší, katolické církvi. Tady snad by pomohlo jen důkladné seznámení se s tím, co je naukou církve a jak se v dnešní době hlásí o slovo snahy zednářů uvnitř Vatikánu, ji pozměnit dle svých choutek, pošlapat tradici, znevážit Písmo svaté a evangelium Zakladatele a postavit se svými novotami, které spadají do kategorie herezí /AL aj./ nad Něj a nenápadně přehlížet Jeho nárok a požadavek, totiž zachovat Jeho slovo…Kniha Zjevení, 14,12.

    Již dnes jsou vidět sílící snahy kruhů v srdci církve, pod rouškou falešné pokory a falešné ekumeny, vytvořit zcela novou a od Ježíšovy původní církve odlišnou církev, díky svévolnému „přepisování“ Božího slova, přikázání a magisteria. A to je hluboká krize, pokud ji členové uvnitř církve konečně již rozpoznávají jako něco, co je nutné řešit, nikoliv ignorovat, nechtějí-li patřit do nové, univerzální celosvětové církve, kde se její členové budou řídit jinou vírou a klanět se nikoliv pravému Bohu, ale spolu s ostatními náboženstvími a sektami, šelmě a jejím démonům.

  20. Ad Martin – snad ženy, ne?

  21. @Felix Leo: Církevní krize vůbec nehrozí, prožíváme přece pokoncilní jaro po II. Vatikánském koncilu! :-) 😛 😉 (ironie)

  22. Hraničář: Skutečnost, že jste fanatik, lze odvodit z Vašeho jednání zde v diskuzích, není k tomu nutná bezprostřední zkušenost. Ostatně i toto je ilustrace vašeho iracionálního a nelogického „myšlení“, neboť ve svých příspěvcích se běžně vyjadřujete a hodnotíte věci či osoby s nimiž nemáte osobní bezprostřední zkušenost.

    Uvedu další důkazy Vašeho obsedantního fanatizmu:

    1. Svoje diskusní příspěvky vkládáte všude možně, byť nikterak nesouvisejí s tématem článku.

    2. Napadáte z principu víru, třebaže se k ní sám uchylujete, tj. věříte zprávám druhých. Předpokládám, a domnívám se, že zcela oprávněně, že jste osobně empiricky nezjistil či neprověřil ani jednu z Vámi uváděných skutečností. Vaše únavné odkazy na tvrzení druhých jsou toho důkazem.

    3. Ačkoli z principu odmítáte víru, nebrání Vám to např. věřit v evoluci, která předpokládá miliardy mezičlánků mezi živočišnými druhy. Tyto miliardy mezičlánků ale nemůžete empiricky dokázat, jen na jejich existenci usuzují ti, jimž věříte.

    4. Pokud tedy něčemu věříte, aniž byste to mohl empiricky dokázat, splňujete tím vlastní kriteria fanatizmu. (Já mám kriteria jiná, jen jsem si dovolil aplikovat ta Vaše.)

    etc.

    Martin R. Čejka

  23. Ke smilíkovi: píšete o zednářích ve Vatikánu; no to by bylo strašné. Znáte některého? Pokud ano, být Vámi, ihned to hlásím papeži.
    ad Catharina-TOP Kalousek: No vidíte, pěkně jednou větou. Jedni mluví o krisi, druzí o jaru. Jistě jsou i třetí, kteří tvrdí, že staré víno=nové víno, staré měchy = nové měchy. Myslím, že není jednoduché to nepředpojatě a logicky zargumentovat. (Pak je ještě Arabské jaro, to nevím, zda už to s Obamou padlo nebo zda to jede dál, možná to uvidíme na Koreji, možná ve Venezuele.)

  24. František | 26.4.2017 z 19:19 |

    ad Felix
    Kde žijete Felixi, probuďte se z nevědomosti a slepoty, aby jste neslyšel podobně od našeho Pána stejné, jako když říkal apoštolům, kteří spali:
    Mt26,45 „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina …“
    Samozřejmě, pokud nepatříte k Ježíšovým učedníkům, nebo aspoň katolíkům, kteří následují svého Mistra a Pána, pak zákonitě nechápete a nerozumíte, ale aspoň nedávejte tak okázale najevo svou slepotu…a zkuste z dostupných zdrojů hledat, co se děje a neděje ve skutečnosti…

  25. ad František: Vůbec Vám nerozumím. Prosím, co jsem napsal špatně? Děkuji za objasnění.

  26. ad Felix
    http://www.duseahvezdy.cz/2017/04/23/kardinal-burke-o-maltezskem-radu-vsechno-to-vypada-velmi-podezrele/#more-18953

    Nic proti Vám, Felixi, ale cituji vaše slova:“ píšete o zednářích ve Vatikánu; no to by bylo strašné. Znáte některého? Pokud ano, být Vámi, ihned to hlásím papeži.“…pak je na místě si asi myslet, že nejste „zdejší“, ale snad z jiné planety, že se až tak moc /naoko a pouze jen poťouchle, doufám /, divíte věcem, které přece musíte jako čtenář Hodie a DaH znát, vždyť je přece tak rád komentujete…😉

  27. ad Felix
    http://www.lifenews.sk/content/odporucame-de-mattei-aby-sme-zachranili-cirkev-musime-zasvaetit-rusko-neposkvrnenemu-srdcu-p
    z tohoto textu lze také vyčíst mnohé, Felixi…mimochodem, pokud víte něco o snahách masonerie a cílů Alta Vendity,vztahující se na církev, pak si sám můžete zodpovědět na Vaši poněkud „zvláštní až stupidní“ otázku – znovu cit: „píšete o zednářích ve Vatikánu; no to by bylo strašné. Znáte některého?“

  28. Lucie | 27.4.2017 z 12:07 |

    Dobrý den,
    z vlastní rodinné zkušenosti považuji spíš předkonsilní stav církve jako důvod, proč mnoho věřících od víry odpadlo. Víru se nepodařilo předat dalším generacím živým způsobem, stala se pro mnohém symbolem zastaralosti.
    Dnešní podoba církve a liturgie je podle mne schopna oslovit mladé lidi i lidi z rodin, kde se v posledních generacích víra ztratila.

  29. Hodie | 26.4.2017 z 10:48 |

    Hraničář:

    3. Ačkoli z principu odmítáte víru, nebrání Vám to např. věřit v evoluci, která předpokládá miliardy mezičlánků mezi živočišnými druhy. Tyto miliardy mezičlánků ale nemůžete empiricky dokázat, jen na jejich existenci usuzují ti, jimž věříte.
    …………….

    Z toho vašeho dlouhého komentáře jsem vybral jen ten jeden, v podstatě charakteristický, bod. Právě jsem se vrátil z geologického semináře který probíhal v Českém ráji. Skutečně by se mnohý „hluboce věřící“ (jedno zda křesťan či muslim) měl takové akce zúčastnit, aby se o vývoji Země, a v důsledku toho i o evoluci, dozvěděl něco více, než co pochytil od teologických „kapacit“, jejichž první dvě věty v přednášce svědčí o tom, že o vědecké metodice nevědí vůbec nic. Evoluční teorii můžete vyvrátit docela snadno (ovšem za těch cca 150 let se o to marně pokoušeli mnozí), stačí jen vyslovit hypotézu jinou, která by lépe vysvětlovala pozorované jevy a dokázala předvídat jevy dosud se neprojevující.

  30. Ad Hraničář: Jakožto milovníka empirických věd jste mne nepotěšil. Vaše hypotézy nejsou empirickými důkazy, nýbrž pouhými spekulacemi. Vidím tedy, že dáváte přednost neempirickým domněnkám před hmatatelnými fakty. Jak to můžete vyčítat jiným, nevím, snad jen díky vysokému stupni pokrytectví.

    Martin R. Čejka

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*