Ponořme se do latiny 57 – plurál: přehled; a singulár s ním

Takže jsme zvládli skloňování v plurálu, a to jak podstatných a přídavných jmen tak ve výjimečných případech i některých zájmen (quorum, quibus) a číslovek (ómnibus). Je vhodné si nyní udělat přehled. V první přiložené tabulce jsou koncovky plurálu shrnuty. Ty jejich samohlásky, které jsou dlouhé, jsou opatřeny vodorovným proužkem, přízvuk mají jen koncovky –órum a –árum, v ostatních případech je přízvuk vždy někde před koncovkou (když ta je jednoslabičná, přízvuk nemusí být na poslední slabice před ní! – viz např. dómini, témpora). Sloupce pro nominativ/vokativ a pro akusativ jsou rozděleny: v tom pravém jsou koncovky neuter.

TabLekce_57a

Na té první tabulce lze pozorovat, kde a jak jsou koncovky podobné. Pro větší přehled a podněty k zapamatování uvádíme koncovky ještě v další  tabulce, rozdělené vertikálně na oa-kategorii a eiu-kategorii; v ní jsou shodné části koncovek vyznačeny velkými písmeny a ležatě.

TabLekce_57b

Když už jsou tyto přehledy, tak je vhodné udělat analogické přehledy singuláru. Jsou na dalších dvou tabulkách. Upozorňujeme, že výjimek je dost, viz např. vokativy puer a fili. Obecně neuspořádané koncovky resp. tvary pro první, čtvrtý a pátý pád e-deklinace jsou v tabulce reprezentovány dvojicemi otazníků. Už víme, že v singuláru se i-deklinace projevuje u některých slov, a když se projevuje, může to být jen pro jeden pád, jinak se koncovky i-deklinace shodují s koncovkami e-deklinace. Proto jsou v tabulce použity „muří nohy“ (uvozovky) tam, kde se koncovky i-deklinace neodlišují od koncovek e-deklinace, a v ostatních případech singuláru jsou odlišné koncovky i-deklinace v závorkách; jeden pár říká, že se i-deklinace projevuje v daném pádě svou koncovkou často, ne však vždy, zatím co dva páry informují o velmi řídkém výskytu dané koncovky (viz 20. lekci).

TabLekce_57c

TabLekce_57d

Nyní už uzrál čas, aby byla jakž takž popsána pravidla (spíše berličky, výjimek je mnoho) pro orientaci, kdy podstatná a přídavná jména, zdánlivě podléhající e-skloňování, podléhají i-skloňování.

a) Přídavná jména podléhají i-skloňování, avšak s výjimkou těch, která v nominativu maskulina a feminina končí na –ns (podrobněji viz následující lekci), a kromě adjektiv druhého stupně (viz 63. lekci) – ta podléhají e-skloňování.

b) U přídavných jmen se v akusativu singuláru nikdy nevyskytuje koncovka –im.

c) Z podstatných jmen dávají přednost systému i-skloňování neutra, která v nominativu končí na -e, -al, -ar (známe už např. mare a animal).

d) Substantiva, která mají stejný počet slabik v 1. i 2. pádě singuláru, většinou podléhají i-deklinaci.

e) Substantiva, jejichž kmen (pozor, nemusí to být tvar v nominativu singuláru!) končí dvojicí souhlásek, podléhají i-deklinaci.

f) Jen velmi výjimečně (viz 20. lekci) se vyskytuje v akusativu singuláru koncovka –im, u neuter to nemá smysl a u maskulin a feminin převládá i v i-deklinaci –em.

Pokud je čtenář zmaten tak složitými pravidly, která mají nadto mnoho výjimek – např. pater a mater porušují pravidlo (d) – nechť se nenechá znechutit: jak už jsme naznačili v předešlé lekci, čtenář tohoto výkladu přece překládá z latiny, takže výskyt koncovky dostane přímo „pod nos“; pravidla jsme uvedli proto, aby se v takových situacích nedivil tomu, kde se najednou vzalo –i– nebo –e–.

Evžen Kindler

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 57 – plurál: přehled; a singulár s ním"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*