Sv. Pius V. (5. květen)

piusV

Sv. Pius V. byl jedním z největších papežů v dějinách, mimořádnou osobností na Petrově stolci, na němž seděl v přelomovém období pro Církev svatou i pro Evropu.

Narodil se 17. ledna 1504 v italském městečku Bosco u Alessandrie jako Michele Antonio Ghislieri. Toužil po studiích, jenže chudé rodinné poměry mu tento sen nemohly umožnit. Až díky štědrosti zámožného souseda začal studovat školu vedenou dominikány, jejichž spiritualita ho vzala natolik, že od r. 1520 spojil s tímto řádem svůj život. V r. 1521 složil už jako bratr Alessandrino řádové sliby a v r. 1528 byl vysvěcen na kněze. Po získání titulu lektora teologie vyučoval na řadě dominikánských klášterních škol, několikrát plnil roli převora a především se stal nedostižným vzorem zbožnosti, pokory a askeze, jakož i prvotřídním kazatelem a zpovědníkem.

V r. 1542 jej papež Pavel III. pověřil službou inkvizitora pro diecézi Pávie, o dva roky nato pro diecézi Coma. I v tomto úřadu se vyznačoval horlivostí a trpělivostí, s netajenou starostí usiloval o vymýcení bludů a navracení zbloudilých protestantských ovcí do Kristova ovčince. Nadto ho zdobila neúplatnost a nezaujatost, což mu v očích mocných, zvyklých zajišťovat si přízeň penězi, rozhodně nepřidalo. Bratr Alessandrino měl před očima jen slávu Boží a spásu Jeho věrných, zájmy protistran mu byly lhostejné. Neváhal se kupř. postavit papeži Piu IV., jenž hodlal jmenovat svého třináctiletého příbuzného kardinálem, vzepřel se mu i v otázkách míry tvrdosti vůči lidem vyslýchaných inkvizicí. Jeho ctnosti jej vynesly až na post hlavy inkvizice, obdržel též kardinálský klobouk. V r. 1564 těžce onemocněl. Lékaři už počítali dny, které zbývají do jeho konce, nicméně on se z toho vykřesal.

Když pak r. 1566 zemřel papež Pius IV., byl největším favoritem na vítězství v konkláve sv. Karel Boromejský. „Tato volba byla nejkanoničtější a nejlegitimnější, která se za posledních mnoho let konala,“ stojí v jedné knize. Ač vyslanci mocných katolických států usilovali o to, aby byl zvolen kandidát jejich země, jenž by pak svým králům zobal z ruky, z konkláve vyšel vítězně opovrhovaný P. Ghislieri, o jehož zvolení se přičinil sám sv. Karel Boromejský. Vybral si jméno Pius V.

Pontifikát začal radikálním snížením počtu papežských dvořanů – až desetinásobným, vystupoval proti zlodějům, prostitutkám či potulným mnichům, oživil farní službu a dobročinné ústavy, zamezil udělování čestných úřadů příbuzným, jak bývalo zvykem. Hájil práva Církve proti zasahování státu, exkomunikoval např. anglickou královnu Alžbětu setrvávající v bludu anglikánství a pronásledující ve své zemi katolíky. Vydal nový katechismus a nechal ho přeložit do národních jazyků, aby tak pomohl při vyučování náboženství. Vydal rovněž nový breviář a upravil a sjednotil misál a rozšířil ho na celou Církev. Těmito počiny dal takříkajíc nedávno skončený velkolepý Tridentský koncil na papír, jehož závěry se snažil implantovat do života Církve a zamezit tak Lutherově destrukci pravé víry. Proto jmenoval vizitátory, kteří závěry koncilu měli v jednotlivých diecézích kontrolovat, proto požadoval, aby každá diecéze měla svůj kněžský seminář, proto nabádal biskupy a faráře, aby neopouštěli na zbytečně dlouhou dobu své diecéze, resp. farnosti, ale byli se svými věřícími. Nařídil též, aby byla v seminářích vyučována teologie sv. Tomáše Akvinského, jehož jmenoval učitelem církve. Posílil a zreformoval inkvizici a r. 1571 ustanovil Kongregaci zakázaných knih. V německých zemích se i díky jeho reformám podařilo zastavit postup protestantismu a zdárně se vyvíjelo misijní úsilí v Jižní a Latinské Americe. Lid ho miloval. Jednou měsíčně se osobně zabýval soudními přemi a dvakrát týdně přijímal římskou chudinu.

Když křesťanské Evropě hrozilo r. 1571 smrtelné nebezpečí v podobě tureckého vpádu, povedlo se Piu V. sjednotit pod jedním praporcem španělské a benátské loďstvo. „Nebojím se křesťanských vojsk, ani křesťanských zbraní, ale velmi se bojím modlitby jejich papeže,“ měl prohlásit sultán Sulejman. Věděl, o čem mluví. Křesťanské vojsko, ač početně slabší, muslimské Turky porazilo na hlavu ve slavné bitvě u Lepanta. Provázely je modlitby celé Evropy, modlitby růžence, jehož definitivní podobu sv. Pius V. stanovil o dva roky dříve. Onen den, tj. 7. října, pak ustanovil jako liturgickou památku Panny Marie Růžencové a do Loretánských litanií vložil invokaci „Pomocnice křesťanů, oroduj za nás!“

Od r. 1572 začal churavět ještě více než dosud – měl vážné potíže s ledvinami. Ještě 21. dubna vykonal návštěvu sedmi římských chrámů, ale 30. dubna už vycítil, že se blíží konec.  Nechal se obléci do dominikánského hábitu, přijal viatikum a ve velkých bolestech prosil: „Pane, zvětši mé bolesti, ale i mou trpělivost.“ S odevzdaností do vůle Boží zemřel následujícího dne, tj. 1. května. R. 1672 Pia V. papež Klement X. beatifikoval a Klement XI. pak r. 1712 kanonizoval.

Libor Rösner

9 Komentářů k "Sv. Pius V. (5. květen)"

  1. František | 5.5.2017 z 4:17 |

    Mali by sme prosiť tohto veľkého pápeža – kodifikátora rímskokatolíckej sv. omše (nie jej výrobcu a výmyselníka), aby nám vyprosil v nebi návrat tohto najväčšieho cirkevného pokladu, o ktorý nás temné sily okupujúce Katolícku Cirkev obrali.

  2. romanus | 5.5.2017 z 20:55 |

    oroduj za nás

  3. Petr Hl. | 6.5.2017 z 12:09 |

    Kazdy z nas at se snazi byt ve spojeni s temito osobnostmi (honosicimi se titulem nejvyznamnejsim -tedy Sv.) – s Cirkvi viteznou, tim, ze budeme Boha oslavovat stejnym zpusobem slovy a srdcem, jakymi Jej oslavovali oni. Kdo jak se modli, tak take veri! Tim zachovame tu zasadni jednotu pro Cirkev a nasi spasu, kterou je jednota s Kristem (nebot svati s Nim sjednoceni jsou). Zachovejme tuto jednotu s Kristem, kterou nikdy nemuze nahradit soucasna „ekumena“ – horizontalni budovani jednoty mezinabozenske, jez je postaveno nikoli na jedine Pravde, ale pochybnem zaklade „pojdme se domluvit co je pravdou“.

  4. Pavel | 6.5.2017 z 22:29 |

    „Když křesťanské Evropě hrozilo r. 1571 smrtelné nebezpečí v podobě tureckého vpádu, povedlo se Piu V. sjednotit pod jedním praporcem španělské a benátské loďstvo. „Nebojím se křesťanských vojsk, ani křesťanských zbraní, ale velmi se bojím modlitby jejich papeže,“ měl prohlásit sultán Sulejman. Věděl, o čem mluví. Křesťanské vojsko, ač početně slabší, muslimské Turky porazilo na hlavu ve slavné bitvě u Lepanta. Provázely je modlitby celé Evropy, modlitby růžence, jehož definitivní podobu sv. Pius V. stanovil o dva roky dříve. Onen den, tj. 7. října, pak ustanovil jako liturgickou památku Panny Marie Růžencové a do Loretánských litanií vložil invokaci „Pomocnice křesťanů, oroduj za nás!“

    Je ovšem otázka, jak by papež sv. Pius V. dopadl dnes. Pokud by se chtěl postavit na odpor muslimské invazi, pak by by byl ze strany „pokrokových“ médií obviněn z xenofobie, islamofobie, případně pro jistotu rovnou z fašismu. Neziskové organizace by organizovaly protesty. Jeden náš známý teolog by argumentoval tím, že islám je náboženství míru, tak o co jde. Současný papež by osobně přivezl muslimy do Evropy svým leteckým speciálem. Pokud by i přesto měl Svatý otec Pius V. svoje stoupence, pak by se „demokratická „Levice ( viz události v Německu) neváhala s nimi vypořádat drsnými fyzickými útoky. Akademická obec by protestovala ve jménu lidských práv. Někteří zastupitelé by připravovali pro odpůrce papeže hromadné ubytování. – Jedno je jisté, s agresivní pátou kolonou v zádech se obrana organizovat nedá.

    P.S.O vážnosti dnešní situace svědčí i rozhovor, který poskytla v posledním čísle Katolickému týdeníku paní Olga Kopecká – Valeská, bývalá redaktorka Svobodné Evropy: “ To už se děje například v Anglii. Její severní část je hodně muslimská a křesťané tam začínají mít problémy“.

    Kde už to jsme?

  5. Lucie Cekotová | 8.5.2017 z 13:51 |

    Ad Pavel: Podstata problému spočívá právě v tom, že kdyby byl dnes papežem sv. Pius V., nemohl by „současný papež osobně přivézt muslimy do Evropy svým leteckým speciálem“. Známý teolog by patrně neargumentoval vůbec ničím, neboť by byl dávno exkomunikován. (Nebo možná i argumentoval, ale aspoň by se nemohl tvářit jako katolík.) Lze se domnívat, že takový papež by si patrně z obviňování v médiích příliš těžkou hlavu nedělal, jako si sv. Pius V. nic nedělal ze spílání svých odpůrců v dané době.

  6. Anthracit | 8.5.2017 z 14:21 |

    „Pokud by i přesto měl Svatý otec Pius V. svoje stoupence, pak by se „demokratická „Levice ( viz události v Německu) neváhala s nimi vypořádat drsnými fyzickými útoky. Akademická obec by protestovala ve jménu lidských práv. Někteří zastupitelé by připravovali pro odpůrce papeže hromadné ubytování. – Jedno je jisté, s agresivní pátou kolonou v zádech se obrana organizovat nedá.“

    Se skutečným vedením by šlo obranu nejen organizovat, ale přímo přejít do útoku. V konečném důsledku by ona levice a její spojenci přestali existovat. Nebudu provokovat historickými příklady kdy a jak se podařilo se služebníky zlého ve velkém skoncovat, jistě si jich každý několik domyslí.

  7. Pavel | 8.5.2017 z 19:00 |

    Ad Lucie Cekotová a Anthracit:
    Děkuji za názor a srdečně zdravím:-).

    Přeji všem, včetně pana editora, hezký večer.

  8. Pavel | 8.5.2017 z 19:02 |

    upřesňuji…včetně pana moderátora….)

  9. Libor Rösner | 9.5.2017 z 12:31 |

    Ad Lucie Cekotové – Především by odpadly všechny tyto diskuse, protože by nikomu nepřišlo ani na mysl různé skutečnosti řešit.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*