Ponořme se do latiny 60 – ablativ absolutní

Kromě nominativů slovesných adjektiv, jež mohou reprezentovat naše přechodníky, si musíme všimnout ještě výrazů s ablativem. S jedním se setkáváme v „Embolismu“ (v modlitbě „Libera“ po Pater noster). Jeho kostra je …intercedénte beáta et gloriósa…María… da…pácem…, doslova „…přimlouvající se blaženou a slavnou…Marií…dej…mír…“. Ablativ jsme „doslova“ přeložili, jak to jen do češtiny lze, tedy naším instrumentálem, a vychází krkolomná metafora, podle které by Matka Boží reprezentovala cosi jako poštovní či dopravní obsluhu, pomocí které by měl Bůh dávat mír.

Tak nikoliv: onen ablativ je jedním z více konstrukcí tzv. ablativu absolutního, v latině často používaného pro zkrácení vedlejší věty vystupující ve funkci okolností, stavu, situace apod. V našem případě reprezentuje slovesné adjektivum (tedy intercedénte) holý přísudek té věty (existují však konstrukce absolutního ablativu, kde je tomu jinak) a výraz, který je tím adjektivem rozvit (tedy beáta et glóriosa …María), reprezentuje podmět. Takže ten celý výraz v ablativu znamená (vyjádřeno trochu toporně, totiž „po lopatě“): „Za stavu, že blažená a slavná … Maria se přimlouvá“[1]; to se schůdněji překládá jako „na přímluvu blažené…“.

S těmito konstrukcemi se věřící často setkává, když poslouchá oraci, tichou modlitbu a modlitbu po přijímání. Tak např. v poměrně složité modlitbě po přijímání z formuláře pražské církevní provincie pro svátek sv. Václava jsou slova intercedénte beáto Vencesláo Mártyre, doslova „přimlouvajícím se blaženým Václavem mučedníkem“, zde ve funkci „za situace, že se přimlouvá blažený Václav mučedník“, což se česky elegantně překládá „na přímluvu blaženého Václava mučedníka“. Nebo v modlitbě po přijímání na svátek sv. Josefa je intercedénte beáto Joseph Confessóre, tua circa nos propitiátus dona custódi, doslova „přimlouvajícím se blaženým Josefem Vyznavačem tvé kolem nás usmířen dary opatruj“, rozuměj: „v situaci, v níž se přimlouvá Josef Vyznavač, usmířen opatruj v nás své dary“, elegantně česky „na přímluvu svatého Josefa Vyznavače, …“.

O dva dny později, na svátek sv. Jeronýma, je v oraci plurál sufragántibus méritis, doslova „přimlouvajícími zásluhami“, zde ve funkci „když se přimlouvají zásluhy“, stylisticky upraveno „pro přímluvné zásluhy“.  V tiché modlitbě a v modlitbě po přijímání pro tentýž svátek říká celebrant: interveniénte beáto Hierónymo Confessóre, doslova „zasahujícím blaženým Jeronýmem vyznavačem“, s ohledem k absolutnímu ablativu „při tom, když zasahuje blažený…“, stylisticky upraveno na „zásahem blaženého…“, volně přeloženo „na přímluvu svatého…“.

Jiný příklad je na začátku evangelia pro Nanebevstoupení Páně: Recumbéntibus úndecim discípulis, appáruit illis Jesus…, doslova: „Stolujícími dvanácti učedníky, ukázal se jim Ježíš…“ znamená „Když dvanáct učedníků stolovalo, ukázal se jim Ježíš…“.  A nyní již můžeme plně vysvětlit výraz dimíssis peccátis tuis (vestris), s nímž jsme se setkali v 54. lekci: znamená to „za situace, že odpustí hříchy tvé (vaše)“.

Avšak pozor, ne každý takový výraz reprezentuje nutně absolutní ablativ. Např. v oraci rorátní mše sv. je ejus intercessiónibus a znamená to opravdu „jejími přímluvami“, i když by to bylo možno s velkou dávkou překladatelské velkorysosti chápat jako „za situace jejích přímluv“. A v tomtéž mešním formuláři je to podobné i v modlitbě po přijímání: význam výrazu Angelo nuntiánte má blíž k českému „zvěstujícím Andělem“ než „za situace, že Anděl zvěstoval“.

Příklad na gramaticky zajímavý mix obou druhů ablativů je v tiché modlitbě pro pátek adventních suchých dní: Munéribus nostris, quaésumus, Dómine, precibúsque suscéptis; et caeléstibus nos munda mystériis et cleménter exáudi – doslova „Dary našimi, prosíme, Pane, a prosbami[2] přijatými i nebeskými nás očisti tajemstvími i laskavě vyslyš“, ale s  porozuměním latině čteme prosbu tak, že je uvedena příslovečným určením „Prosíme, Pane, aby za stavu, kdy naše dary a prosby jsou přijaty“. Z lingvistického hlediska je pikantní, že sama prosba obsahuje hned další výraz s ablativem caeléstibus mystériis, nejde však o ablativ absolutní, ale ten „normální, nám srozumitelný“, na otázku „očisti nás kým čím?“ (odpověď „nebeskými tajemstvími“) a ne „očisti nás za jaké situace“.

Za zmínku stojí též orace pro Smrtelnou neděli, kde celebrant prosí Boha za „jeho rodinu“ (famíliam tuam), aby te largiénte, regátur in córpore, et, te servánte, custodiátur in mente, doslova „aby (ta rodina) tebou – uštědřujícím – byla vedena v těle a tebou – chránícím – byla střežena na mysli“, tedy česky srozumitelněji „aby tím, že budeš uštědřovat, byla vedena na těle a tím, že budeš chránit, byla zachována na mysli“, zcela srozumitelně „aby tvou štědrostí byla vedeno její tělo a tvou ochranou byla zachována její mysl“; pozor, nezaměňujte serváre (hlídat, chránit, zachovat,… – a-časování, viz 45. lekce) se servíre (sloužiti, otročit,… – i-časování).

Doporučujeme čtenáři, aby si zájmena ejus a illis zapamatoval.

Evžen Kindler

 

[1] Nám, Slovanům, nabízejí srozumitelnou ilustraci staroslověnské konstrukce, které do ní byly přeloženy,  ovšem ne z latiny, nýbrž z řečtiny a ne z ablativu, který řečtina nemá, nýbrž z genitivu, který v ní má podobnou funkci. Např. Kameni zapěčatanym od iudej i vojinom strehuščim prečistoje tilo Tvoje, voskres jesi…, což pro nás zní doslova jako „Kamenem zapečetěným od Židů a vojáky hlídajícími Tvé přečisté tělo jsi vstal …“, tedy jako by ten zapečetěný kámen a ti vojáci byl nástroje, jimiž Kristus provedl své zmrtvýchvstání; ve skutečnosti to však znamená „Za stavu, kdy byl kámen zapečetěn od Židů a kdy vojáci hlídali Tvé přečisté tělo, jsi vstal“.

[2] prex (genitiv precis) je latinsky „prosba“ a připomeňme, že přípona que je naše spojka „a“, mundáre je „očistit“.

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 60 – ablativ absolutní"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*