Ponořme se do latiny 62 – gerundivum

Jsou gramatické termíny, známe např. termíny sloveso, holá věta, předložka,… a nyní i gerundium a čeká nás gerundivum. Každý gramatický termín na něco v jazyku ukazuje a to je skupina nějakých textů, z nichž každý vyjadřuje něco obecně mimojazykového. Jako příklad může sloužit hned sloveso – ukazuje na slova mám, mohu, stojíš, pišme,… Stačí jedno písmenko a význam slova se může velmi změnit, např. stojí a spojí, klečí a křečí, rodu a rody, rodí a rody, rodí a rodíš. Tedy i soubor všech textů, na které ukazuje gramatický termín, se může při změně znění tohoto termínu velmi změnit. Vždyť je to také slovo. Uvidíme, že tak tomu je i v případě termínů gerundium a gerundivum – bacha na to!

Vzhledem k omezením uvedeným v minulé lekci vypadá gerundium jako substantivum středního rodu (orandum, credendum, moriendum,…), nevyskytuje se však v nominativu, ve vokativu ani v plurálu, zatím co v akusativu se vyskytuje jen pod předložkovou vazbou. Tento poznatek může někdy (ale ne vždy) pomoci odlišit ho „na první pohled“ od gerundiva: gerundivum je přídavné jméno, které – pokud je ve středním rodě – má stejné tvary jako gerundium (a od sloves se odvozuje podle týchž pravidel jako gerundium), ale může být v jakémkoliv pádě, rodu a čísle, a to podle toho, v jakém pádu je substantivum, který toto gerundivum rozvíjí. A gerundivum má přirozeně i odlišný význam, a to spíše pasivní ale s výrazem tendence, nutnosti, potřeby, nezbytnosti. Těžko se přeloží do češtiny jedním slovem, v češtině nic podobného nemáme. Proto v ilustrujících doslovných českých překladech níže použijeme přídavné jméno odvozené od pasiva daného slovesa, které uzavřeme do apostrofů a následně vysvětlíme. Souvislost s pasivem je opravdu na místě[1] a z ní vyplývá, že na rozdíl od gerundia nemá gerundivum nic společného s nějakými slovesnými vazbami.

Gerundivum je v Zachariášově chvalozpěvu: ad dandam scientiam salutis plebi ejus (např. na konci obřadů Bílé Soboty). V latině se předložka ad pojí s akusativem, takže doslovně přeložený výraz zní „k ‚danou‘ vědomost spásy lidu jeho“; ad přeložena jako „k“ se v češtině se ovšem pojí s dativem, takže překlad zní lépe: „k ‚dané‘ vědomosti spásy lidu jeho“ přibližně jako „k nutně dané vědomosti spásy lidu jeho“, gramaticky volněji: „k tomu, aby se nutně dala na vědomí spása jeho lidu“. Koncovka –am náleží ženskému rodu a už z toho plyne, že nemůže jít o gerundium, takže je to gerundivum.

Podobný příklad je z Communia pro 19. neděli po sv. Duchu: Ad custodiéndas justificatiónes – doslovně „k ‚střežená‘ ospravedlnění[2]“, lépe česky „k ‚střeženým‘ ospravedlněním“, totiž ve významu „k ospravedlněním, která mají býti střežena“, zcela volně: „aby byla střežena ospravedlnění“. Že se setkáváme s gerundivem, to zde vyplývá už z toho, že koncovka –as patří ženskému rodu v plurálu. Podobně i v dalším příkladu:

Ten je z Introitu pro svátek sv. Andělů strážných: … Angeli … qui fácitis verbum ad audiéndam vocem sermónum ejus; doslovně: „andělé … kteří činíte slovo k ‚slyšený‘ hlas rozprav jeho“ (akusativ výrazu audiéndam vocem nemá nic společného s „nečeskými“ pravidly, o nichž je výklad v předešlé lekci, nýbrž vyplývá z toho, že s akusativem se pojí předložka ad; a nezapomeňme, že hlas je sice v češtině maskulinum, latinské vox je však femininum, viz 11. lekce). Takže lépe česky: „andělé … kteří činíte slovo k ‚slyšenému‘ hlasu rozprav jeho“; obsahově věrněji: „andělé … kteří činíte slovo k hlasu rozprav jeho, který má být slyšen“; a volně: „andělé … kteří činíte slovo tak, aby byl slyšen hlas jeho rozprav“.

Jiný příklad je z osmé strofy sekvence Dies irae: Qui salvándos salvas gratis, doslova: „který ‚zachráněné‘ zachraňuješ zadarmo“, opisem: „který ty, kteří mají být zachráněni, zachraňuješ zadarmo“. Nezaměňujme sloveso salváre (a-časování) s podobným, nám dávno známým salvére (česky „být zdráv“, e-časování): Salváre má více významů (mj. „uzdravovat“) a v českých liturgických textech se tradičně překládá jako „spasit“; to je však dokonavé sloveso, jehož 2. osoba by vyjadřovala budoucí čas, o což zde nejde; nějaké odvozené nedokonavé sloveso (jako spasovat, spasuješ,…) neexistuje, a tak je zde využit další význam slovesa salváre: „zachránit“ (což je konec konců jen modernější vyjádření starobylého „spasit“). Ke konci téže sekvence zazní slova Judicándus homo reus, tedy „’souzený‘ člověk obžalovaný“, srozumitelněji v češtině „obžalovaný člověk, který má být souzen“.

Jak vyjadřování vyžaduje od nás, česky mluvících, podrobný rozbor, ukazuje např. přací věta ut, quae te auctóre faciénda cognóvimus, te operánte impleámus, která je v oraci pro úterý po druhé postní neděli. Vložená předmětná věta quae…cognóvimus v doslovném překladu zní „která tebou tvůrcem ‚činěné‘ jsme poznali“; když vhodně česky interpretujeme absolutní ablativ te auctóre[3] jako „v přítomnosti tebe původce“, a gerundivum faciénda (4. pád množného čísla neutra od slovesa fácere s hybridním časováním – viz 42. lekce) nejprve jako „která máme činit“ dle pravidel pro porozumění gerundivu, a pak (podle zásad popsaných ke konci 52. lekce) jako „co máme činit“, ta vložená věta dostane smysl „co v přítomnosti tebe původce jsme poznali jako to, co máme činit“. Slova te operánte jsou dalším absolutním ablativem (nikoliv ovšem s gerundivem, nýbrž adjektivem óperans (působící), tedy znamenají „za situace, že ty působíš“, takže celou přací větu chápeme česky jako „aby to, co v přítomnosti tebe původce jsme poznali jako to, co máme činit, plnili za situace, že ty působíš“[4].

Evžen Kindler

 

[1] Ano, gerundivum má význam pasivní (je třeba aby bylo čteno, hlásáno, věřeno, napsáno,…), zatím co gerundium aktivní (čtení, věření,…). Kromě koncovky a kontextu je tento poznatek také jistá berlička na cestě k porozumění příslušnému konkrétnímu tvaru.

[2] Slovo justificátio (ospravedlnění) se nemusí vždy najít ve slovníku, je to slovo pozdní latiny.

[3] Substantivum auctor (původce, rádce) podléhá e-skloňování

[4] Výskyt tvarů dvou významově podobných sloves facere a po druhé deponentního operári ukazuje na fakt, že onen původce (auctor, tedy Bůh, k němuž se zájmenem te obracíme) je žádán, aby působil, činil, dělal spolu s námi, tedy spolučinil, a tak v Schallerově misálku zní překlad jako „abychom to, co jsme tebou poznali jako svou povinnost, to tvým spolupůsobením plnili“.

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 62 – gerundivum"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*