Ponořme se do latiny 65 – Složeniny slovesa esse

Probrali jsme jakž takž vše o podstatných a přídavných jménech a obraťme se znovu ke slovesům, kde toho zbývá ještě dost.

Předně, existuje několik sloves, která mají kmen esse a před ním cosi jako předponu. Na rozdíl od jiných složených sloves má esse tu zvláštnost, že začíná v různých gramatických tvarech nejen tím e– (esse, estis, erant,…), ale také s– (sum, sit,…) a f– (fui,…). Ve složeninách se každá z těchto tyto tří hlásek utká v jakémsi souboji tou „předponou“ tak, že někdy nad ní „zvítězí“ a předpona se podle ní musí adaptovat, zatím co jindy je tomu naopak a „podlehne“ ta počáteční hláska tvaru slovesa esse. Není v tom nějaká zjevná zákonitost a začátečníkovi v latině z toho může jít hlava kolem, avšak je třeba si znovu uvědomit: neučíme se latinsky proto, abychom do ní překládali, ale naopak, totiž abychom liturgickým textům v ní porozuměli, tj. interpretovali si je v češtině. Takže jde spíše o následující postup:

Když se nám z kontextu nějakého slova zdá, že ono by mělo být slovesem a při tom nějak podivně končí, zjišťujme, zda to jeho ukončení nepřipomíná nějaký tvar slovesa esse. A pokud ano, snažme se určit, co je před tím tvarem a nějak z hlásek blízkých setkání obou částí uhádnout, jak by měly před vzájemným „soubojem“ vypadat. Pak už stačí jen hledat v paměti nebo ve slovníku. V této lekci ukážeme příklady takových sloves.

Nejsložitější je to se slovesem „moci“, latinsky posse; je to esse, před nímž je složka pot–. Její koncové –t– v postavení blízko počáteční hlásky s– kmene tvarů esse má tendenci se mu přizpůsobit, takže ze skupiny –ts– vznikne –ss– (pot-sumpossum, tedy „mohu“, konjunktiv přes pot-sim possim atd.).

Tak v Introitu pro pátek svatodušní je věta ut possim cantáre, česky „abych mohl zpívat“. V sekvenci Lauda Sion se v 2. strofě navazuje na výzvy první strofy k chválení Spasitele: Quantum potes quantum aude, tedy „kolik můžeš tolik se odvažuj“ (audére viz 28. lekce).

Pokud tvar slovesa esse začíná f–, tak ono zmizí (např. v perfektu pótui, potuísti,…). Když tvar slovesa esse začíná e–, spojení proběhne beze změny (potest, poteramus,…); nezapomeňme ani na slovesné adjektivum (viz 58. lekce) potens, doslova „mohoucí“, většinou však používané ve smyslu „mocný“. Avšak pozor, je tu výjimka, totiž už nám známý infinitiv a také konjunktiv imperfekta, který se z infinitivu, jak víme od 41. lekce, tvoří: podle právě vysloveného pravidla by mělo vyjít *potesse, avšak ztratí se jak to –t– z „předpony“ tak to –e–esse a vznikne posse. Podobně „byl bych mohl“ (konjunktiv imperfekta) se řekne possem (z *pot-essem) atd.

Jiný případ je adesse, česky „býti přítomen“. Známe ho mimo jiné z populárního vánočního zpěvu Adeste, fideles. Tam se předpona ad– nemění, pokud následuje –e– nebo –s–, ale v druhém případě se může ad– změnit na as–. Takže adeste (perativ „buďte tu“, překládán poeticky jako „přistupte“ apod.), adest („je tu“), adessent (konjunktiv imperfekta „kéž by tu byli“) a adsum nebo assum („jsem tu“), adsitis nebo assitis (konjunktiv přítomný „nechť tu jste“). Má-li po ad– následovat –f–, pak ono, na rozdíl od téže situace u slovesa posse, zde naopak může (ale nemusí) převážit nad předešlým –d– a změnit ho na druhé –f–: perfektum „byli jsme tu“ může být affuimus i adfuimus.

Podobně zní sloveso abesse, jehož význam je ovšem opačný: „nebýt přítomen“. Obě složky složených forem zůstávají bez modifikace pro případ, že druhá složka začíná –e– nebo –s–, pokud však začíná –f–, předložka ad– se změní na dlouhé a–: takže „nejsme tu“ se řekne absumus, „nebyl tu“ v imperfektu se řekne aberat a v perfektu afuit s dlouhým a–.

Podobného významu je sloveso deesse, v němž však nenastávají žádné „souboje“ mezi předponou a kmenem. Takže např. desunt („nejsou tu“), deeram (imperfektum „nebyl jsem tu“), defuistis (perfektum „nebyli jste tu“).  Stejná pravidla platí pro sloveso praeesse (česky „být v čele“, „být vpředu“) – praesum, praéeram, praéessem, praéfui atd. a pro sloveso superesse („zbývat“, „přebývat“).

Sloveso prodesse, česky „prospívat“, obsahuje před esse předponu pro–, která je však od samohlásek oddělena souhláskou –d–. To vidíme v infinitivu a vyskytuje se to i v prodest, proderat (imperfektum), prodesset apod., zatím co toto –d– se nevyskytuje tam, kde tvar esse začíná souhláskou: prosit, prosumus, profuistis atd.

Výše jsme formulovali radu, že pokud bychom měli hledat nějaké pro nás neznámé latinské sloveso ve slovníku a při tom měli podezření, že má na konci nějaký tvar slovesa esse, musíme hledat ve slovníku asi jiné slovo, a to se změnou toho podezřelého výskytu tvaru slovesa esse na jiný tvar; podle praxe v latinských slovnících by to to mělo být sum nebo  esse. Vidíme, že to bude dobrodružné, budeme muset asi ještě v těch dvou uvedených tvarech něco měnit, ale stále to jistější, než bez použití uvedené rady. Ale dobrodružné to bude víc, než čekáme: časem (tak v lekcích nad 70) se dozvíme, že cosi podobného nás může postkat v úplně jiných souvislostech, a tak jen potěšme čtenáře další radou: to, co by mělo být před tím jakýmsi tvarem slovesa esse, by v případě této lekce měla být předpona či něco podobného; jakmile to připomíná sloveso, tak asi o případ této lekce nepůjde.

Evžen Kindler

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 65 – Složeniny slovesa esse"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*