Úvahy konvertity o církevní krizi (3. část)

Kladení otázek a znamení doby

Domnívám se, že za ariánské krize se jednotliví věřící i katolické rodiny museli snažit rozpoznávat znamení své doby a činit rozhodnutí, jak žít podle víry. Současný zmatek v Církvi se k tomuto období často přirovnává. Když kněží, biskupové a jiní představitelé Církve začínají dělat a učit podivné věci, každý katolík se musí nějak rozhodnout, například kam bude chodit na bohoslužby. Půjdete do své místní farnosti nebo do katedrály, ač jsou tam dost možná normou liturgické výstřelky a pochybné učení? Rozhodnete se, že „možná nejsou pravověrní, ale jsou to kněží a biskup, tak se jich budu stále držet“? Domnívám se, že mnozí katoličtí laici, možná většina, v době ariánské krize teologické problémy, o něž šlo, neznala nebo zcela nechápala. Většina lidí byla patrně negramotná a o teologických diskusích příliš nevěděla. Museli činit praktická rozhodnutí týkající se toho, jak prožívat víru, kam budou chodit na mši, kde budou přijímat svátosti. Mnozí z nich možná neměli na výběr; v mnoha diecézích nejspíš žádná alternativa k heretickým duchovním neexistovala. Je to strašná situace, jestliže nechcete nic víc než být prostým věřícím katolíkem. Máte se držet svého platně ordinovaného, leč heretického biskupa, nebo následovat exkomunikovaného sv. Atanáše na poušť?

Obávám se, že podobná krize probíhá i dnes, a to už po desetiletí, jak dokazují i citace z Pavla VI. a Jana Pavla II. Historické důkazy bohužel ukazují spíše na radikální rozchod s minulostí po II. vatikánském koncilu než na kontinuitu. A to rozchod jak v názorech, tak v praxi, jak ve víře, tak v morálce. „Hermeneutika kontinuity“ je podle mého názoru jen zbožné přání. Jaký smysl má tvrdit, že se katolická morálka definovaná v katechismu či v jiných dokumentech magisteria nezměnila, když přitom kněží z kazatelen nehlásají víru nebo hlásají jen její vybrané části, a tak vedou duše na scestí? Jak praví papež sv. Felix III: „Neodporovat omylu znamená schvalovat ho a nehájit pravdu znamená potlačovat ji. Vskutku, zanedbávat potírání zlých, můžeme-li tak učinit, není o nic menším hříchem než je povzbuzovat.“

Kardinál Gerhard Müller, současná hlava Kongregace pro nauku víry, říká, že veškeré učení Církve, včetně učení II. vatikánského koncilu a pozdějšího, „je třeba vykládat v souladu s tradicí na základě zjevení a Písma“. Problém je v tom, že kněží, biskupové a teologové využívají svého učitelského postavení k šíření myšlenek, jež jsou v přímém rozporu s minulou naukou Církve, a to aniž by je někdo napomenul či potrestal. I když se nauka nemění, politika a praxe církevních představitelů dnes nauku a pravdy víry podkopávají, čímž ohrožují spásu duší.

Jistý kněz jménem Walter Kasper například napsal knihu zpochybňující Ježíšovy zázraky a dokonce zmrtvýchvstání, a Jan Pavel II. ho povýšil na kardinála. Proč?

Sodomie je stále hříchem volajícím do nebe o pomstu, ale proč jsou tedy na místech jako Londýn a New York dovolovány „gay mše“, a to s plným vědomím biskupů? Proč většina amerických katolíků podporuje „manželství homosexuálů“?

Jak to, že různí biskupové veřejně prohlašují, že homosexuální praktiky jsou pozitivní a že by Církev měla mít obřad pro uzavření svazku mezi partnery stejného pohlaví?

Jak je možné smířit papežovo oslavování protestantské vzpoury a chválu Martina Luthera – a program „ekumenismu“ po II. vatikánském koncilu jako takový – s encyklikou Pia XI. Mortalium animos (1928) a skutečností, že Církev Luthera odsoudila?

Proč papež František obviňuje katolíky z těžkého hříchu (tzv. „proselytismu“) za to, že se snaží pomoci nekatolickým křesťanům či příslušníkům jiných náboženství, aby poznali katolickou církev a vstoupili do ní? Hřešil sv. František Saleský, když aktivně usiloval o obracení protestantů na katolicismus, chodil od dveří ke dveřím, kázal a rozdával letáky a knihy? Mýlil se sv. Dominik, když se střetával s heretiky a říkal jim, že se mýlí a měli by se navrátit ke katolické víře?

Proč se téměř nikdy nekáže o čtyřech posledních věcech člověka a proč mnoho kněží dělá málo nebo nic pro to, aby se jejich farníci a farnice slušně oblékali na mši?

Proč v mnoha (většině?) seminářích již není součástí osnov tomistická teologie nebo se přinejmenším zanedbává?

Pokud jde o samotnou liturgii, jak se dá výlučné užívání lidového jazyka ve mši podle novus ordo pokládat za slučitelné s Tridentským koncilem, který stanovil:

„Kdo by prohlásil, že je třeba zavrhnout obřad římské církve, při němž se potichu pronáší část kánonu a konsekrační slova, anebo že mše má být sloužena pouze v lidovém jazyce, anebo že nemá být do obětovaného kalicha přimísena voda, protože je to proti Kristovu ustanovení, ten nechť je vyobcován“?[1]

Pius XII. v jedné ze svých encyklik hájil užívání latiny jako „zřejmého a krásného znamení jednoty a účinné obrany proti jakémukoliv porušení čisté nauky“.[2]

Zde je několik výroků papeže z nedávné doby, u nichž nechápu, jak by je bylo možné interpretovat ve světle tradice a magisteria:

  • V létě 2016 řekl papež František cosi podivného: „Převážná většina našich svátostných manželství je neplatná.“ Rovněž uvedl na obhajobu nemanželských soužití: „V těchto soužitích jsem viděl mnoho věrnosti. A jsem přesvědčen, že je to pravé manželství. Mají totiž milost vlastní manželství právě proto, že zachovávají věrnost.“[3] To je velice matoucí výrok. Je-li většina katolických manželství neplatná, je to pro většinu katolíků na světě zneklidňující situace. Proč tedy papež naléhavě nenavrhne nějaký pastorační program, jenž by lidem pomohl přesvědčit se o platnosti svého manželství? Jak představitel Církve vůbec může říci, že většina manželství je problematická, a pak nenavrhnout žádné řešení a nepodniknout nic? Druhá část citace představuje rovněž znepokojivé odmítnutí trvalé nauky Církve o nemravnosti nemanželských vztahů. Dohromady oba citáty znějí, jako by byl papež přesvědčen, že lidé žijící v hříchu mají platnější a milostí obdařenější vztahy než katolíci žijící v (předpokládaném) manželství.
  • Nedávno papež uvedl: „Existuje zdravá laickost, například laickost státu. Laický stát je obecně vzato dobrá věc, lepší než konfesní stát, protože konfesní státy končí špatně.“[4] To představuje odklon od výslovného učení předchozích papežů i od tradice Církve, která říká, že stát má upřednostňovat katolickou církev v zájmu obecného dobra, totiž pomoci všem lidem, aby se dostali do nebe. Jako jiní papežové, také Pius XI. prohlásil, že stát má povinnost podporovat pravé náboženství. Neodporuje učení papeže Františka encyklice Quas Primas z roku 1925?
  • Ve stejném rozhovoru papež uvedl: „Žádné náboženství jako takové nemůže podporovat válku, neboť v takovém případě by hlásalo boha ničení, boha nenávisti. Válku nelze vést ve jménu Božím nebo ve jménu nějakého náboženství. Vést válku je vždycky špatné. To uznávají všechna náboženství.“ To zkrátka věcně není pravda. Připomeňme Jozua a Jericho i další příklady ze Starého zákona. V nedávnější době máme příklad toho, že islám vyzývá k džihádu. Sám Mohamed byl válečník a islám ho považuje za příklad hodný následování.

Tradice, nauka a magisterium

Změnilo se učení? Netvrdím, že se katolická nauka po II. vatikánském koncilu změnila. V katolické církvi se předpokládá, že učení je neměnné, a proto nebudu říkat, že se tak stalo. Je však zřejmé, že mnohé psané i vyslovené výroky církevních představitelů podle všeho tradiční nauce Církve odporují. Zdá se, že mnozí z nich by byli rádi, aby se změnila. Řadu koncilních i pokoncilních výroků je obtížné (či, řekněme si upřímně, nemožné) vykládat v souladu s tradicí a magisteriem.

Nejsem v těchto věcech odborníkem, ale provedl jsem malý výzkum a zde je to, co jsem zjistil k tradičním naukám, jimž se dokumenty II. vatikánského koncilu i dokumenty pokoncilní a činy představitelů Církve zdají odporovat:

Náboženská svoboda

Prohlášení II. vatikánského koncilu o náboženské svobodě Dignitatis humanae říká, že lidé mají přirozené právo na náboženskou svobodu. Toto učení výslovně odmítali všichni církevní otcové, učitelé Církve a papežové před II. vatikánským koncilem. Podle předkoncilní nauky neexistuje právo praktikovat falešné náboženství nebo šířit omyl. Dignitatis humanae uvádí, že falešná náboženství je možno veřejně propagovat, což je názor v minulosti odsouzený. V minulých dobách světci ničili modly a pohanské chrámy a vydávali nařízení proti pohanským a heretickým praktikám. Zdá se, že moderní pojetí náboženské svobody podle II. vatikánského koncilu znamená, že se sv. Ludvík IX. mýlil, když ve svém království prosazoval katolicismus, a sv. Tomáš More nečinil správně, když využíval autority státu k zákrokům proti vydávání a šíření luteránské literatury v Anglii. Moderní náhled dobře vyjadřuje citát papeže Františka, že stát by měl být laický.

Modernistické myšlenky náboženské svobody vyjádřené v dokumentech II. vatikánského koncilu odsoudili, kromě mnoha jiných dokumentů magisteria, Pius IX. v encyklice Quanta cura, Lev XIII. v encyklice Libertas praestantissimum i Sylabus omylů z roku 1864. Kardinál Ratzinger překvapivě tvrdí, že [pastorační konstituce II. vatikánského koncilu] Gaudium et spes je „kontrasylabem“ k sylabu z roku 1864: „Spokojme se zde s konstatováním, že text [konstituce Gaudium et spes] plní úlohu kontrasylabu, nakolik představuje pokus oficiálně smířit Církev se světem takovým, jakým se stal po roce 1789.“[5] Jinými slovy, Gaudium et spes II. vatikánského koncilu přímo napadá učení předchozího papeže v dokumentu učitelského úřadu Církve.

Pius XI. nám připomíná, že Kristus je Králem celého světa, což zahrnuje i společenskou a politickou oblast, a že stát má vůči Bohu povinnosti, mezi něž patří i podpora katolické církve. Pius XII. v roce 1953 vyjednal konkordát se Španělskem, podle něhož se katolicismus stal státním náboženstvím, což papež považoval za příklad pro ostatní země. Po II. vatikánském koncilu činil Vatikán, na základě Dignitatis humanae, nátlak na Španělsko (a další podobné katolické státy), aby změnilo ústavu ve smyslu uznání nové myšlenky „náboženské svobody“.

Otázky k Amoris laetitia

Právě probíhající velká kontroverze je dobrým příkladem zdánlivé změny nauky. Nauka se však změnit nemůže, a právě proto vzniká tolik otázek kolem apoštolské exhortace Amoris laetitia z roku 2016, která v zásadě říká, že lidé žijící v cizoložných vztazích mohou být připuštěni ke svatému přijímání. Tak se tento dokument také již v mnoha diecézích, např. v Argentině a v Římě, s vědomím papeže realizuje. Taková praxe ohrožuje integritu svátostí a zakrývá pravdu o rodinném životě a morálce.

Tzv. „Kasperův návrh“, který to všechno počátkem roku 2014 odstartoval, požadoval připustit civilně rozvedené a znovusezdané katolíky, jejichž první platné manželství trvá, ke svátostem, především k eucharistii. V listopadu 2015 papež František v jednom rozhovoru řekl: „Pokud jde o připuštění rozvedených ke svátostem, je to princip, který synoda přijala. To je základní výsledek. Hodnocení náleží zpovědníkům, ale nakonec po rychlejších či pomalejších cestách všichni, kteří o to požádají, budou připuštěni.“[6] Sv. Jan Křtitel zemřel za to, že obhajoval pravdu o manželství. Stejně tak svatí Tomáš More a Jan Fisher. Slova našeho Pána o cizoložství v Písmu jsou samozřejmě naprosto jasná. Rozhřešení při zpovědi závisí na lítosti a rozhodnutí dále nehřešit. Eucharistii mají přijímat jen ti, kdo jsou ve stavu milosti. Zdá se však, že Amoris laetitia s touto naukou nelze smířit.

Protikladné naplňování Amoris laetitia, takže svaté přijímání pro cizoložníky se v některých diecézích pokládá za pastorační lék a v jiných za smrtelný hřích, ničí jednotu Církve. Jestliže čtyři kardinálové nedostanou žádnou odpověď na svá dubia, a proto vydají nějaký druh veřejného napomenutí papeže, ocitne se každý katolík – od prostých věřících v lavicích až po preláty – v úzkých, neboť se bude muset přiklonit na jednu ze stran. Bude-li váš biskup či farář obhajovat Amoris laetitia a podávat svaté přijímání veřejným nekajícím hříšníkům v souladu s učením papeže, co uděláte?

Benjamin J. Vail OFS

 

Přeložila Lucie Cekotová.
Vyšlo v Te Deum 3/2017.

 

[1] 22. zasedání, kánon 9. Dokumenty Tridentského koncilu, Praha: Krystal 2015. Překlad P. Ignác Antonín Hrdina, O.Praem.

[2] Encyklika Mediator Dei, 1947.

[3] Viz česká sekce Vatikánského rozhlasu, http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23987

[4] Rozhovor pro belgický list Tertio 7. 12. 2016.

[5] Ratzinger, Joseph: Principles of Catholic Theology, San Francisco: Ignatius Press, 1987.

[6] V rozhovoru s novinářem Eugenem Scalfarim pro italský list La Repubblica.

26 Komentářů k "Úvahy konvertity o církevní krizi (3. část)"

  1. Renda | 21.9.2017 z 16:07 |

    Skvěle napsáno!

  2. Martin Hejn | 21.9.2017 z 17:07 |

    Co udělám? Bude se snad na nás Pán Ježíš zlobit, když se budeme řídit podle papeže? Vždyť On sám si ho během konkláve vybral, aby nás vedl, aby byl naším pastýřem! Je to snad poprvé v dějinách církve, kdy je papež tak oblíben u všech normálních lidí mimo katolickou církev. Je to ostuda, že právě katolíci na Františkovi nenechají nit suchou.

  3. jindra | 22.9.2017 z 21:56 |

    Od března 2017 se stalo mnoho nových událostí, dva kardinálové, vnášející dubia z oněch 4, již nejsou mezi námi, Kardinál Gerhard Müller již není šéfem Kongregace pro nauku víry, zkrátka mnoho nových a ještě nepříznivějších skutečností, podtrhující další a další odklon od magisteria a nauky církve, platné od jejího založení …
    PF /skoro bych řekl jako nástroj k vykonávání massonského programu ke zničení církve/ jistě nezahálí, zřejmě, aby ve svém věku stihl uskutečnit co možná nejvíc svých nedobrých záměrů, jež znamenají to největší zlo od dob založení katolické církve jejím Zakladatelem.
    Autor článku však má pravdu v tom, že nečinnost a mlčení k herezím, znamená pro každého /a nejenom kněze a biskupa/, že sám souhlasí s herezemi a zrazuje Krista a jeho nauku a tím může pohoršovat jiné, zvláště maličké.
    Což je alarmující, když si uvědomíme mlčení církevní hierarchie vzhledem ke spoušti, která zasahuje téměř jako hurikán, rozmetávajíce dva tisíce let starou nauku církve, aby po ní zbylo jen žalostné torzo, nemající nic společného s evangeliem a učením našeho Pána Ježíše. Půjde-li to ovšem takovým tempem, pak si „držme klobouky“, protože to vypadá, že brzy při zavedení nové liturgie dojde ke změně konsekračních slov /aby se neurazili naši odloučení bratři při společných ekumenických mších, pojatých jako společné agapé, bez mysteriozního obsahu/, kterými se logicky odstraní Boží Přítomnost z eucharistie a lidé budou nevědomky přijímat pouhý neproměněný oplatek, aniž by rozuměli, že tam Pán není… A jak by mohl, když by nová liturgie použila jiná slova, než která tam musí zaznít podle přání našeho Pána …“ To čiňte na mou památku“.
    Modleme se, aby PF ustal co nejdříve od tohoto řádění a odvrátil se od svých hanebných záměrů…a ani nechtěl vytvářet falešnou ekumenu, s cílem, vytvořit společnou celosvětovou církev, kde se ubozí věřící budou klanět všem možným bohům, čili démonům všech možných sekt a věroučných denominací, ale nikoliv pravému, živému a jedinému Bohu.
    Modleme se za církev, za kněze a biskupy, aby neztráceli odvahu a soudnost a nechtěli se řídit jeho exhortací AL, která cílí na posvátnost manželství, a aby chmurné proroctví sestry Lucie z Fatimy nebylo naplněno, co se týká jejího varování, že satanovo úsilí se v období konce času nejvíc zaměří na rodinu s cílem ji zničit, spolu se svátostí manželství.

  4. Tomáš | 24.9.2017 z 18:28 |

    @Martin Hejn: Na koho se bude/nebude zlobit Pán Ježíš, nevím, na koho Bůh, je jasné z Božího Slova. Nejlépe to říká Pán Ježíš tam, kde hovoří o plnění Boží vůle. Dovoluji si proto v této souvislosti vyslovit pochybnost, že by Boží vůle byla zničit to, co Duch Svatý v Církvi Svaté rozmnožoval po celá dlouhá staletí.
    Jinak Pán Ježíš vybral za papeže pouze sv. Petra – to jen aby nedošlo ke zbytečnému matení pojmů.

  5. Jiří | 24.9.2017 z 20:56 |

    http://www.correctiofilialis.org/
    Teď jsem četl jistý komentář z DaH a mám nemalou radost, že aspoň několik statečných a věrných katolických kněží a odborných laiků se ozývá, kteří požadují vysvětlení a korekci herezí v AL a jiných pontifikových úletů, poté, co na svou povinnost odpovědět na dubia nějak nespěchal a snažil se ji zamést a smést šikovně ze stolu a do vytracena… Možná doufal, že smrtí dvou kardinálů je pro něj toto nebezpečí „něco podstatného“ vysvětlovat, již zažehnáno, avšak naštěstí se našli tací, kteří se s touto situaci nesmířili a bojují –
    za zachování pravé nauky církve, za vymýcení herezí a za pravdu evangelia, aby katolickou církev zavčas uchránili od schizmatu a bojů mezi kardinály, biskupy a kněžími navzájem, kteří by chtěli do své pastorace zavádět hereze AL a jiné nepřípustné postoje, se kterými nelze souhlasit. Modleme se, aby se církev konečně dočkala vyjasnění, odmítnutí herezí z AL, odmítnutí falešné ekumeny a odmítnutí glorifikace a oslavy Martina Luthera, který způsobil v minulosti Ježíšovu tělu – církvi, takovou zásadní devastaci a rozštěpení.

  6. Peter krajčovič | 24.9.2017 z 21:17 |

    Každý papež … a tedy i František, je povinen se řídit tím co učí Svatá Církev od počátku.
    Pro každého papeže je závazné učení Svaté Církve, tak jak je obsaženo ve Svatém Písmu, ve Svaté Tradici a formulováno v učení Svaté Církve.

    To to nemůže změnit žádný papež a žádný koncil!

    Proto, jestliže některé výroky papeže Františka a jeho chování, jsou v rozporu s učením Svaté Církve, je povinností duchovního kléru (kardinálů, biskupů) jej napomenout! … Katolík není povinen následovat kohokoliv kdo nejde po cestě Svatého učení, tak jak je formulováno v katechismu a Svatou tradicí a Svatým Písmem.

    Jestliže apoštol Sv. Pavel říká, ať je proklet každý kdo přináší jiné evangelium (učení), než které bylo Pánem Ježíšem zjeveno apoštolům, ten ať je proklet a to i kdyby se mělo jednat o samotného anděla z nebe. … a to platí i pro papeže Františka, tak jako pro každého z nás.

  7. http://www.duseahvezdy.cz/2017/09/26/correctio-filialis-de-haeresibus-propagatis/#comment-67587
    můžeme se nejen modlit, ale i podepsat petici a společně bojovat za pravdu Kristovu a naši církev

  8. David | 26.9.2017 z 17:37 |

    Ad Martin. Papeže vybral stejný duch, jaký vybral např. i Alexandra VI., Julia II., či Pavla VI nebo Jana XXIII. Jedny papeže Bůh dává, jiné toleruje a další posílá za trest.

  9. Pavel | 26.9.2017 z 20:47 |

    Do zákulisí dění ve Vatikánu samozřejmě nevidím. Ale myslím, že tato moje úvaha není zcela paranoidní, pokud nevylučuji, že s abdikací papeže Benedikta XVI. přece jen nebylo všechno v pořádku. Samozřejmě, že mu nikdo nedržel pistoli u hlavy. Ale bylo mnoho způsobů ( včetně zablokování vatikánských účtů), jak mu naznačit,že bude v zájmu církve a jeho samotného, aby podal rezignaci. Přinejmenším nelze předpokládat, že by- jako rodilý Němec – měl takové pochopení pro cílenou islamizaci Německa a celé Evropy. A není také pravděpodobné, že by projevil vroucí pochopení pro Martina Luthera. Těžko také předpokládat, že by dokázal interpetovat některé části evangelia tak, jak to předvádí současný papež. Jistěže byla volba Františka vůlí Boží. Ale je otázka,jakým způsobem současný ponfifik svoji svobodnou vůli projevuje. Jestliže skupina teologů jej de facto obvinila z kacířství, což se stovky let nestalo, pak by podle mého názoru měl na takto morálně závažný krok Svatý otec reagovat.

  10. ad Pavel, ad Hodie
    cituji z vašeho textu:“…Jistěže byla volba Františka Boží vůlí“
    Jste si tím opravdu jistý? A pokud to opravdu nevíte, proč s takovou jistotou mluvíte a tvrdíte něco,o čem všichni soudní víme své

  11. Martin Hejn | 29.9.2017 z 11:05 |

    Ad. Tomáš z 24.9.2017 z 18:28 :“Jinak Pán Ježíš vybral za papeže pouze sv. Petra – to jen aby nedošlo ke zbytečnému matení pojmů.“
    Kdyby si Pán Ježíš vybral za papeže jen sv. Petra – asi máte na mysli to trojí pověření ze závěru Janova evangelia: „Pas mé beránky..buď pastýřem mých ovcí..pas mé ovce..“, proč mu vzápětí předpovídá jeho smrt? „..až zestárneš … jiný tě přepáše a povede kam nechceš.“ V tomto kontextu je samozřejmě jasné, že jsou tím míněni i všichni následovníci sv. Petra.

  12. Vít Jůza | 30.9.2017 z 9:24 |

    Přeji všem – i zdejším, i těm nejvýše postaveným – kritikům papeže Františka, aby dokázali nejen mnohem lépe rozlišovat, kdy kde v čem jak se papež vyjádřil nedostatečně, nepřesně, zavádějícím způsobem, nebo i mylně, protože přesná kritika je mnohem užitečnější, ale aby si dokázali brát k srdci se stejnou pečlivostí i jeho správná připomenutí a ponaučení … třeba i to, že Pán Ježíš nepřišel zachránit spravedlivé, ale hříšníky, a jeho Církev má mít přístup stejný – že to neznamená přestat rozlišovat správné a špatné nebo špatné schvalovat, to mi tu jistě v reakcích několik lidí vysvětlí.
    Jistě ovšem lze souhlasit s tím, že když už například bylo nakousnuto téma podávání svatého přijímání některým veřejným hříšníkům, a trošičku změněna církevní disciplína (nemusí jít nutně vše oficiálně přes biskupa a padla určitá dosud oficiálně nepřekročitelná mez speciálně pro určitý druh deliktu), že mělo být a stále by mělo být jasněji objasňováno, že se nejedná o právo nekajících těžkých hříšníků přijímat, že samozřejmě, kdo vědomě a svobodně těžce hřeší, přijímal by leda ke svému odsouzení, že to připadá v úvahu u blbých (nehřeší těžce vědomě, nebyli/nejsou schopni chápat těžkou hříšnost svého jednání) a u neschopných (chybí svoboda v hříšném jednání, resp. jeho pokračování, nevědí jak nebo nejsou schopni svůj život, jednání a smýšlení dát do pořádku); a už nejméně řadu desítiletí se správně v takových případech zdůrazňuje zamezení zmatení nebo pohoršení ostatních (klasický postup – slíbili žít jako bratr a sestra, tak podle stanovené podmínky nechodí ke svatému přijímání ve své farnosti – byť je to farnost už nepohoršitelná – a v souvislosti s tím se své farnosti stávají zcela cizími a neužitečnými, protože chodí jinam – ale cestují na bohoslužby třeba i jen pár kilometrů vedle … no, prostě to rozlišování není tak jednoduché a jednoznačné a triviální … ale nerozlišovat okolnosti hříchu a podmínky připuštění ke svatému přijímání není správným řešením. Mimochodem – někteří ze zde hřešících objektivně těžce hříšnou kritikou mohou s čistým svědomím přistupovat ke svatému přijímání právě proto, že jejich objektivně těžce hříšná kritika pro jejich blbost – nebo mírněji řečeno nedokonalé rozlišování – není těžce hříšná subjektivně).

  13. karmelita | 3.10.2017 z 7:46 |

    ad Martin Hejn: To, že se PF „líbí obyčejným lidem“ je častý argument, ale jaký to má skutečný význam? Pohne to tyto sympatizanty k tomu, aby se začali zajímat o evangelium a o katolickou církev, aby skutečně a v plnosti uvěřili v Pána Boha a aby podle této víry také žili a tak došli spásy? – což jediné má opravdu smysl? Pokud nikoliv, pak je to „líbení se“ zcela na nic a je to víceméně na úrovni obdivu či sympatií k různým sportovním či kulturním celebritám. A pokud některé sympatizanty navíc jejich sympatie k PF ať již přímo nebo nepřímo utvrzují v jejich nesprávném způsobu života, tak je to dokonce na škodu, a to velkou… Takže ne že „katolíci nenechávají na PF nit suchou“, ale pokud věci hodnotíme optikou věčnosti a spásy duší, nelze se prostě nezarazit nad tím, když někdo zcela zásadní věci zamlžuje a relativizuje, a to o to víc, oč větší je díky jeho postavení jeho zodpovědnost…

  14. Tomáš | 4.10.2017 z 7:19 |

    @Martin Hejn: Následovníky nevybíral Pán Ježíš, ten byl už po svém Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení na Nebi a apoštolům seslal Ducha Svatého, aby se jím (nejen) při dalších volbách papežů nechali vést.

  15. Tomáš | 4.10.2017 z 7:23 |

    @ Vít Jůza: A proč to takto jasně neřekne sám pan papež? Proč potřebuje desítky obhajovacích mluvčích, mezi které se dobrovolně řadíte i Vy? Proč pan papež neodpověděl kardinálům na dubia? Proč pan papež nereaguje na další reakce duchovních? Znáte jasnou a přesvědčivou odpověď na mé zcela jasné otázky? Pak předem děkuji za jejich zodpovězení.

  16. František | 4.10.2017 z 23:42 |

    ad P. Vít Jouza

    http://www.duseahvezdy.cz/2017/09/26/correctio-filialis-de-haeresibus-propagatis/#more-19378

    Otče, podle vás mají všichni ti, kteří nesouhlasí s herezemi AL, diagnozu choromyslných až blbých? Tedy těch x tisíc podpisů katolíků z řad odborníků, kardinálů, biskupů aj. z církevní hierarchie a laiků, kteří požadují od PF vysvětlení jeho herezí a které nemůžete jen tak shodit ze stolu a tvrdit, že herezemi nejsou, jsou choromyslnými šťouraly, kteří se proviňují těžce hříšnou kritikou pontifikovy exhortace AL a zároveň i neposlušností vůči jeho názorům? Kde jste vzal, že AL je závazné, věroučné učení církve a dogmatický článek víry,který papež vyhlásil ex cathedra a který je bez námitek povinen přijmout každý pokřtěný katolík? Tak proč se tak tváříte, že je nepřípustná kritika tam, kde je na místě?
    Pokud naopak Vy se nechcete řadit do kategorie nepoučených a nepolíbených pravou znalostí nauky církve, Magisteriem a dogmaty, nehovořte prosím o jiných, že spadají do kategorie podle vás blbých anebo těžce hřešících nedovolenou a nelegitimní kritikou.
    Pokud jste se začetl lépe do některých komentů, nikdo PF nekritizuje, jen nazývá věci pravými jmény a označuje herezi za tím, čím skutečně je a podle kán. 750, 751 /CIC 1983/ je dokonce povinností každého katolíka se uchránit od jakékoliv hereze, která by nebyla v souladu s pravou katolickou vírou, magisteriem a tradicí.
    Tedy když k Vám přijde penitent do zpovědnice a bude plakat krokodýlí slzy, že žije v civilním manželství s rozvedenou ženou jiného muže, se kterým uzavřela svátostné manželství, a že sice mají nyní spolu pět dětí,že je mu to líto, ale že se nedá nic dělat, Vy ho utěšíte a vzápětí dáte rozhřešení a podáte Největější Svátost?
    Raději cituji z vašeho komentáře:
    “ no, prostě to rozlišování není tak jednoduché a jednoznačné a triviální … ale nerozlišovat okolnosti hříchu a podmínky připuštění ke svatému přijímání není správným řešením.“

    Především proste Ducha svatého o rozlišení, abyste nenaletěl tam, kde máte být pevný jako skála a neodchyloval se napravo ani nalevo od pravé nauky katolické církve. Možná není ani na škodu, občas si pročítat web lumendelumine, abyste byl i v obraze a nechtěl patřit do skupiny těch pastýřů, kteří jsou pohoršením a chtějí vést své svěřené ovečky do pekla, jen proto, že se domnívají, že musí poslouchat více člověka než Boha, více pomýlenou AL a heretické názory než evangelium a pravdy naší katolické víry.

  17. Vít Jůza | 9.10.2017 z 23:41 |

    Vážený Tomáši, k otázce, proč to jasněji neřekne sám papež:
    hádám, že papež nepovažuje za vhodné ani nutné až sprostě natvrdo jako já publikovat, že k blbým a neschopným je třeba přistupovat jako k blbým a neschopným; koneckonců ti, kteří exhortaci Amoris laetitia překrucují, jak ji překrucují, budou asi překrucovat vždycky a všechno.
    Je také namístě pro papeže určitá zdrženlivost v oficiálních reakcích, jednak nechávající prostor pro uvažování a diskusi (známým pedagogickým ideálem je, že je skvělé, aby se žáci něčeho „dobrali sami“, i v případě, že lze podat polopatický vyčerpávající výklad – takový ale z několika důvodů mnozí nejsou schopní skutečně plně s užitkem přijmout, jako když se k tomu „doberou sami“, třeba s určitým návodem pedagoga), jednak aby oficiálnější reakce byly skutečně co nejpřesnější a nejvýstižnější … že se i papež dokáže méně oficiálně vyjadřovat třeba velmi pohotově ale i méně správně, to není žádné tajemství. A pak … odpovídat na vyjádření-dotazy trpící vadami přesného chápání, rozlišování a vyjadřování je samozřejmě problematické, ne vždy účelné, a nakonec toho papež má na starosti přece jen dost a i jeho kapacity věnovat se jednotlivým záležitostem jsou omezené.
    Tím samozřejmě nevylučuji, že bychom se od papeže nemohli a neměli dočkat korigujících vyjádření – koneckonců už se třeba do světa rozletělo jeho doporučení číst exhortaci celou (což mimo jiné znamená nezůstat u jedné poznámky pod čarou, a to ještě překroucené) – ale je třeba i trpělivosti v takových očekáváních, i lepší pozornosti k tomu, co publikováno již bylo. I Pán Ježíš dělal spoustu znamení, že z nich lidé mohli poznat …. ale když ho žádali o znamení, odpověděl, že tomuto pokolení nebude dáno znamení … .

  18. Vít Jůza | 9.10.2017 z 23:43 |

    Vážený Františku,
    uctivě děkuji za Vaše spasitelné napomenutí.

  19. Ad Vít Jůza:

    1. Přiznávám, že mne poněkud udivuje rozevlátá uvolněnost, s níž přistupujete k otázkám, které jsem až dosud považoval za závažné, tj. k eucharistii a svátosti manželství, respektive k případné svatokrádeži a cizoložství. Věřím, že to není kvůli nedostatku horlivosti pro Boží věci, byť se mi jen těžko hledá jiné vysvětlení.

    2. Měl jsem za to, že pokud je někdo blbý, tak by se mu mělo pomoci a vše vysvětlit, aby se jeho blbost oslabila, nikoliv jej svým jednáním či slovy v dané blbosti ještě utvrzovat. Ba, řekl bych, že v tom dokonce spočívá podstata pastorace.

    3. Papež František svůj výklad Amoris laetitia nabídl pochvalou směrnic argentinských biskupů, kterým napsal, že „tento dokument je velmi dobrý a zcela vysvětluje smysl kapitoly VIII Amoris laetitia. Žádný jiný výklad není“. Dodám, že argentinští biskupové dovolili podávat eucharistii těm, kteří žijí v cizoložství, pokud kněz zjistí, že „v daném případě existují omezení, která snižují odpovědnost a vinu“.
    Směrnice argentinských biskupů: https://www.data.lifesitenews.com/images/pdfs/Criterios_aplicacio%CC%81n_AL_-_Regio%CC%81n_BA.pdf
    Františkův dopis: https://www.data.lifesitenews.com/images/pdfs/Carta_Francisco_en_respaldo_Criterios.pdf

    4. Dovolím si připomenout, že ještě „včera“ Jan Pavel II. psal, že „[rozvedení žijící jakoby manželsky v nových svazcích] nemohou být k němu [přijímání] připuštěni, protože jejich životní stav a jejich životní poměry jsou v objektivním rozporu se smlouvou lásky mezi Kristem a církví, kterou viditelně zjevuje a zpřítomňuje eucharistie“, přičemž dnes se naznačuje, že tento rozpor není vlastně objektivní, ale pouze subjektivně podmíněný, a že takové osoby lze k přijímání za určitých okolností připustit. Poznamenejme, že těmito okolnostmi není míněno zanechání hříšného jednání, jako kdyby lítost a předsevzetí dále nehřešit nebyly podmínkou platného rozhřešení.

    5. Zdánlivá lidumilnost, která pod zástěrkou milosrdenství připouští rozvedené žijící v cizoložství k eucharistii, není ve skutečnosti ničím jiným, než velkou křivdou proti bližním (o Bohu nemluvě). Těžko lze totiž označit za projev lásky, pokud je někomu dopřáno „jíst a pít sobě odsouzení“. Časem jsem ale vypozoroval, že novotářům a všem revolucionářům, navzdory vzletným slovům, nikdy na lidech nezáleželo. Hlavním vždy bylo prosadit svou fixní ideu.

    Martin R. Čejka

  20. František | 10.10.2017 z 16:58 |

    .ad Hodie
    – cituji z vašich posledních vět:
    “ … že novotářům a všem revolucionářům, navzdory vzletným slovům, nikdy na lidech nezáleželo. Hlavním vždy bylo prosadit svou fixní ideu.

    Řekl bych však, že nejenom fixní ideu, ale přímo ďábelský koncept, jak co nejrychleji dostat duše do pekla spolu s pastýři, kteří naivně a bláhově věří v dobré úmysly toho, který neotřelým až geniálně podlým nápadem o „Božím milosrdenství“, mocí své autority, dokáže celkem hravě svést miliony naivních až „jak by možná řekl P.Jůza“ blbých“ a neorientovaných v pravdě nauky katolické víry a magisteria, na cestu totální zrady vůči učení našeho Pána a Jeho přikázáním a myslet si, že takto se to líbí Bohu…

  21. Ad František: Píši „fixní idea“, jelikož to lze na základě jednání posoudit. Nejniternější úmysly posoudit nedovedu, protože mi chybí dar pronikání do srdce a ledví člověka. Láska mi velí domýšlet k lepšímu, tj. předpokládat, nakolik je to možné, dobrý úmysl.

    Martin R. Čejka

  22. František | 11.10.2017 z 16:27 |

    ad Hodie
    Někdy je ovšem nutné odložit růžové brýle a mít vidění poněkud víc zaostřenější a ptát se „qui bono“… a pak se možná plastičtěji vynoří obraz, kam autor herezí AL, /František a spol./ směřuje a proč tak zarputile /k úžasu všech „soudných“ katolíků, dobře to myslících s církví i s pontifikem/, TRVÁ na naprostém nevysvětlování dotyčných herezí, které mají a ještě budou mít, stěžejní a zásadní dopad na církev a na celou nauku církve, na svátost manželství, na svátostná manželství a především na tisíce a tisíce „nevědomých nešťastníků“, žijících v neregulérních svazcích, kteří se však zcela jistě budou dožadovat „svého práva“ podle AL – přijímání svatých svátostí a tak nastoupí kurz permanentního svatokrádežného přijímání minimálně dvou svátostí a jejich duchovní život bude vršením jednoho smrtelného hříchu za druhým, aniž by pro ně vysvitla možnost odvrátit se pokáním od své zvrhlé cesty.. A pak, až jim bude zajisté vyhověno a kněžím naporučeno, konat svou pastoraci v duchu AL, co myslíte, že nastane? Logicky jediná možnost, že spolu s poslušnými , servilními pastýři začnou ve velkém, rychle plnit brány pekla, pokud budou mít tu smůlu, že zemřou dřív, než někdo soudný této svůdné a nebezpečné praxi řekne DOST.
    Samozřejmě my tuto skutečnost pouhým zrakem dozajisté neuvidíme hned v ostrých barvách, ale svým intelektem si to můžeme jednoznačně a logicky spočítat, že když se šlape po Božím Slově a Desateru, že Pán bude po zásluze spravedlivý. Anebo že by, jak tvrdí PF, Bůh v této době změnil své zákony a nastalo milostivé léto pro hříšníky a cizoložníky a Jeho „milosrdenství“ vyretušovalo jakékoliv hříchy, týkající se 6.+ 9. přikázání, protože nahlédl, že se kdysi spletl a neuvážil, že nastane v historii lidstva taková doba, ve které jaksi tato jeho dvě přikázání již nebude možné plnit ? A tak raději pošeptal do ouška Františkovi o ukončení platnosti 6.+ 9. přikázání před 2 synodami, jako „sladké tajemství o svém omylu“, aby decentně a BEZ vysvětlování přiváděl jeho ovečky na novou cestu „milosrdenství“, kde Boží zákony již pozbyly nečekaně své platnosti, přestože původně měly platit do konce světa…?

    Myslíte si /podle mého asi i naivně/, že to není chtěný a podlý záměr, přestože se tisíce katolíků snažilo donekonečna, polopatě a drze, Františkovi neustále opakovat a vysvětlovat, jaké by tím nastaly důsledky v katolickém církvi?
    Tady mluvení o růžových nebo černých brýlích asi není moc na místě,mimochodem, nedal nám přece jen Bůh jaksi i rozum k přemýšlení…?

  23. František | 12.10.2017 z 11:55 |

    ad Martin Čejka
    Mrzí mě, že vaše ješitnost umlčela a nezveřejnila to, co by možná mnozí z řad vysvěcených služebníků pochopili dřív, než by jejich zneklidněné svědomí o tom, kde je skutečná pravda, převálcovala a umlčela slova jejich nadřízených, podobně jako 2 biskupů a autora trapného článku v KT, Lukáše Noska /viz Katolický týdeník č.40. str.1 + 16/. Nezapomeňte, že současní kněží nemají čas se ani pořádně vyspat, natož více pracovat na sebevzdělání, týkající se znalosti magisteria a nauky církve a jsou tak odkázáni na názory svých, často i mylně smýšlejících, nadřízených, ale zodpovědnost za to, že neměli čas na vzdělání, nesou z velké části právě jejich nadřízení, kteří je úkolují tak nebezpečně, že kněží jsou rádi, že mohou jít po půlnoci spát a brzy ráno nanovo „blázinec“ a hektická činnost, která je někdy až nadbytečná. Jenže zodpovědnost za pastoraci budou mít před Bohem osobně každý sám za sebe, nikoliv někdo jiný, byť mu dělal nadřízeného.
    Avšak když naschvál a bez důvodu, blokujete komentář, který by je možná i vyprokoval k přemýšlení o pravdě Kristově, pak holt vítězí vaše mužská ješitnost a je vymalováno…
    je mi to líto a přeji uzdravení v nejbližší svátosti smíření… a pokud vás vede strach z možných nohsledů Františka, nebojte se, Pán říká, kdo mne zapře před lidmi…

  24. Ad František: Na rozdíl od Vás nejsem obdařen zvláštním charismatem, který by mi umožnil pronikat do srdce lidí. Nicméně vím, že člověk bude souzen za každé svoje slovo, proto by si na ně měl dávat pozor, aby si takto nepřihazoval pomyslná polena pod posmrtný kotel.

    V této souvislosti by mne zajímalo, jakým právem píšete, že moje „ješitnost umlčela a nezveřejnila“? Vy víte proč jsem něco nezveřejnil? Třeba proto, že diskusní příspěvky nejsem kvůli pracovnímu vytížení schopen ihned schvalovat, na což jsem již několikráte upozorňoval. Může se tedy stát, že to nějakou dobu trvá.

    Pokud se domníváte, že by snad díky Vašim diskusním příspěvkům došlo k nějakému osvícení v řadách českého kléru, tak Vám blahopřeji k nemalé míře sebevědomí. Nelze Vám však upřít, že Vaši posedlost papežem Františkem by Vám mohli závidět i jeho nejhorlivější přívrženci. Existuje pro Vás na tomto světě něco jiného než František? Neuvědomujete si, že problém je daleko hlubší a že začal dávno před Františkem, který je pouze plodem nějakého neblahého vývoje? Vy si myslíte, že když František zmizí, tak bude všechno oukej?

    Dovolil bych si upozornit na podnětný text, který poukazuje na myšlenkovou spojitost mezi Lumen gentium II. vatikánského koncilu a pojetím manželství u Františka. Nemusím snad nikomu připomínat, kdo byl hlavním strůjcem zavedení do zmíněného dokumentu vadného označení „subsistit in“. Nebyl to František, ale jistý Ratzinger. https://whispersofrestoration.com/2017/10/01/subsistit-ad-nauseam-full-church-heading-for-partial-marriage/

    Martin R. Čejka

    P. S.
    Nemluvě o tom, že Vaše komentáře jsou po stylistické stránce zvěrstvem, které ze mne při snaze jim porozumět vysává životní sílu.

  25. František | 12.10.2017 z 14:48 |

    ad Hodie
    Děkuji za vaši upřímnost a „vylití srdce“…A musím se pousmát nad stylizací vaší odpovědi a nad vaším nezvyklým slovníkem, velice milým a také osobitým, stylisticky, nicméně chci vás uklidnit, že mým jediným a hlavním důvodem, proč píšu své komentáře, není snaha o seberealizaci nebo že bych se příliš nudil, ale kdyby mi nezáleželo na církvi a zvláště vysvěcených služebníků, pak bych skutečně neměl důvod psát své komentáře na váš web. A na rozdíl od vás, je mi srdečně jedno, co vy si o mě myslíte či nemyslíte, to je váš problém, ale není mi jedno, že kněží nerozlišují hereze, že neznají nauku církve a že poslouchají více člověka než Boha a jeho zákony. A co se týká Františka, buďte bez obav a nepřipisujte mi nenávist vůči tomuto člověku, za kterého se i modlím, nemohu za to, že jeho výtvor AL působí v církvi takový rozkol a již vůbec nemohu za to, že díky Františkovi se ten rozkol čím dál víc prohlubuje.
    A když nerozlišujete, co je podstatné a připisujete mi vaše ambice, to není má vina a nemíním ani vaše scestné představy o mně, jež mi připisujete, vyvracet, protože je mi jedno, kdo si co o mě myslí, pro mě je důležité, nemlčet ve chvíli, kdy se mám ozvat, hájit pravdu a upozornit na lži a hereze, které mnozí pokládají za neměnné pravdy Boží a myslí si, že jsou povinni je poslouchat.

  26. Tomáš | 13.10.2017 z 7:48 |

    ad František: z mé strany rozčarování a zklamání. Chci věřit, že jste se jen „utnul“.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*