Ponořme se do latiny 66 – budoucí čas: venies, effundetur, concipiet

V této a příští lekci se seznámíme s indikativem budoucího času (přesně vzato, základního budoucího času, nazývaného futurum I, protože existuje ještě tzv. futurum II, s kterým se seznámíme až později, v 73. lekci – zde jen podotkněme, že futurum I odpovídá přibližně českému futuru např. v hlavních větách). Na rozdíl od présentu a imperfekta existuje toto futurum jen v indikativu (konjunktiv futura neexistuje, stejně jako ani infinitiv a imperativ), takže dále o jeho indikativních tvarech budeme jednat prostě jako o futuru, tedy bez dalších doplňků. V této lekci probereme tento čas pro slovesa podléhající ei-časování, i-časování a hybridnímu časování. Tuto trojici časování budeme nazývat společným termínem iii-časování.

Základní pravidlo pro tato časování zní, že koncovky futura jsou podobné koncovkám presentního indikativu a konjunktivu a liší se od nich v podstatě tak, že se v nich vyskytuje samohláska –e–. A kde a jak? Čtenář by si mohl vzpomenout na pravidla, podle nichž se u sloves podléhajících iii-časování do konjunktivu „vnucovalo“ –a– (např. audias, scribat, viz 29. až 35. lekce). A tak na výše formulovanou otázku odpovídáme prostě: pro futurum se stejným způsobem[1] vnucuje –e–, ale – pozor! – s výjimkou první osoby singuláru – jeho koncovka zní –am v aktivu a –ar v pasivu je tedy překvapivě stejná jako pro konjunktiv[2]. Tak např. celebrant po přijetí Kristova Těla říká modlitbu, v níž jsou tvary retríbuam (odplatím, ei-časování), accípiam (vezmu, to sloveso známe už z 27. a 42. lekce) – vrátíme se k tomu v příští lekci.

Když celebrant promění víno v Kristovu krev, říká mj. in mei memóriam faciétis, doslova „v mou památku budete činit“. A před tím, v konsekračních slovech, se setkáváme s pasivem: qui pro vobis et pro multis effundétur in remissiónem peccatórum, doslova „která pro vás a pro mnohé bude vylita do odpuštění hříchů“ – effúndere (vylít) podléhá ei-časování a nesmíme zapomenout, že přítomný čas „je vylita“ by zněl effúnditur, takže effundétur je vskutku futurum „bude vylita“.

Futurum se vyskytuje v liturgických textech pro dobu spojenou s očekáváním. Např. v adventu se vyskytuje často Dóminus véniet[3] (Pán přijde) známé z antifon (např. rorátní Ejhle Hospodin přijde, v latinském originálu Ecce Dóminus véniet) či z Introitu pro druhou adventní neděli. Známé je i vícekrát opakované Izaiášovo proroctví Ecce Virgo concípiet et páriet fílium (Hle, Panna počne a porodí syna); concípere (hybridní časování)  znamená „počnout“, parére známe už z 46. lekce (jeho perfektum péperit má totiž zdvojku) jako „porodit“, obě slovesa podléhají hybridnímu časování.

Koncovky futura a jejich vztah ke koncovkám presentního indikativu a konjunktivu jsou shrnuty v přiložených tabulkách (pro aktivum a pro pasivum). Ty mají vždy tři trojice koncovek, každá z trojic je pro jeden typ časování, které je uvedeno v levém sloupci. V každé trojici jsou tři řádky koncovek odpovídající třem druhům připomenutým zkratkami: pres pro indikativ présentu, konj pro konjunktiv presenta a fut pro futurum. Délkami ani přízvuky nemíníme tabulky zahlcovat, čtenář si je snad domyslí (důležité je soustředit se hlavně na délky slabik nesených samohláskou –i–).

Několik příkladů nám nabízí rorátní formulář, s nímž jsou shodná i čtení mešního formuláře pro středu adventních suchých dnů[4]. V epištole odmítne Achaz nabídku pete („žádej“, od slovesa pétere) slovy futura non petam čili „nebudu žádat“; o několik veršů dále zní známá slova Ecce, virgo concípiet, et páriet fílium, česky „Hle, panna počne a porodí syna“. Futura concípiet a páriet jsou od sloves concípere a párere („počnout“ a „rodit“), která podléhají hybidnímu časování (v 1. osobě indikativu singuláru présentu concípio a pário). A v poslední větě perikopy: Butýrum et mel cómedet, ut sciat reprobáre… (doslova „Máslo a med bude jíst, aby uměl zavrhnout…“): comédere znamená „jíst“, scire už známe např. z 36. lekce. V následujícím graduále je v otázce Qui ascéndet… – česky „Kdo vystoupí…“ a v Lukášově Evangeliu je z perikopy přenesené a do druhé osoby transformované concípies  a páries. Tamtéž je ke konci supervéniet a quod nascétur čili „co se narodí“ (od nascere, česky „narodit se“).

Evžen Kindler

 

 

[1] Ale pozor, tento výklad, jak tvořit futurum, je, jak už jsme uvedli, jen pro iii-časování! Pro e-časování neplatí.

[2] Na to jsme ostatně upozornili již v závěru lekce 33 a tam jsme i ukázali, že to není tak moc velký malér.

[3] Nezapomeňme, že ve správné výslovnosti jsou přízvučné slabiky obou slov krátké!

[4] S nimi se setkáváme také 25. března (o slavnosti Zvěstování)

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 66 – budoucí čas: venies, effundetur, concipiet"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*