De Mattei: První shrnutí dopadu Correctio filialis

Zástupce ředitele Tiskového střediska Svatého stolce Greg Burke den po zveřejnění Correctio filialis s přezíravou ironií popřel zprávu rozšířenou agenturou Ansa, že Svatý stolec nechal zablokovat přístup k internetové stránce Correctio filialis: „Opravdu si myslíte, že bychom to udělali kvůli dopisu s šedesáti jmény?“ Vedoucího tiskového střediska, který posuzuje iniciativy podle počtu „stoupenců“, by mohlo zajímat, že web Correctio filialis navštívilo po jejich spuštění během osmi dům více než sto osmdesát tisíc lidí z individuálních adres, přičemž bylo prohlídnuto tři sta třicet tisíc stránek. Návštěvníci pocházejí z dvě stě různých zemí a pěti kontinentů. V počtu přístupů vedou Itálie a Spojené státy. K dopisu papeži Františkovi, který vyzývá k opravě jeho výroků, se kromě původních dvaašedesáti podepsaných vědců připojilo ke dni 3. října dvě stě šestnáct teologů, kněží, profesorů a akademických pracovníků nejrůznějších národností, jejichž podpisy lze na internetové stránce Correctio filialis najít. Kromě toho jsou tisíce dalších přívrženců, kteří svůj podpis připojili na oficiální stránce nebo na dalších katolických stránkách podporujících Correctio filialis, jako jsou onepeterfive.com, lifesitenews.com a katholisches.info.

Guido Mocellin v deníku Avvenire ze dne 27. září musel přiznat, že v „církevní blogosféře [prostředí internetu]“ díky „moderní internetové stránce v šesti jazycích… výzva k opravě ‚z důvodu šíření hereze‘ byla v posledních několika dnech nejčtenější: představovala 30 % všeho, na co jsem od soboty 24. září do pondělí 26. září narazil“. Pokud chceme hovořit o číslech, tak počet kardinálů, biskupů a teologů, kteří vystoupili proti Correctio filialis v obraně Amoris laetitia, je zanedbatelný. Dokonce i papeži nejbližší kardinál, státní sekretář Pietro Parolin, se k celé záležitosti vyjádřil s odstupem: „Lidé, kteří nesouhlasí, vyjádřili svůj odpor, ale o těchto věcech je třeba diskutovat a snažit si navzájem porozumět.“ Co především nadmíru chybí jsou podstatné argumenty v odpovědích na Correctio filialis. Za nejvážnější pokus v této oblasti, který se téměř dostal do akrobatické sofistické polohy, vděčíme poslanci a filozofovi Roccu Buttiglionemu. Ten na stránkách Vaticaninsider 3. října uvedl, že část Amoris laetitia, kterou signatáři Correctio filialis především kritizují, je „něco zcela tradičního, co jsme se všichni učili jako děti v katechismu katolické církve, a to nejen v tom novém sv. Jana Pavla II, ale také ve starém Pia X.“.

Buttiglione připouští, že je „zcela nemožné udělovat přijímání těm, co se nacházejí ve stavu smrtelného hříchu (toto pravidlo dáno Božím zákonem a je tudíž nezrušitelné), ale pokud schází plné uvědomění nebo vědomý souhlas, tak se z pohledu morální teologie nejedná o smrtelný hřích a lze přijímání podat, a to dokonce rozvedenému a znovusezdanému“. Pro Buttiglioneho, stejně jako pro papežova blízkého teologa Mons. Victora Manuela Fernàndeze, spočívá základní problém v „přičitatelnosti“ daných skutků. Ve značné většině soužití more uxorio [„na manželský způsob“] nelze přičitatelnost vzhledem k jejich dané situaci předpokládat, neboť u nich platí snížené vědomí [ohledně hříšnosti jednání] a především je pro ně prakticky nemožné dodržovat Boží zákon. S tím nesouhlasí Tridentský koncil, který odsuzuje ty, co tvrdí, „že Boží přikázání není ani člověk ospravedlněný a pod milostí postavený schopen plnit“, neboť „Bůh nepřikazuje nemožné, nýbrž přikazováním napomíná, abys jak činil to, co můžeš, tak abys prosil o to, co nemůžeš, a napomáhá ti, abys mohl“.

Na druhou stranu biskupové, kteří uplatňují učení papeže Františka, nevycházejí z katechismu Pia X., ba ni z nového katechismu Jana Pavla II. Rozvedení a znovusezdaní v jejich diecézích si velmi dobře uvědomují svoji situaci, přičemž trvají na přijímání, a přijímání je jim na základě Amoris laetitia dovoleno jako jejich zákonné právo. K ospravedlnění tohoto nemravného postupu jsme se dostali až k falšování učení sv. Tomáše Akvinského. Uznávaný italský moralista Don Alfredo Morselli, který podepsal Correctio filialis, na blogu Messainlatino 3. října ukázal nemožnost sladit exhortaci papeže Františka s myšlením sv. Tomáše. Don Morselli uvedl některé jednoznačné věty Andělského učitele, jež tvrdí něco zcela jiného než paragraf 301 Amoris laetitia: „Dobrý úmysl nestačí k určení dobra nějakého skutku, neboť skutek může být zlý sám o sobě a nemůže se nikterak stát dobrým“ (Super Sent., lib. 2 d. 40 q. 1 a. 2 co.); „Jsou některé [lidské skutky], s nimž je neoddělitelně spojeno pokřivení, jako např. smilstvo, cizoložství a věci podobného druhu, které nelze jakkoliv považovat za mravně dobré“ (Quodlibet IX, q. 7 a. 2 co.).

V souladu se skutečným tomismem prelát Opus Dei Mons. Fernando Ocáriz na sympoziu věnovaném dvacátému výročí Humanae vitae připomněl, že „existence zvláštních pravidel přirozené morálky, které mají všeobecnou a bezpodmínečnou platnost, patří ke katolickému učení, či přesněji je pravdou víry“ (Humanae Vitae 20 anni dopo, str. 129. Milano 1989). K nim patří i zákaz antikoncepce a zákaz cizoložství. Změnilo či změní se snad učení Univerzity svatého kříže a Navarrské univerzity, které ono sympozium spolu s Institutem Jana Pavla pořádaly [obě univerzity spravuje Opus Dei ‒ pozn. překl.]? Toť otázka, zejména po rozhovoru, který 30. září udělil současný generální vikář Opus Dei Mariano Fazio pro Infovaticana.com. V něm káral členy Opus Dei, kteří Correctio filialis podepsali, a obvinil je z toho, že „pohoršují celou Církev“. Zmíněný rozhovor je zvláštní: nejsou to argentinští ani maltézští biskupové, kteří ve svých diecézích schvalují cizoložství, kdo pohoršuje Církev, nýbrž ti, co proti tomuto pohoršení vystupují. Papeže lze podle Fazia kritizovat, ale pouze v soukromí, nikdy veřejně. Ze záplavy nesouhlasných komentářů, jež zaplavily Infovaticana, jeden byl velmi trefný: „A co sv. Pavel?“ Nebyl to právě sv. Pavel, kdo veřejně napomenul sv. Petra? (Viz Gal 2, 7‒14.) Apoštolská otevřenost sv. Pavla a pokora knížete apoštolů od těch dob platí jako vzor pro správný vztah mezi těmi, jimž byla svěřena autorita, a těmi, kteří jsou jim se synovskou úctou poslušní, ovšem nikoliv nerozvážně. Víra nemůže nikdy odporovat rozumu. Ale odmítat myslet je pohodlné, zvláště když úkon rozumu vede k nepříjemné zodpovědnosti.

Jeden z nejvýznamnějších signatářů Correctio filialis, teolog a filozof vědy Don Alberto Strumia, upozornil, že je třena rozlišovat. V rozhovoru pro deník Il Giornale ze dne 20. září vysvětluje: „Učení Církve nevymysleli teologové, ba ani papežové, ale je založeno na Písmu a zakořeněno v tradici Církve. Papež je jeho služebníkem, ochráncem a ručitelem této kontinuity. Nemůže se s ní dokonce ani skrytě, v náznacích rozejít, používaje nejasná vyjádření, která vzbuzují u některých dojem, že je dovolen opak toho, co dosud učitelský úřad hlásal v zásadních věcech, jako jsou nauka o svátostech a mravní otázky spojené s rodinou, a to se zdůvodněním, že se doba změnila a je třeba se více přizpůsobit světu. Proto je povinností lásky, která má na zřeteli, jak jsme říkávali, ‚spásu duší‘, obranu důstojnosti Petrova stolce a toho, kdo na něm sedí, poukazovat při vší nejvyšší úctě na tyto nejasnosti. […] Opovážit se zaslat papeži věroučnou opravu lze jen a pouze v případě, kdy je v nebezpečí pravda víry, a tím i spása těch, co patří k Božímu lidu.“

V době, kdy jsou svědomí zatemněná, vyjadřuje Correctio filialis smysl pro víru desítek tisíc katolíků, kteří papeži se synovskou úctou připomínají, že spása duší je nejvyšším dobrem a že pro nic na světě není možné činit zlo nebo s ním dělat kompromisy.

Roberto de Mattei

 

Převzato z corrispondenzaromana.it.
Přeložil Edmund Kříž.

12 Komentářů k "De Mattei: První shrnutí dopadu Correctio filialis"

  1. Dr. Radomír Malý | 9.10.2017 z 11:19 |

    Opět další „kouzelný trik“ s lingvistickou manipulaci: Co je to vlastně „přičítatelnost“ a „snížené vědomí“? Buď jsou ti žijící v nelegitimním svazku mentálně zaostalí a potom nezpůsobilí k uzavření manželství, když nevědí, že slíbili věrnost až do smrti jednoho z partnerů (což je ale absurdní představa), nebo neznají katechismus, v důsledku čehož nevědí, že se nemohou rozvést a uzavřít nový sňatek – a potom těžce hřeší tím, že se ve víře nevzdělávají, což je pak jejich problém a nemohou žádat, aby mohli ve svém novém nelegitimním svazku legálně chodit ke svátostem bez rezignace na „more uxorio“. Opět nás neomodernisté oblbují působivě znějícími lingvistickými novotvary.

  2. Patrik Matyášek | 9.10.2017 z 11:34 |

    A čeští biskupové, zdá se, mlčí. Jeden však již našel odvahu a veřejně hlásal vývoj církevního učení, který má odrážet kulturní vývoj v některých zemích, srovnal změnu přístupu k cizoložníkům k nedávnému zohlednění psychiatrických poruch vedoucích k sebevraždě (jakoby církev po cizoložníku nemohla žádat napravení, když je nemůže žádat po sebevrahu), papež nebude heretikem do té doby, dokud jednoznačně nevyhlásí heretický výrok a říkat o něm, že je heretik, nikomu nepomáhá. Poslechnete k tedy debatu o Correctio filialis mezi jejím signatářem Petrem Dvořákem a plzeňským biskupem Holubem:
    http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3928402

  3. Je pochopitelné, že se reformní pontifikát papeže Františka – jako mnohé podobné reformy v dějinách církve, včetně reformy Františkovy a Ignácovy – setkává s odporem. Svatý František byl dokonce svými spolubratry v jednu chvíli vyloučen z řádu a Ignác byl vyšetřován inkvizicí. Dnešní papež čelí odporu hlavně těch skupin v církvi, které myšlenkově strnuly v době piánského zápasu s evropským novověkem, anebo těch, kteří reprezentují „extrinsivní“ (vnějškové) náboženství příkazů a zákazů či servilní opory světské moci, jako tomu bylo u odpůrců Ježíšovy reformy.

    V „dopise čtyř kardinálů“, který předcházel poslednímu manifestu, jsme mohli jasně rozpoznat pozici, kterou hájili farizeové, když se snažili Ježíše chytit do pasti: Mojžíš nám přikázal cizoložnice kamenovat – a ty rušíš odvěký svatý Zákon, hlásáš milosrdenství a odpuštění?
    http://www.christnet.eu/clanky/5954/vzpoura_proti_papezi.url

  4. Eva Dominika Púčaťová | 9.10.2017 z 16:30 |

    p. Humila, asi nemáte ani najmenší šajn o tom, čo je to „reforma“. O kartuziánoch sa vždy tvrdilo, že sa nikdy nemuseli reformovať, lebo nikdy nedopustili deformáciu. sv. Terézia od Ježiša začala reformu Karmelu po tom, čo mala videnie pekla pripraveného pre seba. Rád Karmelu sa v čase moru uvoľnil – sám o to požiadal – niekoľkí pápeži tejto požiadavke vyhoveli – a tak sa uvoľnila klauzúra a mali povolené jesť mäso niekoľko dní v týždni. sv. Terézia od Ježiša rád reformovala tak, že navracala do rádu pôvodnú prísnu regulu. sv. Ján z Kríža reformoval mužskú vetvu – pretože tohto veľkého svätca uvoľnenosť rádu neskutočne bolela. Kvôli reforme bol uvoľnenými, neskôr obutými bratmi 9 mesiacov väznený o chlebe a o vode v zahnívajúcej kopke. Dnes je celá Cirkev pouvoľňovaná najviac ako sa dá a pápež je toho priamy podporovateľ. Keď v čase života veľkých svätíc sv. Kataríny Sienskej a sv. Brigitty Švédskej sv. otec – pre modernistu „LEN“ zmenil sídlo z Ríma do Avignonu, tak mu sv. Katarína písala vášnivé listy a sv. Brigitta mu dokonca napísala, že za túto zmenu mu hrozí že príde o život nielen časný, ale aj večný. Tak prosím – nezavádzajte.

  5. František | 9.10.2017 z 16:51 |

    http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3928402
    Poslouchal jsem tento rozhovor s nemalým údivem nad názory pana biskupa, když mluvil o Božích zákonech jako o NĚJAKÝCH zákonech, které snad podle něho nestojí ani za řeč a s určitým ironickým nádechem o těch, kteří žádají papeže o vyjasnění herezí v AL., jako kdyby oni byli ti, kteří zasluhují pousmání a pokárání, že nejsou schopni chápat „skvosty“, hlásané PF v jeho exhortaci AL a zcela zbytečně se snižují ke „Correctio filialis“, aby tím upozornili na „cosi“, co se jemu zdá být v nejlepším pořádku.
    A stejně tak i jeho názory, /které zřejmě převzal/, ohledně AL a sv.Tomáše, jsou zřetelným protimluvem toho, co ve skutečnosti sv.Tomáš hlásal:
    /pro jistotu znovu cituji z uváděného textu:/
    „Don Morselli uvedl některé jednoznačné věty Andělského učitele, jež tvrdí něco zcela jiného než paragraf 301 Amoris laetitia: „Dobrý úmysl nestačí k určení dobra nějakého skutku, neboť skutek může být zlý sám o sobě a nemůže se nikterak stát dobrým“ (Super Sent., lib. 2 d. 40 q. 1 a. 2 co.); „Jsou některé [lidské skutky], s nimž je neoddělitelně spojeno pokřivení, jako např. smilstvo, cizoložství a věci podobného druhu, které nelze jakkoliv považovat za mravně dobré“ (Quodlibet IX, q. 7 a. 2 co.).“

    Loni P.Tomáš Holub přísežně sliboval při svém uvedení na post biskupa věrnost pravé nauce církve a dnes, rok poté, na svůj slib zcela zapomněl a hlásá hereze a scestné názory, nemající s ryzostí a neporušeností víry nic společného?
    Pro zajímavost jsem si vyhledal, co slib při vysvěcení na biskupa obnáší:
    Slib svěcence
    Po homilii svěcenec vstane a předstoupí před biskupa hlavního světitele, který se ho táže:
    „Nejmilejší bratře, víš, že starobylé ustanovení církevních otců přikazuje, aby ten, kdo má být posvěcen na biskupa, prohlásil před lidem, že chce uchovávat víru a plnit svěřenou službu. Proto se tě ptám: Chceš s milostí Ducha svatého až do smrti vykonávat službu, která nám byla apoštoly svěřena a kterou ti máme předat vzkládáním rukou? “
    Svěcenec odpoví:
    „Ano.“
    Biskup hlavní světitel:
    “ Chceš věrně a vytrvale hlásat Kristovo evangelium? “
    Svěcenec:
    “ Ano.“
    Biskup hlavní světitel:
    “ Chceš střežit ryzost a neporušenost víry, kterou církev vždycky a všude zachovává tak, jak jí byla předána od apoštolů? “
    Svěcenec:
    “ Ano.“
    Zdá se, že pan biskup je dalek toho, aby porozuměl, co vlastně sliboval při vysvěcení a zřejmě dalek toho, aby důkladně znal nauku církve, magisterium a tradici. Buď tedy přičitatelnost jeho závažných heretických tvrzení a postojů uplatňovat nelze pro nedostatek pochopení, co obnáší pravá nauka katolické církve anebo by se měl znovu a důkladněji seznámit s učením církve a magisteriem tak, aby svému slibu náležitě dostál a především obstál jednou před Božím soudem jako biskup, který má obrovskou zodpovědnost za to, jakým směrem vede své svěřené „stádce“.
    Je tragické, že si zřejmě svou zásadní nedovzdělanost neuvědomuje, když mluví v autoritě biskupa k veřejnosti a přitom se přiklání ke zradě nauky církve, bezbřeze souhlasí s některými herezemi nejvyšších představitelů církve, a tak je pohoršením pro maličké…
    Modleme se za něj a za všechny naše biskupy, podobně smýšlející, protože oni budou naším Pánem a Bohem souzeni daleko přísněji než si dokážeme představit, aby se zavčas odvrátili od falešné poslušnosti k pouhému člověku a začali poslouchat Boha a jeho zákony – a svěřený lid vedli správným směrem tak, jak to po nich požaduje Pán a jak mu to také při vysvěcení slibovali…

  6. Tomáš | 9.10.2017 z 19:32 |

    errata: „po jejich spuštění během osmi dům“ dům => dnů

  7. Stanislava | 10.10.2017 z 7:22 |

    P.Humila: nečtěte portál christnet, tam píšou především evangelíci, husiti a protestanti a podle toho vypadají články a komentáře. jo a píše tam Halík a Putna, jeden heretik a druhy pomýlený gay. Zkuste s nima diskutovat, jakmile máte jiný názor, zablokují vás. Vydávají se za křesťanský web, lžou a rozvracejí katolickou církev rádoby relevantními články a nazory. Vychvalují Bergoglia, protože jim vyhovuje rozvracet římskou cirkev, viz vaše reakce na článek.

  8. Patrik Matyášek | 10.10.2017 z 12:33 |

    Ad Humila – je dobře, že čtete liberální i konzervativní weby, protože bez patřičného rozhledu si lze stěží udělat objektivní obrázek. S Vámi prezentovaným názorem o milosrdenství se ale nelze ztotožnit. Pro stručnost si dovolím odkázat na 3,5 roku starý článek Michala Semína, kde teologii falešného milosrdenství vysvětluje zcela srozumitelně: http://www.stjoseph.cz/teologie-falesneho-milosrdenstvi/ To, po čem nyní volají obhájci eucharistické novoty, totiž není jen zjevnou herezí, ale je hlásáním pokrouceného, ďábelsky falešného milosrdenství, něco na způsob „běž a klidně dál hřeš“. Marie Magdaléna ale slyšela poněkud jiná slova, není-liž pravda?

  9. Fr. Albert T.O.P. | 10.10.2017 z 16:26 |

    „Ten na stránkách Vaticaninsider 3. října uvedl, že část Amoris laetitia, kterou signatáři Correctio filialis především kritizují, je „něco zcela tradičního, co jsme se všichni učili jako děti v katechismu katolické církve, a to nejen v tom novém sv. Jana Pavla II, ale také ve starém Pia X.“.“
    1) zveřejnit na údajně tradičních stránkách text, v němž se hovoří o „svatém Janu Pavlu II.“, to je vážně chucpe
    2) za povšimnutí stojí, že u JP II. je uvedeno „svatý“ u Pia X. nikoli
    3)podpis bp Fellay pod textem, jenž se odvolává na Druhý vatikánský koncil…toť demonstrovaný konec Bratrstva tak, jak ho založil arcibiskup Lefebvre
    Opravdu, pánové v redakci, jste sami se sebou spokojení?

  10. Ad Fr. Albert T.O.P.: Kdybyste nebyl zaslepen nenávistí a hloupostí, zajisté byste si povšiml, že se jedná o citát. Pokud tedy autor v původním textu používá „sv. Jan Pavel II.“ a „Pius X.“, je třeba to stejně přeložit.

    Pokud jde o moji spokojenost se sebou samým, tak by to mohlo být pochopitelně lepší, ale zase tak hrozné to také není. A co Vy? Sebeuspokojil jste se svým komentářem?

    Martin R. Čejka

  11. Dr. Radomír Malý | 11.10.2017 z 10:34 |

    Ad Fr. Albert: Plně se identifikuji s tím, co napsal pan Martin. Jde o přesnou citaci textu, který je totálně zavádějící a je autorem, tj. De Matteim, jako takový prezentován. Jinak ještě: Proč by se nedalo odvolat na ty texty DVK, které jsou věroučně v pořádku, např. na odmítnutí potratů atd.? Je nutno – a to přece zdůrazňoval už arcb. Lefébvre v mnoha svých veřejných vystoupeních – odlišit to, co je v dokumentech DVK v souladu s tradiční naukou, co je zavádějící a potřebuje vysvětlení, a co je naprosto mylné. Já např. ve svých polemikách s neomodernisty rád poukazuji na to, že dokument „Sacrosanctum Concilium“ de facto potvrzuje závaznost latiny jako liturgického jazyka a potažmo i tradiční ritus. Co je špatného na tom, když se mons. Fellay nebo kdokoliv jiný na tyto nebo jiné pasáže odvolává? Samozřejmě tím nepopírám nutnost odmítnutí těch pasáží, které jsou mylné a v rozporu s tradiční naukou Církve, a také upozornění na negativní dopad koncilu jako takového.

  12. Pavel | 13.10.2017 z 14:25 |

    Zástupce ředitele Tiskového střediska Svatého stolce Greg Burke den po zveřejnění Correctio filialis s přezíravou ironií popřel zprávu rozšířenou agenturou Ansa, že Svatý stolec nechal zablokovat přístup k internetové stránce Correctio filialis: „Opravdu si myslíte, že bychom to udělali kvůli dopisu s šedesáti jmény?“

    Opravdu jsem si oddechl – kvůli dopisu se šesti sty jmény by to určitě udělali…

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*