Dopis zkušeného ďábla: ἀλήθεια

Pandémonický klub

Můj drahý Tasemníku,

těmito několika řádky chci jen pochvalně kvitovat skvělé nasazení Tvého spolupracovníka Spadara.

Připadá mi jako velmi přístupný člověk – někdo, s kým můžeme velice snadno obchodovat. Ti chlápci kolem Correctio filialis to samozřejmě chápou naprosto správně: mezi biskupy a dalšími pastýři skutečně existuje ryzí zmatek, pokud jde o to, jaká poučení dávat rozvedeným a znovusezdaným katolíkům. Voda na náš mlýn, dalo by se říct. Objevují se však i nové příležitosti.

Podle mých zkušeností je za těchto okolností nutno smrtelníky utvrzovat v tom, že existují různé druhy pravdy: moje pravda se liší od tvojí pravdy, ale přesto všechny směřují ke stejnému šťastnému závěru. Tvůj žák Spadaro tento elementární náhled vynikajícím způsobem zdokonalil.

Podle Antonia existuje pravda horizontální a pravda vertikální. Vertikální pravda je špatná, horizontální dobrá. Pravda předávaná shůry, autoritou, zjevením, tradicí je navýsost podezřelá. Horizontální pravda vycházející z konsenzu současníků je přitažlivá a vyžaduje angažovanost.

Okamžitě poznáš, čeho tím Spadaro dosáhl. Jednou ranou sesadil Nepřítele z trůnu a na jeho místo posadil Zeitgeist.

A to všechno údajně při obraně papeže!

Skvělá práce!

Tvůj strýc
Zmarchrob

 

Poznámka: ἀλήθεια (alétheia ‒ řec.) = pravda

 

Převzato z ignatiushisconclave.org.
Přeložila Lucie Cekotová.

Přidej komentář jako první k "Dopis zkušeného ďábla: ἀλήθεια"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*