Kraluj nám, Kriste!

Kristus Pán během svého pozemského života se vyhýbal nadšení lidu, který ho chtěl prohlásit za krále. A přesto z jeho osobnosti vyzařovala jakási vznešenost, jež neodolatelně působila na lidi, neboť i Pilát, spatřiv Krista v jeho největším ponížení, se ho ptá, zda je králem. A Židé pociťující onu stejnou vznešenost se museli uchýlit až k zapření svých nejhoroucnějších národních tužeb a poníživše se dokonce i před nenáviděným římským náměstkem volali: „Nemáme krále, jen císaře!“

Lidstvo, upírajíc svůj zrak v průběhu devatenácti století na osobou Krista Pána, postupně stále lépe vnímalo a chápalo podstatu Kristova království, které není z tohoto svět, nýbrž pro tento svět, a začalo Kristu Pánu projevovat svoji nejhlubší úctu a poddanství užívajíc pojmu Kristus Král.

Slovo a název Kristus Král nám připomíná onen boj a zásadní pravdu naší svaté víry, že Kristus Pán je Bohem, je Stvořitelem, je Vykupitelem celého lidského pokolení, a proto nás tento pojem vede k pochopení našich povinností vůči Kristu Pánu. V dnešní době možná více než kdykoliv předtím je třeba lidstvu postavit před oči Kristovo svrchované právo a moc.

Kam pohlédneme, vidíme nejistotu, strach ze zítřka, pošlapanou lidskou důstojnost, neboť lidé pohrdnuvše důstojností Boha si neváží ani lidské důstojnosti. Silou a s největší námahou se udržuje vnější mír. Lidstvo potřebuje jediný pevný opěrný bod a nejvyšší autoritu. Nikdo jiný, pouze my katolíci bychom měli lidstvu onen bod ukazovat a vést je k nekonečným pokladům milostí a štěstí, jaké díky Kristu Králi nacházíme v Bohu a jeho Církvi, my, a nikdo jiný, máme pozvednout prapor Krista Krále a vznést ho tak vysoko, aby ho vidělo veškeré lidstvo a poznalo své povinnosti vůči Kristu Králi!

V této službě Kristu Králi nezapomínejme na to, že nelze sloužit dvěma pánům, že kdo není s Kristem, ten je proti němu; že nesmíme uzavírat žádné kompromisy se zlem. Pamatujme, že i ďábel nabízel Kristu, pokoušeje ho, panování nad zemí a všechna království světa a jejich nádheru slovy: „Toto všechno ti dám…“ Dodal k tomu však nabídku kompromisu, dohody: „… padneš-li a budeš-li se mi klanět.“

Kolik jen lidí jedná podobně: jsou ochotni poklonit se v neděli Pánu Bohu, ale jinak se chovají tak, jako kdyby žádný Boží zákon neplatil. Jsou ochotni nazvat Krista Králem, ale zároveň se ho snaží uzavřít do zdí kostelů a omezit jenom na náboženské projevy. Ba co hůř, setkáváme se se snahou spojit úctu ke Kristu se službou bůžkům, které si lidé sami stavějí, a učinit z Kristova pravého náboženství služku zcela cizích zájmů, či dokonce zájmů Kristu Pánu nepřátelských.

Ďábel se setkal s tvrdým odmítnutím ze strany Spasitele, neboť Kristova vláda je nad vším a nesnáší kompromisy, které by ji chtěly omezovat a čemukoliv podřizovat. S jakou přísností týž Pán Ježíš, jenž projevoval tolik pochopení a milosrdenství vůči hříšníkům, odsuzoval neupřímnost a farizejství!

Dnes žijeme v době zmatení mysli a zatemnění názorů, ale jak často se setkáváme s panovačným vnucováním přesvědčení a s tlakem na to, aby ostatní přijali tyto vnucené názory! Nám katolíkům vytýkají, jak říkají, slepou víru v pravdy zjevené Bohem, a přesto stejní lidé požadují v případě svých lidských, a nejednou mylných názorů slepou víru a poslušnost vynucovanou křikem, násilím a zastrašováním.

Vědomí, že sloužíme Kristu Králi, by nám mělo dodávat odvahu, abychom se nenechali zastrašit, odradit od svého přesvědčení a zastavit ve svém úsilí změnit své jednání. Boží království trpí násilí, pravil Pán Ježíš, a proto bychom měli být připraveni s rozhodností odrazit nekalé záměry nepřátel.

Je-li Kristus Pán Králem a my jeho služebníky a poddanými, pak jako služebníci nesmíme stát nečinně, ale musíme pracovat a bojovat za obranu jeho práv a vlády, musíme prohlubovat v sobě samých a šířit kolem sebe ono nebeské království, které je jedinou cestou vedoucí ke štěstí jednotlivců, rodin a států.

U příležitosti svátku Krista Krále nás jistě napadne řada myšlenek. Snažme se nad nimi zamyslet. Vyzbrojme se odvahou a horlivostí ve službě tomu, kterého nazýváme svým Pánem a Králem. Vzdejme mu čest, jaká náleží jenom jemu samému jakožto Bohu! Projevujme vděčnost za milosti vykoupení a naše povýšení do důstojnosti obyvatel jeho království, Církve svaté. A sjednoceni v jeho Duchu na volání bezbožníků „Nechceme, aby tento kraloval!“ nejen slovem, ale i katolickým životem a činem bezustání odpovídejme: „Kraluj nám, Kriste!“

Mons. Adam Stefan Sapieha

 

Převzato z Dzwon Niedzielny 44/1934.
Přeložil MRČ.

 

Adam Stefan Sapieha (14. 5. 1867 ‒ 23. 7. 1951) byl papežský komoří sv. Pia X., později se stal biskupem krakovské diecéze a v roce 1946 byl jmenován kardinálem. Po celý život odhodlaně bránil práva Církve, a to jak za polské předválečné sanační vlády, tak i během německé okupace a později po nástupu komunistů k moci.

2 Komentáře k "Kraluj nám, Kriste!"

  1. Tomáš | 28.10.2017 z 0:08 |

    Skvěle vyjádřeno. Díky.

  2. jarda | 1.11.2017 z 20:48 |

    O svátku Krista Krále je vhodné zpívat znělku Vatikánu s textem Christus vincit, Christus regnat, Christus, Christus imperat tak, aby byl zachován originální skladební rytmus. Překlad Kristus vítězí, Kristus kraluje,Kristus, Kristus vládne všem – neuchránil se nepřesností slov v závěru a neuctivosti k originálnímu skladebnímu rytmu. Salvatoriáni nabízejí alternativní text s melodií v původním rytmu: Kristus Vítěz, Kristus Vládce, Kristus, Kristus náš je Král.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*