Od „Scholastik“ k „Arabisch Intensiv“

Tento text píšu v čítárně německé knihovny Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou. A píšu ho proto, že jsem si zde při práci s mnoha díly povšiml několika zajímavých jevů, s nimiž bych rád čtenáře seznámil a které se týkají nejnovějších intelektuálních dějin Německa. Dějin, které mají ráz šikmé plochy.

Když jsem se prohrabával teologickým oddělením v knihovně, narazil jsem na vskutku intelektuální poklad v podobě ročníků čtvrtletníku Scholastik, který vydávali v letech 1926 až 1965 němečtí jezuité (celkem čtyřicet svazků zabírajících tři velké police). Nikdy předtím se mi do ruky nedostal filozoficko-náboženský časopis na takové intelektuální úrovni. Těch čtyřicet svazků jsou skutečnou pokladnicí ohledně patristiky, scholastiky, neoscholastiky, tridentské a potridentské teologie, jezuitské teologie z období I. vatikánského koncilu (tzv. římská škola). Pro každého, kdo si, stejně jako autor těchto řádků, cení racionalistickou scholastiku a neoscholastiku, jsou to opravdové intelektuální hody. Jedná se o nádherné intelektuální dílo, kde jsou popsány zásadní kategorie a prameny tradice a neomylného učitelského úřadu; řádného a mimořádného magisteria; otázky papežské neomylnosti a primátu; vztah koncilu k papeži; trinitární spory v pozdějším starověku, jakož i problémy středověké logiky; podrobné otázky u sv. Tomáše a u sv. Anselma; otázka Berengerovy hereze; neznámý kanonická sbírka z konce osmnáctého století nalezená v Mnichově atd. atp. V uvedených tématech, samozřejmě vybraných na ukázku jen některých, je zjevná naprostá nadvláda racionalistické teologie a filozofie, tedy opírající se o rozum, která odmítá jak fideismus (víru zříkající se rozumu), tak i programově nepřátelský vůči náboženství a Církvi osvícenecký racionalismus. Jezuité na stránkách Scholastik důsledně prosazovali racionalistickou teologii v potridentském pojetí a racionální eklesiologii s konečnou platností doladěnou I. vatikánským koncilem.

Tyto skvělé teoretické texty na témata katolické teologie a filozofie jsou doplněny o obecně kritické rozbory, kde se autoři Scholastik vypořádávají s omyly německého filozofického idealismu, čili tezemi Kanta, Fichteho, Hegla, Schellinga, materialismem Feuerbacha a Marxe a následně s jejich dědici v podobě Diltheyho, Schopenhauera a Heideggera. Německé moderní filozofii je vždy činěna jedna táž výtka: odmítá přirozený rozum a objektivní poznání pravdy ve prospěch dialektické spekulace, kde jsou pravda a svět jenom představou a projekcí poznávajícího rozumu, kde se mísí bytí s nebytím, pravda s nepravdou, následkem čehož vznikají přechodné formy, které předstírají pravdu a kterým uvěřila novověká německá kultura.

Scholastik vycházel po celou dobu Třetí říše (s přestávkou v roce 1945) a v mých očích představoval ústředí intelektuální opozice vůči nacismu. Může snad být něco více antinacistického nežli probírání tezí scholastiků, že pravda je objektivní a univerzální, není rasové, ani dějinné povahy? Dokazování, že katolická pravda nezná ras a národů, že je dostupná všem lidem a jejím střediskem je biskup Říma? Cenzura Třetí říše podle všeho takové publikace tolerovala v přesvědčení, že se jedná o náročný filozofický časopis, kde se texty hemží latinskými a řeckými slovíčky, a proto přesahuje intelektuální možnosti průměrného čtenáře. Pravděpodobně ani sami národně socialističtí cenzoři příliš nechápali pojednávané otázky.

Scholastik přežil Třetí říši, ale nepřežil II. Vatikánský koncil. Do čtyřicátého svazku z roku 1965 si časopis udržuje svoji úroveň, přičemž k tradičním tématům přidává v poválečné době nesmlouvavou kritiku katolického modernismu a pokrokářských proudů v Církvi. A náhle přichází rok 1966 a svazek č. 41. Zmizel název Scholastik a místo něho se objevuje dosavadní dlouholetý podtitul Theologie und Philosophie, ačkoliv si časopis zachoval číslování svazků a ročníků. Tato spojitost je ale toliko symbolická, protože jinak oba časopisy nemají nic společného. Mění se název, mění se složení redakce a především se mění autoři příspěvků. Z tradice časopisu nezůstává nic a rozumová scholastická a potridentská teologie a eklesiologie I. vatikánského koncilu založená na papežské autoritě koncilu mizí z čísla na číslo. Co místo toho? Coby! Samozřejmě „koncilní jaro“. Koncil v každém článku, v každé větě. Mizí racionalistická argumentace a nastupuje nadšení z „otevření se“ a boje proti „dogmatismu“. Všude jenom „jaro“ ‒ bez rozumu, bezhlavé, působící na city. Čtenář hledající rozumnou argumentaci po ní bude zcela marně pátrat. Ani jeden zajímavý text. Obrat o sto osmdesát stupňů z čísla na číslo! Hutné teologicko-filozofické příspěvky nahrazuje levná pokoncilní církevně-ekumenická publicistika o „Božím lidu“. Do posledních čísel Theologie und Philosophie se neodvažuji ani podívat, protože bych se třeba dočetl o teologických hlediscích klimatického oteplování.

Pád jezuitského čtvrtletníku Scholastik byl pro mě šokem, a zejména skutečnost, že k němu došlo doslova z čísla na číslo, kdy „koncilní revoluce“ zbořila hráze v redakci kdysi tak váženého časopisu. Zdrcený vycházím z knihovny. Ve vstupní hale padl můj zrak na obrovské plakáty, kterých jsem si dříve možná nevšiml nebo které někdo rozvěsil, zatímco jsem v čítárně utrpěl eklesiální otřes. A na všech plakátech vidím velký nápis, které všechny vybízejí k tomu, aby se zapsali na kurz „Arabisch Intensiv“ („Intenzivní kurz arabštiny“). Tak umírá náš svět…

Adam Wielomski

 

Převzato z konserwatyzm.pl.
Přeložila Marta Trnková.

10 Komentářů k "Od „Scholastik“ k „Arabisch Intensiv“"

  1. Polish | 8.12.2017 z 23:19 |

    Vzejdou noví bojovníci s mečem Kříže…

  2. Marek | 9.12.2017 z 17:56 |

    „Lidé vymýšlejí stále nové ideály, protože nemají odvahu držet se ideálu starých.“

    G.K. Chesterton

  3. Pavel | 10.12.2017 z 19:01 |

    Já si jen dovolím přidat jeden citát Bernarda Haringa“

    „Není pravda, že křesťanská naděje nevidí zlo; ona důvěřuje v konečné vítězství Boží lásky“.

  4. primitiv | 10.12.2017 z 21:56 |

    Vynikající článek, ovšem málokomu srozumitelný (kupř. „bojovníci s mečem Kříže“). Podstatou jeho je, že se v Církvi usadil voluntarismus. To vždy postihovalo světské činitele (zvl. kvůli dědičnému následnictví – proti srov. Saul vs David), ale Církev to vždy dosti brzdila. Ne, že by církevní činitelé byli vůči voluntarismu zcela imunní, často i oni podléhali, ale mnozí mu v Církvi, jak článek popisuje, účinně čelili (nejen biskupové, ale i kněží bývali proti dnešku špičkově vzdělaní, kdo z nich dnes aspoň ví, co to je sylogismus, natož aby jej používal v úvahách). Autor výborně popisuje, že dnes je voluntarismus nejvíc nebezpečný právě u církevních vzdělanců, nové vzdělání mysl spíše przní než aby ji kultivovalo. Je v Čechách takový časopis „Distance“, nevím, zda by měli odvahu článek otisknout, ale pokud by jej doplnili úvahou o všepronikajícím, všeřídícím voluntarismu, a to právě i v Církvi, snad by otištění bylo pro ten časopis únosné.

  5. František | 11.12.2017 z 13:27 |

    V Písmu sv. však Kniha Zjevení mluví o tomto postupném „ukřižování církve“ a pak její „povstání z popela“, jako tomu bylo u bájného ptáka Félixe …
    Jen je třeba si uvědomit atributy dnešní doby a dosadit si je do kapitol Knihy Zjevení a každý sám si pro sebe vyvodit důsledky, zaujmout správný, ten jediný správný postoj, který sice bude vyžadovat velkou odvahu, ale současně s přijetím následování Pána a jeho kříže, povede k získání onoho vítězného věnce po „dobrém boji“, o kterém se zmiňuje sv. apoštol Pavel ve svém listu a k povstání pravé církve z „popela“ dnešní doby.

  6. Lubomír | 11.12.2017 z 19:29 |

    Všem, kteří ovládají polštinu, doporučuji nový dokumentární film Grzegorze Brauna „Luter a protestantská revoluce“. Je to počin světové úrovně! Sto minut nabitých fakty z úst takových osobností jako je Tadeusz Guz, Grzegorz Kucharczyk, John Rao, Roberto de Mattei a další.
    Film možno objednat na:
    https://braunmovies.com/
    http://www.multibook.pl/pl/p/Luter-i-rewolucja-protestancka-film-DVD/8841
    Tento film stěží najde cestu do oficiální distribuce, proto se musí šířit mezi lidmi. Film vznikl pouze z příspěvků drobných dárců, a to nejen z Polska, připravují se další jazykové mutace.

  7. A byla/je tam nějaká evidence pro Boží existenci? To je přece nutný základ pro jakékoliv náboženské úvahy. Já jsem se s ní dosud nikde nesetkal, kromě tvrzení z Katolického katechismu, že Bůh existuje!

  8. Ad František: K danému tématu měla skvělé pojednání Solange Hertzová „The Passion of the Church“ o tom, jak Církev ve svém těle prochází křížovou cestu svého Snoubence.

    Martin R. Čejka

  9. zfgdgfszfg | 12.12.2017 z 20:02 |

    Znalost nějakého jazyka může být špatná?
    Marxista Mao popravoval za znalost cizího jazyka – jen příklad, kam taková úvaha povede.

  10. Ad zfgdgfszfg: Autor někde tvrdí, že znalost určitého jazyka je špatná. Se smutkem pozoruji, že stále více lidí má problém s porozuměním psanému textu, o pointě nemluvě.

    Martin R. Čejka

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*