Sv. Františka Saleského list o narození Páně

Laskavý Theotime,

nechť Svatý Duch a věčná láska Otce i Syna jsou mé prostnosti milostivy! Náš duch uzří Boha, laskavý Theotime, ale říkám ti, že uvidí Boha samého „tváří v tvář“ tehdy, když v nazírání pravdivé a skutečné přítomnosti pozná vlastní božskou podstatu v její nekonečné kráse, všemohoucnosti, všedobrotě, vševědoucnosti, nejvyšší spravedlnosti a ve všech ostatních bezedných dokonalostech.

Duch náš tedy uvidí v jasném světle ono nekonečné Poznání, jež od věčnosti vyzařovalo z Otce, z jeho vlastní krásy. A aby tato krása v sobě samé byla vyjádřena, řekl věčné slovo, ono verbum, ono zcela ojedinělé a zcela nekonečné slovo, které všechnu dokonalost Otcovu v sobě obsahuje a zobrazuje, a pouze jedním a týmž docela jediným Bohem s ním býti může, bez dělení a odlučování.

Tož uvidíme teď ono věčné a zázračné zplození Slova, božského Syna, skrze něž On od věčnosti podle obrazu a podobenství Otcova zrozován byl: živoucí a skutečný obraz a podobenství, které nezobrazuje nic nahodilého a nic zdánlivého, protože v Bohu jest všeliká podstata a nic nahodilého v něm býti nemůže, protože v Bohu jest vše vniterné a nic vnějšího býti nemůže. Obraz, který tu vlastní podstatnost Otcovu zobrazuje tak živě, tak přirozeně, tak podstatně a tak skutečně, že již tím totožným Bohem býti může jako Otec, bez rozdílu a bez jakékoliv rozličnosti v podstatě a substanci, s jediným toliko rozdílem osob.

Neboť jak by to mohlo býti, aby tento božský Syn byl opravdivým, skutečně živoucím a opravdu skutečným obrazem, podobou a odlikou nekonečné krásy i podstaty Otcovy, kdyby nezobrazoval i nekonečné dokonalosti Otcovy nekonečně živoucně a skutečně? A jak by mohl On nekonečné dokonalosti nekonečným způsobem zobrazovati, kdyby sám nebyl nekonečně dokonalým? A jak by mohl býti nekonečně dokonalým, kdyby nebyl Bohem? A jak by mohl býti Bohem, kdyby nebyl jediným a totožným Bohem s Otcem?

Tento Syn tedy, tento nekonečný obraz a otisk svého nekonečného Otce, jest jeden a tentýž, docela jediný a docela nekonečný Bůh se svým Otcem, aniž by stával mezi nimi nějaký rozdíl vzhledem k podstatě, vyjímaje pouze rozdíl osob. A jak tento rozdíl zcela a naprosto je nutný, tak je také zcela postačitelný, aby způsobil, že Otec mluví, a že Syn jeho vyřčené Slovo jest, že Otec hovoří, a že Syn jeho hovořenou Řečí jest, že Otec se vyjadřuje, a že Syn jest jeho vyjádřeným obrazem, podobností a odlikou. Jedním slovem, že Otec Otcem a Syn Synem jest, dvě rozličné osoby, ale v jedné jediné podstatě a v jednom jediném božství.

Proto Bůh, který jest jediný, není osamocen, neboť On jest jediný ve svém zcela jediném a zcela jednoduchém božství, ale není osamělý, protože jest Otcem a Synem ve dvou osobách. Ó Theotime, Theotime, jaká radost, jaké blaženství, moci toto věčné rození Syna oslavovati, které se dokonává v „skvělosti svatých“, je slaviti zříce je, a zříti je slavíce je!

Když medotekoucí světec Bernard byl ještě malým hochem, očekával kdysi v kostele v Chatillonu nad Seinou o Štědrém večeru počátek jitřní mše svaté. Mezi čekáním přemohl ubohé dítě tichý spánek, v němž té rozkoše, ó Bože, ve snu, avšak v docela zřetelném a jasném vidění uzřel, jak Syn Boží, který se s lidskou přirozeností zasnoubil a v nejčistším lůně své Matky malým děťátkem se stal, panensky z jejího svátého lůna se zrodil v pokorné líbeznosti, spojené s nebeským majestátem.

Jako ženich, slunně a vesele vycházející ze svatební komnaty svojí…

Toto vidění, laskavý Theotime, naplnilo láskyplné srdce malého Bernarda blažeností, plesáním a duchovní rozkoší, že mu uchoval po celý svůj život nejživější vzpomínku. A jestliže on, roven svaté včele, po všechen života čas z božských tajemství med nesčíslných sladkých a božských útěch shromažďoval, tož poskytovaly mu od onoho času svátky svatých Vánoc zcela odlišné sladkosti a on hovoříval s neporovnatelnou vroucností o Narození svého Pána.

Nicméně, laskavý Theotime, jestliže již tajuplné a obrazné vidění časného a lidského zrození Syna Božího, skrze něž On jako člověk z ženy, jako panic z panny vypučel, srdce onoho dítěte Bernarda takovou měrou potěšilo a u vytržení přivedlo, ach, což bude teprve pak, jestliže naše duše, osvíceny veleslavně oblažující jasností rajskou, uvidí ono věčné Zrozování, skrze něž Syn jako „Bůh od Boha, jako světlo od světla, jako pravý Bůh od pravého Boha“ božsky a věčně vychází! S nepopsatelným zalíbením ponoří se pak náš duch do tohoto rozkošného dějství a s neochabující pozorností zůstane s ním věčně sjednocen.

Dáno v Annecy, na den svatých Petra a Pavla Apoštolů roku 1616.

 

Úryvek z Traité de l’amour de Dieu.
Přeložil Vilém Bitnar.
Převzato z Na Hlubinu 10/1935.

3 Komentáře k "Sv. Františka Saleského list o narození Páně"

  1. Tomáš | 23.12.2017 z 17:22 |

    Přeji celé redakci časopisu Te Deum hluboce prožitou Radost z Narození Páně,
    celý vánoční čas prožitý v Boží milosti
    a Boží požehnání a milosti v novém roce.

  2. Jaroslav | 24.12.2017 z 7:52 |

    „bez jakékoliv rozličnosti v podstatě a substanci“

    Koho by zajímalo, jak je to ve francouzštině:

    http://www.franz-von-sales.de/icss_de/online/francais/theotimus_fr.pdf
    CHAPITRE XII, str.147

  3. Pavel | 24.12.2017 z 13:48 |

    Přeji redakci TeDeum krásné a požehnané Vánoce.
    Myslím si, že i díky Vám se svět dosud nezřítil.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*