Ponořme se do latiny 75 – infinitiv perfekta

Uvedené časy neexistují v nějakých dalších systémech ohýbání, např. v imperativu či přechodnících nebo dejme tomu v nějakém konjunktivu futura II. Musíme však upozornit na infinitiv perfekta, kterým totiž lze zkrátit vedlejší větu, jak ostatně už známe z 26. lekce, kde je i více příkladů. V nich vždy šlo o dva současné děje nebo děje, u nichž nemělo pořadí smysl či důležitost, a při tom jeden je zkrácen infinitivem, např. Vere dignum et justum est, aequum et salutáre… grátias ágere, (doslova přeloženo jako „Opravdu vhodné a spravedlivé je, rovné a spasitelné…díky činit“). Můžeme doplnit, že nám známý infinitiv by tam byl i tehdy, kdybychom chtěli sdělit, že někdy „bylo vhodné a spravedlivé…díky činit“ (tedy Vere dignum et iustun erat…) nebo že někdy vhodné a spravedlivé…díky činit“ (tedy Vere dignum et iustum erit…). Ale představme si, že bychom vyjádřit chtěli že „je (bylo, bude) vhodné a spravedlivé…aby už před tím se díky činily“.

V tom případě by bylo třeba použít infinitivu perfekta. Jak se tvoří? V češtině neexistuje, takže si při vysvětlení musíme pomoci poněkud udivujícími analogiemi.

Vzpomeňme si, že jsme vysvětlovali konjunktiv imperfekta tak, že se osobní koncovky vytvářejí z infinitivu (41. lekce), např. z laudáre dostaneme laudárem, laudáres, laudáret,….Ono se to dá říct obráceně: infinitiv lze odvodit z konjunktivu imperfekta tím, že odstraníme to, co v koncovkách odlišuje osobu, tj. –m, –s, –t, –mus, –tis, –nt. A nyní zcela formálním způsobem udělejme totéž s konjunktivem plusquamperfekta: z laudássem, laudásses, dostaneme laudásse; z audíre dostaneme audísse; z veníre dostaneme venísse. A z nepravidelného ágere, jehož perfektní kmen je eg–, dostaneme egísse, což můžeme použít pro výše naznačený příklad: Vere dignum et iustum est … grátias egísse (věru hodné a spravedlivé je …, aby se už před tím díky činily).

Nechme však tyto vymyšlené příklady a všimněme si dvou vzácných příkladů nabízených liturgickými texty. Nejprve závěr velikonoční sekvence Victime pascháli laudes, věta Scimus Christum surrexísse, česky „Víme, že Kristus vstal“ (totiž „víme nyní, že už vstal dříve“). Perfektum surréxit slovesa súrgere (vstát) dobře známe, vyskytuje se dokonce i na konci téže sekvence, takže jsme odstranili koncové –t a nahradili ho tvarem –sse. Druhý příklad je z Evangelia pro první neděli po Devítníku; Kristus uvádí své vlastní vysvětlení podobenství o rozsévači slovy Vobis datum est nosse mystérium regni Dei, slovo za slovem „Vám dáno jest znát tajemství vlády Boha“, kde nosse je infinitiv perfekta slovesa nosco, nóscere, novi, notum (znát): z perfekta novi odvodíme základ *novísse pro infinitiv perfekta nosse, jehož správný tvar dostaneme vypuštěním slabiky –vi–, která se zde – na rozdíl od prvního příkladu – nachází.

Pokud jde o pasivní infinitiv perfekta, je to jednoduché: k jednomu slovu – participiu přidáme další slovo, totiž infinitiv esse.

Evžen Kindler

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 75 – infinitiv perfekta"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*