Ponořme se do latiny 77 – Salvátor, Génitrix

Po tom, co jsme pojednali o vkládání slabiky –tú– do supinového kmene, je účelné přidat ještě jednu manipulaci s tímto kmenem: koncové –um se nahradí slabikou –or. Tedy ze supina salvátum slovesa salvo, salváre, salvávi (zachránit, spasit) dostaneme salvátor. To čtenář bezpochyby zná, asi by chtěl vidět na začátku velké S. Ano, je to substantivum „zachránce“ či „Spasitel“. Stejným způsobem od slovesa rédimo, redímere, redémi, redémptum („najmout“, „vykoupit“ rozuměj otroka z otroctví resp. zajatce ze zajetí) dostaneme redémptor, tedy i známe Redémptor (Vykupitel). Podobně ze supina pastum slovesa pasco, páscere, pavi (krmit, pást; samohláska –a– po počátečním p– je ve všech třech kmenech dlouhá!) dostaneme pastor, tedy všem známé „pastýř“, a luteránům a německým katolíkům přímo jako „Pastor“ (farář apod. v duchovní správě).

Ano, touto „operací“ dostáváme ze slovesa substantivum, navíc – důrazně upozorňujeme – s aktivním obsahem. Nejlépe si to připomeneme dvojicí slov docens a doctor: první je od aktivního tvaru s významem „učící“, druhé od pasivního supina, avšak s danou příponou dostává také aktivní význam „ten, kde by měl učit“, tedy „učitel“ (a nikoliv, jak by se mohlo zdát, „učený“). Pokud vlastní čtenář např. Liber Usualis nebo se mu naskytne příležitost do této knihy nahlédnout, zjistí, Commune Doctorum je nadpis proprií určených pro officium a mši sv. na svátky církevních učitelů.

Sem patří i liturgicky zajímavý výskyt výrazu Doctóris géntium protectióne muniámor („Učitele národů ochranou byli chráněni“, tedy „abychom byli chráněni ochranou Učitele národů“) v oraci pro první neděli po Devítníku: ten den se neslaví žádný svátek sv. Pavla a odkaz na něj v oraci reprezentuje zbytek po tzv. stacionární bohoslužbě: ta se ten den totiž konala právě v chrámu sv. Pavla.

Od supina génitus (zrozený) dostáváme slovo Génitor (rodič, otec), které známe ze závěrečné strofy hymnu Pange lingua – Genitóri, Genitóque laus et jubilátio – „Rodiči a Zrozenému chvála a jásot“, čili „Bohu Otci a Bohu Synu chvála a jásot“. Jak výše naznačuje dativ Genitóri slova Génitor a genitiv plurálu Doctórum, takto odvozená substantiva podléhají e-skloňování (viz 7. lekce). Pamatujme si to!

Česká verse doktor upomíná na úzký vztah těchto odvozenin k českým cizím slovům, jako jsou např. lektor, sektor, vektor, protektor, traktor, Viktor a detektor. Mnohá (ale ne všechna, např. Hektor, které je původu řeckého) jsou skutečně daným způsobem odvozena a vystupují i v liturgických textech (např. victor v antifoně Occurunt turbae pro průvod na Květnou neděli, slovem protéctor dokonce začínají Introit 14. neděle a Graduale 5. neděle po sv. Duchu). Na podobný vztah upomínají i substantiva jako faktura, makulatura, kultura, textura, mixtura, mensura, kvadratura, konjunktura, aparatura, tinktura, literatura, textura, korektura, kvestura, receptura, agentura, nunciatura, (v hudbě:) registratura a ligatura…, ba i odporný komunistický termín nomenklatura, a mohou nám připomenout něco z této lekce, i když zrovna na latinu nemyslíme. Lze říci, že v nás udržují jisté vědomí významu slov končících na –túra a na –tor. Avšak pozor, ne všechna taková slova v češtině si zachovala původní sémantickou náplň, která jim byla určena způsobem jejich odvození a někdy ani nebyla příslušným formálním procesem ze supina vytvořena. A nezapomeňme, že tato slova jsou sice v češtině feminina, avšak původ mnohých z nich musíme hledat hlavně v plurálu neuter. Např. faktura je odvozeno od factúrum, tedy „to, co by se mělo udělat“, plurál factúra, tedy „ta, která by se měla udělat“ čili „ty věci, které by se měly udělat“, ale už víme, že plurál neutra může znamenat cosi hromadného, abstraktního, ve smyslu „vše, co čeká na to, aby se s tím hnulo“.

Doplňme ještě, že vedle ryze maskulinních tvarů na –tor existuje v latině i odpovídající přípona pro feminina, totiž –trix, avšak je aplikována mnohem vzácněji- Příkladem je  Génitrix, česky „matka“, doslova „rodička“, což známe z několika výskytů Dei Génitrix (Boží Rodička, Bohorodička) v mešním řádu[1] ale i jako samostatnou invokaci z litanií (Sancta Dei Génitrix). Tvar Génitrix se vyvinul někdy od druhého století po Kristu ze staršího Génetrix, oba se vyskytují porůznu v tištěných knihách: např. v Schallerově misálku je všude novější tvar, zatím co v Liber Usualis je v mešním kánonu ten starší a jinde je ten mladší (snad proto, aby byly respektovány nejstarší textové zdroje) a jsou porůznu vyslovována různými celebrujícími. Je to jistý obraz toho druhého století, kdy se někteří starověcí konservativní linguisté pohoršovali nad těmi „lajdáky“, kteří nemluvili „spisovně“ a říkali abére místo habére a Génitrix místo Génetrix – ta nespisovná dikce pohltila v dalších stoletích postupně všechny, u slova Génitrix i jeho psanou formu.

V Loretánské litanii se setkáváme s dalším tvarem ženského rodu v invokaci Consolátrix afflictórum (těšitelko zarmoucených). S dalším příkladem se lze setkat – dokonce dvakrát – na svátek sv. Marie Magdalény 22. července (stejně i ve čtvrtek po Smrtelné neděli) v Evangeliu: jde o pozdně latinský tvar peccátrix (hříšnice) odvozený od slovesa peccáre (chybovat, mýlit se, hřešit) se supinem peccátum. Ve formuláři brněnské církevní oblasti pro svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí (31. května) je v akusativu a v genitivu slovo mediátrix (prostřednice) – majitelé misálků, najděte si je tam (jsou ve všech třech modlitbách – oraci, sekretě a postcommuniu) a také odvoďte od mediáre (zprostředkovat).

Evžen Kindler

 

[1] Při čemž tvary Genitrícis (genitiv) z části kánonu zvané Mezi úkonem (Infra actionis) a Genitríce (ablativ) z  Embolismu (hned po Pater noster) nám ukazují, že tvary rodu ženského podléhají e-skloňování a mají zakončení –trícis (genitiv), –tríci (dativ), –trícem (alusativ), –tríce (ablativ) atd.

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 77 – Salvátor, Génitrix"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*