Ponořme se do latiny 80 – zájmena

Čtenáři doporučujeme, aby tuto lekce četl s nadhledem, tj. aby se neutopil v množství pravidel a příkladů. A aby se k ní občas později vracel.

Zájmena jsou důležitým druhem slov v indoevropských jazycích, takže i v latině. V tomto elementárním úvodu se jimi nemusíme příliš zabývat. Důvody pro to mohou některé pedagogy přivádět k protestům až nepříčetnosti, ale ty důvody prostě jsou a hned je popíšeme. Nejprve znovu zdůrazňujeme, že hlavní cíl tohoto kursu není umět překládat do latiny resp. latinsky mluvit a psát, nýbrž rozumět čteným či slyšeným latinským liturgickým textům. Když při zpracování takového textu narazíme na zájmeno, nemusíme ani hned poznat, že jde o zájmeno, a máme-li jen trochu solidní slovník, mezi podstatnými a přídavnými jmény a slovesy by v něm měla být i zájmena.

Tento universální princip nicméně může selhat, když je v textu zájmeno v jiném než prvním pádu a v něm má dost odlišný tvar, než v tom prvním. Takže: hledáme slovo ve slovníku, jako by to bylo nějaké – dejme tomu – substantivum, a nic nenajdeme; předpokládáme tedy, že by mohlo jít o nějaký tvar nějakého zájmena. Hledat takto český překlad je – lze doufat – efektivnější než se učit (často i biflovat) skloňování všech možných zájmen. Takže zde jen naznačíme, jak se v hledání českého ekvivalentu můžeme pohnout dopředu, tj. jakými cestami lze případně odhadnout první pád.

Jde vskutku o jakousi detektivní práci, a tak čtenáři opakujeme doporučená ze začátku této lekce, aby další rady četl skutečně s nadhledem, tj. aby se neutopil v množství dat a příkladů.

Latinská zájmena dělíme – podobně jako v češtině – na osobní, ukazovací, přivlastňovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná. A latinskému zájmenu, kterému dle tohoto dělení přiřadíme daný druh, odpovídá české zájmeno téhož druhu.

Už dávno víme, že zájmena meus, tuus, suus, noster a vester se chovají jako trojvýchodná přídavná jména popsaná v 21. lekci. A víme, že odpovídající osobní zájmena začínají stejnou souhláskou (v akusativu: me, te, se, nos, vos). A jsme spokojeni, že se ta souhláska vyskytuje i u českých zájmen. Může nás potrápit výjimečný tvar ego (já), kterým nominativ první osoby porušuje uvedená pravidla; nic nám nepomůže, že to tak je i v češtině (já, mně, mne, mi, …) a lze předpokládat, že tento případ už každý čtenář jistě dávno zná. Tabulka k závěru 25. lekce nám dává dost ilustrací, jak se skloňují osobní zájmena: v genitivu „přidáme“ –i, v dativu toho přidáme „víc“ (–hi, –bi, –bis), což jsou i některé tvary ablativu (nobis, vobis), zatím co jiné připomínají tak trochu ablativ od dies: me, te, se s dlouhým –e.

Podobně jako v češtině je to s přivlastňovacími zájmeny 3. osoby (jeho, její, jejich): jsou to vlastně genitivy osobních zájmen „on“, „ona“, „oni“,… a ve funkci přivlastňovacích zájmen 3. osoby nesklonná. V latině zní singulár eius a plurál eórum. Jako příklad může sloužit Introit pro třetí vánoční mši sv. (a použitý i v oktávu, tj. na 1. ledna): obsahuje dvakrát ejus, jednou v pozici akusativu (super húmerum ejus – že se předložka super pojí z akusativem, bychom si měli pamatovat už od 17. lekce) a po druhé v pozici nominativu (vocábitur nomen ejus – jeho jméno se bude nazývat). Příklady na výše zmíněná zájmena v jiných pádech (ba i v jiném čísle) nabízí Introit z mešních formulářů za zemřelé: Réquiem aetérnam dona ei (eis), Dómine, et lux perpétua lúceat ei (eis) – „Odpočinutí věčné dej mu (jim), Pane, a světlo věčné ať svítí jemu (jim)“. ei je dativ singuláru (mu, jemu, jí) a eis je dativ plurálu (jim), stejný pro všechny tři rody, jako v češtině.

ejus je genitiv zájmena is (on), ea (ona), id (ono), jehož ablativ zní eo, ea, eo (s dlouhými hláskami –o, –a, které připomínají koncovky ablativu trojvýchodného adjektiva bonus, bona, bonum: bono, bona, bono. Totéž platí i pro tvary akusativu (eum, eam, id[1]). Ale dativ má, jak jsme už poznali – koncovku –ei (s dlouhým –i), společnou pro všechny tři rody a začátečníka může překvapit onen nám už známý genitiv eius, jehož koncovka nápadně připomíná např. *bonus: Tak za prvé, s nominativem nemá společného nic, co by bylo pro tuto stať důležité, a za druhé: stejný jev nastává i u jiných zájmen, mj. ukazovacího huius (česky „toho“), vztažného a tázacího cuius (česky „jehož“) a specielní trojice zájmen illíus (onoho, od ille), istíus (toho, od iste) a ipsíus (toho samého, od ipse).

Shodná pravidla lze pozorovat i pro plurál zájmen. Genitiv má koncovky –órum (pro maskulinum a neutrum) a –árum (pro femininum), dativ a ablativ mají – jak už jsme výše poznali –koncovku –is (s dlouhym –i–) stejnou pro všechny tři rody, s výjimkou tázacího a vztažného zájmena, které používá koncovku –bus, nám známou ze substantiv a adjektiv podléhajících e-skloňování.

Skloňování i kmeny trojice zájmen ille, ipse, iste jsou nápadně podobné stejně jako jejich vzájemná obsahová odlišnost[2], takže se jí zde nemusíme zabývat. Ve velikonoční prefaci celebrant zpívá Ipse enim verus est Agnus…, což lze přeložit jako „on je totiž pravý Beránek…“ nebo jako „on sám je totiž pravý Beránek…“, „tento je totiž pravý Beránek…“ atd. Nejbohatší příklad se ovšem vyskytuje ke konci kánonu, kde při každé mši sv. říká celebrant Per ipsum, et cum ipso, et it in ipso… (Skrze toho, a s ním, a v tomto…).

Ukazovací zájmena mohou začínat hláskou h, která ovšem na mnoha místech není vyslovena (viz 2. exkurs). Známe zájmena hoc (toto) a hic[3] (tento) z konsekračních slov a haec (tyto) z věty hned po nich (haec quotiescúmque…), kde haec je plurál neutra.

Podobně jako v češtině se i v latině vyskytují stejná slova na místech tázacích zájmen a zájmen vztažných. Začínají obvykle souhláskou q(např. quis – kdo, quem – koho, qui – který,…). Se zájmenem qui se setkáváme třikrát během každé mše sv. v modlitbách, když uvozuje vztažnou větu „který s Tebou žije a vládne…“: qui tecum vivit et regnat… (výjimečně, když se modlitba obrací ke Kristu, qui vivis et regnas…, tj. „který žiješ a vládneš…“). To počáteční q  vyslovené kw se v některých pádech mění na plnou slabiku ku(v římské výslovnosti se „ošizené“ –u– mění na neošizené) a ta slabika se ovšem zapisuje jako cu. Tak ve Vyznání víry je přívlastková věta cujus regni non erit finis jeho(ž) vládě nebude konec. Nebo v Introitu pro třetí vánoční mši: cujus impérium jeho(ž) vláda; a k tomu ještě dvakrát nobis a dvakrát ejus (viz výše).

Než přistoupíme k záporným zájmenům, musíme se zmínit o zásadě, která platí např. v  germánských a některých románských a jazycích: na rozdíl od češtiny, kde lze záporný smysl věty vyjádřit více slovy se záporným výrazem (např. věta „doma není kdokoliv prorokem“ vyjádří totéž, co doma není nikdo prorokem“, případně „doma není nikdo nikdy žádným prorokem“ apod.) se používá jediného záporu, takže doslovný český překlad uvedené věty by mohl znít „doma je nikdo prorokem“. My Češi si prostě do překladu přidáme další záporná slova.

Záporná zájmena začínají často písmenem n, tedy jako v češtině; např. nemo (nikdo, viz ke konci Evangelia pro sobotu po třetí postní neděli: Nemo te condemnávit – „Nikdo tě neodsoudil“) nebo nihil (nic, např. v šesté strofě Sekvence Veni Sancte Spíritus Sine tuo númine nihil ext in hómine, nihil est innóxium – „Bez tvé pomoci nic není v člověku, nic není neškodné“).

Se zájmeny je potíž, jak jsme právě poznali, často to vypadá, jako by si jedno zájmeno v různých pádech půjčovalo koncovky různých způsobů skloňování substantiv. Čtěte tuto lekci bez úzkostlivosti, časem se to poddá.

Tím končí náš kurs latiny. Dle časových a jiných možností budeme pokračovat ukázkami jeho aplikace na známější liturgické texty.

Evžen Kindler

 

[1] Nezapomeňme, akusativ neutra je roven nominativu, a to i v tomto případě!

[2] I v češtině řekneme např. někdy. „s ním“, jindy „s tím“, „s tímto“, „s tímhle“, a nic se neděje, stejně jako když se jedou zeptáme „Kdo z vás tu byl?“ a jindy „Který z vás tu byl?“.

[3] Latina dává přednost tzv. shodě (totiž v rodu a čísle) podmětu s přísudkem, takže v Hoc est Corpus (to je tělo), kde Corpus je neutrum, je i podmět hoc neutrum, stejně jako v Hic est Calix (to je kalich) vystupuje maskulinum Hic, neboť Calix je maskulinum.

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 80 – zájmena"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*