Dobrá královna Marie

Krutost „krvavé Marie“ se stala lety pověstnou. Protestantští historici, podporováni později zástupy voltairánů se se zalíbením rozepisovali o pronásledování a utrpení protestantů za panování „krvavé Marie Tudorovny“. Jedná se pochopitelně o falšování historie. Zakládá se na přesvědčení, že smrt vévody z Northumberlandu, stětí Jany Greyové, smrt Cranmera, Latimera a Riydleyho byla dána jenom náboženskými důvody. Často se hovoří o nařízení proti herezím, které katolická královna vydala v roce 1555. Většinou se zapomíná, že smrt těchto osob nebyla výsledkem Mariiny libovůle a vycházela z postoje v drtivé většině protestantského parlamentu. Stejně jako každá politická moc potírá své protivníky, bez ohledu, jestli je monarchistická, totalitární, nebo demokratická, tak i Marie osvobodila popravou uzurpátorky a jejích nejbližších přívrženců Anglii od nebezpečí rozdělení a vypuknutí možné vzpoury. Dokud Jana Greyová žila, představovala ohrožení pro anglický stát, podobně jako např. teroristé z Frakce Rudé armády pro německou spolkovou vládu. Marie, kterou Cobbett bez přehánění nazývá „dobrou královnou Marií“ (good Queen Mary), vydala po svém nástupu na trůn zvláštní prohlášení k protestantům, a to v duchu snášenlivosti a zdůraznění náboženského pokoje nutného pro dobro země. Proto také získala podporu velké části protestantsky smýšlející šlechty a parlamentu. Počet obětí jejího panování podle Foxeova protestantského „martyrologia“, které přijal za pravdivé anglický filosof a historik David Hume, nepřekročil dvě stě šedesát osob[1]. Nicméně tento poměrně malý počet ve srovnání s vládou jejího otce, protestantským hromadným vražděním v Irsku nebo krvavými čistkami ve Francii šestnáctého a sedmnáctého století byl pro Voltaira nedostatečný, a tak jej navýšil na více než osm tisíc obětí.[2] Tak se posiloval mýtus o „krvavé Marii“ (Bloody Mary) stvořený její žárlivou nevlastní sestrou Alžbětou, který přetrvává dodnes…

Krátká, pětiletá vláda Marie (zemřela v roce 1558) znamenala pro monarchii dobu rozkvětu, který přinesl své plody po její smrti a přispěl k větší slávě nadané panovnice Alžběty. Cobbett o Marii Tudorovně napsal: „Počátek jejího panování zazářil mnoha činy spravedlnosti a spanilomyslnosti.“ Stáhla z oběhu peníze padělané jejím otcem, splatila jeho dluhy, omezila výdaje královského dvora, vrátila v době Jindřicha a Eduarda zabavené majetky, pokud byly v jejích rukách, za celou dobu své vlády nezvýšila daně. Projevy královniny spravedlivosti byly nejlepší propagandou, s jakou mohli katolíci přijít. Protestantský parlament v roce 1554 souhlasil s obnovou katolicismu v zemi, navázáním diplomatických vztahů se Svatým stolcem a ukončením náboženského konfliktu v duchu křesťanské lásky. Do Anglie se v roli papežského legáta vrátil kardinál Reginald Pole a za ním přijeli kněží, kteří byli mezitím na kontinentu připravováni k tomu, aby se ujali svého poslání. Do kostelů se vrátila pravá mše sv., ženatí kněží byli zbaveni úřadu. Jedinou starostí královny bylo zajištění potomstva, jež by přejalo trůn po její smrti. Volba navzdory postoji ministrů a parlamentu padla na katolické španělské Habsburky. Marie se měla provdat za syna císaře Karla V. Filipa Španělského[3]. To nemohla především dovolit Francie, která od této chvíle udělá penězi, zákeřnými vraždami a spiknutími vše, co je v jejích silách, aby Filip ve svých rukách nespojil Španělsko, Portugalsko a Anglii. A to nakonec povede k převzetí moc anglickými protestanty upevněného porážkou španělské „Neporazitelné Armady“[4]

Ryszard Mozgol

 

Úryvek z článku „Krev, která upevnila víru“.
Celý text najdete v Te Deum 2/2018.

 

[1] Část historiků uvádí, že celkem bylo popraveno 279 lidí.

[2] Cobbett píše o popravených v oné době značně ostrými slovy: „Byli to ničemové posedlí spiknutími proti životu královny, jednajíce údajně ve jménu svobody chtěli rozpoutat vzpouru, aby své rodáky oloupili.“

[3] Chesterton považoval manželství s Filipem, který prohlásil, že „je lépe nevládnout vůbec nežli vládnout heretikům“, za chybu, jež Marii zprotivila lidu. Je třeba pamatovat, že toto nešťastné manželství, plné oboustranné skrývané vášně, souviselo s politickými smlouvami, které byly pro Anglii nadmíru výhodné.

[4] Španělská Armada (Grande y Felicísima Armada, známá jako Armada Invencible; „Velká a nejšťastlivější Armada“, „Neporazitelná Armada“) byla flota, kterou nechal postavit Filip II. Španělský pro invazi do Anglie. Po prohrané bitvě u Gravelines byla španělská flotila zahnána na sever a při návratu kolem skotských a irských břehů se setkala s řadou ničivých bouří. ‒ Pozn. překl.

2 Komentáře k "Dobrá královna Marie"

  1. Richard | 11.7.2018 z 17:21 |

    Díky.

  2. Pamětník | 13.7.2018 z 13:41 |

    Konečně pravda o královně Marii. U nás se stále opakují výmysly o její krutosti. V podstatě šlo o dobrosrdečnou a nešťastnou ženu. A teď malé srovnání. Pole anglických historiků král Jindřich VIII., u nás tolik velebený panovník, za svého panování vyvraždil 7 % obyvatelstva své země. Oslavovaná Alžběta I. jen za prvý rok své vlády dala povraždit daleko více lidí, než „krutá“ Marie za celou svoji vládu. Nechala stít nebo oběsit asi 1 000 obětí. Mezi nimi i důvěřivou Marii Stuartovnu. Aby si před světem zachovala čistý štít, nechala si její ortel zamíchat mezi kupu listin, které měla podepsat.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*