Zemřel spolupracovník Te Deum prof. Evžen Kindler

31. srpna o šesté hodině ranní zemřel dlouholetý spolupracovník Te Deum prof. RNDr. PhDr. Evžen Kindler, CSc. Slovo „dlouholetý“ vlastně není přesné, neboť prof. Kindler byl s námi od prvopočátku. Svými texty přispíval už do Mezinárodního (katolického) reportu a na stránky Katolík Revue, ze kterých svým způsobem vzešlo dílo Te Deum.

Jako univerzitní profesor aplikované matematiky se až do svého důchodu věnoval zejména počítačovým modelům tzv. anticipujících systémů, kterým jsem se nikdy ani nesnažil porozumět, byť tuto problematiku prof. Kindler laikům s nadšením vysvětloval.

Pracoval v průmyslovém výzkumu a později na Fakultě všeobecného lékařství, na Matematicko-fyzikální fakultě a na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity a na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity. Působil rovněž na univerzitách v Itálii, Francii, USA, Německu a Lotyšsku. V devadesátých letech byl zodpovědným pracovníkem za Českou republiku pro dva mezinárodní projekty Evropské unie v oblasti optimalizace nákladních námořních přístavů pomocí výpočetní techniky.

Druhou velkou vášní prof. Kindlera byla kromě kybernetiky a aplikované matematiky hudba, a to zejména církevní hudba raného a vrcholného středověku latinské, řecko-byzantské, arménské a byzantsko-slovanské liturgie. Zaměřoval se zejména na podobnosti liturgické hudby z různých oblastí světa a na místo liturgické hudby v životě jednotlivce i společnosti. V sedmdesátých letech minulého století provedl jako první v naší zemi novověké rekonstrukce středověké byzantské, arménské a staroslovanské liturgické hudby.

Vzpomínám si, jak se kdysi na stránkách Katolík Revue, které jsem svého času vedl, rozhořel mezi prof. Kindlerem a Mgr. Vodičkou neúprosný spor o tzv. figurálky, připomínající střet příznivce Sparty a Slávie. Tehdy jsem pochopil, jak velký význam má hudba v životě některých lidí. Dalo by se říci, že přímo bytostný.

Rád jsem poslouchal, když prof. Kindler o hudbě vyprávěl, byť jsem ne všemu vždycky rozuměl, a sdílel jsem i jeho odpor k figurálkám a některým kostelním písním (odmítám jmenovat, abych nevyvolal pohoršení). Vysoce jsem si cenil rovněž jeho humoru, který nezřídka nabíral navýsost suché podoby. Dokázal s vážnou tváří prohodit vtipnou poznámku, která mířila přímo do černého, a mně se často zdálo, že se v nitru dobře baví, když pozoruje své mnohdy nechápavé okolí.

Prof. Kindler se za svou práci v oblasti matematiky i hudby dočkal řady oficiálních ocenění. Za svůj život napsal více než sedm set článků, a já osobně vím, že se svými vědomostmi se s radostí dělil i se čtenáři Te Deum. S vědomím blížícího se konce se snažil dokončit kurz latiny a s předstihem připravil i několik článků, o nichž tušil, že vyjdou až po jeho smrti. To vše dělal s láskou k Bohu, Církvi a bližním.

Jeho odchod se hluboce dotkl všech členů redakce a jsem přesvědčen, že prof. Kindler bude scházet i čtenářům Te Deum, kterým s takovou obětavostí věnoval svůj čas, síly a nadšení.

Requiem aeternam dona ei, Domine, et lux perpetua luceat ei. Requiescat in pace. Amen.

Martin R. Čejka

 

Rozloučení se zesnulým se uskuteční při zádušní mši svaté
v sobotu 8. 9. 2018, v 11 hodin
v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého,
ul. Ke Karlovu 1, Praha 2.

5 Komentářů k "Zemřel spolupracovník Te Deum prof. Evžen Kindler"

  1. Daniel Zouhar | 1.9.2018 z 17:04 |

    Requiescat in pace. Byl to velký a skvělý člověk. Nebylo by vhodné vydat následující číslo TD složené speciálně s výběrem jeho článků z průběhu let? Určitě by to povědělo mnohem více i těm, co se ve světě tradičního katolicismu a chorálu pohybují podstatně kratší dobu.

  2. Ad Daniel Zouhar: Skvělý nápad! Ale bude to pracné.

    MRČ

  3. Václav Slavíček | 2.9.2018 z 20:14 |

    Jedinečný renezanční člověk v každém ohledu.
    Kdy bude pohřeb?

  4. Ad Václav Slavíček: Doplněno v článku.

    MRČ

  5. Markéta Malcová | 8.9.2018 z 6:31 |

    K té krásně napsané vzpomínce nemám mnoho co dodat, děkuji.

    Já jsem měla to štěstí, že jsem se s panem Kindlerem potkala v době, kdy jsem se seznamovala s tradicí a – kdykoli se k tomu našla příležitost – ráda, až dychtivě jsem od něho přijímala poučení, která mi vstřícně předával, často třeba jen formou drobných vtipných narážek. Hodně, a myslím, že definitivně, mne ovlivnil (jak jinak) v chápání liturgické hudby, včetně určitých výhrad, které rovněž sdílím; ale také nechci pohoršovat.

    Pokud jde o jeho „kameňáky“, vím o tom svoje. Naposledy jsem se stala objektem jeho černého humoru před několika měsíci, když už bylo delší dobu známo, že je vážně nemocen. Řekl mi, že se zázračně uzdravil. Bylo to naposled, kdy jsem se s ním viděla…

    Měla jsem ho moc ráda.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*