STANISLAV PAPCZYŃSKI, ZAKLADATEL ŘÁDU MARIÁNŮ

Pavel Zahradník

Dne 16. září 2007 bude v Lichni, mariánském poutním místě s největším polským chrámem, vybudovaným v letech 1994–2004, beatifikován Stanislav Papczyński, řádovým jménem Stanislav od Ježíše a Marie (1631–1701), teolog, kazatel, vychovatel a zakladatel řádu mariánů od Neposkvrněného Početí. Nikoli náhodou byla za místo jeho beatifikace vybrána Licheń, kterou od roku 1949 spravují právě mariáni, a pečlivě byl zvolen i termín beatifikace, připadající na vigilii úmrtního dne nového blahoslavence.

Budoucí zakladatel mariánů se narodil 18. května 1631 ve vsi Podegrodzie, ležící v nejjižnější části Polska na levém břehu Dunajce jako syn poměrně zámožného kováře, jemuž patřily také dva domy v blízkém městě Nowy Sącz, a byl pokřtěn jménem Jan. Základy vzdělání získal ve farní škole ve svém rodišti a v městské škole v Nowém Sączi, načež pokračoval ve studiích v jezuitských kolejích v Jarosławi, Rawě Mazowiecké a ve Lvově. Pouze jeden školní rok 1649–1650 strávil v piaristické koleji v Podolínci na Spiši, tedy v té části dnešního Slovenska, která se tehdy nacházela pod polskou správou. Právě tento nedlouhý pobyt v Podolínci, kde na mladého Jana Papczyńského silně zapůsobil příklad zbožného českého klerika a pozdějšího provinciála Václava Opatovského, měl však rozhodující vliv na celý jeho další život. Jakmile ve věku 23 let v roce 1654 ukončil studia, vrátil se do Podolínce, kde vstoupil do řádu (tehdy dočasně proměněného na kongregaci) piaristů.

U piaristů, kde přijal řádové jméno Stanislav od Ježíše a Marie, které si ponechal i později po založení mariánského řádu, strávil Papczyński, v roce 1661 vysvěcený na kněze, šestnáct let svého života, během nichž působil střídavě ve Varšavě, Podolínci a Rzeszowě. V té době byly piaristické řeholní domy v Polsku zpočátku součástí provincie Germánie se sídlem v moravském Mikulově, v roce 1662 však byla zřízena samostatná polská provincie. Jak bylo přirozené u piaristy, Papczyński především přednášel v řádových kolejích; k tomu účelu sepsal také vlastní učebnici rétoriky, jež poté vyšla v několika vydáních. Za svého varšavského pobytu se mladý piarista stal známým i jako kazatel, zvaný do varšavských kostelů rozličných řádů, a také jako zpovědník předních osobností, mezi jinými i budoucího polského krále Jana Sobieského a papežského nuncia Antonia Pignatelliho, pozdějšího papeže Inocence XII.

Po šestnáctiletém plodném působení v piaristickém řádu však na sklonku šedesátých let sedmnáctého století propukly mezi Papczyńským na jedné straně a čelnými představiteli polské provincie na straně druhé spory, jejichž příčinou bylo naléhání Papczyńského na přísné dodržování řehole a jeho odpor proti jejímu zmírnění. Během tohoto konfliktu, jenž trval několik let, se Papczyński vypravil i do Říma, načež v roce 1668 strávil několik měsíců v Mikulově. Spory kulminovaly v roce 1670, kdy byl horlivý reformátor dokonce na tři měsíce uvězněn v piaristických řeholních domech – nejprve v Podolínci a poté v Prievidze (uherské domy totiž tenkrát patřily ještě k polské provincii). Téhož roku nakonec Papczyński od piaristů odešel a byl generálním představeným řádu zproštěn všech závazků, jež k řádu měl; příchylnost k piaristům ho však neopustila a svému bývalému řádu byl podle svých možností vždy nápomocen.

...

(Celý článek najdete v časopise Te Deum č. 3/2007)

© Te Deum 2007