Masaryk a katolická církev

Radomír Malý

..............

Masaryk nastupuje ihned po maturitě na filozofickou fakultu ve Vídni, obor klasická filologie. Studium ukončuje r. 1876 doktorátem. R. 1873 však umírá jeho mecenáš Le Monnier. Vypadalo to, že Masaryk se studiemi skončí, protože chudí rodiče mu peníze posílat nemohli. Jenže náhle se objevil jako „deus ex machina“ vídeňský bankéř židovského původu Rudolf Schlesinger, jenž se stal Masarykovým sponzorem. Masaryk se uvolil k doučování jeho syna. Opět záhada: Kdo dal Schlesingerovi na Masaryka doporučení? Jak to, že právě on, ve Vídni zcela neznámý, nepocházející z žádné alespoň středostavovské rodiny, získává sponzorství někoho tak bohatého a významného? A nejen to, Schlesinger se rozhodl financovat Masarykovi i nákladné postgraduální studium na univerzitě v Lipsku, kde poznává svoji budoucí ženu Charlottu Garriguovou.

..............

Záměr Masarykův byl tady zřejmý: Ukázat katolicismus jako protinárodní sílu, která udusila všechno pozitivní a hodnotné v českých národních dějinách. Masaryk si necení ani přínosu katolického vlasteneckého duchovenstva pro český patriotismus. Jediným českým katolickým knězem, jehož vysoce hodnotí, je Josef Dobrovský – a to proto, poněvadž nestál na ortodoxní půdě, nýbrž byl svobodným zednářem a ve své korespondenci se vyjadřoval pohrdavě o katolické nauce. Velmi též vyzvedává Němce Bernarda Bolzana, josefinského osvícence a propagátora utopického osvícenského státu. Jeho názory byly Římem odsouzeny jako bludné.

To by se zdánlivě dalo vysvětlit tím, že Masaryk odpadl od katolické víry k protestantismu. Jenže ani s evangelickou církví se nepohodl, měl neustálé konflikty zejména s jejím superintendentem Císařem. Na bohoslužby vůbec nechodil. Bylo by proto zásadní chybou pohlížet na něj jako na křesťana protestantského vyznání, který sice byl poplatný dobovým konfesním konfliktům, nicméně pevně věřil v Ježíše Krista. Této iluzi podléhají i mnozí dnešní katolíci.

..............

S nadutou domýšlivostí intelektuála a profesora se dále obrací Masaryk ke Karafiátovi jako ke studentovi, jenž přišel k němu na zkoušku s nedostatečnými vědomostmi: „[...] pane faráři, při troše znalosti věci byste svou alternativu buď ‚všecko‘nebo ‚nic‘ nebyl položil [...] ortodoxní nic nebo ryc je dnes heslo docela překonané [...] Pro tuto svou ortodoxii nedovedete ocenit bibli a nedovedete poznat její pravý obsah, neboť měříte ji právě tou svou ortodoxií [...] Moderní člověk a ortodoxní teologie stojí proti sobě nesmiřitelně [...] Panu faráři je Ježíš Bohem, mně je jen člověkem [...].“

..............

(Celý článek najdete v časopise Te Deum č. 4/2006)

© Te Deum 2006