O růženci Panny Marie

Pius XI.

Růženec nejmocnější zbraní

Mezi různými modlitbami, jimiž se s užitkem utíkáme k Panně a Matce Boží, jak všichni věřící vědí, zvláštní a význačné místo zaujímá růženec Panny Marie. Tuto modlitbu, již někteří nazývají „Žaltářem Panny Marie“ nebo „Breviářem evangelia a křesťanského života“, náš předchůdce blahé paměti Lev XIII. živě popisuje a vřele doporučuje: „Podivuhodný věnec uvitý z andělského pozdravu, rozčleněný modlitbou Páně, spojený povinným rozjímáním, tvoří tak vynikající způsob modlitby – a jest velmi užitečný zvláště k dosažení věčného života“ (Acta Leonis, 1898, vol. XVIII, pp. 154, 155).

Totéž se může pochopit ze samotných květů, z nichž se tento věnec vije. Neboť které vhodnější modlitby by se mohly nalézti a božštější? První modlitbou jest ta, jíž nás naučil sám náš Spasitel, když učedníci ho žádali: „Pane, nauč nás se modliti“ [Luk XI, l], a svými ústy ji přednesl. Nejsvětější jest jistě tato modlitba, která nás učí, jak máme vzdávati slávu Bohu, a zároveň pamatuje na všechny potřeby našeho těla i duše. A jak by mohl nebeský Otec nepřispěti nám ku pomoci, když ho prosíme slovy samého jeho Syna?

Druhou modlitbou je pozdrav andělský, jenž začíná slovy archanděla Gabriela a svaté Alžběty a končí velmi vroucím přáním, aby blahoslavená Panna nám byla nápomocná nyní i v poslední hodině. K těmto modlitbám vyslovovaným ústy přistupuje rozjímání o posvátných tajemstvích, v nichž radosti, bolesti a vítězství Ježíše Krista a jeho Matky tak jsou nám předkládány k nazírání, abychom z nich čerpali úlevu a útěchu ve svých bolestech. Abychom, povzbuzeni jejich příkladem, usilovali dosíci po stupních stále větších ctností až blaženosti věčné vlasti.

Růženec je modlitbou pro všechny vhodnou

Jest nade vši pochybnost, ctihodní Bratři, že tento způsob modlitby, jejž svatý Dominik na popud panenské Bohorodičky a z nadpřirozeného vnuknutí tak podivuhodně rozšířil, jest velmi snadný a vhodný pro všechny, i pro všechny lidi prosté a neučené. Velmi daleko od cesty pravdy bloudí ti, kteří říkají, že jest to modlitbu unavující a vždy totéž omílající, proto vhodná jen dětem a ženám. K tomu nutno poznamenati, že slova vycházející ze zbožnosti a z lásky, i když jsou to tatáž slova, přece při opakování znamenají vždy něco nového, co je projevem nové lásky.

Jest ovšem pravda, že tento způsob modlitby je prodchnut evangelijní prostotou a požaduje prostotu a pokoru duše. Ale sám božský Spasitel nás učí, že bez ní je dosažení nebeského království vyloučeno: „Amen, pravím vám, že neobrátíte-li se a nebudete jako maličcí, nevejdete do království nebeského“ [Mat XVIII, 3].

I když naše století v povýšené pýše se posmívá mariánskému růženci a jím pohrdá, přece v žádné době neschází nesmírný zástup velmi svatých lidí, každého věku a každého stavu, kteří růženec nejen milují a zbožně se jej modlí, nýbrž také jej užívají jako nejmocnější zbraně proti ďáblu, k zachování mravní bezúhonnosti a k rychlejšímu dosažení ctností a k zachování míru mezi lidmi.

A nikdy také nescházeli mužové s vynikajícím jménem vědeckým a učeností známí, kteří – i když zaneprázdněni studiem a starostmi bádání vědeckého – přece nedopustili, aby ani v jediném dnu se neopomenuli pomodlit tuto modlitbu pokorně klečíce před obrazem Matky Boží. Totéž činiti považovali za svou povinnost i králové a knížata, i když byli zaměstnáni různými starostmi a pracemi, zdánlivě důležitějšími.

Není tedy tento duchovní věnec pouze v rukou prostých a chudých lidí, nýbrž bývá ve vážnosti u občanů všech tříd.

Panna Maria sama v naší době růženec doporučuje

Nechceme mlčením opominouti, že sama nejblahoslavenější Panna i v našich dobách tento způsob modlitby velmi důrazně doporučila, když se zjevila v lurdské jeskyni a svým příkladem dívku čisté duše naučila růženec se modlit. Proč bychom se tedy nemohli všeho nadíti, jestliže se k nebeské Matce touto modlitbou, jak se sluší, správně a svatě, utíkáme?

Zahajme s růžencem v ruce nové křižácké tažení!

Přejeme si, ctihodní Bratři, aby zvláště v nastávajícím měsíci říjnu všichni věřící křesťané jak v kostelích, tak v soukromých domech s největší zbožností se modlili růženec. Tak se má díti zvláště letošního roku na ten úmysl, aby nepřátelé jména Božího, kteří věčného Boha zavrhují a pohrdlivě zlehčují, kteří ukládají o svobodu víry a Církve katolické, kteří s úsměškem brojí proti právům božským a lidským, kteří usilují strhnouti lidskou společnost do neštěstí a do zkázy, – aby konečně jednou na přímluvu Panny a Bohorodičky byli pokořeni a upřímným pokáním vedeni svěřili se s důvěrou ochraně Panny Marie.

Ta, která vítězně přemohla zhoubný blud albigenských, ať sama, jsouc o to naší modlitbou úpěnlivě žádána, vyhladí také nové bludy, zvláště komunistů, kteří z nejednoho důvodu a nejedním zločinem připomínají ony staré bludy.

Jako v době křižáckých výprav zněl Evropou jediný hlas a jediná prosba, tak v přítomné době po celém okrsku zemském, ve městech a městečkách, ve vsích a osadách, ať zní stejným duchem a stejnou silou jediná vroucí prosba k vznešené Matce Boží, aby tito rušitelé řádu božského i lidského byli poraženi a tak již úzkostmi unaveným národům zasvitl opravdový mír.

Budou-li se všichni řádně a s největší důvěrou a zbožností za to modlit, můžeme doufat, že jako v minulých dobách i v naší době blahoslavená Panna vyprosí u svého Syna, aby bouřlivé proudy ustaly, opadly a se uklidnily. A tato chvály hodná modlitba křesťanů by byla ozdobena a provázena novým vítězstvím.

Úryvek z encykliky Ingravescentibus malis

Přeložil Dr. J. M. Jurák OP.