Synoda, den dvacátý první: triumf dvojznačnosti

Synodní otcové schválili závěrečnou zprávu o 94 odstavcích

Přestože se závěrečná zpráva nezmiňuje výslovně o kontroverzním návrhu na nalezení „cesty“ k rozhřešení a svatému přijímání pro znovusezdané rozvedené, zdůrazňuje povinnost uznat, že ne všichni katolíci v těchto situacích na nich nesou stejnou vinu. Zpráva o 94 odstavcích, která byla schválena na konci posledního jednacího dne řádné synody o rodině, dále podtrhuje, že „pastorační doprovázení“ zahrnuje „rozlišování případ od případu“ mravní viny lidí, kteří nežijí zcela podle katolického ideálu.

Členové synody hlasovali o každém odstavci zvlášť. Vatikán výsledky hlasování zveřejnil. Odstavec, který se zabývá vedením rozvedených a znovusezdaných katolíků po cestě rozlišování, překročil potřebnou dvoutřetinovou většinu o jediný hlas.

I když zpráva mluví o Boží lásce k homosexuálním osobám a povinnosti respektovat jejich důstojnost, trvá na tom, že stejnopohlavní svazky nelze uznat za manželství a jako „naprosto nepřijatelné“ odmítá podmiňování finanční pomoci rozvojovým zemím uznáním „manželství“ osob stejného pohlaví.

Zpráva se také zvlášť zabývá měnící se úlohou žen v rodinách, Církvi a společnosti, svobodnými a jejich přínosem rodině a Církvi, hrdinským svědectvím rodin pečujících o postižené děti, rodinou jako svatyní chránící posvátnost lidského života od početí do přirozené smrti a mimořádným tlakem, který pro rodinu představuje chudoba a migrace.

„Základem nerozlučitelnosti manželství je věrnost Boha jeho smlouvě. Naprostá a hluboká lásky manželů není založena jen na jejich lidských schopnostech: tuto smlouvu posiluje Bůh silou svého Ducha.“ Lidé však podléhají hříchu a selhání, a proto účastníci synody mluví o potřebě „doprovázení“ ze strany členů rodiny, pastýřů i jiných manželských párů. „Být rodině nablízku jako průvodce na cestě pro Církev znamená zaujímat moudře rozlišované postoje: někdy je třeba zůstat při nich a tiše naslouchat, jindy naznačit cestu, jíž se mají držet, a ještě jindy je vhodné jít za nimi, podporovat a povzbuzovat.“

Synodní otcové slibují větší úsilí při podpoře manželů v krizi a chválí rozvedené katolíky, kteří „ani v obtížných situacích neuzavřou nový svazek a zůstávají věrni svátostnému poutu.“ Tito katolíci „mohou a mají nacházet výživu v Eucharistii, která je posiluje.“ Ty, kdo uzavřeli nový svazek bez anulace svého svátostného manželství, je třeba vítat a všemožně zapojovat do farního společenství, uvádí zpráva. „Jsou pokřtění, jsou to bratři a sestry, Duch svatý jim dává své dary a charismata pro dobro všech.“ Kněží musejí „doprovázet ty, kdo o to mají zájem, na cestě rozlišování v souladu s učením Církve a pod vedením biskupa“. I když zpráva se výslovně nezmiňuje o rozhřešení a návratu k přijímání, zdá se, že pro takové řešení ponechává jistý prostor, když cituje z Katechismu katolické církve, že „přičitatelnost a odpovědnost za nějaké jednání může být snížena nebo dokonce potlačena“ následkem různých podmínek. Jako se bude lišit stupeň viny, uvádí se ve zprávě, „ani následky skutků nejsou nutně ve všech případech stejné.“

Text zprávy byl dosud zveřejněn pouze v italštině http://press.vatican.va/content/salastampa/it/bollettino/pubblico/2015/10/24/0816/01825.html

Rakouský kardinál Christoph Schönborn řekl novinářům, že pokud jde o znovusezdané rozvedené, je klíčové slovo v dokumentu  „‚rozlišování’. Vyzývám vás všechny, abyste měli na paměti, že nic není černé nebo bílé, žádné jednoduché ano nebo ne.“ Situaci každého páru „je nutno rozlišovat“, k čemuž v exhortaci Familiaris consortio vyzýval Jan Pavel II. Podle slov kardinála Schönborna, Jan Pavel II. „nicméně neuvedl, co přijde po rozlišování“. V této souvislosti stojí za pozornost, že odstavec 85 závěrečné zprávy, který se „rozlišováním“ zabývá, sice cituje příslušnou pasáž z Familiaris consortio, vynechává nicméně právě tu část, která explicitně vylučuje podávání svatého přijímání lidem žijícím v novém civilním svazku. Kardinál Schönborn dále řekl, že závěrečný dokument synody žádá kněze, aby rozvedeným a znovusezdaným lidem pomohli projít obrácením a pokáním a poznat, zda jsou hodni přijímat Eucharistii.

Další problematické pasáže najdeme v odstavci 69: „Vážnou povinností je udržovat otevřený dialog s těmito věřícími [tj. s lidmi, kteří – řečeno slovy zprávy – mají „obtíže s oceňováním daru svátosti manželství“] s cílem umožnit jim dozrání k úplné otevřenosti evangeliu o manželství a rodině“. Odstavec 71: „Rozhodnutí pro občanský sňatek či v některých případech soužití bez sňatku často není motivováno zaujatostí nebo odporem proti svátostnému svazku, ale kulturními situacemi nebo kulturními podmínkami. Za mnoha okolností je rozhodnutí žít spolu znamením vztahu, který skutečně chce směřovat k možné stabilitě. Tuto vůli, která znamená trvalý svazek, spolehlivý a otevřený životu, lze pokládat za závazek, na němž je možné založit cestu ke svátosti manželství objevené jako Boží plán pro život [páru].“ Odstavec 75: „Jde o lidi [ve „složitých manželských situacích“], kteří uzavřeli stabilní manželský svazek v době, kdy alespoň jeden z nich ještě neznal křesťanskou víru. V těchto případech jsou biskupové vyzýváni k uplatnění pastoračního rozlišování přiměřeného duchovnímu dobru těchto osob.“

Obzvláštní nejednoznačností se vyznačuje odstavec 86: „Cesta doprovázení a rozlišování nasměruje tyto věřící, aby si uvědomili svou situaci před Bohem. Rozmluva s knězem na vnitřním fóru spolupůsobí při vytváření správného úsudku o tom, co brání plnější účasti na životě Církve, a o krocích, které jí napomáhaly a vedly k jejímu růstu. S ohledem na to, že sám zákon nezná žádnou gradualitu (srov. FC 34), nesmí toto rozlišování nikdy opomíjet nároky pravdy a lásky evangelia, které nabízí Církev. Aby to bylo možné, je nutno garantovat nutné podmínky pokory, opatrnosti, lásky k Církvi a k jejímu učení v upřímném hledání Boží vůle a s touhou dokonaleji na ni odpovídat.“.

Také první komentáře v médiích svědčí o konečném vítězství dialektiky na synodě. Zatímco někteří komentátoři si všímají nepochybně pozitivního posunu v textu závěrečné zprávy oproti Instrumentu laboris, jiní upozorňují na „časované bomby“ skrývající se v nejednoznačném textu umožňujícím různé výklady a najdou se i hlasy jásající nad vítězstvím pravověrnosti a potvrzením učení Církve. Vzhledem k tomu, že všichni své závěry vyvozují ze zveřejněného textu, lze se obávat toho, že synoda zmatek mezi věřícími nejen nezmenšila, ale ještě ho zvýší.

 

Zdroj: catholicherald.co.uk, rorate-caeli.blogspot.com, infocatolica.com

Přidej komentář jako první k "Synoda, den dvacátý první: triumf dvojznačnosti"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*