Čejka: Papež (ne)řekl, že všichni rozvedení, kteří o to požádají, budou připuštěni k přijímání aneb Případ šíleného žurnalisty

Haló, tady František

1. listopadu vyšel v nedělním vydání italského listu La Repubblica úvodník známého levicového novináře Eugenia Scalfariho, v němž uvádí i část telefonického rozhovoru s papežem Františkem. Papež měl podle něj prohlásit, že postupem času budou „všichni rozvedení, kteří o to požádají, připuštěni [k přijímání eucharistie]“.

Níže uvádím úryvek ze Scalfariho textu:

Ve stejném telefonním rozhovoru minulou středu řekl, že ho velmi zaujal můj článek, který jsem mu před dvěma nedělemi věnoval. Zeptal se mě, co si myslím o závěrech synody o rodině. Odpověděl jsem, jak jsem ostatně vždycky psal, že kompromis dosažený na synodě podle mě nebere na zřetel změny, k nimž v souvislosti s rodinou za posledních padesát let došlo, takže poukazování na obnovu tradiční rodiny je naprosto nemyslitelným cílem. Dodal jsem, že otevřená Církev, kterou si přeje, přistupuje k rodině otevřené jak na to, co je dobré, tak i na to, co je špatné, a právě tomu Církev čelí.

„To je pravda,“ odpověděl papež František, „to je pravda, jelikož je rodina základem každé společnosti, mění se neustále s tím, jak se vše mění kolem nás. Nesmíme si myslet, že rodina už neexistuje, bude existovat vždycky, protože jsme společenský druh a rodina je oporou společenskosti, ale nesmíme se vyhýbat tomu, že současná rodina, jak říkáte, otevřená, má některé kladné a některé záporné stránky… Církev se musí starat, aby kladné převládly nad těmi zápornými. To je možné a to budeme dělat. Různé názory jsou součástí této modernity Církve a různých společností, kde [Církev] působí, ale cíl je společný, a v souvislosti s připuštěním rozvedených ke svátostem se to potvrdilo, o čemž svědčí zásada přijatá na synodě. Je to podstatný výsledek, posuzování je de facto svěřeno zpovědníkům, ale na konci rychlejší či pomalejší cesty budou všichni rozvedení, kteří o to požádají, připuštěni.[1]

P. Lombardi SJ „dementuje“

2. listopadu mluvčí Svatého stolce P. Federico Lombardi SJ „dementoval“, že papež slova o připuštění rozvedených, kteří žijí v nových svazcích, ke svátostem pronesl. Není to poprvé, co P. Lombardi SJ „dementuje“ obsah rozhovorů papeže Františka se Scalfarim. Dříve než se podíváme na poslední „dementi“, nebude od věci připomenout si předešlé případy. I díky tomu pochopíme, proč jsou uvozovky ve slově „dementuje“ na místě.

Kauza č. 1: František v rozhovoru se Scalfarim pro La Repubblica ze dne 1. října 2013 uvedl, že „proselytismus“, tedy snaha o obracení na víru, „je mimořádná hloupost, nemá smysl“. Podle jeho mínění se „Boží Syn vtělil, aby v lidských duších šířil smysl pro bratrství“, přičemž „každý z nás má svou vizi dobra a zla. My musíme podněcovat člověka k tomu, aby pokračoval v cestě za svou ideou dobra a potíral to, co vnímá jako zlo“. Za největší zlo, které v těchto dnech sužuje svět, pak papež prý označil „nezaměstnanost mládeže a samotu, v níž ponecháváme staré lidi“.

„Dementi“ č. 1: P. Lombardi sdělil, že „rozhovor je všeobecně věrohodný, avšak v některých jednotlivostech nikoli“. Takže co? Řekl to papež nebo neřekl?

Kauza č. 2: František v rozhovoru se Scalfarim pro La Repubblica ze dne 13. července 2014 mj. sdělil, že mezi kardinály jsou pedofilové a že s celibátem je problém, ale „jsou zde řešení a já je najdu“. V souvislosti s celibátem ještě měl uvést: „Možná nevíte, že celibát byl zaveden v desátém století, tj. devět set let po smrti našeho Pána.“[2]

„Dementi“ č. 2: P. Lombardi vysvětloval: „Pokud se tedy lze domnívat, že článek jako celek podává smysl a ducha rozmluvy Svatého otce a Eugenia Scalfariho, je třeba zřetelně zdůraznit jako v případě předchozího ‚rozhovoru‘ zveřejněného stejným deníkem, že totiž některá konkrétní vyjádření tak, jak jsou podána, nemohou být s jistotou připisována papeži.“ Čili co? Řekl to papež nebo neřekl?

Nyní se dostáváme k „dementi č. 3“, které se týká posledního papežova rozhovoru se Scalfarim a vyšlo na internetových stránkách National Catholic Register (sic!). Začtěme se pozorně do slov P. Lombardiho:

„Jak už tomu bylo v minulosti, Scalfari uvádí v citacích, co mu papež údajně řekl, ale mnohokrát to neodpovídalo skutečnosti, neboť nezaznamenává, ani nepřepisuje přesná papežova slova, jak to sám mnohokrát sdělil. Je tedy jasné, že to, co píše v posledním článku o rozvedených a znovusezdaných, není nikterak spolehlivé a nemůže být považováno za papežovo smýšlení.“ P. Lomardi řekl, že nebude vydávat prohlášení v této věci, neboť ti, kteří „sledovali předešlé případy a pracují v Itálii, znají způsob Scalfariho psaní a znají tyto věci dobře“.[3]

A teď již tradiční otázka: Řekl to papež nebo neřekl? P. Lombardi píše, že „v minulosti“ mnoho věcí, které Scalfari napsal, „neodpovídalo“ skutečnosti. Nás ale přeci nezajímá, co v minulosti odpovídalo či neodpovídalo skutečnosti, nýbrž jestli odpovídají skutečnosti slova uvedená v rozhovoru pro La Repubblica z 1. listopadu 2015.

„V tom šílenství je metoda“

P. Lombardi dělá z předního italského novináře svérázného pomatence, který se podle všeho ráno probudí, vypije cappuccino a řekne si: „Zavolám papežovi, a pak napíšu něco jiného. Ha!“ Nu, možné to je, Scalfariho osobně neznám a jeho levicové smýšlení by mohlo svědčit o nějaké poruše, ale nemohu se zbavit dojmu, že to není prostý „Případ šíleného žurnalisty“.

Není mi totiž jasné, proč má František neodvratné nutkání udělovat „šílenému žurnalistovi“ stále rozhovory. Po prvé to lze pochopit. Papež třeba od známého novináře očekával jistou úroveň. Scalfari se ale projevil jako neseriózní pisálek, jelikož papeži údajně vložil do úst slova, která nevypověděl. Že s ním František udělal další rozhovor, si můžeme vykládat třeba určitou naivní velkodušností. Ale pokud se člověk pouští do třetího rozhovoru s novinářem, který, slovy mluvčího Svatého stolce, „mnohokrát uváděl, co neodpovídalo skutečnosti“, pak buďto ztratil naprosto soudnost, což v případě hlavy Církve není dobrá zpráva, nebo je to záměr a „v tom šílenství je metoda“[4].

Spolupráce František–Scalfari totiž vypadá tak, že druhý vypouští do oběhu kontroverzní výroky, ale papež je chráněn, neboť vše lze připsat na vrub Scalfariho svobodomyslného přístupu. Proto také P. Lombardi v podstatě nikdy nepopřel, že by papež to či ono řekl. Ostatně, velmi bych se divil, kdyby Scalfari neměl telefonický rozhovor s Františkem nahraný, jak je běžná novinářská praxe. Ještě více bych se ale divil, kdyby případný záznam zveřejnil na svoji obranu. Tím by totiž celá hra ztratila své nehezké kouzlo. A že klade svoji novinářskou reputaci na oltář pokroku? Ta ale zase tolik neutrpí, zvláště když mu František bezpochyby udělí další rozhovor.

Martin R. Čejka

[1] Eugenio Scalfari, „Dalle miserie politiche alle alte visioni di Francesco“, La Repubblica 1. listopad 2015. Zvýraznění MRČ. Fotokopie tištěného vydání (pdf).

[2] Martin R. Čejka, „Poučování oklikou“, Te Deum 3/2014.

[3] Edward Pentin, „Fr. Lombardi: Latest Scalfari Article on Pope ‚In No Way Reliable‘“, National Catholic Register 2. listopadu 2015.

[4] William Shakespeare, Hamlet 2, 2.

19 Komentářů k "Čejka: Papež (ne)řekl, že všichni rozvedení, kteří o to požádají, budou připuštěni k přijímání aneb Případ šíleného žurnalisty"

  1. MichalD | 3.11.2015 z 9:49 |

    Je to hrozné, nikoliv však překvapivé: kard. Kasper už před půldruhým rokem na konzistoři řekl přece zcela jasně, jak budou postupovat (model IIVK, kdy bez „změny nauky“ se změní „pastorační“ praxe). Papež tehdy na jeho adresu nešetřil chválou a od té doby všechny kroky postupují přesně ve vytyčené linii. Do tohoto rámce spadají i další podivná prohlášení z nejrůznějších stran, např. goo.gl/3QZSzw nebo goo.gl/lDnLo3.

  2. Libor Rösner | 3.11.2015 z 10:58 |

    Jak Rádio Jerevan…

  3. Dr. Radomír Malý | 3.11.2015 z 12:17 |

    Jsem toho názoru, že v té nejednoznačnosti a zmatenosti á la „Rádio Jerevan“ je záměr. Papež František podle mne evidentně usiluje o to, aby jeho výroky byly chápány jako nejasné. A nejen chápány, aby jimi skutečně i byly. Konzervativci tak budou na základě „dementi-nedementi“ Lombardiho tvrdit, že papež nic neřekl o připuštění znovusezdaných rozvedených ke sv. přijímání, modernisté á la Kasper budou ovšem nad jeho údajnými slovy Scalfarimu jásat a mluvit o „výrazném posunu v přístupu k této problematice“. Celá mašinérie tak pojede podle této linie dál, přesně jako na synodě: konzervativci ať se radují, že nauka zůstala nedotčena, progresisté ať se radují, že se postupně prosazují „nové cesty pastoračního přístupu podle principu milosrdenství“, čili tiše a nenápadně se zavede to, co od prvopočátku katolické nauce odporuje.

  4. Dr. Radomír Malý | 3.11.2015 z 12:44 |

    Teď jsem se dočetl na katholisches.info, že Lombardi své 3. „dementi“ sdělil vatikanistovi Edwardu Pentinovi, který je zveřejnil na stránkách Nacional Cath. Register. Přitom ale bylo sděleno, že žádné „oficiální“ dementi tisková služba Sv. stolce vydávat nebude. Také signifikantní!

  5. Ano. Také to zmiňuji.

    Martin R. Čejka

  6. Libor Rösner | 3.11.2015 z 13:59 |

    Ad Radomír Malý – ještě to připomíná tu causu fotbalistů, kteří si prý po jedné prohře v kvaldě pozvali na hotel prostitutky a podle mědií měl vše platit Ujfaluši, který měl tímto slavit narozky. na dotaz novinářů odpověděl: „Nic jsem neplatil a ta částka absolutně nesouhlasí.“ 🙂 Ta věta se stala legendární…

  7. Viděl bych tyhle výroky jako „balonky“, jimiž papež sonduje náladu ve společnosti. Co se zalíbí, na to přitlačí, co nikoliv, popře – třeba prostřednictvím tiskového mluvčího. Využití sdělovacích prostředků dokonalejší, než kdy předtím.

  8. jaroslav | 3.11.2015 z 18:04 |

    Podivná to doba, kdy místo aby papež podezíral jiné ze zchytralosti modernistů, budou katolíci podezírat ze zchytralosti modernistů svého papeže.

  9. Janek | 3.11.2015 z 18:40 |

    O synodě se někdy hovoří jako o „malém koncilu“.
    Tohle vše, doba a její (církevní) zmatky, mi dávají možnost lépe pochopit a nahlédnout zmatky a ďábelskou rafinovanost v době kolem DVK, čehož důsledky sklízíme dnes už naplno.
    Jen mám občas pocit, že opakovaný vtip už není vtipem…

  10. Vaclav Wachtl | 3.11.2015 z 21:45 |

    P.Janek : Doporucuji knohu ucastnika koncilu O.H.Pesch: Druhy vatikansky koncil. Tam se doctete ,jake metody pouzivala tradicionalisticka mensina,aby zabranila koncilu v prijeti reforem,pro ktere byla jasna vetsina koncilovych otcu.

  11. Juraj | 3.11.2015 z 23:34 |

    Co sa tyka papeza v dokumente DVK čítame:“táto náboženská poslušnosť vôle a rozumu sa má prejavovať zvláštnym spôsobom voči autentickemu učiteľského úradu rímskeho biskupa,i keď nehovorí“ex katedra“,a to v tom v tom zmysle,ze sa s úctou uznáva jeho najvyšší učiteľský urad a ze sa úprimne lne k jeho vyrokom,v zhode s jeho chapanim a prejavenou vôľou.Lumen Gentium
    Podľa vsetkeho smer myslenia pápeža Františka je dôsledne orientovaný na závery DVK a zaiste mu je známa táto silná podpora papezskej autority -to všetko sa musí chápať v pláne spásy nesmrteľných dusi,teda závažnosť už ničím iným neporovnatelna.P.Lombardini SJ ako tlacovy hovorca Svätého stolca zrejme bezprostrednom styku s pápežom Frantiskom v predmetnej záležitosti v súvislosti s „DEMENTOM c.1“
    problematiku autenticnosti jeho výrokov ako ich uvádzal v článku Scalfari prejednal,teda zakladna opatrnosť mala pápežovi veliť tomuto lavicovemu novinárovi už žiaden rozhovor neposkytnut a ak to zo zvláštnych dôvodov predsa
    chcel, tak len za podmienky vlastnej dôslednej autoritazicie novinového článku.Publikované témy zasahuju vieroucne myslenie a nezodpovednost v tomto smere je mimo žiaduce ramce:ANO-ANO,NIE-NIE
    Názorové som za jedno s autorom článku,ovsem v tejto výsostne citlivej téme som sa rozhodol pockat na záverečné stanovisko pápeža k synode.Rozhodol som čakať aktívne,teda modlitbou,aby to co bude rozhodujúce pre orientáciu prenikol Duch sv.
    Vieme,že všetko na svete sa deje bud z Vôle Božej,alebo Jeho dopustenia.
    Moja viera zostane trvala aj keď budem vnútorné z výsledku o záverov o synode konstatovat rozpor s doteraz platnou naukou Cirkve.Garantom neporaziteľnosti Cirkvi je jej zakladateľ.
    Záverom chcem pripomenúť pre mna hlboko zasahujucu udalost ked v roku 1999 pri návšteve v Iraku pobozkal JP II Korán.Akoby teda predstavitel jedineho praveho zjavného nabozenstva s týmto úkonom dal do pozornosti celého sveta pre Islam akési „imprimatur“
    To boli v mojom myslení novonastolene otázniky.Podľa publicity okolo tohoto úkonu JP II,zrejme táto udalosť šokovala veriacich Ježiša ako Boha v negatívnom smysle a to takmer neunosnym sposobom.Aj v tomto prípade podľa môjho názoru islo o dopustenie Božie.Nebol by to Pán,ktorý s tejto nežiaducej zarazujucej situácie nevyvodil veľké dobro.Za krátko v následný rok všetkým dilemam ako je to vlastne s pravostou inych náboženstiev oproti katolicizmu urobilo koniec Vyhlásenie Dominus Iesus,ktore podpísal a nariadil zverejniť zase samotný JP II.Preštudovanie Vyhlásenia DI je požehnaním pre upevnenie viery každého pravoverneho katolika,pričom bozkom preukazany postoj ku knihe Koranu JP II bude naďalej vzbudzovať rozpaky,ovsem následne vznikle dobro,ktoré sprostredkovalo Vyhlásenie DI dáva podnet silnej dôvere našej o Pána a to napriek tomu,ze takmer s istotou môžeme očakávať mnoho uskali ktore diania na poli Cirkvi donesú.
    Teda ešte si chvíľu počkajme,ale aktívne.

  12. Renda | 3.11.2015 z 23:42 |

    Vatikán nemá na nahrávač ?;-)

  13. Libor Rösner | 4.11.2015 z 7:49 |

    Ad Renda – Má, ale od jisté doby se v rámci šetření využívají služby zaměstnanců, kteří umějí stenografovat.

  14. Lucie Cekotová | 4.11.2015 z 7:59 |

    Ad pan Wachtl: K DVK lze ovšem doporučit i jiné čtení. Např. Roberto de Mattei: The Second Vatican Council – An Unwritten Story. Nebo Rýn se vlévá do Tibery, to dokonce vyšlo i česky. Ostatně kardinál Kasper si ještě dnes veřejně libuje, jak se pěkně podařilo prosadit do koncilových dokumentů nejednoznačné formulace, které si každý může vykládat, jak chce, a k této taktice se otevřeně přihlásil i v souvislosti se synodou.

  15. jaroslav | 4.11.2015 z 8:08 |

    Václav Wachtl: „Doporucuji knihu ucastnika koncilu O.H.Pesch: Druhy vatikansky koncil. Tam se doctete, jake metody pouzivala tradicionalisticka mensina, aby zabranila koncilu v prijeti reforem, pro ktere byla jasna vetsina koncilovych otcu.“

    Dobrá kniha. Doporučovat tuto četbu doplnit četbou knihy P. Ralpha M. Wiltgena S.W.D. „Rýn se vlévá do Tibery“ je na těchto stránkách asi nošením dříví do lesa, ale pro pochopení, že taktika na Druhém vatikánském koncilu hrála možná větší roli než argumenty, je to opravdu vhodné.

  16. jaroslav | 4.11.2015 z 8:19 |

    Renda: „Vatikán nemá na nahrávač ?;-)“

    Pokud by skutečně byl Eugenio Scalfari papežovým mediálním nahrávačem ve hře o změnu pastorálních důrazů, byla by investice do nahrávače coby technického zařízení záležitostí B, která by se vyjevila asi až při selhání plánu A.

  17. Efrém Syrský | 11.11.2015 z 9:59 |

    Václav Wachtl. Kniha O. Pesche o DVK, je takové modernistické „poučení z krizového vývoje“. Proto ji neberte vůbec vážně, a přečtěte si knihy od DVK, zde od jiných doporučené. Já když jsem ji nedávno opět pročetl, od srdce jsem se zasmál. Je stejně zábavná jako Mrtvé duše od Gogola.

  18. Michal Semín | 11.11.2015 z 16:14 |

    Já bych naopak Peschovu knihu vážně bral a to z jednoho prostého důvodu. Zcela otevřeně se v ní přiznává k taktice koncilních progresivistů, tj. prosadit takové formulace, jež nemají jednoznačný výklad. Ti mazanější z nich totiž dobře věděli, že explicitně bludné výroky by v katolických kruzích vyvolaly odpor.

  19. Efrém Syrský | 12.11.2015 z 9:01 |

    Michale jistě, souhlasím, jsem téhož názoru, já to myslel s určitou nadsázkou, a lehkou ironií.Peschova kniha je ukázkou, jak se pokoncilní dýmka opia předává dál. Pro Václava Wachtla to bylo doporučení, aby ji nebral vážně, jako nějakou rukověť, v boji proti „barokním“ červotočům. 😀

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*