Torlak Thorhallsson (23. 12.)

V literatuře má jeho jméno několikero podob: Thorlac Thornalli, Thorlakur, Þorlakr, Þorlákur Þórhallsson. Přinejmenším podle posledních varianty je zřejmé, že nejde o našince. Ano, jde vskutku o cizince, přesněji o Islanďana. Tak jako jeho jméno je takové synchronní, je synchronní i datum jeho narození – 1133. Pro zájemce o zlámání jazyka dodávám, že místem jeho narození bylo staré známé Hlíðarendi v okrese Fljótshlíð.

Island je Islandem, tj. Ledovou zemí, od té doby, co ho tak nazval norský kolonizátor jménem Vilgerdarson poté, co spatřil ve fjordu plavat obrovské ledové kry. Když mu pak v první zimě strávené v tamní „sibérii“ pochcípal všechen dobytek, který se tam snažil chovat, upaloval z nehostinného ostrova domů. Dávno před ním však na ostrově začali vegetovat irští mniši, kteří si takové drsné podmínky nemohli vynachválit – byly přímo ideální pro poustevnický život, k němuž se utekli. O málokteré zemi můžeme tvrdit, že v ní bylo křesťanství prvním náboženstvím. O Islandu ano. Jenže když se objeví pohanští Vikingové, jež sem na jejich dobyvačných rejdech zavál vítr, a to doslova, nastal problém. Ne však neřešitelný, křesťanství si svou pozici pod zubatým islandským sluncem podrželo. Rozličné spory se řešily buď válkymilovně – v ozbrojených střetech, nebo mírumilovně – na lokálních sněmech. Když pak byl r. 930 zřízen zemský sněm Álting, vznikl první parlament na světě. Feministky by podaly protest do Štrasburku – hlasovací právo a vůbec jakoukoli aktivní účast na něm měli jen muž. Hlasovalo se, vynášely se rozsudky, vyhlašovaly se zákony. Jako třeba ten z r. 1000, co křesťanství ustanovil jako státní náboženství. Ale že by se ihned poté nechali všichni pohani pokřtít, to by byla mýlka, bylo o nich slyšet i pak. Ale vraťme se k právě narozenému Torlakovi.

Už jeho jméno napovídá, že to s opuštěním tradic pohanských předků nebylo na Islandu zas tak žhavé – Thor byl vikingský bůh hromu. Ale každá bouře se jednou přežene. I když na druhou stranu – Torlakův vzestup byl vpravdě bleskový. Bohatý otec mu zaplatil studium v Paříži a v anglickém Lincolnu, v patnácti letech už byl jáhnem, v osmnácti knězem. Po návratu na Island působil jako kněz v Kirkjubæru, pak převoroval v  nově založeném augustiniánském klášteře Þykkvabær í Veri neboli Tykkvabaru, aby to bylo srozumitelnější. Šlo o první augustiniánský klášter na tomto ostrově. Poté (r. 1178) byl zvolen biskupem ve Skálholtu – centru jedné ze všech dvou tehdejších isl. diecézí.

On to ale nebyl žádný med biskupovat v zemi, kde pohanství bují jako koukol, kde pro ránu mečem nejde nikdo daleko, kde jsou lidi s náturou drsných seveřanů. Není divu, že Torlak měl starostí se svými farníky a kněžími víc než dost. Snažil se je naučit žít ctnostně. Muži měli zapomenout na mnohoženství, kněží na ženství vůbec. Když se pak navíc ještě ujímal a dokonce zastával chudých, a to i proti různým dobovým oligarchům, když usiloval o církevní samosprávu, o dohled a libovolné nakládání s církevním majetkem a desátky, začalo mu být v Ledové zemi dosti horko. Hlavním soupeřem v boji o práva církve mu byl jistý Jon Loftsson z Oddih v Rangárvelliru, příbuzný norských králů. To už byl někdo. Ale Torlak neustoupil ani o krok, ba ani o krůček, zůstal pevný, neoblomný, přitom však trpělivý. Bojoval proti svatokupectví i proti korupci při jmenování kněží. Ale i jeho osobní život byl prost jakýkoliv výstřelků, jeho bohabojnost a pokora byly známy od jednoho břehu ke druhému. Svědčí o tom „Þorlákssaga”, tj. Sága o Torlakovi.

Chtěl rezignovat na svůj úřad a odejít do ústraní, ale smrt mu plány překazila. Bylo 23. 12. 1195. Dnes se tomuto dni říká na Islandu „Þorláksmessa” – Den sv. Torlaka. Zemský sněm Álting kul železo, doku bylo žhavé, a prohlásil už r. 1198 Torlaka na popud jeho nástupce na biskupském stolci za svatého. Byl pak ctěn nejen doma, kde mu bylo ve středověku zasvěceno hned 56 kostelů, ale i ve Skandinávii či v Anglii. Protestanti se sice snažili, seč mohli, ale jeho jméno z hlav domorodců nevytloukli. S jistým opožděním ho pak Jan Pavel II. r. 1984 oficiálně prohlásil za svatého a navíc ho jmenoval patronem Islandu. Od r. 1989 se pak slaví jeho (Torlakův) svátek 20. 7. – kdy byly ve 13. stol. slavnostně přeneseny světcovy ostatky do katedrály v Skálholtu.

Libor Rösner