Sv. Agáta (5. února)

Místo činu: Sicílie. Rok: 235. Causa: sv. Agáta (též Háta). Už jako malá složila Agáta slib panenství a bezvýhradného oddání se Ježíši Kristu coby svému nebeskému Ženichovi. Netušila, jak usilovně bude muset tento slib později obhajovat před ženichem pozemským…

Uběhlo pár let a na Sicílii dorazil místodržitel Quintianus. To by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o oblíbence císaře Decia, jednoho z největších pronásledovatelů křesťanů. I sem přijel tento císařův poskok s úkolem vyhubit místní křesťany. Sicílie byla nejen obilnicí starověku, ale vykazovala i vcelku slušnou úrodu křesťanů, což byla pro Decia a jemu podobné ideální příležitost, jak dokázat svou věrnost císaři a ukojit své násilné choutky. Hon na ně mohl začít.

Agáta se zatím těšila úctě a zájmu sicilských mladíků, ovšem všechny je rázně odmítala. Jeden z nich ji jako křesťanku udal Quintianovi. Neváhal přitom zahrát na erotické struny – je to krasavice, bude se mu líbit, to by bylo něco pro něj, navíc je to děvče z přední sicilské rodiny. Quintianus zpozorněl, sám byl totiž nízkého původu a ženu, kterou měl, upřímně nesnášel, potřeboval vzpruhu jako sůl – jak v podobě finanční injekce, tak v podobě mladé, nadějné ženy. Vyléčil by si tak hned dvě bolístky najednou. Jenže Agáta na jeho druh „terapie“ nepřistoupila. Chtěla sloužit Kristu a bližním. Místodržitel to začal řešit po svém a sám jí naordinoval měsíční „lázeňskou kúru“, během níž měla přijít k rozumu. Tyto „lázně“, spravované ženštinou jménem Afrodisia, nebyly ničím jiným než vykřičeným domem. Agáta tu měla zapomenout na dobré vychování a přiučit se tomu, „jak to chodí ve světě“. Ovšem žádné nucení, musí na to přijít sama, zněl příkaz. Agáta se ale držela, lichocení, prosby, hrozby ani „zářný“ příklad všech okolo nezabíraly. Afrodisia ji vracela správci „nevyléčenou“, zato s dodatkem, že by zvládla spíš ohnout chladné železo nebo obměkčit kámen než přesvědčit tuto dívku o prospěšnosti změny smýšlení.

Jak už to tak bývá, vášnivou zamilovanost vystřídala vášnivá nenávist. Kromě averze vůči křesťanům zde zapracovala i uražená ješitnost odmítnutého nápadníka, nicky, která se přes mrtvoly schopnějších dostala k moci. Nechal si ji přivést a naposledy se ji pokusil přimět „k rozumu“. Následný dialog mezi nimi probíhal přibližně v tomto duchu:

„To ti nevadí dělat ze sebe otrokyni? Vždyť jsi z patricijského rodu!“ „Já sloužím Kristu, a to je největší svoboda, co může být. Co největší – jediná!“ „Cože?! To chceš říct, že my nejsme svobodni, když uctíváme naše bohy?“ „Vy? Vy jste jen otroci obyčejné pověry, uctíváte falešné modly ze dřeva, z kamene nebo z bronzu. Chtěl bys sám mít za ženu někoho, jako je ta vaše Venuše? A i ty chceš být jako ten váš smilník Jupiter?“ Quintianus se rozvzteklil a Agátu udeřil. Ta mu řekla: „Vidíš, já tě srovnávám s tvými bohy, a ty, místo toho, abys na to byl pyšný, zuříš. Co jsou zač, když se kvůli tomu urazíš?“ Quintianus jen něco zamumlal a poslal ji do vězení.

Nazítří si ji předvolal znovu. „Podívej, máš jedinou možnost: vzdej se svého Krista, obětuj našim bohům a budeš žít. Dávám ti šanci, jsem tu na Sicílii proto, abych vás, křesťany, sprovodil ze světa. Vzdej se Krista, vezmi si mě, nebudeš toho litovat. Jinak tě vydám na mučidla!“ „Nikdy!“ Tím byl její osud zpečetěn.

Nejprve dal Agátino tělo, natažené na skřipci, „učesat“ železnými hřebeny a rány pak „hojit“ rozpálenými pochodněmi. Když pořád tvrdošíjně trvala na svém, že jen Kristus je jediný Bůh a její jediný Ženich, přikázal svým katanům, aby jí uřezali ňadra. Takto zbídačenou ji pak hodili do cely. Podle legendy k ní pak v noci přišel sv. Petr a její rány uzdravil.

Po čtyřech dnech poručil správce Agátu přivést opět k sobě. Když zase odmítala jeho „dobře míněné návrhy“, nechal na podlaze položit střepy a rozžhavené uhlí a na nich dívku vyválet. Agáta samozřejmě od počátku svého věznění obrátila svou mysl k Bohu, ustavičně se modlila a pouze u Něj hledala sílu a pomoc. Jen proto mohla celou tu dobu vydržet a nepovolit. Navíc při poslední tortuře vypuklo zemětřesení, jemuž padlo za oběť několik Quintianových úředníků. Polomrtvý strachy v tom viděl trest Boží a nechal Agátu přenést zpět do cely. Tady, zcela vyčerpaná a zmučená, 5. února r. 251 zemřela. Quintianus však neměl dost a hodlal vyvraždit všechny její příbuzné – dostal totiž chuť na rodový majetek. Při této výpravě však spadl z koně do rozbouřené řeky a utopil se. Řeka s ním odnesla i památku na něj, kdežto na mladou mučednici lidé nezapomněli. Už rok po své smrti zachránila Catanii před běsnící Etnou. Obdobná situace nastala r. 1634, kdy místní obyvatelé nesli v procesí k zuřící sopce Agátin závoj, ve městě po celá staletí uchovávaný. Plameny ustaly, sopka se ztišila.

Agáta je patronkou Sicílie, horníků, kojných… Je ochránkyní proti ohni, výbuchu sopky, zemětřesení a je vzývána i proti rakovině prsu. V den její smrti se na Sicílii posvěcuje pečivo, sůl a voda, které mají lid chránit před blesky a požáry. Posvěcené kousky chleba se házejí do ohně, aby vítr odnesl požár pryč. Dobytek se pak krmí posvěceným chlebem a solí, aby byl uchráněn před nemocemi. Jejími atributy jsou: hranice, kleště, mísa, ňadra, nůžky, pochodeň, roh, uhlí.

Libor Rösner

2 Komentáře k "Sv. Agáta (5. února)"

  1. Evžen Kindler | 7.2.2016 z 23:12 |

    Služební povinnosti mě donesly na předměsdtí Catanie tvané Ognino (kdysi ves daleko od Catanie), kde byly ve 12. století nalezeny ostatky sv. Agathy, přinesené před tím vojáky křížové výpravy z Konstantinopole. Byl postaven chrám, kde byly uloženy, ten však během staletí zcela zmizel a jeho zbytky byly objeveny až při stavbě kruhového objezdu. Poté byla místo chrámu postavena na daném místě (tj. v kruhovém objezdu) alespoň socha světice a pod ní nápis, který do češtiny přeložen zní
    „17. srpna 1126 byly v těchto místech odhaleny požehnané ostatky sv. Agathy
    pocházející z Konstantinopole. V obrovském objetí prosil klečící lid úpěnlivě o smilování. Nejvyšší svědek biskup Maurizio zde vztyčil chrám přenesení, který
    zmizel nezájmem lidí. Na památku zřídila zbožnost ogninských. 12. ledna 1997.
    Dar výboru pro oslavy, (farnost) Madonna d’Ognina.“
    Nedaleko kruhového objezdu je návěští, které v češtině znamená „Kruhový objezd svatá Agatha na válečku“ – socha opravdu znázorňuje malé válečky pod nohami světice. Že by
    Domnvám se, že chrám zmizel i vinou zemětřesení, která obec Agina postihla.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*