Výstava „Bez hranic“

Když v Praze zahlédnete plakát výstavy s nápisem Bez hranic, snadno ho budete ignorovat s představou, že jde zase o nějaké polopatistické vizuální artefakty o migrační krizi. Když si na tom plakátu všimnete obrazů muže a ženy a jste poněkud zkušení v rozpoznávání výtvarných stylů, napadne vás, že výstava bude asi věnována rozvoji měst, řemesel, cechů atd. Příprava výstav je vždy praktickou i byrokratickou anabází trvající mnoho měsíců, a tak je třeba vědět, že název Bez hranic byl patrně určen dlouho před tím, než se hranice jakožto atribut migrační krize stala ideologickým bonbónem politicky korektní tak zvané veřejnosti; rozumný občan, který toto ví a který si nemíní pěstováním ideologie kazit život, může o uvedeném názvu hloubat. Zpráva, kterou právě čtete, má za cíl tomuto hloubání pomoci na základě přímých zkušeností, které její autor na výstavě jako návštěvník získal.

Ty dvě postavy na plakátech jsou opravdu měšťané, avšak ne jen tak nějací: byly převzaty z jednoho obrazu Matky Boží, na němž figurují jako obrazy donátorů. To dává čtenáři, který nad názvem hloubá, podnět k předpokladu, že na výstavě by měla být duchovně orientovaná výtvarná díla. Předpoklad je správný, výstava obsahuje mnoho děl malířských, sochařských a knižních, z nichž většina je nejen duchovních ale i katolických (jedna opravdu malá menšina jsou díla luteránská a jiná menšina jsou díla profánní, např. kachle nebo nástroje středověkých horníků a hutníků). A výše zmíněný dojem z tváří donátorů ilustruje další vlastnost výstavy: ta se ukrývá v mnohem menším nápisu na plakátech: Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí.

Proč však název Bez hranic? Jde o česko-německé hranice právě v oblasti Krušných hor. Návštěvník, který v posledních desetiletích na výstavy chodí častěji, si nyní snad představí, že jde o duchovní výtvarnou tvorbu vypůjčenou z depozitářů měst nacházejících se v oblasti Krušných hor, a to na obou stranách hranic. Tak se přece v dnešní době výstavy dělají. Tuto představu však musíme opravit, a to dvěma informacemi.

Předně: jde o depozitáře zejména z české strany hranice, avšak díla jsou detailně popsána i co do vzniku a ten se ukazuje, jak některá z nich (zdaleka ne všechna) do oné české oblasti přicházela z druhé strany hranic. A za druhé: ony oblasti jsou pojaty dosti velkoryse, na příklad do té české je zahrnuto okolí cesty ze středních Čech do Saska (tedy Labe s přítoky už od Litoměřic a Budyně nad Ohří) a do té německé vše, odkud umělecká díla do české oblasti doputovala /tedy nejen Sasko, ale i např. Franky a Bavorsko). Tím jsme zhruba popsali, co může návštěvník na výstavě očekávat.

Skutečnost výstavy očekávání předčí. Do obecných představ se promítá zmíněná česká oblast jako duchovní pustina, do posledních zbytků vykradená a zdemolovaná, obývaná „lidskou náplavkou“ českých „cizinců“, kteří v oné oblasti nahradili Němce odsunuté po 2. světové válce a kteří se tam usadili s jediným cílem: vydělávat dostatek financí v hutní, hornické a strojírenské (později též energetické) výrobě, tedy bez jakéhokoliv vztahu k duchovním hodnotám, tím méně k duchovnímu a uměleckému odkazu této krajiny. A výstava překvapuje. Překvapuje množství i umělecká kvalita. Překvapuje bohatá tvorba v epoše po husitských válkách (tím nechceme říci, že tam nejsou exponáty vzniklé před nimi, nejstarší dílo je obraz Panny Marie s Ježíškem z Mostu pocházející z 13. století).

Nebudeme čtenáře zatěžovat informacemi, které může získat podobným způsobem jako tuto zprávu – na internetu: výstavu pořádá ve Valdštejnské jízdárně (tedy pár metrů od stanice Malostranská pražského Metra) Národní galérie a ta o výstavě informuje na své stránce http://www.ngprague.cz/exposition-detail/bez-hranic-umeni-v-krusnohori-mezi-gotikou-a-renesanci/. A tak jen doplníme některé informace, o nichž předpokládáme, že jsou zvlášť významné s hlediska zájmů, které předpokládáme u čtenářů našich internetových stránek.

Panna Marie v naději z Květnova. Dolní Bavorsko – Franky (?), 80. léta 15. stol.

Panna Marie v naději z Květnova. Dolní Bavorsko – Franky (?), 80. léta 15. stol.

Výstava je rozdělena na oddíly odpovídající jednotlivým oblastem – Žatecku, Chomutovsku, Lounsku, Mostecku, Teplicku, Děčínsku, Ústecku, Kadaňsku a Litoměřicku, zvláště (ale vůbec ne výhradně) jejich centrům hmotným (městům) a duchovním (jde hlavně o kláštery, a to v Oseku a v Kadani). Tyto oddíly jsou zaměřeny na výtvarnou tvorbu tvořenou pod vlivem katolické církve. Valdštejnská jízdárna má vzadu část, která svou strukturou připomíná pozadí chrámu s kruchtou. Menší část té jakési kruchty je oficiálně věnována luteránské tvorbě, obsahuje však jen několik děl inspirovaných luteránstvím v širokém smyslu (speciálně periodou jeho utváření, kdy ještě Luther nebyl exkomunikován), zbytek obsahuje díla katolická a ukázky nářadí a literatury místního průmyslu – hutnictví, zatím co prostor pod tou jakousi kruchtou je zaměřen na bohoslužebné předměty (kalichy, monstrance,…), iluminované knihy (graduál, antifonář,…) a grafiku (dřevořezy Albrechta Dürera).

V ostatních částech výstavního prostoru jsou vystaveny obrazy, několik z velké části zachovaných oltářních arch, kachle, křtitelnice, zvon, několik částí domovních portálů a – hlavně – sochy a reliéfy. Jistě zaujme větší počet z nich, nicméně považujeme za vhodné upozornit čtenáře našich internetových stránek jednak na vynikající sochu sv. Mikuláše z Vilémova, ukazující ho jako světce, z něhož vyzařuje rozhodnost, moc a moudrost, a jednak na dvě sochy Matky Boží, které se od jejích ostatních vystavených soch odlišují nápadně prostým byť ušlechtilým obličejem, připomínajícím venkovskou dívku: obě pocházejí z blízkosti Chomutova, konkrétně jedna (s Ježíškem v náručí) z Údlic (s tou se návštěvník setká hned uprostřed prvního prostoru výstavy, když do ní vstoupí) a druhá – Panna Maria v naději – z poutního místa Květnov (původně bez Ježíška, který byl později doplněn jako miniaturní skulptura a vložen do pravoúhlého prostoru v Mariině lůně, který byl v soše pro ten účel vyříznut – viz připojený obrázek).

Výstava je kromě pondělka otevřena každý den od 10 do 18 hodin, a to až do 13. března.

Evžen Kindler

1 Komentář k "Výstava „Bez hranic“"

  1. david | 8.2.2016 z 15:31 |

    Biskupství litoměřické nabízí pro farnosti ze své diecéze možnost bezplatné prohlídky s výkladem.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*