Během počátečního období Druhého vatikánského koncilu se konala tajná schůzka zástupců Svatého stolce se skupinou Židů. Šlo o jistý druh dohody mezi Vatikánem a Moskvou aplikovaný na synagogu. Dohoda Vatikánu s Moskvou byla tajná smlouva mezi Vatikánem a Kremlem uzavřená v roce 1962. Výměnou za přítomnost pozorovatelů z Ruské pravoslavné církve na koncilu Jan XXIII. zaručil, že na Druhém vatikánském koncilu nedojde k odsouzení komunismu.[1] O paktu mezi Moskvou a Vatikánem se nyní často píše. Tajná úmluva Vatikánu s židovskými vůdci už tak známá není.
Schůzka, která se týkala Židů, se konala někdy na přelomu let 1962–63 a vylíčil ji židovský spisovatel Lazare Landau ve francouzském časopise Tribune Juive č. 903 s datem 17.–23. ledna 1986. Papež Jan XXIII. svěřil jednání kardinálu Beovi, který byl tehdy papežovým hlavním mužem pro ekumenismus a mezináboženský dialog.
Landau o Beovi píše: „Vyslal k židovským komunitám tajné emisary, aby zjistili, co židé chtějí. Židé ve Štrasburku proto přijali P. Congara OP, který přijel do synagogy zahalen tajemstvím a dvě hodiny tam poslouchal stížnosti představitelů komunity.“ To byl počátek „nové perspektivy“, která byla podstrčena do katolické nauky a která znamenala, jak poznamenává Jean Madiran[2], že „už nesmíme mluvit o nevěrnosti Izraele, ale máme hovořit o jeho věrnosti“.
Lazare Landau uvedl mnohem více podrobností o této schůzce v Tribune Juive č. 1001 datované 25.–31. prosince 1987. Landau prozrazuje:
Jednoho mlhavého, mrazivého zimního večera v zimě 1962–63 jsem na neobyčejné pozvání navštívil komunitní středisko Centre communautaire de la Paix ve Štrasburku. Židovští představitelé tam v suterénu měli tajnou schůzku s vyslancem papeže. Po skončení sabatu nás tam asi tucet uvítal dominikána v bílém hábitu, P. Yvese Congara, kterého kardinál Bea jménem Jana XXIII pověřil, aby se nás zeptal, co v předvečer koncilu od Církve očekáváme… Židé, kteří téměř po dvacet staletí žili v oddělení od křesťanské společnosti a často se s nimi zacházelo jako s vyděděnci, nepřáteli a bohovrahy, žádali, aby byli úplně rehabilitováni. Žádali, aby jako přímí potomci monoteistického rodu Abrahámova, z něhož povstalo křesťanství, byli pokládáni za bratry křesťanské církve, partnery, kteří mají stejnou důstojnost… Bílý posel, který na sobě neměl žádný symbol nebo ozdobu, odjel zpět do Říma a vzal s sebou bezpočet žádostí podobných jako ta naše. Po obtížné diskusi… koncil našemu přání vyhověl.
Kázání a katechismy se během několika krátkých let změnily. Ve Francii plod této obnovené nauky představilo nakladatelství Editions du Centurion pod názvem Víra katolíků. Francouzský episkopát v osobě štrasburského biskupa L. A. Elchingera hrál při představování současné ‚židovské otázky‘ na koncilu rozhodující roli. Klérus rozhodnutí koncilu ochotně přijal. Tento postoj nalezl mocné zázemí v Pastoračních směrnicích biskupské komise pro vztahy s judaismem, které francouzská biskupská konference zveřejnila 16. dubna 1973.
V samotném Vatikánu se tento myšlenkový proud setkal s podporou nejvyšších míst. Dne 4. října 1983 učinil kardinál Etchegaray, vyslanec Svatého stolce, v přítomnosti papeže Jana Pavla II. a synody biskupů celého světa důrazné prohlášení, které všechny židovské ‚problémy‘ vyřešilo dvěma body:
- Naprosté a definitivní smíření s judaismem a židy;
- pokání a žádost o odpuštění za křivdy spáchané v minulosti.
Od tajné návštěvy otce Congara ve skryté části synagogy jedné chladné zimní noci prošla nauka Církve skutečně naprostou změnou.[3]
Jean Madiran poznamenal, že P. Congar nikdy nepotvrdil ani nepopřel, že se tato schůzka konala. Nejdůležitější ale je, že následky toho, co popisuje Landauova zpráva, se v Církvi projevují od dob koncilu až dodnes.
John Vennari
Zdroj: cfnews.org
Přeložila Lucie Cekotová.
[1] Dohoda mezi Vatikánem a Moskvou, Jean Madiran. The Fatima Crusader, č. 16. září-říjen 1984.
[2] Jean Madiran (1920–2013), francouzský tradičně katolický spisovatel a esejista. Pozn. překl.
[3] Citováno z článku Jeana Madirana „Tajná dohoda Říma s židovskými představiteli“. V originále vyšla ve francouzském časopise Itinéraires (podzim 1990), anglicky v časopise Apropos Anthonyho Frasera jako příloha k č. 9 (nedatováno), str. 4–6. Zvýraznění JV.
Omluvili jsme se úhlavním nepřítelům Krista , prohlásili je za starší bratry ve víře .
No a co pane Rendo
Já to tak tragicky neviděl, židovské vyznání víry bylo krédem Ježíše Krista, který asi 40 x cituje Starý Zákon a asi 70 x na něj odkazuje. Myslím že je důležité co píše Katechismus 598 na straně 160 :Církev v učitelském úřadu své víry a ve svědectví svých svatých nikdy nezapomněla, že „každý hříšník je příčinou a nastrojem… utrpeni“ božského Vykupitele. Vzhledem k tomu, že naše hříchy urážení samého Krista, neváhá církev křesťanům připsat mnohem těžší odpovědnost za Ježíšovu popravu, kterou oni sami často svalovali jen a jen na Židy
Ale starozákonní víra není talmudický judaismus, který vyznávají současní židé. Proto je Váš argument lichý.
Martin R. Čejka
Martinu R. Čejkovi Ano, máte pravdu že Talmud se od Starého zákona liší. V Talmudu jsou přímo štvavé názory proti křesťanům, zřejmě si nepřijetím Ježíše zvolili své neštěstí. Církev se v posledních letech přizpůsobuje lidem, takže nějaká dohoda se zástupci Židů během nebo před koncilem určitě byla. Tento článek to dokazuje.
Ad Miloš: Blázni si usmysleli, že přizpůsobí církev světu. Naopak moudří vždy přizpůsobovali svět církvi, to platí i pro náš vztah k Židům.