Tajná dohoda mezi Vatikánem a židovskými představiteli

Během počátečního období Druhého vatikánského koncilu se konala tajná schůzka zástupců Svatého stolce se skupinou Židů. Šlo o jistý druh dohody mezi Vatikánem a Moskvou aplikovaný na synagogu. Dohoda Vatikánu s Moskvou byla tajná smlouva mezi Vatikánem a Kremlem uzavřená v roce 1962. Výměnou za přítomnost pozorovatelů z Ruské pravoslavné církve na koncilu Jan XXIII. zaručil, že na Druhém vatikánském koncilu nedojde k odsouzení komunismu.[1] O paktu mezi Moskvou a Vatikánem se nyní často píše. Tajná úmluva Vatikánu s židovskými vůdci už tak známá není.

Schůzka, která se týkala Židů, se konala někdy na přelomu let 1962–63 a vylíčil ji židovský spisovatel Lazare Landau ve francouzském časopise Tribune Juive č. 903 s datem 17.–23. ledna 1986. Papež Jan XXIII. svěřil jednání kardinálu Beovi, který byl tehdy papežovým hlavním mužem pro ekumenismus a mezináboženský dialog.

Landau o Beovi píše: „Vyslal k židovským komunitám tajné emisary, aby zjistili, co židé chtějí. Židé ve Štrasburku proto přijali P. Congara OP, který přijel do synagogy zahalen tajemstvím a dvě hodiny tam poslouchal stížnosti představitelů komunity.“ To byl počátek „nové perspektivy“, která byla podstrčena do katolické nauky a která znamenala, jak poznamenává Jean Madiran[2], že „už nesmíme mluvit o nevěrnosti Izraele, ale máme hovořit o jeho věrnosti“.

Lazare Landau uvedl mnohem více podrobností o této schůzce v Tribune Juive č. 1001 datované 25.–31. prosince 1987. Landau prozrazuje:

Jednoho mlhavého, mrazivého zimního večera v zimě 1962–63 jsem na neobyčejné pozvání navštívil komunitní středisko Centre communautaire de la Paix ve Štrasburku. Židovští představitelé tam v suterénu měli tajnou schůzku s vyslancem papeže. Po skončení sabatu nás tam asi tucet uvítal dominikána v bílém hábitu, P. Yvese Congara, kterého kardinál Bea jménem Jana XXIII pověřil, aby se nás zeptal, co v předvečer koncilu od Církve očekáváme… Židé, kteří téměř po dvacet staletí žili v oddělení od křesťanské společnosti a často se s nimi zacházelo jako s vyděděnci, nepřáteli a bohovrahy, žádali, aby byli úplně rehabilitováni. Žádali, aby jako přímí potomci monoteistického rodu Abrahámova, z něhož povstalo křesťanství, byli pokládáni za bratry křesťanské církve, partnery, kteří mají stejnou důstojnost… Bílý posel, který na sobě neměl žádný symbol nebo ozdobu, odjel zpět do Říma a vzal s sebou bezpočet žádostí podobných jako ta naše. Po obtížné diskusi… koncil našemu přání vyhověl.

Kázání a katechismy se během několika krátkých let změnily. Ve Francii plod této obnovené nauky představilo nakladatelství Editions du Centurion pod názvem Víra katolíků. Francouzský episkopát v osobě štrasburského biskupa L. A. Elchingera hrál při představování současné ‚židovské otázky‘ na koncilu rozhodující roli. Klérus rozhodnutí koncilu ochotně přijal. Tento postoj nalezl mocné zázemí v Pastoračních směrnicích biskupské komise pro vztahy s judaismem, které francouzská biskupská konference zveřejnila 16. dubna 1973.

V samotném Vatikánu se tento myšlenkový proud setkal s podporou nejvyšších míst. Dne 4. října 1983 učinil kardinál Etchegaray, vyslanec Svatého stolce, v přítomnosti papeže Jana Pavla II. a synody biskupů celého světa důrazné prohlášení, které všechny židovské ‚problémy‘ vyřešilo dvěma body:

  1. Naprosté a definitivní smíření s judaismem a židy;
  2. pokání a žádost o odpuštění za křivdy spáchané v minulosti.

Od tajné návštěvy otce Congara ve skryté části synagogy jedné chladné zimní noci prošla nauka Církve skutečně naprostou změnou.[3]

Jean Madiran poznamenal, že P. Congar nikdy nepotvrdil ani nepopřel, že se tato schůzka konala. Nejdůležitější ale je, že následky toho, co popisuje Landauova zpráva, se v Církvi projevují od dob koncilu až dodnes.

John Vennari

 

Zdroj: cfnews.org
Přeložila Lucie Cekotová.

 

[1] Dohoda mezi Vatikánem a Moskvou, Jean Madiran. The Fatima Crusader, č. 16. září-říjen 1984.

[2] Jean Madiran (1920–2013), francouzský tradičně katolický spisovatel a esejista. Pozn. překl.

[3] Citováno z článku Jeana Madirana „Tajná dohoda Říma s židovskými představiteli“. V originále vyšla ve francouzském časopise Itinéraires (podzim 1990), anglicky v časopise Apropos Anthonyho Frasera jako příloha k č. 9 (nedatováno), str. 4–6. Zvýraznění JV.

6 Komentářů k "Tajná dohoda mezi Vatikánem a židovskými představiteli"

  1. Renda | 12.2.2016 z 9:12 |

    Omluvili jsme se úhlavním nepřítelům Krista , prohlásili je za starší bratry ve víře .

  2. bohuš | 12.2.2016 z 11:43 |

    No a co pane Rendo

  3. Miloš | 12.2.2016 z 22:59 |

    Já to tak tragicky neviděl, židovské vyznání víry bylo krédem Ježíše Krista, který asi 40 x cituje Starý Zákon a asi 70 x na něj odkazuje. Myslím že je důležité co píše Katechismus 598 na straně 160 :Církev v učitelském úřadu své víry a ve svědectví svých svatých nikdy nezapomněla, že „každý hříšník je příčinou a nastrojem… utrpeni“ božského Vykupitele. Vzhledem k tomu, že naše hříchy urážení samého Krista, neváhá církev křesťanům připsat mnohem těžší odpovědnost za Ježíšovu popravu, kterou oni sami často svalovali jen a jen na Židy

  4. Ale starozákonní víra není talmudický judaismus, který vyznávají současní židé. Proto je Váš argument lichý.

    Martin R. Čejka

  5. Miloš | 13.2.2016 z 21:02 |

    Martinu R. Čejkovi Ano, máte pravdu že Talmud se od Starého zákona liší. V Talmudu jsou přímo štvavé názory proti křesťanům, zřejmě si nepřijetím Ježíše zvolili své neštěstí. Církev se v posledních letech přizpůsobuje lidem, takže nějaká dohoda se zástupci Židů během nebo před koncilem určitě byla. Tento článek to dokazuje.

  6. david | 14.2.2016 z 15:37 |

    Ad Miloš: Blázni si usmysleli, že přizpůsobí církev světu. Naopak moudří vždy přizpůsobovali svět církvi, to platí i pro náš vztah k Židům.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*