Rozhovor: Revoluce v zemi vikingů (s Björnem Herstadem o situaci ve Švédsku, literatuře, novopohanství a jiných věcech)

Nevzpomínám si, že bych za celý svůj život četl tolik článků o Švédsku jako za poslední rok. A to vše kvůli krizi spojené s přílivem imigrantů. Mohl byste říct něco bližšího o situaci ve Švédsku?

Situace ve Švédsku je dramatická. Dříve byl rozvrat spojený s náporem imigrantů patrný „pouze“ ve větších městech, ale nyní se šíří do všech míst. Malou obec s několika stovkami obyvatel, přičemž častokrát se jedná o starší lidi, je stovka muslimských mužů ve věku dvacet až třicet pět let schopna proměnit z venkovské pohádky v noční můru.

Pokud to srovnáte například s Varšavou nebo Budapeští, tak rozdíl je nebetyčný. Tam se cítíte bezpečně, lidé jsou povětšinou milí, a když někdo ohrožuje druhé, lidé zakročí a udělají, co je správné. To už ve Švédsku neplatí. Gangy neevropských imigrantů nejrůznějšími způsoby obtěžují okolí, množí se krádeže, znásilnění atd. Jen málokteří se proti tomu dokážou ozvat, v očích obyčejných Švédů člověk vidí spíše odevzdanost.

Jednání policie je naprosto zoufalé, a když už někoho pronásleduje, tak to jsou občané, kteří se snaží společnost bránit.

Jaké jsou příčiny tohoto stavu? Je to způsobenou pouze sociálními dávkami, jak mnozí říkají?

Samozřejmě, že řada jednotlivých „uprchlíků“ přichází do Švédska kvůli vysokým sociálním dávkám a výhodám. Tyto výhody jsou dnes pro „uprchlíky“ dokonce mnohem větší než pro Švédy. Když třeba jdete k zubaři a prohlásíte, že jste „uprchlík bez dokladů“, což je v novomluvě označení pro ilegálního imigranta, dostane se vám ošetření zadarmo. To samé platí i v případě mnoha vnitrostátních vlaků, muzeí, koupališť atd.

Švédsko také přijímá prohlášení „uprchlíků“ ohledně jejich věku a původu, takže teď máme tzv. „samotně přicházející uprchlické děti“, což jsou povětšinou muži ve věku dvacet až pětatřicet let, často z Afghánistánu. Jedná se o nejstarší syny z rodin, a když dostanou povolení k pobytu, hned vyplní žádost o sloučení rodiny. A protože se jedná o „děti“, je žádosti obvykle vyhověno.

Ale to, co se děje, nesouvisí podle mě ani tolik s „uprchlíky“ jako takovými, ti většinou jenom využívají příležitosti, což se týká jak ekonomických imigrantů, tak islamistických infiltrátorů. Cestují přes celou Evropu, aby se dostali do Švédska, a platí při tom obrovské peníze převaděčům. Nejedná se o lidi, kteří by byli ohroženi válkou. Nikdy předtím nebyli hranice otevřené, pro vstup do země jste potřebovali pas. Když jsme dříve přijímali uprchlíky, byli pečlivě vybíráni v daných oblastech, např. z táborů OSN v sousedství válečných konfliktů.

Příčiny současného stavu je třeba hledat v našich společnostech, v našich vládnoucích elitách. O tom by se dalo sáhodlouze vyprávět…

Zkuste alespoň něco krátce nastínit.

Dobře, zmíním několik věcí, které sehrály ve Švédsku klíčovou roli.

V roce 1975 schválil švédský parlament zákon 1975:26[1], který podepsal sociálně demokratický premiér Olof Palme se slovy, že by se Švédsko mělo stát multikulturní společností. Premiér Palme vícekrát veřejně prohlásil, že se jednalo o revoluci provedenou sociálně demokratickým způsobem, tedy prostřednictvím reforem. Tehdy pochopitelně nikdo netušil, co tím myslí. Švédsko v podstatě dříve přistěhovalectví neznalo.

Palme byl svého času velmi populární i v komunistickém Československu.

Pan Palme byl zajímavou postavou. Říkalo se, že je komunistickým agentem. Bezpochyby byl neskrývaným zastáncem Castra na Kubě a Allendeho v Chile. Za Palmeho převzala sociální demokracie přímou kontrolu nad vojenskou zpravodajskou službou, legalizovala potraty, zrušila výuku křesťanství na školách, která byla dříve povinná, zreformovala školství v duchu „rovnostářství“ atd. Palme se dokonce snažil znárodnit soukromé podniky, ale neuspěl.

Ve Švédsku tedy proběhla svého druhu revoluce?

Ano. Významnou roli v tom hráli a hrají také média vlastněná úzkou skupinou mediálních oligarchů, která tvrdě prosazují levicovou agendu. Alternativním médiím se teprve někdy v poledních pěti letech začalo dařit pronikat do povědomí širší veřejnosti. Nevím, jak bych situaci nejlépe popsal, abyste si udělali patřičný obrázek… Představte si, že největší švédský deník na hlavní stránce informuje o tom, že dívka, která se považuje za muže, byla vykázána z nočního klubu, protože šla na pánský záchod. To je údajně pobuřující, jelikož byla diskriminována. Když se cítí jako muž, pak ochranka nemá právo to zpochybňovat. A to podle novinářů patří na první stránky novin…

Hlavním úkolem školek a škol je vychovávat k „demokratickým“ hodnotám, což znamená zpochybňovat role muže a ženy, učit o nejrůznějších sexuálních úchylkách, vysvětlovat, že neexistuje žádný švédský národ nebo kultura. Švédsko se stalo pokusným hřištěm frankfurtské školy[2], sametová kulturní revoluce zde proběhla dokonale.

Ještě dodám, že vláda v loňském roce zničila dokumenty Stasi[3], které se týkaly švédských agentů a spolupracovníků. Nikdy nebyla zveřejněna žádná jména a nikdo se ani nepokusil dosáhnout v této věci spravedlnosti. Proč asi?

…

Celý rozhovor najdete v Te Deum 1/2015.

 

Björn Herstad je novinář švédsko-norského původu. V minulosti působil ve straně Křesťanští demokraté, kde byl jedním ze zakladatelů konzervativní mládežnické platformy Engelbrekt. Dnes je předsedou Dackeho institutu (dackeinstitutet.se), jehož cílem je vzdělávání a šíření sociálního učení Církve. Žije se svojí manželkou a pěti dětmi ve Stockholmu.

 

[1] Regeringens proposition om riktlinjer för invandrar- och minoritetspolitiken m. m. („Vládní návrh směrnic pro přistěhovaleckou a menšinovou politiku“).

[2] Viz např. Timothy Matthews, „Frankfurtská škola a její ideoví soudruzi“ in Te Deum 4/2014 nebo Branislav Michalka, „Neomarxismus v teorii a praxi“ in Te Deum 3/2010.

[3] Stasi byla hlavní tajnou službou a rozvědkou komunistické Německé demokratické republiky.