Rok falešného milosrdenství v praxi: Františkova eugenická pilulka

Naši neokatoličtí přátelé (katoličtí věřící, považující liberální ideologii koncilu a jí inspirované „reformy“ za slučitelnou s katolickou tradicí) to dnes nemají ale vůbec trochu lehké. Za předchozích pontifikátů si našli oblast pravd, jež mohli veřejně hájit, aniž by se tím dostávali do konfliktu s pokoncilními církevními dokumenty. Nerozlučitelnost manželství, ochrana nenarozeného života, zlo antikoncepce.

Nyní však hrozí, že vítr, jenž z Petrova stolce vane, jim tuto umělou a po léta pracně budovanou konstrukci zboří. Nejprve ta nešťastná synoda o rodině. Jak mohou obviňovat „tradicionalisty“ z neposlušnosti vůči církevní autoritě, když i oni jsou dnes nuceni bránit katolické učení o manželství před samotným papežem? Možná i proto vyzněly některé komentáře v neokatolickém tisku na téma synody o rodině ještě absurdněji, než otevřená podpora bergogliovské revolty na stránkách Umlaufovin či Christnetu.

Před týdnem papež František  – při další ze svých pohoršení vzbuzujících aerotiskovek – opět udeřil. Na dotaz španělské novinářky, zda může Církev „vzít v úvahu koncepci menšího ze dvou zel“, dojde-li na otázku prevence otěhotnění, aby se zabránilo přenosu viru Zika, papež odpověděl: „Mluvíme o konfliktu mezi pátým a šestým přikázáním.“ Vážně? Implikace papežova tvrzení jsou nedozírné. Zde totiž nejde jen o posun v chápání dílčí morální otázky, ale samotného Zákonodárce. Pokud by se věrné zachování jednoho z Božích přikázání mohlo naplnit tím, že porušíme jiné (v tomto konkrétním případě porušením „šestky“, aby nedošlo k porušení „pětky“), pak z nekonečně moudrého Boha činíme schizofrenní monstrum.

A aby neměli neokatolíci příležitost k dalšímu úniku před realitou, mluvčí Svatého stolce P. Lombardi po několika hodinách interpretačního tápání na rovinu potvrdil, že papež František opravdu považuje za určitých okolností za legitimní, aby manželé užívali „kondom či antikoncepci“. Pominu-li problém, že hormonální antikoncepce je potenciálně abortifacientní, jsme tu opět svědky toho, jak hlava Církve zaútočila proti jejímu neměnnému – v tomto případě morálnímu – učení. A neokatolická média, alespoň ta česká, mlčí.

Františkův antikoncepční pardon, plně zapadající do jeho falešného pojetí milosrdenství, má však ještě temnější obrysy, než se na první pohled může zdát. Použití antikoncepce z důvodu ochrany před možným onemocněním počatého dítěte nelze chápat jinak, než jako striktně eugenické opatření. Motiv je přeci jasný: Sterilizující se pár se chce vyhynout narození postiženého dítě.

Přitom každý věřící rodič mentálně postiženého dítěte vám potvrdí, že tento společný život neprovází jen smutek a kříže, ale i nejedna radost. Vzpomínám v této souvislosti na pohřeb jednoho dítěte, z medicinského hlediska „ležáka“, a na úvahu, kterou nad jeho rakví pronesl jeden ze smutečních hostů. Prohlásil, že nebýt tohoto dítěte, nebylo by ani všech těch skutků obětavé lásky, jež byly druhými vykonány. A co je ještě důležitější – dítě zemřelo pokřtěné. Přes všechen zármutek z pozemského loučení jeho rodiče a sourozenci dnes s jistotou vědí, že mají v nebi milujícího a nebeské blaženosti požívajícího přímluvce. V logice Františkova „milosrdného“ uvažování však pro takové děti místo není.

Není přitom podstatné, zda dítěti hrozí mikrocefalie či některé častější mentální nemoci – Františkův přístup žádné takové rozlišení neumožňuje. A proč by také měl?

Je lékařsky prokázáno, že riziko Downova syndomu se významně zvyšuje u žen starších 35 let. Podle Františkova kritéria tedy každá žena, starší 35 let, nehřeší, brání-li se před možným zdravotním postižením svého potenciálního dítěte antikoncepcí.

Je s podivem, že si těchto souvislostí nepovšiml ani ryze světský tisk. Až to protikatolickým mediokratům dojde, bude to mít pro Církev ještě závažnější důsledky, než to má již dnes.

A našim neokatolickým přátelům nezbývá než popřát, aby se v této nastávající vřavě dokázali postavit na tu správnou stranu. I za tu cenu, že budou obviněni z toho, z čeho oni sami ještě včera vinili nás.

Michal Semín