Ponořme se do latiny 34 – Třetí osoba plurálu

Ta se tvoří v indikativu poněkud komplikovaněji než v konjunktivu. Proto začněme konjunktivem. Ten snadno odvodíme od třetí osoby singuláru vložením hlásky –n– před koncové –t. Pro a-časování dostáváme koncovku –ent, pro e-časování –eant, pro i-časování –iant, a pro ei-časování –ant. Podobně jako v třetí osobě singuláru jsou všechny samohlásky krátké.

Jedna z antifon určených pro mytí nohou na Zelený Čtvrtek začíná slovy Maneant in vobis fides, spes, caritas (Nechť zůstávají ve vás víra, naděje, láska), kde maneant je konjunktiv od manére (známe ho už z lekce 26, podléhá e-časování).  V žalmovém verši introitu pro 12. neděli po sv. Duchu je konjunktiv erubescant (ať se zardí) od nám už známého erubescere z minulé lekce. V introitu pro první neděli adventní je věta neque irrideant me inimici mei (ani ať se mi[1] neposmívají mí nepřátelé) s konjunktivem slovesa irridére (vysmívat se).

Chvalozpěv Exsultet, zpívaný při svěcení velikonoční svíce, nejen začíná konjunktivem třetí osoby singuláru slovesa exsultáre, které známe už z 27. lekce, ale brzy po začátku obsahuje ještě konjunktiv exsultent třetí osoby plurálu téhož slovesa: Exsultet jam angelica turba caelorum, exsultent divina mysteria (slovo za slovem: Ať plesá již andělský zástup nebes, ať plesají božská tajemství).

Pro indikativ platí následující pravidla: nejprve uděláme krok jako při tvoření konjunktivu, tj. vložíme –n– před koncové –t a tím jsme hotovi, pokud jsme to –n– nevložili za –i. Čili už nic dalšího nemusíme dělat v případě a-časování a e-časování, kde tedy dostáváme koncovky –ant a –ent (např. pro oni, ony,… chválí vyjde laudant, a mají se řekne habent). Pro případ, že by takto vyšla koncovka –int, latina není spokojena a místo toho –i– chce v ní mít –u–. Podaří se jí to pro ei-časování, kde je to –i zakřiknuté, takže dostáváme koncovku –unt (např. scribunt dostaneme pro píší resp. píšou). Avšak v případě i-časování vystupuje „drzé“ –i–, to se vystrnadit nenechá, a tak se sice –u– vloží, avšak –i– zůstane před ním a jen se zkrátí: koncovka je –iunt (např. přicházejí bude veniunt). Je to podobné, jako když se v konjunktivu na místo ­–i– vetřelo –a–, jak už známe od lekce 29: když je ­–i– „drzé“, nedá se ani od ­–u– vypudit a zůstane před ním.

Několik příkladů se vyskytuje v závěrech prefací, kde se třetí osoba vztahuje k andělským kůrům. V nejčastější nedělní prefaci, té o Nejsvětější Trojici, slyšíme Quam laudant angeli atque archangel, cherubim quoque ac seraphim, qui non cessant clamáre… (doslova: kterou chválí andělé, též i archandělé, cherubové také, i serafové, kteří nepřestávají volat…) , kde jsou třetí osoby od sloves laudáre (chválit, to už známe od 26. lekce) a cessáre (váhat), podléhajících a-časování. V té nejstarší a nejkratší prefaci (pro obyčejné všední dny) a v několika prefacích z ní později odvozených (včetně mariánské) slyšíme po slovech per Christum Dominum nostrum (skrze Krista Pána našeho): Per quem majestatem tuam laudant Angeli, adorant Dominationes, tremunt Potestates,… socia exultatione concelebrant… (skrze něhož velebnost tvou chválí andělé, uctívají[2] panstva, chvějí se mocnosti, …společným plesáním oslavují…), kde kromě nám již známých laudáre a adoráre vystupují slovesa concelebráre (slavit, a-časování[3]) a tremere (chvět se, třást se, ei-časování). A svatodušní preface má v závěru hymnum gloriae tuae concinunt (chvalozpěv slávy tvé opěvují) se slovesem concinere, které podléhá ei-časování.

A musíme ještě doplnit tvary slovesa býti, tedy esse: indikativ (jsou) zní sunt a konjunktiv (ať jsou, nechť jsou, aby byli,…) zní sint. Indikativ známe např. z věty Pleni sunt caeli et terra (plná jsou nebesa a země). Konjunktiv vystupuje v populárním až zneužívaném výroku Ut unum sint (Ať jedno jsou, aby jedno byli) ze 17. kapitoly evangelia sv. Jana (čteném např. při votivní mši sv. pro odvrácení rozkolu) a také ve větě Sint lumbi vestri praecinti (Ať jsou bedra vaše přepásána) z 12. kapitoly evangelia sv. Lukáše čtené v některých mších sv. ke cti svatého vyznavače, který nebyl biskupem. Stejným postupem (přidáním –n–) se tvoří množné číslo od fiat, na příklad ve známém druhém verši žalmu 129 Fiant aures tuae intendentes… (Nechť jsou uši tvé pozorné…), který se zpívá např. před evangeliem o devítníkové neděli.

Evžen Kindler

 

[1] V latině se uvedené sloveso pojí s akusativem, proto je zde me a ne mihi (viz lekce 16 a 25) – obsahově bychom se k tomuto pojetí mohli poněkud přiblížit náhražkou ať mě nezesměšňují….

[2] Viz první poznámku k třetí lekci.

[3] Je to odvozeno od celebráre, majícího stejný význam i časování.

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 34 – Třetí osoba plurálu"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*