„Mám syna,“ mohl 3. října r. 1458 zakřičet z oken polského Wawelu do světa král polsko-litevské unie Kazimír IV. Jagellonský. Jako každý správný otec chtěl pro svého syna to nejlepší, proto jako vychovatele pro něj i pro další ze svých dvanácti dětí povolal krakovského kanovníka o. Jana Długosze, osobnost mimořádného významu, jenž až do 19. stol. platil za nejvýznačnějšího polského historika. Ten o svém svěřenci napsal: „Byl to mládeneček nesmírně šlechetný, v němž se snoubilo mnoho vzácných vlastností.“
Rok 1471 byl zlomový. Starší Kazimírův bratr byl volbou české šlechty dosazen na uprázdněný český trůn, k čemuž dozajista přispěl fakt, že jeho (i Kazimírovou) matkou byla Alžběta, dcera našeho Albrechta Habsburského. Do dějin vešel jako Vladislav I. Jagellonský alias Rex bene – Král dobře. Ve stejném roce se v Uhrách vzbouřila tamní šlechta proti svému panovníkovi Matyáši Korvínovi. Do Polska poslala depeši, v níž Kazimíra IV. žádala, aby jim dal syna Kazimíra za nového krále. Jeho dědovi Albrechtovi patřila nejen Svatováclavská, nýbrž i Svatoštěpánská koruna, z tohoto úhlu pohledu bylo tedy vše v pořádku. Mladé polské princátko vyrazilo s 12 000 muži přes Horní Uhry (dnes Slovensko) k Budínu (dnes po spojení s Peští Budapešť) a uherská šlechta se už viděla, jak jim bude třináctiletý chlapec na všechny její požadavky říkat „ügen – ano“, zkrátka, že v něm získají Rexe bene II. Jenže Matyáš Korvín byl tvrdý válečník, jen tak se nedal. Přicválal z Moravy, kde měl rovněž vojenské pohledávky, šikovnou manévrovací taktikou rozdělil spojená vojska Poláků a Uhrů. Vystrašené uherské magnáty přešla chuť na další půtky. Kazimír se pak přes Nitru vrátil do Krakova, kde rodičům oznámil, že ho nezajímá koruna vykoupená zbytečně prolévanou krví poddaných a že spíš dychtí po koruně křesťanských ctností. Slova jak z nějaké tuctové kalendářové povídky, jenže mladý kralevic je myslel vskutku vážně.
Neznamenalo to, že by se stáhl do ústraní, kde by živořil o chlebových kůrkách a jednom hltu vody denně. I nadále se živě zajímal o politiku, a poněvadž projevoval značnou bystrost, stal se v těchto otázkách otcovou pravou rukou. Na druhou stranu to ale neznamená, že si nějak užíval radostí královského dvora. O posty u něj rozhodně nebyla nouze, nosil obyčejný oděv a spával dokonce na holé zemi. Přesto však nepůsobil jako nějaký extravagantní podivín, důstojnost a vznešenost z něj na dálku čišely. Hodně se modlil a ve zvláštní úctě měl eucharistického Krista a Nejsvětější Pannu. Usmyslel si též, že se neožení. Ne, že by po nějakých nezdařených námluvách zahořkl, ne že by byla světová sňatková krize – nabízela se kupř. dcera císaře Bedřicha III. Prostě se rozhodl, že se neožení.
Místo toho se věnoval potřebným, zvláště chudým, a to nejen co do hmotných záležitostí, ale i co do spravedlnosti v soudních přích. Tu narážel stejně jako třeba sv. Alžběta Uherská. Že prý se to na prince nesluší, aby se zahazoval s chátrou atp. Na to měl pádný argument: „Kristus, Boží Syn, Král králů, sestoupil z nebeského trůnu a stal se chudým, aby nás obohatil. Slovem i životem nás Spasitel poučil, že kdo slouží chudým, slouží Jemu samému.“
Při dvouletém otcově pobytu na Litvě řídil zemi jako jeho zástupce a vedl ji od pěti k deseti. Otec na něj mohl být právem hrdý. Když jej pak povolal do Vilna (Vilniusu), doplatil Kazimír na své chatrné zdraví a po cestě v litevském Grodnu 4. 3. 1484 zemřel. Datum své smrti dokonce předpověděl.
Historie jeho kanonizace má poněkud kuriózní přídech. Žádost o ni vyslal do Říma jeho bratr – král Zikmund I. Starý r. 1518. Proces byl ukončen za tři roky. Papež Lev X. vydal kanonizační bulu, předal ji v té době v Římě pobývajícímu plockému biskupovi E. Ciołkovi. Ten však ještě v Itálii zemřel a listiny zmizely. Král Zikmund III. celou kauzu po letech znovu otevřel, tentokrát už se zdárným koncem. Klement VIII. i na základě kopie původní kanonizační buly, ležící ve vatikánském archívu, vydal r. 1602 bulu novou. Při té příležitosti byl otevřen Kazimírův hrob. Přes značnou vlhkost bylo tělo nalezeno v neporušeném stavu. U hlavy světce byl nalezen text hymnu sv. Bernarda Omni die dic Mariæ (Denně oslavuj Marii). Samotná slavnost svatořečení proběhla r. 1604.
Sv. Kazimír je hlavním patronem Litvy a spolupatronem Polska. Za svého patrona si jej vybrali maltézští rytíři. Atributy: lilie, královské odznaky a královský kroj.
Libor Rösner
Vážený pán Libor R. Ak sú pre Vás Horné Uhry oblasťou kam aj dnes Slovensko patrí, je mi Vás úprimne ľúto. Inak by ste neurazil celý národ a nedal pred Slovensko skratku tzv.
,,přes Horní Uhry (dnes tzv. Slovensko) k Budínu (dnes po spojení s Peští Budapešť),,
Zaujímavé, že ste pred mestom Pešť, ktorá sa tak už dávno nenazýva, nepoužil skratku tzv?
Asi PREČO?!?
Váš nacionalizmus nepatrí na toto fórum, dôrazne žiadam Vás a celú redakciu o verejné ospravedlnenie na mieste zverejnenia. Hanobenie národa a rasy je trestné a legislatívne ošetrené v medzinárodnom práve. Z tohoto dôvodu verím, že ste si vedomí následkov.
Slovensko je samostatný zvrchovaný štát, ktorého patrónkou je Sedembolestná Panna Mária. Veľmi dobre poznám tento skrytý druh, zákerného nacionalizmu a presne v tomto Vašom článku je… je skrytý pod falošnou pokorou, má plné ústa svätosti a množstva slov o Pánu Bohu. Pokoj Vám.. Jozef
Omlouvám se,
„tzv.“ mi při pročítání textu uniklo. Jinak bych ho samozřejmě jako zapřísáhlý slovákofil vymazal.
Mohu Vás však ujistit, že p. Rösner není žádný nacionalista (ach, kéž by jím alespoň trochu byl!).
Na druhou stranu upozorňuji, že výhrůžky jsou poměrně zaručenou cestou, abych neučinil to, oč mě dotyčný žádá. Nemám je prostě rád. A bylo by pro mne daleko snazší šířit mezi českými bližními moji lásku ke Slovensku a Slovákům, kdyby někteří představitelé tohoto národa (a není jich bohužel málo) přestali vřískat po židovském způsobu a hned se kvůli všemu dětinsky urážet a vyhrožovat. Svědčí o nedospělé lásce. To bychom se také mohli dostat k tomu, že když někomu nechutnají halušky, uráží tím Sedmibolestnou Pannu Marii atp.
Ještě jednou se omlouvám a činím nápravu.
Martin R. Čejka
Ad Jozef – Tento článek jsem kdysi psal do našeho farního časopisu a víceméně celý překopíroval sem. Ve farnosti máme pár Slováků, s nimiž se občas štenkrujeme, hlavně když je MS v hokeji. To „tzv.“ bylo pro ně – přesně v rámci této naší hry. Že jsem ho tu zapomněl, je věc druhá. Zároveň jsem milovník Rakouska-Uherska, kde Slovensko bylo jmenováno jako Horní Uhry, tak i proto ono „tzv.“, které má vyjádřit nostalgii za monarchií, v níž jako poslední vládl ten, jehož mám nad postelí – blah. Karel. Tolik na vysvětlení výskytu „tzv.“. Doufám, že Vám to stačí.
A teď se já důrazně ohrazuji proti Vašemu osočování z nacionalismu. Z čeho tak usuzujete? Z jedné zkratky? Vidíte tam to, co tam vůbec není. Nepromítl jste si tam nějaké souvislosti odjinud, z nepřipomnělo Vám to něco? Někoho jiného a automaticky soudíte druhé, že jsou plni nacionalismu?
Ano soudíte, protože věta: „Veľmi dobre poznám tento skrytý druh, zákerného nacionalizmu a presne v tomto Vašom článku je… je skrytý pod falošnou pokorou, má plné ústa svätosti a množstva slov o Pánu Bohu“, je čistokrevný soud a posuzování.
„U hlavy světce byl nalezen text hymnu sv. Bernarda Omni die dic Mariæ (Denně oslavuj Marii).“
Tak nevím a jsem z toho zmatená. 🙂 Abbé Daniel Joly F.S.S.P.X. v Misálu pro věřící na každý den uvádí následující:
4. březen
SVATÝ KAZIMÍR (CASIMIR)
Confessor (Vyznavač)
3°classis – Bílá paramenta
(…) Měl velkou úctu k Matce Boží. Složil k její cti hymnus „Omni die“:
Omni die
Dic Mariæ
Mea laudes ánima.
Ejus festa,
Ejus gesta,
Colle devotíssima.
Den co den,
zpívej Marii
chvály, ó má duše.
Její svátky,
Její činy,
velmi zbožně uctívej.
(in „Missel quotiden des fidèles“, ed. Clovis, 2012, p. 1220).
Není dobré, je-li člověk ve svém zmatení opuštěn…
Z New Catholc Encyclopedia:
The second section of a lengthy Marian hymn, or Mariale, whose first section begins with Ut jucundas cervas undas. The Omni die, shortest of all the parts, has 19 stanzas whose verse form is alternate acatalectic and catalectic trochaic dimeter with internal rhyme in the first and third verses (aa/b, cc/b). The meter and rhyme scheme are so intricate that their competent use in a lengthy poem demanded talent in Latin verse composition. It has been ascribed variously to bernard of clairvaux (d. 1153), anselm of canterbury (d. 1109), casimir of Poland (d. 1484), and others. But it is ascribed also to bernard of cluny (fl. 1150), who in his De contemptu mundi, a 3,000-line poem of similar difficulty, proved his ability to use such a meter.
Martin R. Čejka
Pán Čejka, zo srdca ďakujem za Vaše slová.
Pán Libor R. však vo svojej reakcii nenašiel potrebu a ani priestor na vyjadrenie nejakého druhu ospravedlnenia. Práve naopak, priznal jeho uverejnenie už v minulosti a aj cieľ a úmysel. Sám píše ako týmto ,,tzv. Slovensko,, chcel vo farskom časopise štenkrovať Slovákov vo farnosti a to v rámci tejto ,,hry.,,
Pán Libor R. toto už nie je farský časopis, aj keď ani tam takýto druh žartov nepatrí. Článok je na voľnom webe, ktorý ide do sveta a to je rozdiel !!!
Práve dnes, keď sú oba naše bratské národy vystavené násilnej islamizácii a migračnému chaosu, je potrebné si uvedomiť ako Panna Mária opakovane v dejinách zachraňovala Európu pred Mohamedánmi… Sv. Hostýn a to je len jeden príklad, nech je nám mementom a výzvou ku spoločnej modlitbe.
Pre korene a viac ako 850 ročné totálne asimilovanie a genocídu Slovenského národa, keď boli Slováci totálne vyvražďovaní a násilne pomaďarčovaní uhorskou šľachtou Vás žiadam o uvedomenie si,.. ako je toto obdobie pre Slovensko bolestné. Aj napriek tomuto niekoľko storočnému tlaku má dnes svoju zvrchovanosť. Tu Váš žart a nostalgia z monarchie nemá miesto a ak som Váš skutok jasne pomenoval ako skrytý nacionalizmus, presne tento pojem rozoznávame ako niečo vžité a podvedomé v dnešnej psychológii. Jákobovi synovia si najprv robili z Jozefových snov len žarty, no nakoniec ho dokázali predať do Egypta ako otroka. Preto aj k mladšiemu a menšiemu bratovi máme mať úctu. Sv. Pius X. vždy veľmi jasne a adresne pomenoval skutky modernistov a prenikajúceho slobodomurárstva do Cirkvi. Bolo jeho konanie čistokrvným súdom a posudzovaním???
Nekompromisne exkomunikoval a suspendoval nemalý počet duchovenstva a uchránil ju tak od hniloby ducha tohto sveta. Ak je skutok jasne pomenovaný a priamo dotknutá osoba upozornená, dokonca svoj čin prizná… je to posudzovanie??? Pán Libor R. zdrojom nelásky je pýcha, s ňou bojuje každý, od spovede… ku spovedi. Sv. sestre Faustíne Kowalskej raz náš Vykupiteľ odovzdal tieto slová: ,,Tam kde je len zrnko pýchy, Ja nie som.,,
Vkladám Vás, aj keď nehodne… v tento deň Pánov, kedy v Tridentskom kalendári nachádzame dve úžasné mená, ako deň sv. Perpetuy a Felicity, pod ochranu predrahej Krvi Kristovej a v modlitbe vyprosujem pre Vás na príhovor Nepoškvrneného Srdca Panny Márie a týchto dvoch svätíc, dar pokory… pripojte sa k nej, máte veľa obdivuhodných talentov, no za ne… raz budeme skladať účet. Ďakujme za každú studenú sprchu, ktorou nás, aj našich najbližších privádza Božia Prozreteľnosť k spáse. Táto cesta spásy, je nad každý kánon…
Pokoj Vám, Jozef.
Ano, takto vypadal Katolický panovník. Zatímco pan Halík a mnozí jiní tvrdí, že křesťanská evropa je minulostí a mluví o „Evropanství“ místo o křesťanství a nejvyšší pontifik pokračuje v demontáži papežství a snaží se seč může, aby tuto poslední katolickou monarchii předělal na republiku,nejlépe s volenou hlavou státu – já monarchista doufám v obnovení katolické monarchie.
Ad Jozef – Pokoj a dobro. Můj úmysl v onom farním časopise byl směřován čistě jen na ony mé dotyčné známé, nikoliv na Slovensko jako celek. Plně si uvědomuji rozdílu mezi oběma médii, při posílání na tento server jsem to „tzv.“, určené opravdu výhradně jen jim a nikoli zemi jako takové, žel přehlédl, což mi je líto.
Možná Vás v tomto kontextu překvapí, že při česko-slovenských půtkách třeba na fotbalovém serveru hájím prakticky vždy slovenské reálie, což tady nepíšu jako podbízení se, ale jen na dokreslení mého vztahu k zemi, která byla jistý čas součástí státu, v němž jsem vyrůstal.
Neživím v sobě jakékoli antipatie vůči Slovensku, to ani náhodou, proto se opět ohrazuji proti podsouvání mi nějakých negativních či zlých úmyslů, které vyvozujete z jedné opomenuté zkratky. A ano, je to posuzování, aniž byste mě byť jen malinko znal, mi stanovujete jasnou diagnózu, a zároveň jde plně o něco jiného než o slova Petrova nástupce, navíc velkého Pia X., jehož fotka visí mimochodem nad mou postelí vedle obrázku blah. Karla. Výtku jako takovou beru, ne však formu, navíc stylem opakovaného nespravedlivého osočení.
Nic špatného jsem nemyslel ani pojmem Horní Uhry, ty jsou zde zcela vědomě jakožto dobové označení daného území, stejně jako bych např. při psaní o osobnosti, dejme tomu ze 13. stol., psal o Korutanech, Kraňsku či Braniborsku a neužíval bych dnešních geografických označení.
„v tento deň Pánov, kedy v Tridentskom kalendári nachádzame dve úžasné mená, ako deň sv. Perpetuy a Felicity,“
Pane Jozefe, omlouvám se, ale nedá mi to nezeptat se: prosím, odkud čerpáte tuto informaci?
Jestli jsem něco nepřehlédla, tak v pokoncilním kalendáři nacházím dnes svatou Perpetuu a Felicitu (viz například http://www.katolik.cz/kalendar/kalendar.asp).
V kalendáři, který používá F.S.S.P.X. vidím dnes „Pondělí po čtvrté neděli postní 7. 3. Sv. Tomáše Akvinského, vyznavače a Učitele Církve“ (FSSPX ČR viz http://fsspx.cz/) a „pn feria Wielkiego Postu 3 kl. wsp. Św. Tomasza z Akwinu, Wyznawcy i Doktora Kościoła“, tj. „po. férie Velkého Postu 3. tř. přip. Sv. Tomáše Akvinského, Vyznavače a Učitele Církve“ (FSSPX Polsko viz http://www.piusx.org.pl/liturgia/kalendarz).
Ad Jozef: No a co. Na Slovensku se zase běžně označuje Česká republika jako Čechy. Dokonce se tam bezostyšně tvrdí, že Ostrava, Olomouc nebo Brno jsou v Čechách. Že existuje nějaká Morava, se tam velkopansky přehlíží a nikdo se za to neomlouvá.
Katolícky kalendár s tradičným liturgickým kalendárom 2016
6. marec /březen/ 2016 Nedeľa 4. pôstna (Laetare) 1. tr. F/R (sv. Perpetuy a Felicity)
http://www.krasaliturgie.cz/clanky/aktuality/katolicky-kalendar-2016-moznosti-objednani.html
http://www.krasaliturgie.cz/category/kalendar/liturgicky-rok