Ó Králi slávy, Pane Ježíši Kriste, koruno všech, kdož v tebe doufají, tebe následují, za tebe bojují, pro tebe žijí, v tobě zůstávají! Kdo tě určil k tak hořkému poutu zahanbení? Hle, zahanbení halí tvou hlavu a milovanou tvář. Zvrhlé a odporné pokolení ti přináší posměšnou poctu v podobě koruny, avšak hroty trnů zápasí v tobě bolest a zahanbení. Nevím, co více bolí. Koruna přináší výsměch, trny bodají. –
Vyjděte, Sionské dcery, a vizte krále Šalomouna s korunou, kterou ho korunovala matka v den zasnoubení a v den radosti jeho srdce! Kterákoliv duše vyznává, že jest dcerou Sionskou, to jest dcerou církve, nechť vyjde od světských starostí a neužitečných myšlenek a nechť pohlíží v hlubokém rozjímání na krále Šalomouna, to jest na Ježíše Krista, jenž jest náš pokoj, jenž ruší nepřátelství a obnovuje přátelství mezi Bohem a člověkem.
Viz jej, šťastná duše, s korunou na hlavě, kterou jej korunovala jeho matka, totiž synagoga, judský lid. Ó bídná matko! Čím zhřešil tento dobrý syn tvůj, že je spoután okovy? To je ten, jenž zbavil pout uvězněné, jenž pozvedá kleslé, přijímá uprchlíky, sirotky a vdovy těší – a zasloužil si býti spoután? Takovou výbavu, takové dary mu připravuješ k svatbě? Tento den, den pohoršení a rouhání, den útrap a bídy, den bití a bolesti, den okovů a smrti – jest dnem jeho zasnoubení.
U tohoto oltáře, věrná duše, zasnoubil se s tebou tvůj hezký Ženich, a také jako Ženich dnes kráčí s korunou na hlavě. Korunován, pravím, nikoliv zlatem, nikoliv perlami, nýbrž trny.
Ani purpurový plášť posměchu nechyběl. Neboť ho oděli v šarlatový plášť, ač sám svůj šat daleko vznešeněji zbarvil vylitím své předrahé krve. Purpurový šat se nebarví vícekrát než dvakrát, avšak on purpurový šat svůj zbarvil nejen dvakrát, nýbrž i po třetí v krvavém potůčku.
Hle, snoubenko, tvůj Snoubenec je červeně zbarven potem, bičováním, ukřižováním. Pozvedni zrak duše a viz, zda je to suknice tvého Snoubence, čili nikoliv. Hle, divá šelma zardousila tvého syna, bratra, snoubence. Kdo by se tu zdržel slz a nářku? Kdo by tu nelkal? Neboť je-li dobré se radovati z dobrého Ježíše, je také dobré plakati pro dobrého Ježíše.
Sv. Bernard z Clairvaux
De passione Domini č. IV.
Převzato z Na hlubinu 4/1930.
Pravidelně se zdržuji všech komentářů, ale tentokrát si to nemohu odpustit.
Proč ty nejlepší články nemají žádný komentář?
Proč někdo nenapíše: Děkuji Ti, Bože, za sv. Bernarda, našeho velkého učitele, který nás učí správně myslet i správně psát.
Je snad text převzatý z časopisu Na hlubinu příliš hluboký pro dnešního uživatele internetu?
Děkuji za text. Ještě jednou: Děkuji.
P. jan franta.
Podle mého je to dáno tím, že moderní člověk má rád vzrušení, které mu dodává kontroverze. Pokud toto schází, bývá text považován za nudný.
Děkuji mockrát za trefný postřeh.
Martin R. Čejka
Te Deum