Selhání a chvění kardinála Burkea

Pokud „konzervativní“ katolíci, zvláště z řad organizací zapojených do obrany nenarozeného života a katolického učení o manželství a rodině, vkládali naděje do někoho, kdo by mohl být viditelným symbolem odporu ke Kasperově agendě, pak to byl bezesporu americký kardinál Raymund Burke. Byl to on, kdo se na první synodě o rodině (2014) postavil – byť jen neformálně – do čela skupiny biskupů, hájících nerozlučitelnost manželství. Za to byl následně „odměněn“ zbavením úřadu prefekta Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury, čímž mu byla, mimo jiné, znemožněna účast na synodě druhé.

Mnozí tak se zájmem čekali na to, jak zareaguje na Františkovu exhortaci Amoris laetitia, otevírající dveře dokořán k legitimizaci cizoložství. Kdo sázel na jeho odvahu, musí být dnes nutně zklamán. Důvod? Kardinál Burke v rozhovoru pro National Catholic Register exhortaci žádné kritické reflexi nepodrobil. Naopak těm, kteří se obávali změn v církevní nauce, vyčítavě připomenul, že ke změně toho, co Církev předkládá k věření, nikdy dojít nemůže. A vyzval je, aby exhortaci četli a interpretovali ve světle tradičního učení. Je sice možné, že tím chtěl nepřímo poukázat na její neslučitelnost s tím, co Církev učí, z jeho výroků to však jednoznačně neplyne. Jeho povinností – a totéž platí pro každého opravdového pastýře duší – bylo varovat před těmi závažnými omyly, jež exhortace obsahuje. Navíc mu i ve světle jím zdůrazněné neměnnosti obsahu víry a církevní nauky muselo být nad slunce jasné, že k tomu, aby „kasperovci“ dosáhli svého (a ti se z obsahu exhortace bezvýhradně radují), nebudou požadovat změnu učení, ale „jen“ jeho praktické aplikace.

Jsou však i tací, jež postoj kardinála Burkea nepřekvapil. Jeho předchozí postoje na obranu svátostného manželství jsou sice chvályhodné, stejně jako osobní příklon k liturgické tradici, ke skutečně účinné obraně katolické víry v její plnosti a integritě to však zdaleka nestačí. K té je třeba pochopit pravý cíl i metody koncilové revoluce, nikoli ji „interpretovat ve světle tradice“. To, co je v pokoncilní orientaci Církve chybné, je proto třeba rezolutně odvrhnout. Což platí přinejmenším i pro ty pasáže Františkovy exhortace, jež v praxi ruší Bohem ustanovenou nerozlučitelnost manželství.

Mlčet o nich by mělo být pod důstojnost knížete Církve, jenž před časem prohlásil, že nerozlučitelnost manželství bude vždy a za všech okolností hájit. Nyní má možnost dokázat, navzdory svému aktuálnímu selhání, že nemluvil do větru. A my mu k tomu můžeme svými modlitbami dopomoci.

Michal Semín

29 Komentářů k "Selhání a chvění kardinála Burkea"

  1. Skvělý koment. Škoda, že podobného jsme se nedočkali k +Schneiderovi, který též požaduje interpretaci koncilu „ve světle tradice“.

  2. Michal Semín | 13.4.2016 z 8:08 |

    S komentářem na LifeSiteNews se nemohu ztotožnit. Nelze přeci odbýt fakt, že papež dá zelenou cizoložným párům vést svátostný život, argumentací, že exhortace není aktem závazného učitelského úřadu. Ať tak či onak, jde o papežský dokument, a proto i když není závazný, většina lidí jej bude chápat jako autentický postoj Církve. A navíc každý, kdo bude hájit svatokrádežnou praxi, již hojně rozšířenou např. v Německu, bude moci tvrdit, že je jedné mysli s papežem. Copak Burke nechápe, jak nedozírnou škodu tato exhortace napáchá?
    Pokud jde o interpretaci exhortace „ve světle tradice“: vtipně na to reagoval Louis Verrechio poznámkou, že je to podobná představa, jako interpretace „Padesáti odstínů šedi“ ve světle „Písně písní“…

  3. Michal Semín | 13.4.2016 z 8:12 |

    Ke sporu o to, zda se v případě exhortace AL jedná o akt magisteria, odkazuji na velmi dobrou analýzu: http://rorate-caeli.blogspot.com/2016/04/amoris-laetitia-is-non-magisterial-not.html#more

  4. Nebyl bych vůči kardinálu Burkovi tak přísný. Četl jsem celé jeho vyjádření v němčině a skutečně brání nerozlučitelnost manželství včetně nemožnosti znovusezd. rozvedených přistupovat ke sv. přijímání. Z hlediska nauky mu nelze zhola nic vytknout, snad kromě věty „Postsynodální apoštolský list nepředstavuje žádnou novou nauku nebo disciplínu, ale aplikuje ji na aktuální situaci dnešního světa…“ To je opravdu zavádějící, neboť AL přinejmenším „nové nauce“ a „nové disciplíně“ otevírá dokořán dveře, i když kard. Burke s některými pasážemi AL se nebojí polemizovat, např. tvrdí, že „manželství není ideál (to říká AL), nýbrž svátost“, dále odmítá tezi AL, že „všichni nejsou hrdinové“ a připomíná, že „všichni jsme povinni žít hrdinsky v tom stavu, do něhož nás Bůh povolal“ aj. Správně také JE Burke uvádí, že AL není závazný dokument, ale pouhé osobní vyjádření papeže. To vše je ve stanovisku kard. Burka chvályhodné, v tomto opravdu nezklamal.
    Nedostatek jeho vyjádření tkví v něčem jiném. Publicista Giuseppe Nardi na katholisches.info podle mne správně analyzuje, že stanovisko kard. Burka je sice autentickou obranou tradičních rodinných hodnot – a díky za to – ale opomíjí skutečnost, že tyto hodnoty jsou kasperovci vážně ohroženy a hlavní nebezpečí spočívá v tom, že právě oni budou chtít AL intepretovat ve svém duchu (a již to dělají) a samotný papežský dokument jim v tomto mohutně nahrává, takže jeho intepretace v duchu tradiční nauky, jak ji Burke požaduje, bude absolutně nemožná. V tom vidím spolu s Nardim opravdovou slabinu Burkova vyjádření.
    Na druhé straně kardinála chápu v tom, že kdyby se vyjádřil tak, jak my očekáváme, riskoval by otevřené schizma. Jenže tomu se nelze vyhnout, toto schizma tady už dávno je a čím dříve se veřejně proklamuje, tím lépe pro Církev.

  5. MichalD | 13.4.2016 z 12:40 |

    ad „je třeba pochopit pravý cíl i metody koncilové revoluce, nikoli ji interpretovat ve světle tradice“: to je pravda, nelze ale s jistotou tvrdit, že každý, kdo mluví o „interpretaci ve světle tradice“, musí nutně nechápat pravý cíl a metody koncilové revoluce. Může jít o určitou taktiku (podobná se např. v určité fázi boje s tzv. reálným socialismem ukázala jako poměrně účinná) – legitimní otázka ovšem může být, zda je to taktika za daných okolností správná.

    ad „žádné kritické reflexi nepodrobil“: Jeho Eminence v druhé polovině textu podrobuje kritice používání termínu „ideal of marriage“ v AL a na něm také ukazuje, jak by podle ní taková interpretace AL ve světle tradice měla vypadat. Já to čtu tak, že se snaží naznačit, že interpretovat zavádějící části AL v podstatě znamená ukázat, že jsou v rozporu s učením Církve a tedy je odmítnout. Na otázku, proč to říká až tak přehnaně diplomaticky však odpovědět nedovedu.

    Zajímavý je důraz, jaký klade kardinál Burke na to, že exhortace není součástí Magisteria. To je totiž, alespoň z mého laického pohledu, poměrně překvapivé – vždy jsem měl za to, že třeba postsynodální exhortace Familiaris consortio součástí řádného Magisteria je. Nedokážu rozklíčovat, zda tím J. E. jen chce uklidnit vášně, nebo zda tím chce něco naznačit.

  6. Snad nejlépe a nejvýstižněji se k AL vyjádřil známý italský historik Roberto de Mattei. Překládat ale jeho text nebudu, protože to avizoval dr. Štula na LdL, jenž to chce učinit až poté, co bude publikována AL celá v češtině. Mattei nazval tento dokument „katastrofálním“ a „horším, než Kasperova řeč na počátku r. 2014“, v níž Kasper avizoval požadavek připuštění rozvodníků ke svátostem.

  7. MichalD | 13.4.2016 z 12:48 |

    ad VašekS: Článek J. Jalsevace, na který upozorňuješ, se snaží ukázat, že kardinálovo vyjádření lze interpretovat tak, aby člověk úplně neztrácel naději. Já bych nad tím (resp. nad ním) také hned hned nelámal hůl, podle mne je potřeba chvíli počkat. Myslím, že nyní čelíme situaci srovnatelné s tím, když někomu vybuchne v domě plyn. V prvních okamžicích také není jednoduché nezačít panikařit, a teprve až usedne prach, je možné ohledat zbořeniště a s chladnou hlavou se rozhodovat, co je možné opravit a co je nutné zbořit a postavit znovu. Před 8.4. sice všichni tušili nějaký průšvih, hádám ale, že málokdo očekával, že text bude napsán z hlediska maximalizace dopadů na změnu praxe tak dobře. No a teď, když už to bouchlo, jsme v šoku a ne každý je schopen hned najít tu nejlepší formu reakce.

  8. Ešte viac o smerovaní ,,kormidla,, ako v AL, sa odkrýva u Bergoglia v rannej homílii z 15. 3; kde doslova tvrdí:

    „Had, symbol hriechu. Had, ktorý zabíja. Ale had, ktorý zachraňuje. A toto je tajomstvo Krista. Pavol rozprávajúc o tomto tajomstve hovorí, že Ježiš sa zriekol seba samého, uponížil sa, stal sa poslušným až na smrť, aby nás spasil. Je to ešte silnejšie: ‚stal sa hriechom‛. Použijúc tento symbol, stal sa hadom. Toto je prorocké posolstvo dnešných liturgických čítaní. Syn človeka, ktorý sa ako had ‚stal hriechom‛, je povýšený, aby nás spasil.“

    http://sk.radiovaticana.va/news/2016/03/15/rann%C3%A1_hom%C3%ADlia_sv%C3%A4t%C3%A9ho_otca_bo%C5%BEia_l%C3%A1ska_pri_poh%C4%BEade_na_kr%C3%AD%C5%BE/1215621

  9. Michal Semín | 13.4.2016 z 20:55 |

    Ještě pár slov k námitkám, že je glosa vůči k. Burkemu příliš přísná: Souhlasím s panem dr. Malým, že hodnocení exhortace z pera prof. de Matteiho odpovídá realitě – „katastrofa“ a „horší než Kasperova řeč v roce 2014“, která to vše odstartovala. A to je právě to, co je třeba slyšet od těch kněží, biskupů, kardinálů, kteří si v tom pokoncilním blázinci dokázali uchovat víru. Oni jsou povoláni vést duše věřících, nikoli vzdělaní laici. Kardinál Burke sice správně poukazuje, že tato exhortace není pro věřící závazná, vůbec se však nepohoršuje nad tím, že František zneužívá papežského učitelského úřadu k propagaci myšlenek a postojů, jež nejsou slučitelné s katolickou vírou. Jak může napsat, že „ti, co tvrdí, že exhortace představuje radikální odklon od učení a praxe církve, vzbuzují pohoršení“?! Nevzbuzuje spíše pohoršení autor této exhortace, když konstatuje, že tradiční postoj Církve ke „znovusezdaným“ není dostatečně milosrdný? Jen málokdo bude na exhortaci pohlížet církevně-právní optikou k. Burkeho. Pro ně je podstatné, že papežský dokument – poprvé v dějinách Církve – připouští svátostný život pro některé kategorie cizoložníků (s využitím „zákona graduality“ však potenciálně pro všechny). To je pro ně rozhodující, nikoli to, co o morální závaznosti exhortace soudí k. Burke. Bude to tak, jak to bylo s ekumenismem či novou mší. Také v těchto případech šlo o novátorství, jež katolíky k ničemu nezavazuje, a přesto většina z nich na ně pohlíží, jako by šlo o integrální součást života Církve, jíž není dovoleno oponovat.

  10. Tak řekněme si to otevřeně – ta glosa není jen příliš přísná, je vyloženě nespravedlivá. Mí předřečníci poukázali na to, že kardinál se vyjádřil k nejhorším bodům exhortace a uvedl je na pravou míru. Udělal tedy to, co je v prvé řadě povinen udělat. Zároveň poukázal na to, že exhortace nemění a nemůže měnit to, co církev po věky učí, a že nen závazná. To je to nejdůležitější. Není tedy pravda, že exhortaci nepodrobil žádné kritické reflexi, jak tvrdí autor článku.

    Upřímně řečeno, Kasperovci a zápodevropští liberálové si budou dělat, co chtějí, at už exhortace je či není. Jistě, s tímto papežem jim to půjde líp. Ale to není chyba kardinála Burkeho, který s tím nic neudělá, byť by chtěl sebevíc…

  11. Osobně jsem přesvědčen, že kard. Burke se ještě jednou k tématu vyjádří, aby rozptýlil pochybnosti, které vznikly po této jeho reakci. Domnívám se, že jeho diplomatické formulace mají za cíl utlumit očekávání, že on se stane nepsaným vůdcem protifrantiškovské opozice uvnitř Církve, to on opravdu nechce a nepřeje si ani být takto chápán. Jestli je to dobře nebo špatně, to teď nebudu hodnotit.

    Mnohem závažnější je teď jiná věc – a tu očekávám s napětím. Co řekne kard. Mueller jako prefekt kongregace pro víru? On z titulu své funkce – ať už chce nebo nechce – se bude muset velmi brzy vyjádřit jednoznačně, jestli biskupové mají „právo“ připustit lidi žijící v neregulérních svazcích „za jistých okolností“ ke svátostem nebo ne. Doposud to odmítal a zastával katolickou nauku – bude tomu tak ale i po AL? Na to jsem teď velice zvědav. Obavy vyvolává fakt, že na loňské synodě se nakonec připojil – byť s výhradami – k vyjádření něm. biskupů.

  12. Vlastně mi ještě napadlo něco jiného: Nikoliv, on kard. Mueller se nemusí k otázce, jestli biskup má nebo nemá právo připustit rozvodníky aj. ke sv. přijímání, vůbec vyjádřit, může mu to dokonce být zakázáno, protože podle AL to vlastně není dogmatická, ale pastorační záležitost, takže se nejspíš k tomu vyjádří nikoli kongregace pro víru, ale kongregace pro biskupy, uvidíme.

  13. Ještě jednou se hlásím. Důsledky AL už teď jsou katastrofální a úděsné. Právě čtu na katholisches.info, že faráři ve 45tisícovém městě Biella v italském Piemontu měli zasedání a sdělili, že teď po vydání Františkovy exhortace budou připouštět rozvodníky ke sv. přijímání, i když před vydáním AL je nepřipouštěli. Je tedy jasné, jak je AL chápána. Nejen modernisté (ti podávali rozvodníkům už dávno), ale i mnozí neokatolíci akcentující naprostou poslušnost papeži a biskupům, teď začnou podávat. Další posun Katolické církve k církvi Antikrista byl tak adhortací AL vykonán. Jenže „brány pekelné ji nepřemohou“, Kristova pravda zvítězí, my ale, kteří máme jasno, jí musíme zůstat věrni.

  14. Michal Semín | 14.4.2016 z 16:58 |

    Ad Ignác Pospíšil: Takže pro Ignáce ještě jednou, ale už opravdu naposledy. Ignác tvrdí: „Kardinál se vyjádřil k nejhorším bodům exhortace a uvedl je na pravou míru.“ Vážně? Pokud jsme četli ten stejný text, pak bychom se neměli lišit v názoru, že se k. Burke kriticky vyjádřil jen k JEDNOMU aspektu exhortace, totiž k užití termínu „manželství jako ideál“. Ani toto však výslovně neodsoudil, pouze konstatoval, že termín „ideál“ by mohl svádět k mylnému chápání katolického manželství. K ostatním skandálním aspektům exhortace však k. Burke nepochopitelně mlčí. Proč nepoukázal na to, jak exhortace relativizuje závažnost hříchu? Pro případy „neregulérních“ svazků (proč František používá uvozovky, nota bene, proč se vyhýbá termínu cizoložství?) nachází tolik polehčujících okolností, až si skoro nelze představit, že by se cizoložníci mohli vůbec někdy nacházet ve stavu těžkého hříchu. Dále: k. Burkemu nevadí, že exhortace pod heslem ANO SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ zcela opomíjí zdůraznit, že za tuto výchovu nesou primární odpovědnost rodiče, nikoli vzdělávací instituce? AL je tak v rozporu nejen s tím, co důrazně vyžaduje Pius XI. v encyklice o křesťanské výchově mládeže Divini illius magistri, ale i s exhortací Familiaris consortio Jana Pavla II.
    Co je však nejzávažnější, k. Burke zcela přehlíží, že exhortace připouští přijímání svátosti oltářní pro rozvedené a „znovusezdané“ a to i v případě, kdy tito užívají práv, jež jsou výlučně vyhrazena manželům. Jde dokonce tak daleko, že o požadavku na jejich pohlavní zdrženlivost (viz opět FC) tvrdí, že je ke škodě jak jejich vztahu, tak jejich dětem!
    Opravdu tedy platí Ignácovo tvrzení: „Kardinál se vyjádřil k nejhorším bodům exhortace a uvedl je na pravou míru“?
    Ignác navíc k. Burkeho necituje správně. Burke totiž netvrdí pouze to, že exhortace nemění učení Církve (jakkoli se o to implicitně snaží), ale že nemění ani dosavadní praxi. A ti, kteří tvrdí opak, jsou zdrojem pohoršení. Vzhledem k tomu, že František přímo rozporuje podmínku „žít jako bratr a sestra“, uvedenou ve FC, a za určitých okolností (jež se v praxi budou množit ad infinitum) umožňuje svaté přijímání i těm, kteří žijí v cizoložném vztahu, lze opravdu s vážnou tváří tvrdit, že k nahrazení dosavadní svátostné praxe praxí novou nevybízí?
    Spolu s Dr. Malým tedy doufám, že se nejedná o definitivní stanovisko k. Burkeho a že od něj brzy uslyšíme také něco, co nebude ohrožovat jeho dosavadní reputaci důsledného obhájce nerozlučitelnosti manželství.

  15. matěj | 15.4.2016 z 6:41 |

    Že by se kardinál Burke „vyjádřil k nejhorším bodům exhortace a uvedl je na pravou míru“, to se mi v jeho textu teda taky nedaří vidět. Ale rozebírá to, dle mne, nejpodstatnější: že nemění a nemůže měnit učení a tak že je potřeba ji interpretovat. Že je tedy mylné až skandální ji interpretovat jinak, jako změnu, k čemuž tendují sekulární média — a naopak i někteří katolíci, jak je ostatně vidět i zde.

    Tento pocit mám od začátku: mnozí mají tendenci hledat v textu formulace, které by bylo možné vyložit sporným způsobem, přestože zároveň je lze číst i v souladu s neměnnou naukou. Tvrdí pak, že právě tento sporný výklad je výklad autorem zamýšlený. Že to budou dělat nepřátelé Církve, k podivu není, že to budou dělat katolíci… ano, to je skutečně skandální. Kardinálova reakce správně poukazuje na to, že kdo to čte takto, čte to zkrátka špatně. Pokud z AL např. kněží v Bielle vyvozují nesprávné závěry, je chyba především na jejich straně.

    Lze se samozřejmě ptát, dochází-li k neporozumění, jestli nejde i o závažnou chybu autora. Já bych to taky psal značně jinak. Jednak ale kdo jsem já, abych soudil hlavu Církve, jednak lze jako precedens připomenout i jeden sborník textů tradičně zvaný Bible, jehož autor je jistě nesrovnatelně excelentnější než autor AL, a přesto i Jeho texty jsou zdrojem neuvěřitelného množství dezinterpretací. Tak to prostě může být s každým textem, zvlášť pokud je vůle. Žádný výslovný rozpor s učením jsem ostatně dosud neviděl (když tu Ondřej Karták „konstatoval herezi“, ukázalo se pak, že „v tom není ani tak rozpor, ale spíš zavádějící mínění“), výtky jsou vždy typu, že tam není něco, co tam dle vytýkajících být mělo, případně výtky vycházejí právě z určité svévolné interpretace (např. poznámka pod čarou „mnoho lidí […] poukazuje na to“ a související jsou možná formulace zbytečné, možná bez explicitní korekce nevhodné či matoucí, ale jistě to nelze označit jako „přímo rozporuje podmínku uvedenou ve FC“).

  16. MichalD | 15.4.2016 z 8:58 |

    ad „… od něj brzy uslyšíme také něco, co nebude ohrožovat jeho dosavadní reputaci …“): Souhlasím, co se týká pohledu na nebezpečnost AL, i toho, že první komentář kard. Burkeho není dostatečnou (a dostatečně jasnou) kritikou exhortace. Nespěchal bych však s posuzováním Jeho Eminence. Všimněte si, že se dosud nijak nevyjádřil ani biskup Schneider. Nepovažuji to za chybu. Kdo prošel ještě vojenským výcvikem, ví, že pokud se jednotka stane terčem nepřátelské dělostřelecké přípravy, nečeká se od velitele (ani od mužstva), že hned začne volat do útoku. Naopak, první, co každý musí udělat, je skočit do nejbližšího kráteru a tam s klidnou hlavou počkat, až se přežene nejhorší, pak se pokusit zjistit stav mužstva, obnovit spojení, zkonsolidovat a teprve následně rozhodnout, co dál.

  17. Jedovaté plody AL se množí. Teď čtu na katholisches.info o zasedání španělského episkopátu k tomuto tématu – a bylo tam řečeno, že podmínky k připuštění rozvedených a občansky sezdaných ke sv. přijímání si nesmí určovat kněz, v jehož farnosti tito žijí, ale biskup. Biskupská konference Španělska prý vypracuje jasné směrnice, které stanoví, kdy a za jakých podmínek mohou tito lidé přistupovat ke svátostem, aniž by se museli zavázat žít jako bratr a sestra. Opět tedy Bergogliova taktika: Já nic rozhodovat nebudu, ať to dělají bisk. konference ve svých zemích. Přitom ale AL jasně orientuje k povolení sv. přijímání pro rozvodníky, event. pro smilnící páry a homosexuální či lesbické dvojice.

  18. Benito | 15.4.2016 z 13:14 |

    Já jsem tu exhortaci neviděl, pouze o ní četl. Co jsem četl, tak jsem nikde neviděl že by se znovusezdanym či jinak v neregulernich svazcích žijících mělo podávat sv.přijímání. Pouze jsem četl že ke zraněním lidem máme přistupovat se soucitem a láskou, provázet je milosrdenstvím, neodsuzovat,aby se necítili vyloučení atd.No s tím souhlasím,to není žádná změna. Ale mé informace jsou toliko kusé a omezené o této exhortaci,tak děkuji za případnou opravu,upřesnění.

  19. Michal Semín | 15.4.2016 z 15:20 |

    Vzhledem k tomu, že zatím není k dispozici oficiální překlad (postupně vzniká na Rádiu Vatikán), musím vás odkázat na cizojazyčná vydání, jež jsou k dispozici na webu Svatého stolce.
    Možnost svatého přijímání pro osoby v „neregulerních svazcích“ je dohledatelná zde: poznámka 336 k článku 300; poznámka 351 k článku 305.

  20. matěj | 15.4.2016 z 17:06 |

    Benito: Když se Jeho Eminenci nevěří, další vysvětlení, že exhortace stran podávání sv. přijímání nic nemění (včetně komentáře k výše zmíněné poznámce 351) je např. zde https://canonlawblog.wordpress.com/2016/04/10/the-law-before-amoris-is-the-law-after/ od referendáře (soudního asistenta) Nejvyššího tribunálu apoštolské signatury Edwarda Peterse.

  21. Jaroslav | 15.4.2016 z 18:13 |

    ad matěj: Je to opravdu tragikomické, když papež shrne synodu exhortací naformulovanou způsobem, který místo aby výklad podával, stává se předmětem výkladů, bez nichž je tak snadno zavádějící

  22. Michal Semín | 15.4.2016 z 19:07 |

    Ad matěj: Článek E. Peterse je zavádějící. V kánonu 915, na který se odvolává, se píše, že „k svatému přijímání nemají přístup ti, kdo tvrdošíjně setrvávají ve zjevném těžkém hříchu“. Za normálních okolností by platilo, že se to týká i osob, žijících v cizoložství. Poselstvím exhortace však je, že lidé, žijící v „neregulerních“ svazcích, ve „zjevném těžkém hříchu“ nežijí (viz mj. článek 301, kde se praví: „Hence it can no longer simply be said that all those in any “irregular” situation are living in a state of mortal sin and are
    deprived of sanctifying grace.“ Proto se na ně podle ducha i litery exhortace kánon 915 nevztahuje. Petersova argumentace je tedy zjevně vadná.

  23. Ad Matěj: Samozřejmě neexistuje psaný text, který by nebyl nebo nemohl být někým dezinterpretován, včetně Písma sv. Jenže každá dezinterpretace byla pokaždé uvedena na pravou míru. U AL se však nedá dokázat dezintepretace těm, kteří tvrdí, že papež zde umožňuje za jistých podmínek přístup rozvodníků ke svátostem. Michal Semín zde uvedl poznámky u bodů 300 a 305, které de facto navádějí, že to tak lze. Pravdu byste měl v tom případě, kdyby v textu AL bylo v některém bodě a na některém místě jasně sděleno, podobně jako je tomu v bodě 84 u Familiaris Consortio Jana Pavla II., že stále platí nemožnost lidí žijících v neregulérních svazcích (v těžkém hříchu) přistupovat ke sv. přijímání. To byste tam ale marně hledal, takže o žádnou dezintepretaci se nejedná.

  24. MichalD | 16.4.2016 z 11:07 |

    K postoji E. Peterse se vyjadřuje i P. Harrison v článku Pope Francis’ pastoral revolution goes against 2,000 years of tradition a dochází v podstatě ke stejnému závěru jako výše M. Semín. Jinak E. Peters uveřejnil již 8.4. první zběžnou analýzu exhortace (komentář k ní zde na Rorate Caeli) a přestože se E. Peters i tam snaží vyjadřovat velmi korektně (až bych řekl hyperhorektně), zcela jasně ukazuje na 5 defektních míst AL.

  25. Jaroslav | 16.4.2016 z 11:31 |

    ad Dr. Radomír Malý:„Teď čtu na katholisches.info o zasedání španělského episkopátu k tomuto tématu – a bylo tam řečeno, že podmínky k připuštění rozvedených a občansky sezdaných ke sv. přijímání si nesmí určovat kněz, v jehož farnosti tito žijí, ale biskup.“

    Není to vlastně torpédování myšlenky, že od necitlivého plošného rozhodování je správné přejít k individuálnímu posuzování jednotlivých neopakovatelných situací?

  26. solipso | 17.4.2016 z 11:47 |

    „Naopak, první, co každý musí udělat, je skočit do nejbližšího kráteru a tam s klidnou hlavou počkat, až se přežene nejhorší, pak se pokusit zjistit stav mužstva, obnovit spojení, zkonsolidovat a teprve následně rozhodnout, co dál.“
    — Tohle zkusili Iráčani ve válce v Zálivu. Americké buldozery je zaživa zahrnuly pískem.

  27. MichalD | 17.4.2016 z 12:35 |

    ad matěj: Všem, kteří pochybují, zda se po 8.4.2016 něco ohledně přístupu rozvedených a znovusezdaných ke svátostem změnilo nebo ne, odpověděl sám Svatý otec během interview, které poskytl na palubě letadla při návratu z Lesbosu (viz http://goo.gl/HcIjyo). Na otázku „… jsou zde nové, konkrétní možnosti, které neexistovaly před publikací exhortace?“ papež odpověděl „mohu říct že ano, mnohé“ a pro hlubší pochopení o co jde odkázal na prezentaci kard. Schonborna při představení dokumentu.

  28. MichalD | 18.4.2016 z 9:13 |

    ad solipso: říkám „až se přežene nejhorší“ (nedá se moc očekávat, že by se během dělostřelecké přípravy po bojišti projížděly buldozery), ale máte pravdu, nesmíte tam čekat moc dlouho … což platí i o analogické situaci, o které se zde bavíme.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*