Dopis zkušeného ďábla II.

Drahý Tasemníku,

jistě není třeba říkat, že mě velice potěšil Tvůj jedinečný úspěch, když jsi Amoris laetitia dovedl ke zdárnému konci. Můj tříbodový plán (viz předchozí korespondence) zafungoval výborně. Také reakce médií byla přesně taková, jakou jsme si přáli (máme velké štěstí, že na BBC je vždycky spolehnutí!).

Všiml jsem si jednoho či dvou Tvých vlastních mistrovských vylepšení.

Zvolit Christopha Schönborna, aby se postavil do čela celé té věci, byl vynikající nápad. Je to takový sympaťák! (Kdyby byli všichni liberálové tak okouzlující jako on, měli bychom mnohem jednodušší práci.) A jeho podíl na vypracování katechismu přinejmenším umlčí některé konzervativce.

Tvůj největší úspěch ale spočívá v tom, že prakticky vypadla jakákoli zmínka o bolesti a utrpení, které způsobuje rozvod a nový sňatek, a to především dětem. Udělal jsi dobře, že jsi všemi těmi vágními řečmi o „týrání dětí“ přiměl svého pacienta, aby se soustředil na milosrdenství a soucit, které si evidentně zaslouží chybující partneři – s módním podtextem „rozvodů bez určování viny“ a „nevinných účastníků“ (na tomto výrazivu si i já mohu nárokovat jistou zásluhu).

Jak to tak čtu, vlastně se Ti podařilo zabránit jakékoli zmínce o tom, čemu Nepřítel říká „hřích“, v celém textu. Úctyhodný výkon v dokumentu, který má 325 odstavců!

Všechno bylo řečeno a vykonáno, a tak už můžeme jen sedět a čekat na velmi uspokojivé výsledky.

S obdivem Tvůj kolega

Zmarchrob

 

Překlad Lucie Cekotová

Poznámka překladatelky: Stejně jako v případě předchozího příspěvku, i tento jsme převzali ze stránek Ignatius His Conclave (https://ignatiushisconclave.org/2016/04/08/infernal-correspondence-ii/) se souhlasem jejich vlastníka a i tentokrát odkazujeme na knihu C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla, která v překladu Pavla Vachka vyšla v nakladatelství Zvon v roce 1993 a z níž jsem převzala názvy obou hlavních postav a název.

5 Komentářů k "Dopis zkušeného ďábla II."

  1. Jaroslav | 23.4.2016 z 7:30 |

    Vzácný Zmarchrobe
    Podivuhodnou prozíravostí nejtemnějších pekel se mi do rukou dostávají všechny tvé dopisy a jistě si uvědomuješ, že už některé z těch starších kladly určité nároky na mne osobně a na můj cit pro priority pekelných zájmů. Neříkám tím, že tvé rady Tasemníkovi byly chybné, naopak, povzbuzoval jsi ho většinou k povzbuzování pacientů správným způsobem špatně, ale tvůj poslední dopis není ničím jiným než sabotáží a kolaborací s Nepřítelem. Na pochlebování Tasemníkovi jistě není nic neďábelského, ale uspávat k nečinnosti pokušitele zabývajícího se tak klíčovým pacientem, je trestuhodné. Ano, prosazením exhortace a její dovedné prezentace bylo jistě dosaženo prvních úspěchů na cestě k obrácení nejhroznější zbraně Nepřítele proti pacientům, ale k jejímu úplnému ovládnutí není možné spoléhat na nastartovanou samodestrukci. Nezapomínáš, že podstata této strašlivé Nepřítelovy zbraně nám dosud uniká? Nečekej žádné ohledy na minulé zásluhy tvoje ani tvého synovce, pokud z mého dopisu (Tasemník obrží kopii s dalšími pokyny, do kterých ti nic není) nevyvodíte správné závěry.
    Z pověření Jeho Hanebné Hrozivosti Mrchodlak

  2. Lucie Cekotová | 23.4.2016 z 12:35 |

    MOC pěkné!

  3. František | 23.4.2016 z 13:25 |

    technická poznámka: Zmarchrob je Tasemníkův strýc. Nie kolega… A bol jeho nadriadený… A nezabudol na konci napísať: Líbá tě…

    Inak fajn.

  4. Lucie Cekotová | 23.4.2016 z 15:13 |

    František: máte ve všem pravdu, ale nezapomeňte, že autorem tohoto textu není C. S. Lewis. Jde o parafrázi, a pokud se její autor rozhodl v některých věcech od C. S. Lewise odchýlit, překladatel s tím nic nenadělá.

  5. Jaroslav | 23.4.2016 z 16:25 |

    Lucie Cekotová: Ostatně se během těch let Tasemník zjevně vypracoval do pozice pokušitele docela významných pacientů, takže proč by se teď k němu jeho strýček nelísal jako ke kolegovi?

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*