Nová Atlantida
Amerika se stala zaslíbenou zemí nejen pro protestanty, ale také osvícence, kteří do ní vkládali naděje na zhmotnění svých ideálů. V jejím „panenství“ spatřovali příležitost, jak bez zbytečných překážek a dějinného zatížení uskutečnit plán na vytvoření společnosti „volnosti, rovnosti a bratrství“, jež bude prosta evropského tmářství a tyranie. Amerika se měla stát „Novou Atlantidou“.
O bájné Atlantidě nepojednával pouze Platón, ale našla si své místo i v učení některých tajných společností. Ať už jejich členové skutečně věřili v historickou existenci Atlantidy a považovali se za nástupce její filosofické školy, nebo ji chápali pouze jako podobenství, jedni i druzí v ní viděli obraz dokonalé společnosti, k jehož naplnění má směřovat jejich činnost.
Filosof Manly P. Hall, zednář nejvyššího 33. stupně skotského ritu, psal, že se zánikem Atlantidy (kterou chápe jako archetyp) upadly „ideální vzorce vládnutí“. Ve svém pojednání The Secret Destiny of America („Tajné poslání Ameriky“) uvádí:
„Zkáza byla natolik dokonalá, že lidé zapomněli na leší způsob života, přijímajíce zlo válek, zločinů a chudoby jako nevyhnutelné… Stará Atlantida odešla, rozplynula se v moři lidských pochyb, avšak filosofická říše opět nadejde jako demokracie moudrých.“[1]
Slavný anglický filosof, vědec, politik a podle všeho i rosekrucián Francis Bacon napsal utopistické dílo Nová Atlantida, které vyšlo rok po jeho smrti. Nová Atlantida byla od počátku mnohými považována za jakýsi plán na uspořádání americké společnosti, ostatně sám Bacon se aktivně podílel na kolonizaci tohoto kontinentu. Americký historik William Hepworth Dixon byl dokonce toho názoru, že by Bacon měl být zařazen mezi zakladatele Spojených států.[2]
Bacon v Nové Atlantidě popisuje, jak evropští mořeplavci dorazí ke břehům neznámého ostrova Bensalem. Mimořádné postavení na ostrově přísluší „řádu či společnosti, již nazýváme Dům Šalamounův; nejvznešenější nadaci, která (jak se domníváme) byla kdy na světě založena, a lucerně tohoto království“[3]. Jak vysvětluje jeden z otců Domu Šalamounova, „cílem naší nadace je poznání příčin a skrytého pohybu věcí a rozšíření hranic lidské říše k ovlivnění veškerého možného“[4].
Evropský vypravěč se dělí o svoje postřehy při objevování nové země a poznamenává:
„Vidouce, že nám nikterak nehrozí záhuba, cítili jsme se nyní jako svobodní lidé. Žili jsme nanejvýš radostně, procházeli se na venku a obhlíželi, co bylo ve městě a okolí k vidění. Seznámili jsme se s mnohými obyvateli města, v nichž nebylo žádné nízkosti. V jejich náručí jsme našli tolik lidskosti, tolik svobody a touhy přijmout cizince jako vlastní, že to stačilo k tomu, abychom zapomněli na vše, co nám bylo drahé v našich vlastech. Neustále jsme se setkávali s mnohými věcmi, jež si zasluhovaly pozornost a srovnání. A vskutku, pokud by na světě bylo zrcadlo hodné toho, aby stálo nastaveno lidským zrakům, je to tato země.“[5]
Nová Atlantida končí rozloučením s otcem Domu Šalamounova:
„A když to dořekl, povstal. A já, jak jsem byl naučen, jsem poklekl a on položil svou pravou ruku na moji hlavu řka: ‚Bůh ti žehnej, můj synu, a Bůh žehnej proslovu, jejž jsem učinil. Dávám ti svolení zveřejnit ho pro dobro jiných národů, neboť my zde jsme v náruči Boží, země neznámá.‘“[6]
Přední stranu prvního vydání Nové Atlantidy zdobí výjev, na kterém vidíme starce s andělskými křídly a kozíma nohama, jenž drží v rukou kosu a pod sebou má přesýpací hodiny. Ten tahá za ruku z jeskyně nahou dívku, přičemž je vše orámováno větou „Tempore patet occulta veritas“ („Čas vyjeví skrytou pravdu“). A tak se i stalo. Jistě ne bez důvodu zařadil Thomas Jefferson Bacona mezi tři největší muže (vedle Locka a Newtona), „kteří kdy žili“[7].
Vliv osvícenectví či zednářství u zrodu „Nového světa“ není patrný jen z toho, že představitele tohoto myšlení nacházíme mezi otci zakladateli i prezidenty USA, ale i z volené symboliky. Byla zmíněna velká pečeť USA, na které se nachází nedostavěná pyramida s „okem Prozřetelnosti“ na vrcholu. Manly P. Hall nabízí následující zednářský výklad onoho vyobrazení:
„Existuje legenda, že se na ztracené Atlantidě nacházela veliká univerzita, která byla zdrojem většiny umění a věd tehdejšího pokolení. Univerzita měla tvar obrovské pyramidy s mnoha ochozy a chodbami a na jejím vrcholku byla umístěna observatoř pro bádání hvězd. Tento chrám věd staré Atlantidy je nastíněn na pečeti nové Atlantidy. Byla to společnost neznámých filosofů, kdo zpečetil nový národ odvěkými znaky, aby všechny národy mohly poznat účel, k němuž byla nová země založena? […] Monogram nové Atlantidy ukazuje, že tento kontinent je vyhrazen uskutečnění velikého díla: zde má povstat pyramida lidských snah, škola tajných věd. Tomuto národu vládne svrchovaný král, věčný Bůh. Tento národ je předurčen k naplnění Boží vůle.“[8]
Přední americký historik Charles Eliot Norton si jakožto člen poradní komise, která měla v roce 1884 projednávat úpravu státního znaku (velké pečeti) a výrobu nových raznic, posteskl:
„Pokud jde o rubovou stranu, způsob [vyobrazení], který přijal kongres, je v podstatě nepoužitelný; těžko v něm lze vidět něco jiného (ať už jej návrhář pojal umělecky jakkoliv) než tupý znak zednářského bratrstva.“[9]
Osvícenci dávali najevo svoji přítomnost rovněž v architektuře, a to nejen vnější i vnitřní výzdobou úředních budov, ale také celkovým uspořádáním hlavního města Spojených států, či přesněji jeho středu, jehož návrh svěřili George Washington a Thomas Jefferson francouzskému architektovi a zednáři Pierru Charlesi L’Enfantovi. Vše mělo hlásat „dobrou zvěst“, na níž stojí „Nový svět“.
„Stavitelé hlavního města Spojených států vycházejíce z předpokladu, že architektonické rozvržení musí odpovídat hierarchii posledních věcí, navrhli centrum Washingtonu ve tvaru kříže (stejně jako stavitelé středověké Evropy), ale hlavními stavbami v tomto plánu nebyly (na rozdíl od měst christianitas) křesťanské kostely, nýbrž ‚svatyně demokracie‘: ‚římský‘ Kapitol, ‚řecký‘Lincolnův památník nebo ‚egyptský‘ Washingtonův monument. Tak jako ve středověkém městě nesměla žádná stavba převyšovat věž katedrály, což mělo symbolizovat primát Božího zjevení ve veřejném životě, tak ve středu Washingtonu nesmí být vyšší objekt, než je kopule kongresu, což má zdůrazňovat svrchovanou vládu lidu jakožto držitele práv.“[10]
Martin R. Čejka
Text vyšel v Te Deum 1/2016.
[1] Manly P. Hall, The Secret Destiny of America. Los Angeles 1944. Zdroj internet.
[2] William Hepworth Dixon, Personal History of Lord Bacon from Unpublished Papers, str. 200. Whitefish 2003.
[3] Francis Bacon, The New Atlantis. Zdroj internet.
[4] Ibidem.
[5] Ibidem.
[6] Ibidem.
[7] V dopise Richardu Priceovi z 8. ledna 1789.
[8] Hall, op. cit.
[9] Gaillard Hunt, The history of the seal of the United States, str. 55. Washington, D. C. 1909.
[10] Estera Lobkowicz, „Demokracja-teokracja czyli nędza chadecji“ in Fronda č. 21–22/2000.
Přidej komentář jako první k "Americký mesianismus a jeho „nové evangelium“ (3.)"